Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Raný středověk. Boje Římského impéria o existenci a stěhování národů - 375 vpád Hunů do Evropy znamená přesuny germánských kmenů, které tak tlačí na severní.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Raný středověk. Boje Římského impéria o existenci a stěhování národů - 375 vpád Hunů do Evropy znamená přesuny germánských kmenů, které tak tlačí na severní."— Transkript prezentace:

1 Raný středověk

2 Boje Římského impéria o existenci a stěhování národů vpád Hunů do Evropy znamená přesuny germánských kmenů, které tak tlačí na severní hranice Římské říše u Adrianopole se střetli uvnitř Římské říše usídlení Gótové s římským vojskem, výsledkem byla porážka Římanů a zabití císaře Valence - od počátku 5. století četné útoky Germánů na hranice Západořímské říše (410 dobyl vizigótský Alarich Řím, 455 jej vyplenili Vandalové) na Kataulanských polích zastavila galořímská vojska Huny, které vedl vojevůdce Attila dobytí Říma Odoakarem je koncem Západořímské říše - v století se přesunuli Vandalové do severní Afriky, Vizigóti do Španělska, Ostrogóti do Itálie, Frankové do Galie, Anglové a Sasové do Británie - v stol. se z východu do střední Evropy přesouvají Slované

3

4

5 Byzantská říše vzniká z Východořímské říše (rozdělení Římské říše na západní a východní 395) nositelé antické kultury založené na řeckém jazyce, vysoká úroveň škol a vzdělanosti i umění (barevné mozaiky, ikony, Hagia Sofia) – následovníkem kultury Balkán, Kyjevská Rus césaropapismus, ortodoxní východokřesťanská církev (1095 oddělení od západní církve, schizma) Justinián I. (6. stol.) pokus o obnovení velikosti římské říše, vydal Justiniánův zákoník

6

7

8

9 Šíření islámu -nejmladší světové náboženství -vzniká v 7. stol. prorok Mohamed ( ) -622 odchod z Mekky do Mediny – hidžra, počátek muslimského letopočtu -jeho nástupce bratranec Alí, manžel Mohamedovi dcery Fátimy – šíité (strana Alího), tvoří menšinu (dnes %) za legitimní vůdce považují jen potomky Alího x sunnité (dnes 90 %) uznali za Mohamedova nástupce Abu Bakra, později dynastie Umajjovců – velká expanze (zastaveni 732 v bitvě u Poitiers), 749 poraženi Abbásovci (Umajjovci se udrží v Cordóbském chalifátě), ti v 10. století oslabeni seldžuckými Turky, poté Tatary a nakonec vystřídáni osmanskými Turky

10

11

12 Franská říše Chlodvík I. Merovejský (482–511) – považován za zakladatele říše, 496 se dal pokřtít (jako katolík) - od druhé poloviny 6. stol. roste moc majordomů (vojenská a správní moc) - rozdělení říše na Neustrii, Austrasii a Burgundsko Dagobert I. (623–639) vedl boje s Avary a se Slovany (kupec Sámo) Karel Martel majordomus, sesadil Merovejce a založil dynastii Karlovců; zastavil nájezdy Arabů z Hispánie v bitvě u Poitiers v roce 732 Karel Veliký ( ) za jeho vlády dosáhla říše největšího rozmachu; karolínská renesance – snaha o vzkříšení antické vzdělanosti a kultury; - provedl správní reformy a kodifikoval právo; 800 korunovace císařem v Římě; po jeho smrti se říše začala postupně rozpadat verdunská smlouva – rozdělení Francké říše na tři samostatné celky (Lotharangie, Západofranská říše, Východofrancká říše)

13

14

15

16 Feudální systém ma_material.htm

17

18 Francie - vznikla na území Západofrancké říše, hluboká feudalizace země – Hugo Kapet (pařížský vévoda) založil dynastii Kapetovců a sjednotil Francii - Filip II.August (1180–1223) – likvidace sekty Albigenských (Katarů) a upevnění královské moci, získal území anglického krále ve Francii - Filip IV. Sličný (1285–1314) – 1302 vznikly „Stavy“, likvidace templářů (J. de Molay) - počátek avignonského zajetí papežů ( )

