Historie demografie. John Graunt zakladatel demografie  Narozen 24. dubna 1620 v Londýně, zemřel 18. dubna 1674 také v Londýně  Začal se zabývat zejména.

Prezentace na téma: "Historie demografie. John Graunt zakladatel demografie  Narozen 24. dubna 1620 v Londýně, zemřel 18. dubna 1674 také v Londýně  Začal se zabývat zejména."— Transkript prezentace:

1 Historie demografie

2 John Graunt zakladatel demografie  Narozen 24. dubna 1620 v Londýně, zemřel 18. dubna 1674 také v Londýně  Začal se zabývat zejména úmrtností jako jednou ze složek demografické reprodukce a své objevy publikoval v roce 1662 v knize Přirozená a politická pozorování založená na seznamech zemřelých.  Od vydání Grauntova spisu datujeme bezmála třistapadesátileté trvání demografie

3 Z Grauntova díla  Objevil zákonitosti, které jsou platné pro celé soubory a které nemůžeme z jednotlivých pozorování poznat  Odhalil správný poměr mezi počtem mužů a žen v populaci  Odhalil stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a dívek  Dále se zabýval řádem vymírání podle věkových skupin

4 Edmund Halley (1656-1742)  Anglický astronom, který se stal známý především objevením komety a proto je jeho jméno častěji spojováno s astronomií než s demografickými výzkumy  Na konci 17. století sestavil první úmrtnostní tabulky na základě záznamů o úmrtích a porodech  Odhadl předpokládané počty lidí v uzavřené populaci podle jednotlivých věkových skupin, vycházel přitom z předpokladu stacionarity

5 Johann Süssmilch (1707-1767)  Luteránský duchovní, významný představitel demografie 18. století, první vydání jeho eseje vyšlo v Berlíně roku 1741  Sestavil úmrtnostní tabulky pro městské a venkovské oblasti v Německu a první úmrtnostní tabulky pro celou populaci Pruska  Vypozoroval, že v prvních letech života jsou úmrtí mnohem častější v prvních týdnech a měsících po narození a že jejich četnost klesá k minimu kolem 15-tého roku věku

6 Druhá polovina 18. a 19. století  Studium populačních otázek je ovlivněno rostoucím zájmem o ekonomické, sociální a politické problémy  Známé jsou zejména diskuse o národních populačních trendech ve Francii a Anglii  Představitelé merkantilistického populacionismu pokládali vzrůst obyvatelstva za první a základní předpoklad moci a blaha státu

7  Např. Ch. Montesquieu zastával extrémní názor, že světová populace dosahuje pouze desetiny velikosti, jakou měla ve starověku  V. de Mirabeau dokazoval, že síla národa je závislá na blahobytu jeho rolníků a dělníků a je vždy podkopána, jakmile jeho populace početně upadá  Jiní autoři naopak zastávali názor, že země je přelidněna a není schopna uživit další obyvatele.

8  V Anglii předchůdce T. Malthuse Robert Wallace tvrdil, že není-li tendence k přílišnému populačnímu růstu uměle bržděna, nutně provází každou společnost  V odborných publikacích byly zveřejněny opačné názory, např. Richard Price ve své knize (1780) dokazoval, že počet obyvatelstva Anglie se zmenšuje

9 Thomas Robert Malthus (1766-1834)  Symbol všech autorů, kteří se staví nepříznivě k početnímu růstu obyvatelstva  Podle T. Malthuse spočívá populační princip v tom, že růst obyvatelstva neustále směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy a sociální bída a nezaměstnanost jsou tudíž důsledky příliš rychlého rozmnožování lidí (1798)

10  Obyvatelstvo podle T. Malthuse početně roste podle množství prostředků obživy, má však zároveň „přirozenou“ vlastnost rozmnožovat se rychleji (exponenciálně), než rostou prostředky k obživě, které rostou lineárně  Disparitu mezi vzrůstem populace a výživných prostředků považuje za přírodní zákon, jehož důsledkům nemůže lidstvo uniknout

