Historické souvislosti vzniku EU

Prezentace na téma: "Historické souvislosti vzniku EU"— Transkript prezentace:

1 Historické souvislosti vzniku EU

2 za prvé, dobrou ekonomickou teorii, aby ho vedla,
Jeden z nejvýznamnějších ekonomů dvacátého století J. A. Schumpeter při jedné své přednášce prohlásil: „Ekonom potřebuje za prvé, dobrou ekonomickou teorii, aby ho vedla, za druhé, statistiku, aby mu poskytla kvalitní empirické údaje a za třetí, potřebuje znát historii. Právě ekonomům chybí znalost historického rozměru.“

3 Ekonomický vývoj před první světovou válkou
Velká Británie Spojené státy Francie Německo

4 Tempo růstu průmyslové produkce ve vybraných zemích
Na počátku 1. světové války měla švédská neutralita proněmecký charakter. I přes to Švédsko obchodovalo se všemi válčícími stranami a mělo z těchto obchodů zpočátku velké zisky. Například samotnému Německu dodávalo strategické suroviny, jako je železná ruda a ocel, ale i potravinářské výrobky. Pro Německo také zajišťovalo spojení s jejich zaoceánskými zastupitelskými úřady prostřednictvím švédské diplomatické pošty. V roce 1916 dokonce vyhovělo německému požadavku a zakázalo cizím lodím plout švédskou částí Öresundu. Tuto část zaminovalo a zablokovalo tím část britských lodí, které kotvily v baltských přístavech. Proč takováto proněmecká politika? Protože v prvních letech války měla velký vliv proněmecky orientovaná švédská buržoazie, která doufala ve vítězství Německa ve válce a věřila, že spojenectví s Německem upevní švédské pozice i švédskou monarchii. V důsledku této velké náklonnosti došlo samozřejmě k radikálnímu zhoršení vztahů se státy protiněmecké koalice, hlavně vztahů s Velkou Británií. Ta důsledně podrobovala švédské obchodní loďstvo přísným kontrolám a také omezila svůj export uhlí, obilí a cukru do Švédska. Jako odvetu přerušilo Švédsko poštovní spojení mezi Velkou Británií a Ruskem, zastavilo vývoz celulózy do Velké Británie a dopravu britských dodávek do Ruska přes švédské území. Druhá světová válka Na počátku druhé světové války vyhlásilo Švédsko neutralitu. Sovětsko-finský ozbrojený konflikt, který časově souvisel s počátkem druhé světové války, rozpoutal ve Švédsku antikomunistickou náladu. Ve Švédsku totiž nejsilněji působila komunistická strana a zároveň Švédsko poskytovalo Finsku největší vojenskou pomoc. Komunisté byli pomlouváni v novinách a pronásledováni. Ve švédském městě Luleå[13] zapálili fašisté v roce 1940 redakci komunistických novin Norrskensflamman. Při požáru zahynulo pět lidí. V roce 1943 došlo k obratu švédské zahraniční politiky. Švédsko se rozhodlo přísněji dodržovat svou neutralitu. V tomto roce opět vzrůstalo nebezpečí vpádu Němců na švédské území. Němci dokonce vypracovali plán pod krycím jménem „Polární liška“, který však v důsledku dalšího vývoje války v neprospěch Německa nebyl schválen. Bylo vidět, že Německu dohází síla. Pomalu, ale jistě docházelo k jeho častým porážkám. Švédská veřejnost a švédští antinacisté začali silně kritizovat činnost švédských pronacistických aktivistů. „Pod tlakem západních mocností švédská vláda častěji protestovala proti porušování švédské neutrality Německem a odvolávala své dřívější ústupky jeden za druhým.“[17] V polovině srpna roku 1943 byl zastavena doprava německého vojenského materiálu přes švédské území a obchod s Německem byl výrazně omezen. Od počátku roku 1944 se Švédsko začalo orientovat na Velkou Británii a Spojené státy . Diplomatické styky s Německem však přerušilo až v den jeho kapitulace. V letech 1944 –1945 byl letectvu Velké Británie umožněn přelet nad švédským územím při náletech na Německo.

