VY_32_INOVACE_298. 2.světová válka I. Nejprve si připomeň, kdo proti komu a proč bojoval v této válce. Kdy začala a kdy a jak skončila. Ověř si pod modrým.

Prezentace na téma: "VY_32_INOVACE_298. 2.světová válka I. Nejprve si připomeň, kdo proti komu a proč bojoval v této válce. Kdy začala a kdy a jak skončila. Ověř si pod modrým."— Transkript prezentace:

1 VY_32_INOVACE_298

2 2.světová válka I. Nejprve si připomeň, kdo proti komu a proč bojoval v této válce. Kdy začala a kdy a jak skončila. Ověř si pod modrým obdélníkem. Nacistické Německo a fašistická Itálie byly v Evropě největší agresoři. Německo chtělo opět vládnout světu, obsadilo Rakousko, zničilo Československo, porazilo Polsko, na jehož území žili na Volyni Češi. Pak zaútočilo na Sovětský svaz a Volyň se stala válečnou frontou. Válka trvala od 1. září 1939 do 8.května 1945 (v Evropě). Agresoři byli poraženi.

3 2.světová válka I. Ani se nenadáli a přiblížila se 2.světová válka. S obavami sledovali Češi na Volyni vývoj v Evropě, hlavně v Československu: „ Po obsazení Československa německou armádou v r. 1939 Emil Cilc shromáždil dorostence za oponou Klubu a řekl asi toto:“ Vlast obsadili Němci, uděláme vše, aby byla opět svobodná. „Tak přísaháme!“. Všichni odpověděli: „Tak přísaháme“. V říjnu 1941 začala na Volyni pracovat ilegální česká protifašistická organizace Blaník. Vydávala časopis Hlasatel, sledovala tajně zahraniční rozhlasové vysílání, z něhož čerpala informace do Hlasatele, zaměřovali se na přestříhávání telefonních spojů mezi frontou a letišti v zázemí, ale členové bojovali proti Němcům i se zbraní v ruce. Na německé straně bojovali Maďaři. U Hulče v Urveně české se střetl Blaník s hlídkou Maďarů a musel ustoupit. Maďaři začali ostřelovat obec puškami a kulomety. Blaník přerušil telefonní spojení mezi německou a maďarskou jednotkou a nakonec se omylem střetly tyto dvě jednotky. Huleč česká na Volyni, Obraz života v létech 1870 – 1947, Bonek,Jiří, Manová Danuše, Stárek,Václav, 1.vyd., Žatec, vlastní náklad 1992,s,142

4 Doplňky k dějinám Volyňských Čechů I., Protiněmecký odboj, Blaník, Mírový život,Dufek, Vladimír1.vyd., Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, r.2003, ISBN: 80-903164-0-9,s.168 2.světová válka I.

5 Vzpomínky pamětníků: „ Život pod německou okupací pokračoval pořád s nějakými příhodami. Při jedné cestě, když jsem jela na kole s posláním Blaníka z Rovna do Hulče jsem vjela na polní cestu. Byly tam roztroušené usedlosti vojáků z 1.světové války... Za německé okupace začaly řádit banderovské bandy a vyvražďovaly polské osadníky. Poláci opouštěli svoje domovy a stěhovali se do Polska, takže ty budovy byly neobydlené. Když jsem se blížila k prvnímu domu, vyběhl na mne esesák a abych mu dala „ausweis“, to je občanský průkaz. Prohlédl ho, vrátil mi ho a abych s ním šla do domu. Za domem byla studna, on mne k ní postavil a řekl, abych mu dala prsteny, co mám na ruce. Měla jsem snubní prsten a další s akvamarínem. Jestli mu je nedám, tak mne zastřelí a hodí do studny. Nikde nebylo ani živáčka, ale měla jsem štěstí. Najednou se objevil povoz se starým vozkou. Němec mi poručil, abych počkala, že on zkontroluje ten povoz a hned se vrátí. Já jsem využila toho, že ne mne nevidí přes dům, popadla jsem kolo, oběhla dům druhou stranou a když zašel za dům, rychle jsem utíkala na cestu zpátky. Kolo jsem vedla, přikrčila jsem se, aby mne netrefil, kdyby střílel. Když jsem byla tak daleko, že by na mne nedostřelil, teprve jsem sedla na kolo a ujížděla zpět domů do Rovna. Toho dne poselství, kvůli kterému jsem jela do Hulče, zůstalo nevyřízeno.“ Kam až sahá paměť, Anna Stárková, rukopis,

