Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiálu.

Prezentace na téma: "Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiálu."— Transkript prezentace:

1 Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiálu Struktura seminární práce (VY_32_INOVACE_06.01.04) Autor PhDr. Jan Tomíček Tematická oblast Dějepis pro 5. – 7. ročník VG Ročník 7. Ročník Datum tvorby Září 2012 Anotace Prezentace je určena k výuce úvodu do historiografie v dějepisném semináři v sedmém (předmaturitním) ročníku vyššího gymnázia. Studenty seznámí se zásadami psaní seminární práce, se správným použitím odkazů a poznámkového aparátu. Metodický pokyn Šablona slouží jako digitalizovaná učebnice k výuce úvodu do dějepisu. Časová dotace je 40 minut.

2 Struktura seminární práce 1.Titulní strana 2.Obsah 3.Úvod 4.Vlastní text 5.Závěr 6.Odkazový a poznámkový aparát 7.Přílohy

3 Titulní strana a obsah Titulní strana Název práce – jasný, výstižný, může mít podtitul Typ práce (např. Seminární práce) Jméno autora Rok a místo zpracování (většinou název střední školy, kde práce vznikla) Obsah: (může být hned za titulní stranou, ale i na konci), členění na kapitoly či podkapitoly + uvedení strany – samozřejmě strany práce jsou číslovány.

4 Příklad textu na titulní straně práce GYMNÁZIUM, SOU, SOŠ A VOŠ, HOŘICE Joe Hloucha: Život a dílo Seminární práce AUTOR PRÁCE Lenka Schramková ROČNÍK 7.G HOŘICE 2012 - 2013

5 Úvod 1. Přesně vymezit téma, o kterém budu psát 2. Zdůvodnit výběr tématu (proč jsem si toto téma vybral) 3. Časové, obsahové a územní vymezení práce 4. Zhodnocení dosavadního stavu zpracování v literatuře 5. Charakteristika pramenné základny (druhy, věrohodnost, dostupnost atd. pramenů) 6. Uvedení, jak a proč chceš práci členit 7. V závěru úvodu může být i poděkování někomu, kdo Ti nějak s prací pomohl (překlad z cizího jazyka, pomoc při přečtení starých textů, rada při vyhledávání pramenů a literatury, pomoc při grafickém zpracování atd.) Poznámka: Úvod se zpracuje až na konec, je jakousi vizitkou Tvé práce.

6 Příklad úvodu u seminární práce Ve své seminární práci bych se chtěla zaměřit na život a dílo českého spisovatele, cestovatele a sběratele umění Joe Hlouchy, který je v dnešní době neprávem opomíjen čtenáři i učebnicemi literatury. Toto téma jsem si vybrala proto, že mám stejně jako Joe Hloucha ráda Japonsko, vadí mi jeho amerikanizace a ráda bych tuto zemi někdy navštívila. Zkrátka i přes to, že žil o sto let dříve než já, máme spolu mnoho společného. Moje práce je zaměřená na celý Hlouchův život, ale nejvíce se věnuje jeho dvěma cestám do Japonska a jeho vztahu k této zemi. Naopak jen okrajově se věnuje jeho sběratelské činnosti. Také bych touto prací ráda upozornila na tuto významnou českou osobnost, kterou přes její popularitu na počátku minulého století dnes téměř nikdo nezná. Já osobně jsem jeho existenci zaznamenala poměrně nedávno, když jsem náhodou na půdě objevila jeho knihu Polibky smrti. Podle mého názoru je mnoho lidí, kteří mají někde doma zastrčenou jeho knihu a ani o tom nevědí a právě i tyto čtenáře by moje práce mohla zajímat, až zjistí, jaký poklad doma mají. Zkusila jsem se zeptat různých lidí, jestli jim něco říká jméno Joe Hloucha, ale nenašla jsem nikoho, kdo by alespoň tušil, že se jedná o spisovatele, jehož nejznámější kniha Sakura ve vichřici vyšla celkem dvanáctkrát, o čemž se dnešním spisovatelům může jen zdát. O Hlouchovi mnoho knih nevyšlo. V roce 1931 vznikla kniha Milenec Nipponu od Josefa Václava Šmejkala, který se s Hlouchou osobně sešel v jeho vile a udělal s ním rozhovor, který spolu s komentářem a doplňujícími informacemi od autora tvoří obsah knihy. Tuto knihu jsem jako zdroj používala nejčastěji, protože je nejautentičtější vzhledem k tomu, že obsahuje shrnutí Hlouchova života přímo z úst jeho samého. Až v roce 2008 si vzpomnělo Náprstkovo muzeum na muže, který jim daroval podstatnou část jejich sbírek. Pracovníci tohoto muzea Alice Kraemerová a Jan Šejbl vydali v nakladatelství Národního muzea monografií Japonsko, má láska, která shrnuje život Joe Hlouchy a popisuje jeho sběratelskou činnost a její výsledky na základě podrobného prozkoumání pozůstalosti Joe Hlouchy uložené v archivu tohoto muzea a sbírky, kterou vytvořil a daroval muzeu. Pozůstalost obsahuje Hlouchovy deníky, korespondenci i účtenky a fotografie jeho známých či rozepsaná díla. Bohužel se mi nepodařilo do této pozůstalosti nahlédnout, ale jedním z mých zdrojů je bakalářská práce studentky, která tuto možnost měla. Dále cituji z knih, které napsal sám Hloucha. Bohužel se mi však nepodařilo vypátrat žádného pamětníka, protože Hloucha neměl manželku ani děti a od jeho smrti uplynulo již více než padesát let. Ráda bych na tomto místě poděkovala paní PhDr. Haně Popelové, CSc. z Náprstkova muzea, která mi umožnila prohlédnout si většinu Hlouchových knih a panu PhDr. Janu Tomíčkovi.