5 Kvetl světový obchod … před první světovou válkou, kdy byly Británie, Německo, Francie a Spojené státy jako přední průmyslové a obchodní země světa nejspolehlivějšími vzájemnými dodavateli i odběrateli.

6 Británie před 1. světovou válkou
byla největší obchodní, průmyslová a finanční velmoc, hrála klíčovou roli ve stabilizaci svět. ekonomiky, nejotevřenější ekonomika, kvetl svět. obchod textilní průmysl, těžba uhlí (produkovala téměř dvakrát více než Belgie a Německo), hutnictví a strojírenství, nejhustší síť železnic, Londýn - centrum světového obchodu, finanční centrum největší obchodní loďstvo, největší investice v zahraničí. Válka vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy.

7 Po 1. Světové válce Do r VB financuje válečné úsilí států Dohody. Londýn jako světové finanční centrum utrpělo obrovské ztráty, finanční trhy se přesunuly do USA a Švýcarska. Vyčerpala všechny finanční rezervy. Z věřitele se stala dlužníkem. Ztratila zahraniční trhy, zahr. investice. Odkázána na dovoz potravin. Přišla o obchodní flotilu. Sociální nepokoje (nezaměstnanost 25%). Válka vypukla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později po sjednocení (1871) a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí – Velké Británie a Francie. Neustále vzrůstal i spor rakousko-uhersko ruský o sféru vlivu na Balkáně. Německo došlo už na konci prvního desetiletí 20. století k závěru, že je na válku připraveno, že je lépe vyzbrojené než ostatní mocnosti, a že čím dříve válka vypukne, tím lépe pro Německo. Sami začít válku se však Němci z vnitropolitických i vnějších politických důvodů neodvážili. Obzvlášť německá sociálně-demokratická strana vystupovala proti. Vhodná záminka se německým vládnoucím kruhům naskytla v červnu 1914, kdy rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se provokativně konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry a na jejich závěr okázale navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny….. Dál už to znáte …“tak nám zastřelili Ferdinanda…“ Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království (které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie), Francie a carské Rusko. K Dohodě se připojily další státy, v roce 1915 Itálie a v roce 1917 USA. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.

8 USA před 1. světovou válkou
Nedostatek pracovních sil, proto Politika neomezeného přijímání přistěhovalců. Vyšší mzdy, náboženská svoboda. Limitující dopravní síť. Velký trh bez umělých obchodních překážek. Regionální specializace. Z agrární země postupně průmyslová velmoc.

9 1. Světová válka Zapojily se do války až r. 1917.
Z války vyšly USA silnější než před válkou. Zabraly evropským výrobcům zahraniční trhy. Vykazovaly příznivou obchodní bilanci. Dvacátá léta znamenala pro USA období velkého ekonomického růstu. Ekonomický růst byl podporován expanzivní politikou levných úvěrů. Koncem dvacátých let situace směřovala k jeho zpomalení až zastavení. To bylo zřejmé například ze skutečnosti, že zásoby podniků byly v roce 1929 na trojnásobku úrovně roku 1928.

10 Vývoj po 1. světové válce Rozklad mezinárodního obchodu.
USA ženou cla na bezprecedentní úroveň. Spustily tak přehnaný ekonomický nacionalismus. Důvod sporů – vzájemné válečné dluhy vítězných spojenců a reparace vůči Německu. USA trvají na jejich úhradě. Změnily imigrační politiku. V Evropě nastal hospodářský a měnový chaos (hyperinflace).

11 V létě 1928 stažení amerických bank a investorů z Evropy (omezení nákupů obligací) s cílem investovat na newyorské burze. Koncem léta 1929 Evropa pociťuje napětí v důsledku zastavení amerických investic a i newyorská burza stagnuje. Jednou z příčin krize na NY burze byl všudypřítomný optimismus. Burza byla v té době ve znamení tzv. býčího (stoupajícího) trhu, kdy prakticky ráno investor investoval své peníze a ten samý den večer již viděl s jistotou svůj zisk. Toto vedlo k tomu, že na burzu přicházelo čím dál více „amatérských“ investorů, kteří si na své investice půjčovali od bank, což vedlo k nadhodnocenému růstu akcií nad jejich reálnou hodnotu Na konci 20. let 20. století dosáhly ceny akcií svého maxima. V roce 1929 začaly ceny akcií zvolna klesat a jelikož byl pokles trvalého rázu, začali akcionáři masově prodávat akcie, což zrychlovalo jejich propad. Tento vývoj akcií vyvolal mezi akcionáři paniku a především malí akcionáři, kteří tehdy vlastnili výrazné procento akcií, se pokoušeli prodávat za každou cenu.

