Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Jilm habrolistý Ulmus Minor Habitus: Strom 20 – 30 m, někdy bývá i křovitého vzrůstu - 0,5 m; průměr kmene muže být víc než 1,5 m. Kořeny: V mladosti má.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Jilm habrolistý Ulmus Minor Habitus: Strom 20 – 30 m, někdy bývá i křovitého vzrůstu - 0,5 m; průměr kmene muže být víc než 1,5 m. Kořeny: V mladosti má."— Transkript prezentace:

1 Jilm habrolistý Ulmus Minor Habitus: Strom 20 – 30 m, někdy bývá i křovitého vzrůstu - 0,5 m; průměr kmene muže být víc než 1,5 m. Kořeny: V mladosti má kůlový kořen, později vytváří srdčité kořeny. Pupeny jsou postaveny střídavě, často ve dvou řadách sedící. Listové pupeny 4-6 x 2-3 mm velké, tupě kuželovité, odstávající. Pupenové šupiny tmavohnědé barvy, jemně brvité. Někdy se na výhoncích a starších větvích vytvářejí korková křídla (lišty). Listy: Velikost x mm, jsou elipsovité, nejširší přibližně ve středu, na vrcholu zahrocené, na bázi nepravidelně srdcovité, na okraji dvojitě pilovité, celkově asymetrické. Svrchní strana tmavozelená, zpočátku hladká, lesklá, spodní strana světlejší, alespoň v paždích žil chlupatá. Listy jsou pevné, téměř kožovité. Kůra je hladká, sivohnědá, přechází do hluboko rozpukané borky, která bývá tmavosivá až černá.

2 Jilm habrolistý Ulmus Minor Květy: Oboupohlavní, polygamické, nebo i jednopohlavní. Opylení větrem nebo hmyzem. Květ má zvonkovité 5 – 6 laločnaté okvětí, která jsou umístěny po 6 – 20 do hustých svazečků na krátkých stopkách. Plody: Malá 5 – 7 mm nažka, čočkovitá, hnědá dokola okřídlená. Křídlo velikosti x mm je obráceně vejčité, světlohnědé, blanité. Nažka je posunuta k horní třetině křídla. Dozrává v květnu až červnu, potom postupně opadává. Areál rozšíření: Je to evroasijská dřevina. Současný areál jilmu habrolistého zabírá téměř celý Evropský kontinent s výjimkou chladného severu a severovýchodu. Zasahuje do teplejších oblastí Skandinávie, odtud přechází hranice pres evropskou část Ruska, Ukrajiny ke Kaspickému moři. Na západe zabírá část Britských ostrovů, Francii i Pyrenejský poloostrov. Zasahuje i do Maroka, Alžírska a Tuniska. Je rovněž zastoupen na Apeninském i Balkánském poloostrově, jakož i na ostrovech ve Středozemním moři. Areál v ČR: Na území ČR je jilm habrolistý rozšířen především jako příměs nížinných porostů lužních lesů okolo přítoku Labe, Ohře, Moravy, Dyje, Svratky jako lužní typ. Jeho lesostepní typ je rozšířen v teplých pahorkatinách, na živných stanovištích, vyhýbá se chudým a kyselým půdám. Nikdy netvoří monokultury, je jen příměsí porostu. Ekologie: Celková přizpůsobivost této dřeviny je pozoruhodná. Uvádí se, že na Sardinii v létě shazuje listy, má druhé období vegetačního klidu a vytváří tím dva letokruhy za jeden rok. Na obsah živin v pude je náročný. Toleruje zastínění, je náročný na teplotu, ale zároveň odolný vůči mrazu. Neroste na kyselých a chudých půdách. Dožívá se okolo 200 – 300 (400) let. Využití: I když má velmi kvalitní dřevo, které se dobře uplatňuje v nábytkářství, řezbářství a při vodních stavbách je jeho využití, pro minimální zastoupení jilmu v našich porostech, minimální.

3 Jilm horský Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra) Habitus: Mohutný strom 30–40 m (50), průměr kmene muže dosahovat i m. Kořeny: Všestranně vyvinutý kořenový systém, často směřují kořeny nejdřív po povrchu a později jdou do hloubky a rostlinu dobře kotví v zemi. Listy: Velikost x mm, obráceně vejčité, často asymetrické, nejširší v horní třetině, častý výskyt bočních laloků. Na bázi asymetricky srdcovité, na okraji dvojitě pilovité. Lícní strana tmavozelená, matná, spodní světlejší, měkce chlupatá. Kůra: Hnědošedá, hladká. Pupeny jsou postaveny střídavě, často ve dvou řadách, jsou sedící. Listové pupeny jsou velké 5-9 x 4-5 mm, tupě kuželovité, odstávající. Pupenových šupin je vícero jsou tmavohnědé, rezavě ochlupené.