6 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Vzpomínky pamětníků: „Jednou jsem šla do skladu koupit palivové dříví. Naložili ho, zaplatila jsem a šla domů pěšky. Když jsem přišla do naší ulice, nějaký děda tam zametal chodník a mně řekl polsky, paní, schovejte se někam, protože tahle ulice je obklíčena německými vojáky a chytají mladé lidi, vozí je rovnou na nádraží do vagonů a odvážejí do Německa na nucené práce. Rychle jsem vběhla na jeden dvorek. Tam byly malé kůlničky na uhlí. Do jedné jsem skočila a přečkala celý ten zátah. Když to skončilo, děda mě zavolal, že už můžu jít domů.“ Kam až sahá paměť, Anna Stárková, rukopis

7 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Vzpomínky pamětníků: Manžel si našel zaměstnání v Rovně v semenářském podniku. Stěhovali jsme se do Rovna. Jeden známý řezník, pan Novák, nám pronajal byt v jednom ze svých dvou domů. V druhém měl řeznickou dílnu. Tuto dílnu obsadila německá armáda pro svoji výrobu. Na okraji města Němci zřídili velký zajatecký tábor, byla to hrůza. V zimě r.1941- 1942 byly velké mrazy, zajatci měli slabé oblečení, byli podvyživeni, neměli dostatek potravin, takže jich velké množství umíralo. Denně dopoledne z tábora velké nákladní auto plně naložené odváželo na druhý konec města mrtvá nahá těla zajatců do spalovny. Byl to hrozný pohled, denně se na to dívat. Živé zajatce denně esesáci hnali přes město do práce. Když zelináři zásobovali město zelím a upadl z něj lístek na silnici, kudy šli zajatci, jakmile se některý shýbl pro ten lístek zelí, okamžitě ho esesák ubilo pažbou na místě. Byl to vždy hrozný pohled. V táboře byl takový hlad, že když některý zajatec umíral, ostatní čekali, až zemře, pak mu uřezali svaly a jedli. Tímto způsobem tam vznikl kanibalismus. Němci se chovali k zajatcům jako divoké šelmy ke své oběti. Kam až sahá paměť, Anna Stárková, rukopis

8 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Vzpomínky pamětníků: „Když Němci připravovali Novákovu řeznickou dílnu k zprovoznění, vodili tam na hrubé práce zajatce. My jsme bydleli nejblíže k této dílně s vchodem obráceným k ní. Dva zajatci ve věku 25 – 28 let se osmělili vklouznout do našeho bytu. Vždy jsedm jim dala chléb a něco k němu, i když jsme sami moc neměli, protože ve městě žádné obchody nebyly a lístky jsme dostávali na jedno kilo chleba na osobu na jeden měsíc. Potraviny se musely shánět na venkově. Tito chlapci mě prosili, abych jim nějak pomohla utéci ze zajateckého tábora. Usilovně jsem přemýšlela, jak to udělat. Kdyby se to nepovedlo, šlo nám o život. Poradila jsem se se svou sestrou Eugenií, že ona přijede koňským potahem se saněmi k našemu bytu a s chlapci jsem domluvila, aby před koncem šichty nepozorovaně přišli do našeho bytu, což se jim povedlo. Sestra na tu určenou hodinu přijela, štěstí bylo, že esesmani dělníky před odchodem nepočítali. Všichni byli už pryč, chlapci skočili do saní, já jsem je rychle přikryla slámou, aby nebyli vidět. Teď ale hrozilo nebezpečí, protože na každé výpadovce z města stáli němečtí vojáci a kontrolovali povozy. Sestra kočírovala koně a jela. Já jsem šla zkratkou, abych viděla kontrolory, kdyby ji zastavili. Projela kolem nich, aniž ji zastavili, byla jsem šťastná, že to dobře dopadlo. Když přivezla sestra Peťku a Vańku domů na vesnici, zjistili, že jsou nemocní, měli vysokou teplotu, jen hořeli. Museli zavolat lékaře, hrozilo další nebezpečí, že se to může prozradit, ale vše dobře dopadlo. Chlapci se uzdravili a s vděčností odešli směrem ke svému domovu na Ukrajině.“ Kam až sahá paměť, Anna Stárková, rukopis

9 Z předchozích řádků vyplývá, že se Němci chovali stejně na Volyni jako v Čechách a na Moravě. Pod záminkami likvidovali celé obce, aby zastrašili obyvatelstvo, ničili méněcenné obyvatelstvo a ukazovali svou moc. Jako v Čechách Lidice u Kladna, nebo Javoříčko na Moravě, či Ležáky, tak na Volyni vyvraždili a vypálili Český Malín, ale nepodařilo se jim tyto obce „vymazat“ z mapy světa. Dodnes jsou živé, ať ve vzpomínkách přeživších pamětníků, ve zhmotnělých kamenných památnících, či dokonce přejmenováním moravské obce Frankštát na Nový Malín. Osady byly přejmenovány i v USA, Kanadě, Anglii. 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni

10 Jeden ze dvou pomníků obětem Českého Malína na Volyni v Žatci Kronika Českého Malína, Martinovský, Josef, Alois, Širc, Václav, 2.vyd., bez místa vyd. B.r.v., obálka Každoročně se ve výroční den ( 13.červenec 1943) scházejí u pomníku v Žatci občané i politická reprezentace, aby uctili památku malínských obětí.

