Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Měření úhlů, určování délek, určování převýšení Měření úhlů - Základní pojmy - Teodolit - součásti - Osové podmínky, chyby při měření úhlů - Elektronické.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Měření úhlů, určování délek, určování převýšení Měření úhlů - Základní pojmy - Teodolit - součásti - Osové podmínky, chyby při měření úhlů - Elektronické."— Transkript prezentace:

1 Měření úhlů, určování délek, určování převýšení Měření úhlů - Základní pojmy - Teodolit - součásti - Osové podmínky, chyby při měření úhlů - Elektronické teodolity, totální stanice

2 Zákonné měřící jednotky Jsou dány ČSN ISO 1000 (Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek, 1997). Radián (rad) je odvozenou jednotkou SI, je to rovinný úhel sevřený dvěma polopřímkami, které na kružnici opsané z jejich počátečního bodu vytínají oblouk o délce rovné jejímu poloměru. Je bezrozměrný. Vedlejšími jednotkami jsou stupeň (°), gon (nebo grad, g ). Při měření se v geodézii využívají hlavně gony. Plný úhelPravý úhelČásti Radián 22 /2 --- Stupeň 360  90  1’ = 1°/601’’ = 1°/ 3600 Grad 400 g 100 g 1 c = 1 g /1001 cc = 1 g / 10000

3 Základní pojmy Záměrná přímka je spojnice bodů S a P. Vodorovný směr φ je směr průsečnice svislé roviny ρ proložené body S a P a vodorovné roviny π proložené bodem S. Vodorovný úhel ω je úhel sevřený průsečnicemi svislých rovin ρ 1, ρ 2 a vodorovné roviny π.

4 Základní pojmy Svislý úhel ε – úhel ve svislé rovině ρ měřený od průsečnice s vodorovnou rovinou ke spojnici bodů S a P. výškový (nad vodorovnou rovinou), znaménko + (ε 1 ) hloubkový (pod vodorovnou rovinou), znaménko - (ε 2 ) Zenitový úhel z - úhel ve svislé rovině ρ měřený od svislice ke spojnici bodů S a P

5 Teodolit - součásti Teodolit se používá na měření vodorovných směrů a svislých (zenitových) úhlů. Skládá se ze tří hlavních částí: Trojnožka – umožňuje postavení teodolitu na stativ nebo jinou podložku. Limbus – spodní část, která při měření zůstává nehybná. Jeho součástí je vodorovný kruh. Alhidáda – vrchní část, která se při měření otáčí.

6 Minutový teodolit Zeiss Theo 020 A/B - součásti

7 Měření ve dvou polohách dalekohledu Základním měřením vodorovných směrů a zenitových úhlů je jedna skupina, tj. měření směru či úhlu ve dvou polohách dalekohledu. Tím dojde k odstranění některých přístrojových chyb. I. poloha – svislý kruh je vlevo II. poloha – svislý kruh je vpravo V ideálním případě platí : vodorovný směr φ 1 – φ 2 =  200g, zenitový úhel z 1 + z 2 = 400g.

8 Osy teodolitu Z – záměrná osa V – svislá osa (osa alhidády) H – vodorovná osa (točná osa dalekohledu) L – osa alhidádové libely

9 Osové podmínky Při měření musí být teodolit zcentrován a zhorizontován (viz. cvičení) a musí splňovat tzv. osové podmínky. L  VOsa libely L je kolmá k ose alhidády V. Z  HZáměrná osa Z je kolmá k točné ose dalekohledu H. H  V Točná osa dalekohledu H je kolmá na osu alhidády V. ad 1) Tato chyba se nevyloučí měřením ve dvou polohách. ad 2) Kolimační chyba – vyloučí se měřením ve dvou polohách dalekohledu ad 3) Úklonná chyba – vyloučí se měřením ve dvou polohách dalekohledu