4 Jilm horský Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra) Květy: S hnědým zvonkovitým okvětím, uspořádány po 6 – 20 do hustých svazečcích na krátkých stopkách. Plody: Plodem je malá 5 – 7 mm nažka, elipsovitá, hnědá. Křídlo semena velikosti x mm, které i po dozrání bývá zelené. Nažka je umístěna přibližně uprostřed křídla. Dozrává v květnu až červnu, potom postupně opadává. Areál rozšíření: Jilm horský je euroasijská dřevina. Na rozdíl od jilmu habrolistého je jeho areál posunut více do chladnějších poloh. Zabírá celé Britské ostrovy, prochází Skandinávií, pokračuje k Volze a na Ural, který nepřesahuje. Na jihu je jeho výskyt omezen pouze na vyšší horské polohy Pyrenejí, Apenin a Balkánu. Areál v ČR: Na území ČR nalézáme jilm horský v lesích od nejnižších pahorkatin až po horské polohy, nejčastěji na vlhkostně příznivých stanovištích v dubovém a bukovém pásmu obyčejně ve společnosti javoru, jasanu a v nižších polohách též lípy. Ekologie: Je to strom dožívající okolo 300 – 500 let, toleruje poměrně silné zastínění, zejména v mladosti, růstem jeho nároky na světlo rostou. Vyhledává lokality s příznivou vlhkostí, dobře drénované svahy od 400 – 1200 m n.m. V nižších polohách roste ve vlhkostně příznivějších stinných údolích s vyšší hladinou podzemní vody. Je velmi náročný na živnost půdy, bohatou na dusíkaté látky z organického opadu. Netrpí pozdními mrazy a snáší silné zimy za předpokladu dostatečné vlhkosti. Využití: Podobně jako u jilmu habrolistého.

5 Jilm vaz Ulmus Laevis Habitus: Strom dorůstající 30 – 35 m, průměr kmene muže být 1 - 1,5 m. Kořeny: Kořenový systém je srdcovitý, bohatě rozvinutý na všechny strany. Na starších kmenech se vytváří široké deskovité kořenové náběhy. Kůra: Hnědošedá, hladká. Borka je rovněž hnědošedá, rozpukána v poměrně nehlubokých pásech. Pupeny: Postavěny střídavě, často ve dvou řadách, jsou sedící. Listové pupeny mají velikost 4-6 x 2-3 mm, jsou kuželovité, ostře hrotité. Jsou pokryty větším počtem dvoubarevných šupin, které jsou skořicově zbarveny, na okraji tmavohnědé, lysé. Listy: Velikost x mm, jsou vejčité, nejširší uprostřed nebo těsně nad prostředkem, dlouze hrotité, na bázi výrazně nepravidelně srdcovité – jedna strana je zakončena srdcovitě, druhá sbíhavě. Na okraji jsou dvojitě pilovité, hroty zubu zahnuté k vrcholu. Za mlada jsou měkce chlupaté, později je vrchní strana tmavozelená, lesklá, lysá, spodní světlejší, měkce chlupatá, lysající.

6 Jilm vaz Ulmus Laevis Květy: Mají zvonkovité 5-8 hroté okvětí, které je zbarveno do zelena až červena, 6 – 8 tyčinek s dlouhými nitkami. Plodnost začíná okolo 10 roku, plodí skoro každoročně. Květy jsou oboupohlavní i polygamické, uspořádány do řídkých svazečků na tenkých 6 – 20 mm dlouhých převislých stopkách. Kvete v březnu až dubnu, přibližně o jeden až dva týdny později než ostatní jilmy. Plody: Plodem je malá 4 – 5 mm čočkovitá nažka, světlehnědá, dokola křídlatá. Nažka je posunutá k stopkové třetině křídla. Křídlo je 12–16 x 8-12 mm velké, oválně elipsovité až vejčité, na vrcholu vykrojené, světlehnědé, na povrchu chlupaté, na okraji brvité. Stopka je až 40 mm dlouhá, tenká, visící. Dozrává v květnu až začátkem června. Areál rozšíření: Jilm vaz je dřevinou středních a jižních částí Evropy, nezasahuje daleko na sever ani na jih. Na západě jeho výskyt začíná ve střední Francii, nevyskytuje se v pobřežních částech západní Evropy a ve Skandinávii. Ze severního pobřeží Polska prochází jižním Finskem, pokračuje na východ k Volze, nepřechází Ural, stáčí se na jih k řece Ural, odtud na Balkánský poloostrov, přechází do střední Itálie a střední Francie.


Stáhnout ppt "Jilm habrolistý Ulmus Minor Habitus: Strom 20 – 30 m, někdy bývá i křovitého vzrůstu - 0,5 m; průměr kmene muže být víc než 1,5 m. Kořeny: V mladosti má."

Podobné prezentace


Reklamy Google