11  P. F. Verhulst – sestrojil logistickou (růstovou) křivku a poprvé o ní podal informaci v roce 1838 ve spise Sdělení o zákonu, který populace sleduje při svém růstu, svůj zákon pak zpřesnil v roce 1845 v práci Matematické výzkumy o zákonu růstu populace  A. L. Quetelet – má velkou zásluhu o zpřesnění statistických zjišťování demografických dat a o vypracování zásad moderních sčítání lidu (belgické sčítání 1846)

12  W. Lexis – významně přispěl k rozvoji demografické metodologie, a to zejména svým spisem Úvod do teorie statistiky obyvatelstva (1875), navrhl demografickou síť a koncepčně připravil konstrukci hrubé a čisté míry reprodukce  A. G. Sundbärg – vypracoval klasifikaci věkových struktur

13 20. století  Silnou složkou demografie se stává demografická metodologie a na ni navazující demografická analýza (rozšíření a zkvalitnění datové základny)  Alfred. J. Lotka (1880-1949) – zkonstruoval modely stabilní populace a ukázal jejich návaznost na míry reprodukce  Na Lotkovy práce navázala americká i francouzská demografická škola

14 Americká demografická škola  Ansley J. Coale (1917-2002) – rozpracoval model stabilní populace a použil jej k vypracování modelů úmrtnostních tabulek generalizací tabulek existujících (publikoval je společně s P. Demenym)  Nathan Keyfitz (1913-2010) – představitel matematické demografie, a to především soubornou prací učebnicového charakteru (např. Keyfitz, N., Caswell, H.: Applied Mathematical Demography. 3 rev. ed., 2005)

15 Francouzská demografická škola  Alfred Sauvy (1898-1990) – jeho práce mají zvláštní postavení v rámci demografické teorie, zabírají široký okruh demografických, ekonomických a sociologických otázek  Paul Vincent (1912-1979) – známý především analýzou vlastností stabilní populace

16  Louis Henry (1911-1991) – jeho práce zahrnují široký okruh otázek, od metodických problémů až k analýze jednotlivých složek demografické reprodukce (práce zabývající se měřením přirozené plodnosti, učebnice demografické analýzy, techniky populačních projekcí, četné práce z historické demografie)  Roland Pressat (*1923) – jeho práce jsou zaměřeny především na problematiku demografické analýzy

17 Česká republika  Od roku 1762 – první soupisy obyvatelstva a záznamy o přirozené měně  Od roku 1786 – souvislá řada o počtu sňatků, porodů a úmrtí  Jan Melič (1763-1827) – v roce 1790 publikoval úmrtnostní tabulky sestavené na základě zápisů v matrikách jednoho z pražských farních okrsků

18  Jan Palacký (1830-1908) FF UK  Jindřich Matiegka (1862-1943) FF, PřF UK  1918 založení Státního statistického ústavu  1920 demografie převedena na PřF UK, František Jaroslav Netušil (1890-1927) první docent demografie

19 Antonín Boháč (1882-1950)  Faktický zakladatel demografie u nás, pozvedl čs. demografii na mezinárodní úroveň  Organizoval první i druhé československé sčítání lidu (1921, 1930)  Hlavní město Praha (1923), Obyvatelstvo v ČSR (1936), Český problém populační (1914), Náš populační problém a statistika (1929)

20  Jaromír Korčák (1895-1989) – pokračovatel Boháče, zabýval se demografickou analýzou a syntézou  František Fajfr (1892-1969) – pracoval na SÚS, přednášel demografii na VŠE, významně se podílel na přípravě poválečných sčítání (1950, 1961), zabýval se problémy demografické analýzy i demografické teorie

21  Zdeněk Pavlík (*1931) – pokračovatel Korčáka, inicioval zřízení samostatné katedry demografie a geodemografie na PřF UK v roce1990 a ustavení demografie jako samostatného studijního oboru, zabývá se problémy obecné a teoretické demografie Výběr z publikací: Dilemata populační politiky (2007), Ontologický význam statistických struktur (2006), Vývoj demografie v kontextu poznání objektivní reality (2006), Demographic Revolution as a General Law of Population Development (1982)