19 Německo Ludvík Němec (843–876) – první vládce Východofrancké říše, pocházel z bavorského rodu Karlovců; rozšiřování území na východ a boj se Slovany (Velkomoravská říše) Jindřich I. Ptáčník (919–936) – saský vévoda, zakladatel nové vládnoucí dynastie Ota I. ( ) korunován v Římě císařem – došlo k tzv. „renovatio imperii“; snaha o univerzální křesťanskou říši Ota II. ( ), za manželku byzantskou princeznu Theofano, 2 neúspěšné výpravy do Čech Ota III. ( ) spolužák sv. Vojtěcha, pokoušel se obnovit římsku říši s centrem v Římě Jindřich IV. ( ) boj o investituru, královský titul Vratislavu II. (1085)

20 Křesťanství ve středověku - v roce 755 vytvořen v Římě papežský stát (soustředil moc do oblasti Latia) schizma – roztržka latinské a byzantské (východní) křesťanské církve Boj o investituru (1075–1122) - v 11. století gradoval spor o jmenování biskupů do funkcí (investituru) mezi církví (papež Řehoř VII.) a německým císařem (Jindřich IV.) Dictatus papae (nepřijatelné požadavky papeže Řehoře VII.) – počátek sporu - císař prohlásil papeže za sesazeného, papež vyloučil císaře z církve (1077 pokání do Cannosy) - smír roku 1122 konkordátem wormským – v podstatě vítězství církevní moci papež nucen sídlit v Avignonu (tzv. avignonské zajetí) - později byl nepříznivý vývoj prodloužen papežským schizmatem do r (Kostnický koncil)

21 Církevní organizace původně církev podřízena státní moci, postupná emancipace a nakonec i nadvláda (i když i církev své krize: schizma) postupně shromažďuje velký pozemkový majetek své vlastní právo a organizaci

22 Itálie nejednotnost, feudální rozdrobenost mocenský zápas mezi císaři a papeži císaři Svaté říše římské si dělali nárok na Italské království  konflikty s bohatnoucími severoitalskými městy existence papežského státu uprostřed Itálie jižní Itálie pod vlivem Byzance  Arabů  Normanů  německého císaře  francouzských Anjouovců  španělských Aragonců existence dvou městských republik bohatnoucích z dálkového námořního obchodu s Araby: Janovská republika: obchod v Černomořím Benátská republika: ovládá Istrii a pobřeží Dalmácie až po Dubrovnik, obchoduje od Malé Asie až po Egypt; patron – sv. Marek; vládnou nejbohatší obchodníci - mezi Janovem a Benátkami konkurenční boj

23

24 Španělsko - v 6.–7. století dominují germánští Vizigóti Iberskému poloostrovu (převládá hispánskořímské obyvatelstvo) dobytí poloostrova Araby (Tárik), kteří jsou zastaveni až r. 732 u Poitiers umajjovské panství (prvním chalífou r. 929 Abdarrahmán III.) - od 11. století křesťanské státy (Kastílie, Aragón, León) a muslimské panství (Almorávidové, Almohadové) - rozhodující obrat vítězství křesťanů u Las Navas de Tolosa (1212) - reconquista vrcholí sjednocením Kastílie (Isabela) a Aragónu (Ferdinand) v r. 1479, 1492 dobytí Granady

25 Anglie během stěhování národů přichází do Anglie Anglové, Sasové a Jutové (nachází zde opuštěné římské osady – Londinium) v raném středověku vytvořeno několik anglických „království“ (Wessex, Sussex, Kent), nájezdy Dánů z těchto dob pochází legenda o králi Artušovi, rytířích kulatého stolu, kouzelníku Merlinovi, krásné Ginevře, svatém grálu a městě Kamelotu Alfréd Veliký (871–900) sjednotil anglické území Normané v Anglii–1066 Vilém Normanský vítězí v bitvě u Hastingsu; 1086 – Domesday Book, mísení Anglosasů a Normanů