12 „černý pátek“ na NY burze
Ve čtvrtek 24. října 1929 bylo k prodeji nabídnuto přes 12 milionů akcií o něž nebyl zájem. Z tohoto důvodu byla Newyorská burza nucena v pátek 25. října oznámit krach. Tento krach vyvolal krach dalších amerických burz, protože se prodej přesunul na tyto burzy. Tento den bývá označován jako černý pátek a je chápán jako den vypuknutí krize.

13 Poté začaly krachovat společnosti, které neměly dostatečný kapitál, což způsobilo prudký nárůst nezaměstnanosti. V důsledku toho vypukla panika, při níž se lidé snažili vybrat své úspory, banky však nedisponovaly dostatečným kapitálem, a proto mnoho z nich zkrachovalo. V USA nepřežilo třicátá léta téměř bank - 1/3 ze všech. Tím se stalo, že lidé přišli o peníze, což ve svých důsledcích znamenalo opětovné snížení výroby. Finanční krize se přenáší do Evropy - Nejdůležitější banka Evropy Creditanstalt pozastavuje výplatu peněz. Rakouská vláda zmrazí aktiva - zakazuje výběr peněz. Krize se přenáší do Německa, Československa, Polska – řetězec krachujících bank.

14 Frederick Lewis Allen ve svém líčení průběhu Černého čtvrtka 24
Frederick Lewis Allen ve svém líčení průběhu Černého čtvrtka 24. října 1929 takto: „Onen památný den začalo obchodování s akciemi na stabilní úrovni, avšak v obrovském měřítku. Akcie firmy Kennecott se objevily na trhu v bloku kusů, akcie General Motors ve zhruba stejně velkém množství. Náhle se trend zlomil. Nápor prodejních příkazů byl znepokojivě silný. Kursy klesaly. (...) Než uplynula první hodina obchodování, bylo zřejmé, že kursy šly dolů s nebývalou a ohromující silou. Zaměstnanci i klienti makléřských firem v celých Státech sledovali nejnovější kursy a dívali se jeden na druhého s výrazem překvapení a rozpaků. Odkud proboha přicházela ta záplava prodejních příkazů? Přesná odpověď na tuto otázku nebude asi nikdy známa. Zdá se však pravděpodobné, že principiální příčinou zlomu během první hodiny 24. října nebyla panika. (...) Příčinou problémů byly nucené prodeje. Nucený výprodej stovek tisíc akcií z účtů obchodníků, kteří se octli v problémech, protože jejich úvěrové účty byly úplně nebo téměř vyčerpané. Gigantická stavba trhu podložená spekulativními úvěry se začala hroutit pod vlastní vahou... Nebylo ani náznaku nějaké podpory. Dolů, dolů, dolů. Hluk na burzovním parketu přerostl v panický řev.“

15 Začíná světová krize. Špatný stav v USA se velmi rychle odrazil na ekonomikách založených na exportu do USA (Československo, Japonsko, Brazílie), z nichž se krize rozšířila dále. Šíření krize usnadnily špatné kroky vlád (USA), či jejich pasivita (Českosl.) Konec třicátých let - Spojené státy stály v nejhlubší krizi od občanské války. Obrovská nezaměstnanost (20%), v ulicích měst panuje násilí. Nastupuje Roosvelt – zběsilé přijímání zákonů (výraz „sto dní“). Aniž by se dosáhlo uspokojivé nezaměstnanosti – 1937 další krize.

16 Francie Nemá uhlí, technologicky patří k vyspělým. (Proto má dlouhou tradici jaderné energie – dnes 74 %.) Rozsáhlé kolonie. Během první světové války musí prodat zahraniční investice aby financovala nákup válečného materiálu. Velké investice ztratila v Rusku (přišli Sověti).