11 Vzpomínky pamětníků: „Obrazy, které jsme spatřili v Malíně, nemožno ani popsat. Všude postřílení lidé, kteří se snažili uniknout ze školy, nebo kostela. Napolo spálená těla, napolo ohořelé lebky, uhořelé končetiny, tu a tam utržená hlava, nebo ruka a na všech popravčích místech ohořelé lidské kosti. Jen málo osob se podařilo identifikovat. Jenom díky tomu, že se Václavu Uhlíři, ač raněnému, podařilo uniknout smrti, jsme se dověděli, kde kdo přibližně zahynul a do které budovy byl zahnán.Uhlíř sám se čtyřnásobným průstřelem nohy proležel několik hodin na dešti v zahradě poblíž školy, z které unikl. Slyšel a viděl, jak Němci vraždí, jak zkoušejí, zda je kdo naživu a dobíjejí raněné. Zamhouřil oči, nehnul ani svalem, překonávaje strašlivou bolest, když šli vrazi kolem něho a celého v krvi jej považovali za mrtvého.“ s.56 Uhlíř: „ …jsem byl Němci zahnán do budovy školy v Ukrajinském Malíně. Dveře za námi zamkli. Do oken stříleli ze samopalů a házeli ruční granáty. Náhodou jsem zalehl pod oknem tak, že že jsem se octnul v hluchém prostoru, kde mě nemohly zasáhnout kulky ani střepiny ručních granátů. Budovu školy polili hořlavinou a zapálili. Ve chvíli stála v jednom ohni jako pochodeň. Vyskočil jsem z okna a rozběhl se k blízkému porostu tyčkových fazolí. Nestačil jsem doběhnout, když mi ostrá bolest proťala nohu v lýtku, svalil jsem se jako podťatý. Nějaký Němec po mně vypálil dávku ze samopalu. S.82 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni Kronika Českého Malína, Martinovský, Josef, Alois, Širc, Václav, 2.vyd., bez místa vyd. B.r.v.,s.56,82

12 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni Dějiny Volyňských Čechů II., (1914 – 1945), Vaculík, Jaroslav, 1.vyd., SČVP 1998, ISBN:80-901878-8-9, 51

13 Vzpomínky pamětníků: ¨ „Při vyhánění žen a dětí z Českého do Ukrajinského Malína, málo pohyblivou stařenku Vignerovou Němci naložili na koňský povoz a vezli ji stejným směrem. Stařenka cestou spadla a bolestně se udeřila. Německý důstojník, který k ní přišel, byl nesmírně překvapen, když na něho spustila německy:“ Zabte mě radši na místě, ale netýrejte mě!“… Mne se, Mutti, bát nemusíte. Teprve těch, co přijdou za námi, hrdlořezů a vrahounů z SS“… Sám pak odvedl stařenku do porostu žita:“Schovejte se a v žádném případě, ať se děje, co se děje, se neukazujte!“ Ještě pak za ní zamaskoval vzniklou pěšinu.“ s.73 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni Kronika Českého Malína, Martinovský, Josef, Alois, Širc, Václav, 2.vyd., bez místa vyd. B.r.v., s.73

14 . Vzpomínky pamětníků: Bohumil Vašata měl chalupu a kovárnu v Ukrajinském Malíně. Při obklíčení Malína Němci se spolu s manželkou a dvěma dětmi prozřetelně ukryli v porostu ječmene. Němci jdoucí v rojnici přes pole, natrefili a odehnali s sebou jeho ženu a obě děti. Skončily v plamenech… Vašatu, který ležel v ječmenu sotva dvacet kroků od nich, přehlédli. Zůstal naživu.“ s. 74 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni Kronika Českého Malína, Martinovský, Josef, Alois, Širc, Václav, 2.vyd., bez místa vyd. B.r.v., s.74

15 Po tom všem, co Volyňští Češi prožili, je jejich návrat zcela pochopitelný, i když na Volyni zanechali své hřbitovy, svůj majetek a kus svého života. Souhlasíš? Proč ano, proč ne? 2.světová válka I. Život civilistů při obsazení Volyně Němci Osud Českého Malína na Volyni