10 Další konstrukční chyby přístroje excentricita záměrné roviny Pokud záměrná rovina neprochází osou V, vyloučí se měřením ve 2 polohách excentricita alhidády Pokud V neprochází středem vodorovného kruhu, vyloučí se měřením ve 2 polohách nestejnoměrné dělení vodorovného kruhu Její vliv se sníží opakovaným měřením vodorovného úhlu vždy na jiném místě kruhu (měření ve více skupinách)

11 Chyby z nepřesného postavení přístroje a cíle, chyby měřiče nesprávná horizontace přístroje nesprávná centrace přístroje nesprávná centrace cíle nepevné postavení přístroje Tyto chyby nelze vyloučit měřickým postupem. chyba v cílení - závisí na vlastnostech dalekohledu, cíle, stavu ovzduší a schopnostech měřiče. chyba ve čtení - závisí na velikosti nejmenšího dílku stupnice, odečítací pomůcce, rozlišovacích schopnostech oka.

12 Elektronické teodolity, totální stanice Elektronické teodolity mají často vestavěný elektronický dálkoměr a obsahují geodetický software. Tento typ přístroje se nazývá totální stanice. Napájeny proudem z vestavěných nebo externích baterií. Měřené hodnoty se zobrazují v digitální formě na displeji. Měřená data mohou být ukládána na paměťová média. Mají řadu funkcí, např. nastavení libovolné hodnoty vodorovného kruhu do požadovaného směru, volbu úhlových jednotek. Některé přístroje umožňují vkládání doplňkových informací k měřeným hodnotám. Některé přístroje jsou motorizované a umožňují samočinné cílení přístroje. Výrobci: Leica, Topcon, Trimble,...

13 Elektronické teodolity, totální stanice

14 Měření délek Definice délky, zákonné měřící jednotky Měření délek pásmem Optické určování délek Paralaktické měření délek Ryskový dálkoměr Elektrooptické určování délek Fyzikální a matematické opravy

15 Definice délky Délka je definována jako vzdálenost dvou bodů ve smyslu definované metriky, délka je tedy popsána v jednotkách, tj. v násobcích dohodnutého normálu. Normálem je pro nás 1 metr, což je délka dráhy, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/ sekundy (1983). Metr je jednotkou SI (Le Système International d'Unités ). kilo-km10 3 hekto-hm10 2 mili-mm10 -3 deka-dam10 1 mikro-μmμm10 -6 deci-dm10 -1 nano-nm10 -9 centi-cm10 -2

16 Měření délek pásmem délka pásem 20 – 50 m, nejmenší dílek 1 mm pásma z oceli, invaru (Ni, Fe), umělé hmoty měřená vzdálenost se rozdělí na úseky kratší než délka pásma, aby body takto vytvořené ležely v přímce, výsledná vzdálenost je pak součtem jednotlivých délek („kladů“ pásma) měřená trasa musí být v celé délce přístupná měří se délka vodorovná (zajišťuje se pomocí olovnice) měření se provádí vždy 2x, v rovinném terénu tam a zpět, ve svažitém terénu ve směru sklonu s odsazením (po svahu) rozdíl dvou měření se posuzuje příslušným mezním rozdílem Δ M, například dle metodického návodu pro tvorbu Základní mapy ČSSR: Přesnost délek měřených pásmem je přibližně 3 cm na 100 m

17 Měření délek pásmem

18 ze skutečné délky: není znám skutečný rozměr pásma, je třeba mít pásmo kalibrované, z teplotní roztažnosti: se změnou teploty se mění délka pásma, u přesných měření je třeba zavádět opravu: o t = (t – t 0 ). α. d kde d - měřená délka, α - součinitel teplotní délkové roztažnosti, t - teplota měřidla, t 0 - teplota při kalibraci z vybočení ze směru: přesnost zařazení mezilehlých pomocných bodů do přímky, z nesprávného napnutí: podle pásma silou 50 N až 100 N, z nevodorovnosti, z průhybu: i při použití správné síly u delších pásem dojde k prověšení a je třeba zavést početní opravu, z přiřazení: chybné čtení hodnoty. Chyby při měření délek pásmem