17 Francie 1. sv. válkou utrpěla nejvíc. Boje na západní frontě zničily nejbohatší průmyslové oblasti Zahájila velkorysou obnovu spoléhajíc na válečné reparace Německa Německo není schopno platit – obsazují Porůří jako odvetu Znehodnocení franku Vláda nastoluje drastická opatření, daně Extremismus a k moci levicová Lidová fronta Znárodňuje Francouzskou banku, železnice

18 Německo Historicky dlouho roztříštěné na samostatné útvary
Rozvoj industrializace spojen s Porůřím a těžbou uhlí. Díky největším a nejmodernějším průmyslovým odvětvím na výrobu železa, oceli a výrobků z nich, elektrárnám, strojírenským podnikům a chemickým závodům, bylo Německo v předvečer I. světové války nejsilnější průmyslovou zemí Evropy. Po 1. válce ztrácí 13% území, 10% populace, čtvrtinu zásob surovin, kolonie v Africe, zabaveno loďstvo, lokomotivy, , vagony, nákladní automobily, na 15 let zabráno Porýní Válečné reparace ve výši 2 x HDP

19 Německo Brzy není schopno splácet reparace
Marka silně klesá pod vlivem splátek – hyperinflace Narychlo svolaná mezinárodní komise – snižuje reparace, reorganizuje Říšskou banku, poskytuje půjčku (USA) Inflace však udělala své – úspory znehodnoceny, životní úroveň klesá Podhoubí pro extrémistické politiky Hitler: „Konec otroctví úroků“ Po prohrané první světové válce Německo přišlo o 13 % předválečného území (např. většina západního Pruska a část surovinově bohatého Horního Slezska připadly nově vzniklému Polsku) a o 10 % populace z r Tyto ztráty dále představovaly 15 % orné půdy, tři čtvrtiny zásob železné rudy, většinu zásob zinku a čtvrtinu zásob uhlí. Německé kolonie v Africe byly okupovány vítěznými spojenci. Německo se muselo vzdát svého válečného loďstva, větší části své obchodní flotily, 5000 lokomotiv, 150 000 železničních vagonů, 5000 nákladních automobilů, smířit se s patnáctiletou okupací Porýní atd. Německo bylo odsouzeno k vysoké válečné reparaci v celkové výši 132 miliard zlatých marek (suma která dvakrát převyšovala národní důchod Německa). Tyto tvrdé ekonomické restrikce však znemožnily Německu vydělat dostatečné vysoké aktivní saldo pro roční splátky. Koncem léta 1922 začala strmě klesat hodnota německé marky vlivem silného tlaku na úhradu reparací. Německo bylo postiženo hyperinflací a úplně zastavilo své reparační platy.

20 Po 2. světové válce Evropa paralyzovaná: vítězové i poražení ve stejné bídě USA již neopakují stejnou chybu (trvání na splácení dluhů) Okamžitá obnova a pomoc z USA a OSN – UNRRA USA těžily z vysoké poptávky během války, ušetřeny válečných škod

21 V roce 1946: Mezinárodní měnový fond (MMF-International Monetary Fund, zkratka IMF ), který měl odpovídat za řízení směnných kursů důležitých světových měn i za financování krátkodobé platební nevyrovnanosti mezi zeměmi Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, která měla poskytovat dlouhodobé úvěry pro rekonstrukci válkou zničených ekonomik Došlo k podepsání Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATTGeneral Agreement on Tariffs and Trade ) v r. 1947, ve které se signatáři zavázali poskytnout doložku nejvyšších výhod, tj. že se nebudou v obchodě diskriminovat, že sníží cla, že se neuchýlí ke kvantitativním kvótám. Dnes WTO World Tarade Organization.

22 Nastoupila rychlá obnova
Nastoupila rychlá obnova. V polovině roku 1947 dosáhla většina zemí v západní Evropě (kromě Německa) předválečnou úroveň průmyslové výroby. V červnu r ministr zahraničních věcí USA G. C. Marsall ohlásil, že jestliže evropské národy předloží jednotnou a soudržnou žádost o pomoc, vláda USA odpoví vstřícně. Vznikla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) 1948 pro rozdělování a spravování prostředků Marshallova plánu, která byla první evropskou organizací pro uskutečňování přeshraniční hospodářské spolupráce v západní Evropě. Marshallův plán skončil v r a překonal mnoha očekávání. Česko těsně před podepsáním MP ustoupilo, přišli k moci komunisté