7 Vlastní text Členíme na kapitoly a podkapitoly Členit můžeme i chronologicky i tematicky. Má to svá úskalí, např. u chronologického členění nesklouznout ke kronikářské popisnosti bez výkladu a porovnávání. Nejlepší je kombinace chronologického i tematického členění (např. základní členění může být chronologicky a podkapitoly tematicky atd.). Kapitoly by měly být číslovány, hlavně u rozsáhlejší a členitější práce, nejlépe „Kapitola 1.1, 1.2, 1.3, 2.1, 2.2, 3.3, 3.1 atd.

8 Ukázka jedné strany seminární práce i s poznámkami pod čarou strany Josef Kořenský. Josef Kořenský byl v té době slavný cestovatel, přírodovědec a spisovatel, který se proslavil svou cestou kolem světa uspořádanou v letech 1893-1894. Je trochu překvapující, že tento dobrodruh byl zároveň ředitelem gymnázia na Smíchově. Nejvíce Hlouchu uchvátil sešit věnovaný Japonsku, který vyšel v zimě roku 1894. Hloucha v něm poprvé v životě uviděl obrázky Japonska, které ho, podle jeho slov, okouzlily a učarovaly mu natolik, že právě od této chvíle už nemyslel na nic jiného, než na Japonsko. Už v roce 1895 se však Hlouchovi znovu stěhovali, tentokrát do Prahy. Otec Joe Hlouchy si tu pronajal starobylý klášterní pivovar u Sv. Tomáše, který byl vyhlášeným pražským podnikem, kde se scházeli místní umělci a bohémové. Tento pivovar se nacházel na Malé Straně, přesněji v ulici Letenská, číslo popisné 12, Praha 1. Pronájem pivovaru na takto lukrativní místě se podařilo zajistit díky rodině Hlouchovy matky Anny, rozené Matoušové, jejíž rodina patřila k nejbohatším a nejvýznamnějším v mladoboleslavské okrese. Joe Hloucha tedy do kvarty nastoupil již na pražském gymnáziu, konkrétně na Malostranském gymnáziu v Letenské ulici, na jehož místě stojí budova, v níž již od první republiky do současnosti sídlí ministerstvo financí. Po absolvování gymnázia studoval dva roky na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici a účastnil se jednoletého kurzu účetnictví na c. k. Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po ukončení studií se Hloucha stal úředníkem. Během studia gymnázia i akademie už se aktivně zajímal o umění mimoevropských kultur a o vše, co se týkalo Japonska. Za ušetřené peníze si u pražských starožitníků nakupoval umělecká díla pocházející především z Japonska. V této době také navazoval kontakty s významnými cestovateli, například se svým příbuzným Josefem Kořenským, Emilem Holubem, ale i s mužem, který se jmenoval Enrique Stanko Vráz. Vráz byl českým cestovatelem a fotografem, procestoval celý svět, ale jeho původ je opředen tajemstvím. Pravděpodobně by se mělo jednat o syna Češky a ruského důstojníka, ale objevují se i spekulace, že by se pod tímto pseudonymem mohl skrývat nemanželský syn šlechtice či ztracený básník, každopádně byl ve své době významným autorem cestopisů a sběratelem mimoevropského umění. S jeho sbírkami se můžeme setkat i v Náprstkově muzeu a v roce 2010 vydala Česká pošta známku s jeho podobiznou (v hodnotě 24 Kč). Myslím, že pro Hlouchu byl však rozhodující fakt, že Vráz strávil nějakou dobu v Japonsku a nakupoval tu místní VRLÍKOVÁ, Lenka. Sbírka umění západní Afriky Joe Hlouchy(1881-1957), s.15 ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Japonsko: velká láska spisovatele a cestovatele Joe Hlouchy. Radio Praha. 4.4.2009. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/krajane/japonsko-velka-laska-spisovatele-a-cestovatele-joe-hlouchy ŠMEJKAL, Josef Václav. Milenec Nipponu: Tři lásky Joe Hlouchy, s.31 VRLÍKOVÁ, Lenka. Sbírka umění západní Afriky Joe Hlouchy(1881-1957), s.13 ŠMEJKAL, Josef Václav. Milenec Nipponu: Tři lásky Joe Hlouchy, s.32 Tamtéž, s.35 3