26

27 Vikingové - souhrnný název mořských nájezdníků ze severu Evropy, též nazýváni Normané - nájezdy především v 8.–10. století - Norové pronikají do Skotska, Severní Anglie, Irska, dokonce Islandu a Grónska (Leif Ericsson) - Dánové směřují do Anglie, severní Francie a Německa - Švédové (Varjagové) se zaměřili na Pobaltí a Rusko - trvaleji se usadili Normané v severní Francii (Normandie) a jižní Itálii, zapojili se i do křížových výprav

28

29 Kyjevská Rus 882 vytvoření Kyjevského státu knížetem Olegem z varjažského rodu Rurikovců 988 přijetí křesťanství knížetem Vladimírem, neustále útoky kočovných kmenů (Pečeněhové, Polovci aj.) později přesunuto těžiště vývoje do Novgorodu (1240 porážka Švédů na Něvě) v 13. století území rozdrobeno na menší celky, klíčovou roli přebírá Velkoknížectví moskevské (suzdalské) od poloviny 13. století Rusko v područí Tatarů (Zlatá horda) Dmitrij Donský ( ) bitva na Kulikovském poli (na Donu) - porážka Tatarů; nepodařilo se mu sjednotit jednotlivá knížectví Ivan III. ( ) - sjednotil Rusko spojením knížectví Novgorodského a Moskevského, přijal titul car; odrazil útoky Tatarů, Moskva se stala „třetím Římem“

30 Slovanské balkánské státy Bulhaři původně turkotatarský kmen, který splynul se slovanským obyvatelstvem Boris I. Michal 864/865 přijal křesťanství, v jeho říši našli útočiště žáci Metoděje po vyhnání z VM Simeon I. – vrchol bulharského státu 1018 Bulharsko se stává součástí Byzance Chorvatsko poč. 10. století spojení dalmátské a panonské části pod vládou krále Tomislava – největší rozkvět

31 Sámova říše do Čech přijel s karavanou franckých kupců, postavil se na stranu povstání slovanského obyvatelstva proti Avarům státní útvar vzniklý jeho působením nebyl stát v pravém slova smyslu = politické uskupení spojené osobou vůdce (12 kmenů, 12 manželek, 37 dětí)  po dobu jeho vlády byli Slované samostatní (bez avarské nadvlády) konflikt s Franskou říší - Sámo odmítl poskytnout Frankům náhradu za oloupení kupců a podřídit se Franské říši  bitva u Vogastisburku proti králi Dagobertovi

32 Předpokládaný rozsah Sámovy říše

33 Velkomoravská říše vznik kolem roku 830, zakladatelem je Mojmír I. (křesťanský panovník); svou říši rozšiřuje roku 833 likvidací nitranského knížete Pribiny. jeho synovec Rostislav se snažil dosáhnout nezávislosti na Francké říši, a proto povolal z Byzancie v roce 863 věrozvěsty Konstantina (Cyrila) (první moravský biskup) a Metoděje (první moravský arcibiskup) největší rozmach VM za Svatopluka, který po uzavření Forcheimského míru (874) se stal de facto nezávislý na Francích bula Industriae tuae (880) – staroslověnský bohoslužebný jazyk, zřízení arcibiskupství, panovník se dostal pod ochranu svatého stolce za Mojmíra II. se Velká Morava rozpadá pod soustavným tlakem Maďarů (cca 906)

34 Předpokládaný rozsah Velkomoravské říše

35 První Přemyslovci první doložený přemyslovec Bořivoj přenesl sídlo z Levého Hradce do Prahy (nejstarší kostel na Budči) za vlády jeho nástupce Spytihněva I. se v roce 895 Čechy odtrhly od Moravy a po rozpadu Velké Moravy se centrum moci v české kotlině přesouvá do Čech kníže Václav po porážce od saského Jindřicha I. Ptáčníka se mu zavázal odvádět tribut, v roce 935 (929) byl zavražděn ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem I. Boleslav I. Ukrutný (935–972) 14 let bojoval s německým císařem Otou I., později po uzavření míru spolu s ním porazil v roce 955 na řece Lechu Boleslav II. Pobožný (972–999) založení pražského biskupství v roce 973, jež bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči (biskup Sas Dětmar, pak Vojtěch Slavníkovec) v roce 995 vyvraždil rod Slavníkovců

