MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE Mezinárodní organizace a bezpečnost.

Prezentace na téma: "MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE Mezinárodní organizace a bezpečnost."— Transkript prezentace:

1 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE Mezinárodní organizace a bezpečnost

2 OSN a řešení konfliktů Charta OSN obsahuje:  Zákaz užít sílu nebo hrozbu silou  Závazek k míru a k mírovému řešení konfliktů  Výjimkou užití síly je jednání v sebeobraně nebo v případě uplatnění kolektivní bezpečnosti (čl. 51)  Zároveň ovšem OSN nemůže zasahovat do vnitřních záležitostí určitého státu (princip nedotknutelnosti suverenity státu) Hlavní diskuze o možnostech zásahu OSN do vnitřních záležitostí státu  Posun od principu naprosté nedotknutelnosti státní suverenity po umožnění zásahu za určitých okolností

3 Rada bezpečnosti RB rozhoduje o hrozbách míru, porušení míru a aktu agrese Proces:  napadený stát nebo stát v ohrožení informuje RB  Sami členové RB mohou informovat o hrozbách mezinárodnímu míru Rozhodování během SV paralyzované  Nepanovala shoda ohledně toho, co je agrese  Jednoznačné bylo napadení jednoho státu druhým, ale co případ, když jeden stát podporuje národně osvobozenecké hnutí v jiném státě?  V Chartě je jako agresor označen stát, který se násilím snaží změnit své hranice

4 Rada bezpečnosti Akty agrese  1950 – napadení Jižní Korey Severní Koreou  1982 – napadaní Faklandských ostrovů Argentinou  1990 – napadení Kuvajtu Irákem Ohrožení světového míru  SV - omezené možnosti zasahování kvůli principu nedotknutelnosti státní suverenity, uplatňování práva veta  V průběhu SV RB vyhodnotila jen dva případy jako ohrožení světového míru  1966 – Rhodésie (bílá menšina vyhlásila nezávislý stát)  1976 – JAR (režim apartheidu)

5 Rada bezpečnosti Po SV se situace změnila a v rozhodování RB začalo hrát mnohem větší roli humanitární a lidskoprávní důvody  Vnitrostátní konflikty představují ohrožení světového míru  Destabilizují okolní země, masivní emigrace do okolních zemí, pašování zbraní, rozvrácené státy se mohou stát základnou teroristických organizací  Např. Somálsko, Rwanda

6 Rada bezpečnosti Poté vydává závazná doporučení stranám k urovnání konfliktu Pokud strany nedodržují rezoluce může autorizovat prostředky vynucení míru, které mohou mít nevojenský i vojenský charakter Ostatní státy jsou povinny plnit rozhodnutí RB a přispívat prostředky pro vynucení míru (např. poskytnout ozbrojené síly)

7 Valné shromáždění Může podávat doporučení RB týkající se otázek mezinárodní bezpečnosti Schvaluje rozpočet OSN  Peacekeeping jako rozpočtová priorita Vydává nezávazné rezoluce

8 Generální tajemník Hlavní diplomat  Mediace, dobré služby Identifikace hrozeb mezinárodního míru a snaha zabránit vypuknutí konfliktu Vliv na realizaci politiky OSN v oblasti mezinárodní bezpečnosti  Stanovuje priority, agendu Vliv na rozvoj konsensuálních forem urovnávání konfliktů

9 Možnosti a nástroje řešení konfliktu Vynucení míru (Enforcement) Mírové urovnání konfliktu Peacekeeping

10 Vynucení Rozhodnutí se uskutečňují dle Kapitoly VII Charty Případ, kdy strana/y konfliktu neplní rezoluce RB Nejčastěji jsou využívány nevojenské nástroje, vojenské sporadicky Nevojenské nástroje:  Pozastavení členství nebo vyloučení  K pozastavení členství došlo v případě Srbska (vojenské střety s Chorvatskem a BaH)  Embarga  Během SV uvalena jen 2x, a to ekonomické embargo na Rhodésii v r. 1966 a zbrojní embargo na JAR v r. 1976  Po SV četné (např. 1990 - obchodní embargo na Irák, války v Jugoslávii – zbrojní embargo na všechny státy konfliktu, ekonomické sankce na Srbsko (1992))

11 Vynucení Vojenské nástroje:  po 2. sv. válce diskuze o vytvoření trvalých ozbrojených sil OSN, k čemuž nedošlo.  OSN je závislá na členských státech, zda mu poskytnou personál, vybavení apod.  Během SV nedošlo k vojenskému vynucení míru (nejblíže byla Korea, ale vedení USA)  Po SV také nedochází k častému vynucení  Poprvé RB rozhodla o vojenském vynucení míru v r. 1994, kdy požádala NATO, aby implementovalo bezletovou zónu nad BaH  Místo toho RB schvaluje, aby byly užity „všechny potřebné prostředky“ k nastolení míru, tím umožňuje koalicím států, aby jednaly a vedly vojenskou operaci se souhlasem RB