9 Závěr Celkové shrnutí zpracovaného tématu Jasné formulování vlastních závěrů a hypotéz (tedy znovu stručně shrnout, k čemu jsem při svém bádání došel, co bylo mým přínosem atd.). Nastínit nové, dosud neobjasněné problémy a podněty pro další výzkum (s tím, že v dalším bádání chci pokračovat či naznačit možné cesty bádání dalším badatelům). Poukázat, je-li to možné na možnost aplikace výsledků práce v praxi (nabídnout práci například místnímu muzeu, galerii či i jiné instituci, jejíž historii jsem například zpracoval atd.). Nejlépe psát celou práci na koncept s velkými okraji, aby bylo možné doplňovat, upravovat a měnit atd., než to dáme do finální podoby. Píšeme-li hned na počítači, tak si po určité době zálohujeme a vytiskneme, aby se nám naše práce neztratila (nebo alespoň aby se neztratila většina).

10 Ukázka závěru seminární práce Závěr Ačkoli jsem se zpočátku obávala, že nebude toto téma dostatečně obsáhlé na seminární práci, nakonec jsem zjistila, že o Joe Hlouchovi se dá i přes větší časový odstup od jeho smrti zjistit mnoho informací. Jeho život byl opravdu pestrý a zajímavý a i když nebyl jediným Čechem, který cestoval do Japonska, jsem ráda, že jsem si vybrala právě jeho, protože jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo by tuhle zemi měl tolik rád. Toto téma by se dalo jistě podrobněji rozpracovat, například by se mohly podrobněji prostudovat deníky, které si Hloucha vedl, nebo se pokusit sestavit Hlouchův rodokmen a s jeho pomocí vyhledat nějaké jeho vzdálené příbuzné, kteří by si snad ještě mohli alespoň z vyprávění pamatovat nějaké podrobnosti či zajímavosti z Hlouchova života. Myslím, že všechny tyto nové poznatky by mohly posloužit jako základ pro knihu věnovanou Joe Hlouchovi, protože on by si ji určitě plně zasloužil. Dále by jistě stála za zvážení digitalizace dokumentů a deníků, které tvoří Hlochovu pozůstalost uloženou v Náprstkově muzeu a tímto jí zpřístupnit široké veřejnosti. Také sbírka, kterou tomuto muzeu věnoval, nebyla kvůli své rozsáhlosti dostatečně detailně prozkoumána a popsána. A možná by bylo dobré pokusit se vydat znovu alespoň jeho nejslavnější knihu Sakura ve vichřici a připomenout veřejnosti tohoto autora. Hlouchovy bohaté sbírky by si také zasloužily více výstav, na kterých by se s nimi mohli lidé seznámit. Myslím, že moje práce by mohla zaujmout každého, koho zajímá Japonsko, umění mimoevropských kultur nebo česká literatura první poloviny 20. století. Mohla by také posloužit jako odrazový můstek dalším zájemcům o toto téma, kteří by ho na základě mé práce mohli podrobněji rozebrat a nemuseli by začínat od základů.

11 Odkazový a poznámkový aparát Odkazy: odvolání na určitý informační zdroj (literaturu, prameny) Poznámky: bližší objasnění, zdůraznění a vysvětlení příslušných pasáží nebo doplnění údajů (tedy to, co by zbytečně zatěžovalo text či odvádělo pozornost od vlastního tématu, ale pro některého badatele či čtenáře by mohlo mít svůj význam). Odkazy se nepíší na jasné a obecně známé věci, kumulují se na konec odstavce, ne za každou větou. Každý důležitý a méně známý údaj musí mít svůj odkaz na literaturu či pramen.