19

20 Základem optického určování délek je řešení pravoúhlého nebo rovnoramenného trojúhelníka, kde figuruje základna l a úhel δ. Jedna z těchto hodnot je proměnlivá (měřená) a vypočítá se z ní určovaná délka D. Měří se dvojicí zařízení : přístroj – cílový znak, kterým obvykle bývá vodorovně či svisle postavená lať v různých úpravách. Výhodou oproti pevným měřidlům (pásmo) je snadnější a rychlejší měření. Optické určování délek

21 Paralaktické měření délek je založeno na velmi přesném měření tzv. „paralaktického úhlu“ δ a velmi přesně známé délce základny l. Vypočtená délka D je vodorovná. Na počátečním bodě je umístěn teodolit, na koncovém bodě je zcentrována a zhorizontována základnová lať v poloze kolmé na měřenou délku. Dosažitelná přesnost je v jednotkách mm na 100 m. Paralaktické měření délek

22 Je součástí prakticky všech teodolitů a nivelačních přístrojů, je tvořen dvojicí krátkých vodorovných rysek na svislém vláknu ryskového kříže, symetricky umístěných k vodorovné rysce. Cílovým znakem je obvykle lať s centimetrovým dělením (nivelační lať pro technickou nivelaci). Úhel δ je konstantní (dán vzdáleností rysek a ohniskovou vzdáleností f), mění se pouze určovaný laťový úsek l. Délka D se vypočte vynásobením laťového úseku l konstantou k (násobná konstanta, obvykle 100). Ryskový dálkoměr

23 Při šikmé záměře je potřeba kromě laťového úseku měřit i zenitový úhel. Pak platí: Ryskový dálkoměr – šikmá záměra Člen (sin 2 z) představuje redukci šikmo čteného laťového úseku, a také převod délky ze šikmé na vodorovnou. Přesnost určení délky je až 1 : 600, tj. 0,1 m na 60 m, dosah do 120 m.

24 Přesnost paralaktického měření délek – až 1 mm na 100 m Přesnost měření pásmem – cca 3 cm na 100 m Přesnost ryskového dálkoměru – cca 2 dm na 100 m Shrnutí přesnosti klasických metod

25 Při elektrooptickém určování délek se jako prostředek měření využívá elektromagnetické záření (EMZ). Na jednom konci určované délky je vysílač EMZ, na druhém odražeč (vrací signál zpět). Odražeč: –Koutový hranol –Libovolný difúzní povrch Princip určení vzdálenosti: –Vyhodnocení fáze nebo frekvence modulovaného EMZ –Měření tranzitního času EMZ Dálkoměr měří šikmou délku – délku přímé spojnice dálkoměr – hranol (cíl). Elektrooptické určování délek

26 EMZ z něj vychází pod tím samým úhlem, pod kterým do něj dopadlo. Každý typ hranolu má svou součtovou konstantu, tj. systematický rozdíl mezi délkou měřenou a skutečnou. To je zapříčiněno různým vztažným bodem. Odrazná fólie má ty samé vlastnosti, její součtová konstanta je 0. Koutový hranol, odrazná fólie

27 Dokonalý difuzní povrch – dopadající signál je rovnoměrně odražen (rozptýlen) do všech směrů Dálkoměrný signál nemá v celé své dráze konstantní šířku, ale rozbíhá se – diverguje Souosost se záměrnou přímkou – důležitý předpoklad, ověřit S těmito vlastnostmi je třeba počítat, obzvlášť při měření bez hranolu Difuzní povrch, divergence dálkoměrného signálu, souosost dálkoměru se záměrnou přímkou