12 Mírové řešení konfliktu Součást Kapitoly VI Charty Nástroje:  Dobré služby - Generální tajemník nebo vyslanec OSN funguje jako komunikační kanál mezi stranami konfliktu  Vyšetřování ze strany OSN – RB ustanoví komisi, která se snaží shromáždit objektivní informace o konfliktu a poskytnout stranám důvěryhodné informace  Mediace – aktivní navrhování řešení konfliktu mediátorem (např. mírové plány)

13 Peacekeeping Nebyl předjímaný Chartou OSN, ale stal se z něj jeden z hlavních nástrojů OSN na poli bezpečnosti RB autorizuje peacekeepingovou operaci:  Stanovuje mandát mise  Stanovuje materiální podmínky rozmístění Generální tajemník vyjednává se členskými státy o poskytnutí personálu civilního i vojenského

14 Peacekeeping Vývoj peacekeepingu:  SV odpovídají tradiční mise  V 90. letech se hovoří o misích druhé generace  Po r. 2000 o misích třetí generace

15 Tradiční mise Vzniká konsensuálně (podle Kapitoly VI Charty OSN) Jedná se o mise monitorovací Jejich hlavním úkolem je dohlížet na plnění příměří a cílem je vytvořit důvěryhodné klima mezi stranami konfliktu Základem mise je dohoda obou stran konfliktu a dosažení dočasného příměří. Teprve poté je možné rozmístit pracovníky OSN.

16 Tradiční mise Generální tajemník vyjednává se stranami konfliktu tzv. Memorandum o porozumění  Dohoda na oblasti rozmístění jednotek OSN, mandátu jednotek, cílech nasazení Př. Suez 1956 - mise UNEF (příměří mezi Egyptem a Izraelem) Př. 1988-1991 UNIIMOG (dohled nad příměřím mezi Irákem a Iránem)

17 Mise druhé generace Mise plní nové úkoly - dohled nad volbami, odzbrojením, může nahrazovat veřejné služby (např. Somálsko) Reflexe v Agendě pro mír z r. 1992 Již není striktně neutrální a může identifikovat ty, kteří porušují dohody Úspěšné mise: Namibie (1989-1990), Salvador (1991- 1995), Kambodža (1991-1993) Neúspěšné – Somálsko (1992-1995), Rwanda (1993- 1996) – nejasný mandát, nerozhodnost

18 Mise třetí generace Zasahují ve státech, kde dlouhodobě selhává ústřední vláda Jejich úkolem je mír nastolit, nejen udržet Jsou vysílány často bez souhlasu jednotlivých stran Rozšíření úkolů – předejít násilnost na civilistech, pomoc s hospodářskou obnovou Civilní příslušníci mise na sebe přebírají mnohé politické a administrativní úkoly Kosovo, Východní Timor – ustavení správy OSN

19 Problémy Nedostatek zdrojů na financování mise, Nejasný mandát Neochota států poskytnout vojáky  Např. vojáci z USA tvoří méně než 1 % všech vojenských sil OSN, kolem 1 % Rusko, Evropa 10 %, Čína 6 %, Japonsko neposkytuje vojenský personál

20 Koncept odpovědnosti chránit (R2P) Reakce na stoupající počet vnitrostátních konfliktů, jejichž hlavními oběťmi je civilní obyvatelstvo Reakce na rostoucí počet tzv. failed states Stát je odpovědný chránit své obyvatelstvo před zločiny proti lidskosti, genocidou, etnickými čistkami. Mezinárodní společenství by mu přitom mělo pomáhat. Pokud stát selže, mělo by mezinárodní společenství jednat = je to okolnost, kdy může být porušena suverenita státu a dojít k mezinárodní intervenci na ochranu obyvatelstva

21 Koncept odpovědnosti chránit (R2P) Koncept se objevil na přelomu tisíciletí v reakci na případ Rwandy a Kosova Mezinárodní komise o intervence a státní suverenitě (OSN)  Řešila vztah mezi státní suverenitou a nutností intervence v zájmu ochrany civilního obyvatelstva  Za jakých okolností je mezinárodní intervence legitimní a neporušuje princip suverenity?  masové porušení lidských práv, etnická čistka  Kdo může takovou intervenci realizovat?  Rada bezpečnosti  Snaha předcházet situacím, kdy jiné státy jednají bez autorizace OSN  Návrh na omezení veta RB

22 Koncept odpovědnosti chránit (R2P) Kritika konceptu:  státy byly proti myšlence, že může existovat něco jako právo na intervenci  členové RB byli proti omezení užití práva veta  hranice, kdy jednat a kdy ne, jsou diskutabilní  př. Kosova – NATO vs. Rusko (odlišná interpretace událostí)  může dojít ke zneužití konceptu  strany konfliktu mohou využít humanitární intervence k prosazení svých partikulárních cílů  Koncept neřeší, co dělat, když k intervenci dojde – jak by měly zabránit porušování lidských práv

23 Koncept odpovědnosti chránit (R2P) Na Světovém summitu OSN v r. 2005 byl tento koncept oficiálně přijat členskými státy  V jiné podobě, než navrhovala Komise – vágnější a chybělo zdržení se veta V r. 2006 byla Radou bezpečnosti schválena rezoluce č. 1674 o ochraně civilistů v ozbrojených konfliktech Priorita aktuálního GT Pan Ki-mona Byl uplatněn v případě Darfúru (schválení společné mise OSN a AU)