12 Jak psát odkazy na pramen 1. Označení místa uložení (příslušný archiv, muzeum atd.). 2. Název fondu, sbírky, souboru 3. Číslo fasciklu, signatury, kartonu či krabice 4. Jednací číslo, inventární číslo Příklady: Státní ústřední archív Praha, B25, fasc. 22, inv. č. 8 Státní okresní archiv v Jičíně, Protokoly sezení městské rady v Hořicích (1921 – 1927), nestr. (nestránkováno). Odkazy na běžné noviny: Lidové noviny, 15. 8. 1928, s. 5 Pamětníci: 1. Jsou-li jejich vzpomínky sepsány a uloženy v archivu – pak píšeme jako výše uvedený pramen 2. Pokud jsme je získali od pamětníků ústně a nahráli či zapsali jsme si je: Jméno pamětníka, bydliště v době záznamu, vztah pamětníka k danému problému, kdy záznam učiněn (Josef Novák, bytem Hořice, Žižkova č. 20, člen organizace V boj (nebo syn člena organizace V boj Františka Nováka), záznam učiněn 20. 2. 2012).

13 Jak psát odkazy na literaturu Seznam pramenů a literatury Není-li autor (je např. velký kolektiv) – Dokumenty moderní doby, Praha, 1974, s. 32 Není-li v knize rok nebo místo vydání, píšeme: „bez roku vydání“, „bez místa vydání“ Jedná-li se o monografii: Peroutka, František. Budování státu, II. Praha. 1991, s. 745 – 750 Je-li to článek z časopisu: Lorencová, Miroslava. Václav Hanka a založení Serbowki. In Česko – lužický věstník, roč. 16, č. 4, s. 44 Opakuje-li se odkaz hned na stejné dílo, píšeme: Tamtéž, s. 45 Je-li citace z díla autora, které už bylo uvedeno a je-li jen jedno a není bezprostředně za sebou, můžeme napsat: Novák, J., c.d., s. 20 nebo se zkrátí název: Novák, J. Dějiny, s. 20 Seznam pramenů a literatury – píše se za rozsáhlejší a hlavně samostatně publikovanou prací včetně prací seminárních. Díla řadíme abecedně dle příjmení autora, u anonymních prací dle 1. slova. Při sestavování seznamu pramenů jen fondy, u tisku jen ročníky. U literatury neuvádíme stránky, u článku v časopise strany tohoto článku (od – do), ostatní je stejné jako u odkazu.

14 Test k úvodu do dějepisu – struktura seminární práce 1. Co všechno musí být na titulní stránce? 2. Kde je v práci umístěn obsah? 3. Uveď minimálně pět údajů, které by měly být v úvodu 4. Jak nejlépe členit vlastní text? 5. Uveď tři podstatné momenty, které musí být v závěru práce 6. Vysvětli pojmy „odkazy“ a „poznámky“ 7. Uveď příklad odkazu na a) archivní pramen a na b) ústní pramen (pamětníka). 8. Uveď příklad odkazu na studii v odborném časopise.

15 Test k úvodu do dějepisu – struktura seminární práce - řešení 1. Co všechno musí být na titulní stránce? - Název práce, typ práce, jméno autora rok a místo zpracování - 4 body 2. Kde je v práci umístěn obsah? – Buď za titulní stranou nebo na konci práce – 2 body 3. Uveď minimálně pět údajů, které by měly být v úvodu – Vymezení tématu, zdůvodnění výběru tématu, časové, obsahové a územní vymezení práce, zhodnocení dosavadního stavu zpracování v literatuře, charakteristika pramenné základny, členění práce, poděkování – 5 bodů 4. Jak nejlépe členit vlastní text? – Chronologicky i tematicky – 2 body 5. Uveď tři podstatné momenty, které musí být v závěru práce – Jasné zformulování vlastních závěrů, nastínit nové, dosud neobjasněné problémy, poukázat na aplikaci výsledků v praxi – 3 body 6. Vysvětli pojmy „odkazy“ a „poznámky“ – O = odvolání na určitý informační zdroj, P = bližší objasnění a vysvětlení určitých pasáží – 2 body 7. Uveď příklad odkazu na archivní pramen a na ústní pramen (pamětníka). 7 bodů 8. Uveď příklad odkazu na studii v odborném časopise. 6 bodů

16 Použitá literatura Zwettler, Otto; Vaculík, Jaroslav; Čapka, František. Úvod do studia dějepisu pro posluchače PdF MU. Praha, 1994. http://cs.wikipedia.org Použité obrázky: Fota autora