28 Dálkoměr může být ruční (disto), nasazovací (starší konstrukce, nutno počítat s odsazením) nebo zabudovaný, souosý se záměrnou přímkou (totální stanice). Přesnost je u elektrooptických dálkoměrů udávána ve tvaru: kde X je konstantní součást směrodatné odchylky, Y je proměnná součást sm. odchylky, závislá na velikosti měřené délky D. Např. σ = 3 mm + 2 ppm*DD je v km Pro vzdálenost 2 km je σ 7 mm (3+2*2). Elektrooptické měření délek, přesnost

29 Ruční dálkoměry

30 Fyzikální korekce – u elektronicky měřených délek. Vlnová délka elektromagnetického záření závisí na prostředí, kterým záření prochází, tj. na atmosférické teplotě a tlaku. Hodnota fyzikální korekce se zadává do dálkoměru (vypočte se ze vzorců, které výrobce uvádí v manuálu), případně přístroj po zadání teploty a tlaku opravu do měřených délek sám zavede. Opomenutí zavedení či špatné zavedení fyzikálních korekcí zanáší do měření systematickou chybu v měřítku. Matematické redukce – pro souřadnicové výpočty redukce měřené délky do nulového horizontu (redukce z nadmořské výšky). Redukce délky v nulovém horizontu do zobrazení. Korekce a redukce měřených délek

31 Přímo měřené délky (po fyzikální redukci) je nutno redukovat do tzv. nulového horizontu. Matematické redukce – z nadmořské výšky r... poloměr referenční koule (6380 km) h... nadmořská výška

32 Hodnotu délkového zkreslení m lze získat výpočtem z rovnic nebo odečíst z mapy izočar kartografického zkreslení. Redukce délky do zobrazení S-JTSK Pro kratší délky

33 Určování výšek Základní pojmy Výškové systémy v ČR Metody určování převýšení Barometrická nivelace Hydrostatická nivelace Trigonometrická metoda Geometrická nivelace

34 Základní pojmy

35 Absolutní výška bodu – výška bodu nad danou nulovou hladinovou plochou, střední hladina zvoleného moře → nadmořská výška bodu. Relativní výška bodu – výška bodu nad hladinovou plochou procházející obecně zvoleným bodem (zvolená nulová plocha, viz obr.). Hladinová plocha je obecně definována jako plocha stejného tíhového potenciálu. Hladinové plochy jsou soustředné plochy a nazýváme je skutečnými horizonty bodů. Zdánlivé horizonty bodů – tečné roviny hladinových ploch v těchto bodech. Pro potřeby stavební geodézie považujeme Zemi za homogenní kouli, pak nulová hladinová plocha je kulová plocha procházející nulovým výškovým bodem na střední hladině zvoleného moře. Pro práce malého rozsahu (do 200 m) lze Zemi považovat za rovinu → zdánlivé horizonty považujeme za skutečné.

36 Základní pojmy Sklon terénu α (nebo záměry) se vyjadřuje v procentech a platí: kde h je převýšení a d je vodorovná délka. Předmětem měření nejsou výšky, ale výškové rozdíly (převýšení) skutečných horizontů: h AB = H B - H A

37 Výškové systémy v ČR Výškové systémy používané na území ČR jsou závazně dány NV č.430/2006 Sb. V současné době je závazný pouze jeden výškový systém – Balt po vyrovnání (Bpv). Výchozí výškový bod je nula stupnice mořského vodočtu v Krondštadtu. Pro tento výškový systém byla použita teorie Moloděnského normálních výšek (určované nad Kvazigeoidem). Dříve byl používán výškový systém Jaderský, jehož výchozí bod se nachází na molu Sartorio v Terstu a vychází z teorie normálních ortometrických výšek (určované nad Elipsoidem). Rozdíl mezi těmito systémy je kolem 40 cm. Výšky v Bpv jsou menší. Rozdíl je způsoben odlišným vyrovnáním a odlišným typem výšek.

38 Metody určování převýšení Barometrická nivelace Hydrostatická nivelace Trigonometrická metoda Geometrická nivelace (viz příští přednáška) GNSS (Globální Navigační Satelitní Systémy) Nejpoužívanější metodou pro přesná měření je geometrická nivelace a trigonometrická metoda, ostatní metody jsou metodami doplňkovými, jejichž použití je omezeno přesností nebo přístrojovým vybavením.