23 V r se OEEC přeměnila na Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD Organisation for Economic Co-operation and Development), k níž přistoupily i USA a Kanada, později ještě Japonsko a Austrálie. ČR členem od r

24 Po válce hledá Evropa nové uspořádání.
Potřeba sjednocení Evropy, která poskytne ochranu před nebezpečím komunistické expanze. Evropské státy, které měly do roku 1914 dominující úlohu v mezinárodním vývoji, se ve dvou světových válkách vzájemně zdecimovaly a mezitím USA a Sovětský svaz nabyly mocenských rozměrů. Evropské státy doufaly, že sjednocením mohou znovu společně nabýt značnou část moci, kterou jednotlivě pozbyly. První realizace evropských sjednocovacích idejí tak vycházela z bezpečnostně politických pohnutek.

25 V  r. 1949 bylo založeno NATO, pokračující ve vojenském sjednocování na Západě.
V r hrozila krize mezi Francií, USA a Velkou Británií v otázce mezinárodní kontroly Porúří, důležité uhelné a ocelářské oblasti Německa. Američané a Britové tlačí po válce na politické řešení situace, které by umožnilo obnovu Německa a neohrozilo mír. Francie byla vyzvána, aby navrhla řešení. Na to Jean Monnet přeložil revoluční projekt, který vedl ke spojení zdrojů uhlí a oceli Německa (tehdy strategických surovin) a Francie pod společnou kontrolou „Evropské vlády“.

26 Ministr zahraničních věcí Francie Robert Shuman tento projekt přijal a vyhlásil (slaven v Evropské unii jako „Den Evropy“ 9. května 1950). V r vzniklo na základě Pařížské dohody podepsané (na 50 let) mezi Francií, Itálií, Německou spolkovou republikou, Nizozemím, Belgií a Lucemburskem na následujících 50 let Evropské sdružení uhlí a oceli – ESUO.

27 Úspěch ESUO Do r byla pak postupně ve Společenství zrušena vzájemná cla a další překážky obchodu s uhlím a oceli, do r se postupně vytvořila společná celní politika vůči třetím zemím. ESUO sehrálo důležitou roli nejen v poválečné obnově obou odvětví, ale i při jejich modernizaci a pozdější restrukturalizaci. Pro velký úspěch se v r se rozběhla další jednání na vysoké politické úrovni s cílem nalézt pokračování započaté sektorové integrace.

28 EHS a Euroatom v Římě v r podepsány na dobu neurčitou dvě smlouvy (tzv. římská smlouva). Jedna o založení Evropského hospodářského společenství – EHS (European Economic Community – ECC) a druhá o založení Evropského společenství pro atomovou energii Euroatom. Zakladatelské listiny podepsalo stejných šest států jako v r smlouvu o ESUO.

29 EHS Smlouva o EHS položila úplný právní základ integraci tak, jak existuje do dnešních dnů. Uzákonila odstranění administrativních omezení obchodu, včetně cel a všech dalších opatření. Na základě této smlouvy byl tudíž vybudován společný trh spočívající na volném obchodu uvnitř EHS a celní unii vůči vnějšímu světu.

30 1968 byl s 18 měsíčním předstihem naplněn harmonogram odstraňování obchodních překážek mezi členskými státy EHS a začalo se hovořit o existenci „společného trhu“. V tomto období začala i Velká Británie usilovat o členství v EHS. Původně se Británie orientovala spíše na úzké vztahy s USA

31 20 let po 2.sv.válce nepřetržitý růst
v nejrychlejším tempu v dějinách. Termín „hospodářský zázrak“ se poprvé uplatnil na pozoruhodně rychlý růst západního Německa po r Poté bylo zaznamenáno, že např. Itálie či Japonsko měly tempo růstu ještě vyšší. Během krize a druhé světové války se vytvořila zásoba technologických inovací, které čekaly jen na kapitál a kvalifikovanou pracovní sílu. Evropské ekonomiky vlastně celou jednu generaci stagnovaly.

