Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Právní myšlení 17. a 18. století. Právní filozofie 17. století Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Právní myšlení 17. a 18. století. Právní filozofie 17. století Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat."— Transkript prezentace:

1 Právní myšlení 17. a 18. století

2 Právní filozofie 17. století Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat a prosadit pravidla, která tento řád vyjadřují Laicizace práva - byla výsledkem přesvědčení autorů přirozenoprávní školy, že právo lze vydedukovat z morálky Právní věda se soustřeďuje na jednotlivce s jeho vůlí a s jeho právy Teorie společenské smlouvy

3 Hugo Grotius (1583 – 1645) Holandský právník, představitel školy přirozeného práva, jeden z prvních teoretiků mezinárodního práva Byl první, kdo přenesl otázky vztahů mezi státy z morálky do práva a kdo se snažil na ně dát přesné, tedy právní odpovědi Utvářel mezinárodní právo tak, že na mezinárodní vztahy aplikoval pro všechny přijatelné přirozené právo, založené na lidské zkušenosti a ověřené tradicí

4 Hugo Grotius – přirozené právo Nikoli Bůh, ale rozum je prvotním zdrojem přirozeného práva Přirozené právo je vyjádřením vnitřních morálních imperativů člověka, diktovaných správným, řádným rozumem Povinnost sociability, tedy povinnost spolužít s druhými, je důležitým zdrojem práva Pro harmonické soužití lidí je nezbytně nutné šetřit lidský život, nesahat druhému na věci, které potřebuje ke své existenci, neškodit mu (případně mu škodu nahradit) a dodržovat daný slib.

5 Osvícenství Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka - racionalismus, logiku a humanismus. Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv.

6 Přirozenoprávní racionalismus a smluvní teorie Modernější přístup ke státoprávním otázkám - teoretickým východiskem bylo opuštění středověké představy o vztahu vládnoucích a ovládaných - již jde o vztah státní moci a občana Občan má svou důstojnost a svá práva, s kterými přichází na svět a které mu nemůže nikdo odebrat, protože jsou v souladu se základními zákony lidského rozumu S myšlenkou přirozeného práva šla ruku v ruce také myšlenka o smluvním původu státu Lidé se sice vzdávají realizace svých přirozených práv ve prospěch moci, ale ponechávají si možnost kontrolovat účel, jemuž moc slouží

7 Thomas Hobbes (1588 – 1679) Anglický filozof a politolog, známý dnes především jako teoretik práva a společenské smlouvy Vychází z teze, že člověk je v původní podobě tvor nespolečenský V tzv. přirozeném stavu má každý tolik práv, kolik si jich dokáže vydobýt - přirozený stav je proto pro lidi neúnosný, přináší jim jen utrpení Stát tedy není výsledkem sociálního instinktu, ale bezbrannosti a pudu sebezáchovy jedince

8 Thomas Hobbes – společ. smlouva Společenská smlouva v jeho podání má jeden aspekt - podrobení se suverénní moci Jediným posláním státu je zabezpečovat blaho občanů Suverén nepodléhá kontrole poddaných a o všem rozhoduje bez jejich účasti - poddaní jsou mu bezpodmínečně a beze zbytku podřízeni Lid nemá právo odvolat mandát, který dal svrchované moci a to ani tehdy, jestliže tato moc vládne v neprospěch občanů

9 Thomas Hobbes – právo Přirozené právo je pro Hobbese samotnou svobodou, kterou má každý proto, aby ji využíval jak nejlépe umí Hobbes akceptuje existenci přirozeného zákona i jeho vliv na chování lidí, neuznává však jeho právní povahu a obsah Tento přirozený zákon je třeba začlenit do obsahu pozitivního práva, čelit tím libovůli při jeho výkladu a zabezpečit tak jeho objektivitu Zde má své zárodky právní pozitivismus se svými nároky na řád a právní jistotu

10 John Locke (1632 – 1704) Anglický filozof, proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí Díla: – Dvě pojednání o vládě – Esej o lidském rozumu – Dopis o toleranci

11 John Locke – společenská smlouva Přirozený stav nazývá občanskou společností, na rozdíl od Hobbese chápe tento stav jako zlatý věk lidstva, ve kterém vládnou přirozené právo, svoboda, rovnost a vlastnictví Z pocitu nedostatečné bezpečnosti vyplývá ochota lidí vzdát se tohoto stavu Společenskou smlouvu tvoří dva akty - nejdříve se mezi sebou dohodnou jednotlivci a vytvoří občanskou společnost (pactum unionis) a až potom se společnost dohodne jakou bude mít moc podobu - na vytvoření státu a státních orgánů (pactum subjectionis)

12 John Locke – právo Přirozená svoboda má své hranice v přirozeném právu Platné právo je konkretizací přirozeného práva v juristicko-technické rovině a jeho mocenskou garancí Společenská smlouva je pramenem pravomoci státu přeměnit „natural rights“ na „legal rights“ Pokud moc neslouží účelu, k němuž byla dohodnuta, je zde právo na odpor

13 John Locke – dělba moci Locke pro revoluce neměl příliš sympatie, a tak se zamýšlí nad tím, jak jim předejít a zabránit tomu, aby se moc zvrhla v tyranii - teorie dělby moci Občanská vláda má podle něj vykonávat tři moci: zákonodárnou, výkonnou a federativní - tyto moci mají být svěřeny různým orgánům, aby se dosáhlo toho, že se budou navzájem kontrolovat Zákon je rozhodující nástroj nejen zabezpečení, ale i rozšíření svobody člověka, jeho osobnosti a současně jej chrání od zvůle a despotismu druhých

14 Charles Montesquieu ( ) Francouzský právník, filosof a spisovatel, kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby Perské listy - satira na francouzský absolutismus Hlavním dílem je Duch zákonů - Montesquieu zde používá historickou, místy až sociologickou metodu Lidská společnost je produktem působení objektivních zákonů, které formovaly dějiny a tím i ducha každého národa

15 Charles Montesquieu – dělba moci V každém státě je nutno rozlišovat tři státní funkce - zákonodárnou, soudcovskou a výkonnou Jeden orgán nemůže mít v rukou dvě nebo dokonce tři státní moci Je nezbytné, aby jedna moc byla omezována druhou mocí - tím bude mezi nimi dosaženo rovnováhy a jedna bude druhou udržovat v žádoucích mezích

16 Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) Východiskem politického učení tohoto filozofa je nový pohled na člověka a společenské poměry všeobecně - je obsažen především v jeho díle O původu nerovnosti mezi lidmi V přirozeném stavu vedli lidé šťastný život Vzniklo soukromé vlastnictví - mravní nerovnost Mravní nerovnost si vyžádala vytvoření státu a vznik zákonů, které stabilizují a garantují vlastnické a mocenské vztahy - vzniká politická nerovnost

17 Rousseau – společenská smlouva Jeho představu o stanovení rovných podmínek života ve společnosti představuje jeho nejslavnější dílo O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva Důsledkem uzavření smlouvy je, že místo jednotlivých osob, které uzavřely smlouvu vzniká celek, který má vlastní vůli – stát; nositelem suverenity a tedy zdrojem moci ve státě je lid Rozhodnutí jsou přijímána na základě obecné vůle (volonté générale) - ta se utváří v procesu přímé demokracie


Stáhnout ppt "Právní myšlení 17. a 18. století. Právní filozofie 17. století Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat."

Podobné prezentace


Reklamy Google