39 Barometrická nivelace Metoda je založena na poklesu atmosférického tlaku při rostoucí nadmořské výšce. Změnou výšky přibližně o 11 m klesne tlak přibližně o 1 mm Hg (1 Tor; 4/3 mbar). Princip metody spočívá na měření barometrického tlaku vzduchu tzv. aneroidy (barometry), který je vyvolán tíhou zemské atmosféry. Výškový rozdíl dvou bodů se určí v závislosti na měřeném rozdílu barometrických tlaků. Přesnost metody 1 m až 3 m, výhodná pro rychlost při určování velkých výškových rozdílů.

40 Hydrostatická nivelace Princip metody vychází z fyzikálního zákona o spojitých nádobách naplněných vhodnou kapalinou. Nádoby, které jsou spojeny hadicí, se umístí na body, jejichž převýšení chceme určit. Pro kapalinu platí Bernoulliho rovnice rovnováhy : kde p 1, p 2 jsou atmosférické tlaky v nádobách,  1,  2 jsou hustoty kapalin, h 1, h 2 jsou relativní výšky kapaliny v nádobách, g je tíhové zrychlení. Pokud p 1 = p 2 a  1 =  2, bude výška hladin tvořit společnou hladinovou plochu.

41 Hydrostatická nivelace Hadicová vodováha je nejjednodušším přístrojem pro hydrostatickou nivelaci, používaná ve stavebnictví pro přenášení výšek zejména v interiérech (např. pro zarovnání hlavic sloupů, stropní podhledy, podlahy). Princip je zřejmý z obrázku. Její přesnost je asi 3 – 5 mm, dosah podle délky hadice (většinou cca 10 m), používá se pro malé výškové rozdíly (řádově centimetry).

42 Trigonometrická metoda Převýšení dvou bodů se určuje na základě řešení trojúhelníka (pravoúhlého nebo obecného). Princip metody je zřejmý z obrázku. Přesnost je srovnatelná s technickou nivelací. Přesnost je se vzrůstající vzdáleností výrazně zhoršována refrakcí, resp. její vertikální složkou.

43 Trigonometrická metoda Na bodě A se známou výškou H A je totální stanicí, jejíž výška nad bodem A je v p, změřen zenitový úhel z a šikmá vzdálenost d s na cíl, který je postaven na bodě B ve výšce v c. Poté je určovaná výška H B bodu B:

44 Trigonometrická metoda Trigonometrická metoda (pokud dostačuje přesností) je výhodná v členitém terénu. Ale při použití na větší vzdálenosti je třeba zavádět opravu ze zakřivení Země.

45 Trigonometrická metoda Oprava ze zakřivení Země (poloměr Země 6381 km): d [m]  [mm]

46 Geometrická nivelace ze středu, princip Je to základní, nejpoužívanější a nejpřesnější běžně dostupná metoda. Výšková bodová pole a jejich stabilizace byly navrženy a realizovány pro geometrickou nivelaci. V podstatě jde o určení převýšení dvou bodů z rozdílu výškových odlehlostí od vodorovné roviny, která je buď vytyčena přístrojem nebo jinou pomůckou. Nivelační sestava – zadní lať + nivelační přístroj + přední lať

47 Geometrická nivelace V případě větší vzdálenosti bodů A a B nebo většího převýšení se celková vzdálenost rozdělí na několik nivelačních sestav. Pak platí:

48 Geometrická nivelace Nivelační sestavy mezi dvěma sousedními body tvoří nivelační oddíly, ty pak tvoří nivelační pořad. Nivelační pořady: a) vložené – začíná a končí na dvou známých bodech, b) uzavřené – začíná a končí na stejném bodě, c) volné – začíná na známém bodě, d) tvořící plošnou nivelační síť – zahrnuje alespoň dva známé body a řadu určovaných bodů.