32 Na vysokém růstu ekonomiky mělo podíl EHS, zajišťující společný volný obchod.
K dalším silným faktorům patřila úloha a přístup státu. Vlády se účastnily přímo či nepřímo ekonomického života v mnohem širším měřítku než dříve. Pro západní demokracii byla charakteristická smíšená ekonomika, neboli ekonomika sociálního státu, kde si vláda vzala na starost zajišťování celkové stability, příznivého klimatu pro růst a hlavní úkol vyrábět statky a poskytovat služby zůstal na soukromých podnikatelských subjektech.

33 Konec 70.let a 80. léta – světová stagnace
Druhá světová válka vedla ke znehodnocení téměř všech světových měn, pouze americký dolar byl směnitelný za zlato. Za této situace se US dolar stal základem mezinárodního měnového systému a převzal úlohu světové měny. Převážně v dolarech a zlatě byly udržovány devizové rezervy ostatních zemí. Do konce r dolar přestal být jedinou směnitelnou měnou a výsadní postavení dolaru začalo slábnout. V r byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato a po jeho devalvaci v r a 1973 převládl postupně systém pohyblivých měnových kurzů (floating). Ve všech významných ekonomikách rostla inflace a nezaměstnanost. [1] Druhá světová válka vedla ke znehodnocení téměř všech světových měn, pouze americký dolar byl směnitelný za zlato. Za této situace se US dolar stal základem mezinárodního měnového systému a převzal úlohu světové měny. Převážně v dolarech a zlatě byly udržovány devizové rezervy ostatních zemí. Dolar pak prošel v poválečném období třemi hlavními stupni vývoje. První období bylo od vzniku Mezinárodního měnového fondu do konce r. 1958, kdy dolar přestal být jedinou směnitelnou měnou. Druhá etapa začala od r. 1959, kdy již většina průmyslově vyspělých států Evropy dosáhla přechodu k devizové směnitelnosti svých měn a výsadní postavení dolaru začalo slábnout. Třetí etapou je krize amerického dolaru. V r byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato a po jeho devalvaci v r a 1973 převládl postupně systém pohyblivých měnových kurzů (floating). V r vytvořily členské země ES Evropský měnový systém s cílem zajišťovat stabilitu kurzů členských měn ve vzájemném platebním a úvěrovém styku. Pilířem se stala společná peněžní jednotka ECU. Zlatý standard. Jeho podstatou byla vazba dolaru na zlato a ostatních měn pak na dolar. Hodnota troyské unce zlata byla fixována na 35 dolarů. Vláda USA ale postupně vydávala víc peněz, než odpovídalo tomuto kurzu. Když pak chtěly jiné země vyměnit dolary za zlato, vedlo to v roce 1973 ke zrušení tohoto systému. Výhody a nevýhody Zlatý standard fakticky znamená slib vlády, že bude udržovat stabilní kurs měny vůči určité hmotnosti zlata. Pokud je tento slib dodržován, zlatý standard může dlouhodobě přispět ke snížení inflace. To je jeho hlavní, a také jediná výhoda

34 Ropná krize V roce 1970 se země OPEC podílely jednou třetinou na světové produkci ropy. V sedmdesátých letech se dohodly na jednotném postupu a během deseti let zvýšily cenu surové ropy desetkrát. Když vezmeme v úvahu tehdejší vysokou závislost světové ekonomiky na ropě, měla tato změna jak na průmyslově vyspělé země, tak na rozvojové země doslova zničující účinek.

35 V r. 1973 přijalo EHS poprvé nové členy: Velkou Británii, Dánsko a Irsko.
V případě Británie a Dánska tak začal dlouhodobý proces vnitřních sporů s EHS Pro nalezení únosných kompromisů byla ustavena v r Evropská rada (tzv. summit) hlav států. Ani tento, nejméně dvakrát ročně zasedající summit státníků, však dlouho nedokázal vyvést země z období stagnace Integrace v sedmdesátých letech byla postupně rozšířena do oblastí podpory zaostávajících regionů, ochrany životního prostředí a podpory vědy

36 Přeměna EHS na ES a nová smlouva o EU
V r na zasedání Evropské rady (summitu) v Maastrichtu byla podepsána novela Smlouvy o založení EHS, kterou bylo přejmenováno na Evropské společenství - ES Podepsána zcela nová Smlouva o Evropské unii. Dále Maastrichtská smlouva obsahovala závazek – do r uskutečnit měnové sjednocení – společná měna EURo v kompetenci Evropské centrální banky.