49 Výhody geometrické nivelace ze středu Metodou geometrické nivelace ze středu se eliminuje odklon záměry od vodorovné roviny a rozdíl mezi zdánlivým a skutečným horizontem (zakřivení Země). Odklon záměry může být způsoben nerektifikovanou nivelační libelou nebo nepřesnou funkcí kompenzátoru. I při skloněné záměře dostaneme při měření správnou hodnotu převýšení, pokud přístroj stojí uprostřed mezi oběma latěmi.

50 Osové podmínky nivelačních přístrojů 1. Osa krabicové libely má být kolmá k vertikální ose L´  V. 2. Vodorovné vlákno ryskového kříže H má být kolmé k vertikální ose H  V. 3. 0sa nivelační libely má být rovnoběžná se záměrnou přímkou L  Z.

51 Polní zkouška nivelačního přístroje Správné převýšení h AB = z – p, správné převýšení h AB = z ´– p´, kontrolované převýšení h AB ´ = a ´– b´, oprava výšky na 1 m: δ= (h AB - h AB ´)/(2s), kde s je délka záměry ze středu. Možno zavádět početní opravy pro nestejně dlouhé záměry.

52 Dělení nivelace dle přesnosti 1. Zvlášť přesná nivelace (ZPN); Δ M ≤1,5*√R. 2. Velmi přesná nivelace (VPN); Δ M ≤(1,5-2,25)*√R. 3. Přesná nivelace (PN); Δ M ≤(3-5)*√R. 4. Technická nivelace (TN); Δ M ≤(20-40)*√R. R je délka nivelačního pořadu v km, Δ M je v mm. Každému typu nivelace je předepsán postup měření a výpočtů, požadavky na přístroje a nivelační latě, a také kritéria přesnosti (mezní rozdíl dvakrát měřeného převýšení). Typ nivelace je charakterizován směrodatnou kilometrovou odchylkou obousměrně měřeného převýšení σ km. PN se ve stavební praxi často používá pro přesná měření (σ km ≤ 1 mm). TN je ve stavební geodézii nejčastější.

53 Technická nivelace nivelace Technická nivelace se provádí nivelačními přístroji, pro jejichž směrodatnou kilometrovou odchylku platí skm  5,0 mm, zvětšení dalekohledu je nejméně šestnáctinásobné, citlivost nivelační libely alespoň 60˝ (na 2 mm dílek stupnice) nebo v koincidenční úpravě 80˝ / 2 mm nebo kompenzátor odpovídající přesnosti. Dále se používají nivelační latě dlouhé 2 – 4 m, celistvé nebo různým způsobem skládací se zařízením na zajištění svislosti (krabicová libela) se zřetelným dělením (zpravidla po 0,01 m), a nivelační podložky ploché, kruhové nebo trojúhelníkového tvaru. V případě použití digitálních nivelačních přístrojů a pomůcek by tyto měly splňovat dříve uvedené vlastnosti. Délky záměr se volí s ohledem na sklonitost terénu, požadovanou přesnost, stav atmosféry, způsob čtení latí. Zpravidla se nerozměřují, ale krokují. Volí nejvýše do 120 m, což je z praktického hlediska hodnota příliš velká, doporučuje se max. 60 m – 80 m. (Technologický postup pro technickou nivelaci, Český úřad geodetický a kartografický, Praha 1984.)

54 Nivelační přístroje pro TN Nivelační přístroje vytyčují vodorovnou rovinu a dělí se na: 1)optické, 2)elektronické (digitální), 3)laserové.

55 Nivelační přístroje - optické

56 Nivelační přístroje - digitální

57 Nivelační přístroje - laserové

58 Nivelační přístroje - příslušenství nivelační latě, nivelační podložky

59 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Měření úhlů, určování délek, určování převýšení Měření úhlů - Základní pojmy - Teodolit - součásti - Osové podmínky, chyby při měření úhlů - Elektronické."

Podobné prezentace


Reklamy Google