37 Druhý dokument, Smlouva o EU, nezrušil stávající Evropské společenství ani nezaložil novu organizaci, pouze kodifikoval postupy spolupráce v dalších, neekonomických oblastech („pilířích“) integrace: v zahraniční a bezpečnosti politice (2. pilíř EU), a justici a vnitřních věcech (3. pilíř EU). Další vývoj v 90. letech ukázal, že zatímco hospodářská a měnová unie (HMU) byla logickým a dobře připraveným pokračováním jednotného trhu, druhý a třetí pilíř EU byly spíše rychlou reakcí na novu situaci a integrace postupovala velice složitě.

38 Harmonogram realizace HMU byl podle Maastritchtské smlouvy zcela dodržen. Od ledna 1999 je euro jedinou měnou na území 12 států. Pro další léta byly vytýčeny za priority, kromě jiného, úsilí o růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost, neboť EU nemohla nepřevzít část odpovědnosti za řešení problémů chronické nezaměstnanosti a výkonnostního zaostávání Evropy za USA a Japonskem.

39 Další rozšíření EU V lednu 1995 vstoupily do EU Švédsko, Finsko a Rakousko. S výjimkou států, které o vstup do EU nestojí (Švýcarsko, Norsko) a mikro států (Vatikán, Monako nebo Andora), se v květnu 2004 staly členskými státy dalších 8 dříve socialistických zemí a Kypr a Malta. Leden 2007 – Rumusko a Bulharsko Chorvatsko. Kandidátské země jsou Makedonie, Turecko, Island, Černá Hora a Srbsko

40 Schengenská smlouva neboli smlouva o postupném rušení kontrol na společných hranicích je součást práva EU, jež umožňuje společný hraniční režim a společnou imigrační politiku. Byla základem pro všeobecné zrušení celních a pasových kontrol na hranicích vnitřních EU, čímž se vytvořil tzv. Schengenský prostor. Zavedení důkladné kontroly na vnějších hranicích Unie a společná vízová politika Realizovaná od r. 1995

41 V současné době (začatek roku 2009) zahrnuje schengenský prostor členské státy EU kromě následujících: Irsko a Velká Británie – v roce 2000 Schengenskou dohodu také podepsaly, ale účastní se jen na bázi policejní a justiční spolupráce).[2] Kypr – podepsal dohodu, ale požádal o odklad pro své plné členství Rumunsko a Bulharsko – také podepsaly dohodu a připravují se na plné členství; předběžný termín byl stanoven na březen 2011[3] V schengenském prostoru jsou navíc od roku 2001 také Island a Norsko[2] (členové EHP). Od 12. prosince 2008 (resp. zrušením kontrol na letištích 29. března 2009) také Švýcarsko[4] (člen ESVO), kde byla Schengenská smlouva ratifikována na základě referenda z 5. července 2005.[5] Monako, San Marino a Vatikán nejsou součástí schengenského prostoru, ale na jejich hranicích se zeměmi schengenského prostoru se rovněž neprovádějí hraniční kontroly.

42 Lisabonská smlouva (též Reformní smlouva)
je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo reformovat instituce EU a její fungování. Následovala po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu Smlouvu provázelo bouřlivé projednávání během ratifikace v členských zemích (např. Česko kde byl ratifikační proces pozdržen řízením před Ústavním soudem o souladu LS s českým ústavním pořádkem; Německo, kde rovněž probíhal ústavní přezkum LS, Polsko vyčkávalo…) Jako poslední byla ratifikována 13. listopadu 2009 v České republice (prezident Václav Klaus podepsal LS 3. listopadu). LS vstoupila v platnost prvního dne následujícího měsíce, tj. 1. prosince 2009 – celá EU čekala pouze na jeho podpis.

43 Lisabonská smlouva posiluje úlohu Evropského parlamentu i národních parlamentů
Lisabonská smlouva zjednodušuje rozhodovací postupy a pravidla hlasování, racionalizuje a modernizuje instituce, aby byly přizpůsobené 27 členům zakotvuje Listinu základních práv jako součást primárního evropského práva.