36 1. krize českého státu sporů mezi syny Boleslava II. – Boleslav III., Jaromír a Oldřich, využil polský král Boleslav Chrabrý, vtrhl do Čech na český trůn dosadil Vladivoje (snad jeho bratr, po matce Přemyslovec) Vladivoj si nechal Čechy udělit od německého císaře v léno (1002) – zásah do státních práv českého státu díky podpoře císaře Jindřicha II. Boleslav Chrabrý poražen, do čela českého státu Jaromír, poté Oldřich (připojil k Čechům Moravu, pod správou jeho syna Břetislava)

37 Rodokmen prvních Přemyslovců

38 Otázka bájných knížat před Bořivojem Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct jmen mýtických postav české historie včetně sedmi knížat (Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen,Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít) z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu - poselství Čechů k Frankům v 9. století. V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme. Text zachován ve znojemské rotundě.

39 Polský stát nejstarším doloženým knížetem Měšek I. z rodu Piastovců (vládli do roku 1370), oženil se s dcerou Boleslava I. Doubravou a přijal křest (965), sjednotil území Polska 968 biskupství v Poznani 1000 nad hrobem sv. Vojtěcha vzniká arcibiskupství v Hnězdně (hlavní město) 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem; titul však nebyl dědičný; výrazně ovlivnil situaci v Čechách – viz 1. krize českého státu

40 Rodokmen prvních Piastovců

41

42 Uherský stát Štěpán I. Svatý ( ), pokřtěn sv. Vojtěchem, 25. prosince 1001 byl Štěpán I. korunován na krále korunou od papeže Silvestra II založil 10 biskupství a 2 arcibiskupství podřízená ostřihomskému arcibiskupovi (prvním arcibiskupem se stal opat břevnovského kláštera Radla a katedrála ostřihomská byla zasvěcena českým patronům sv. Vítovi a Vojtěchovi) založil rovněž nejstarší uherský klášter na Zoboru u Nitry a klášter Pannonhalm po válce s polským Boleslavem Chrabrým uzavřel s tímto králem dohodu, na jejímž základě připojil ke své říši slovenské území, do té doby obsazené Poláky. 30. léta dvě knihy zákonů, které kodifikovaly právní řád země, postavení krále a církve

43 Rodokmen prvních Apdádovců

44

45 Břetislava I. a králové Vratislav a Vladislav Břetislav I. (1035–1055) – provedl v roce 1039 tažení do polského Hnězdna (Hnězdenská dekreta – vydal tzv. stařešinský řád (seniorát); zřídil tzv. hradskou soustavu Vratislav II. (I.) se stal v roce 1085 (nedědičným) králem českým za pomoc císaři Jindřichu IV. proti papeži Řehoři VII. (boj o investituru), v roce 1063 bylo v Olomouci zřízeno biskupství za vlády Svatopluka vyvražděni v roce 1108 Vršovci v roce 1126 poráží Soběslav I. v bitvě u Chlumce Lothara III. Vladislav II. (I.) se stal v roce 1158 (ned ě dičným) králem za pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi u Milána

46 2. krize českého státu Vladislav II. odchází do ústraní, aby předal vládu svému synovi Bedřichovi x proti se postaví Fridrich Barbarossa zvolil králem Soběslava II., udělil Moravu jako říšské léno Konrádu Otovi a pražské biskupství Jindřichovi Břetislavovi jako říšská léna – zásah do integrity českého státu po letech bojů se stali českými knížaty Konrád Ota (vydává Statuta Konráda Oty – potvrzení dědičného držení lén šlechtou) a po něm dokonce Jindřich Břetislav – územní integrita českého státu je tak opět sjednocena

47 Rodokmen Přemyslovců pro 11. až 13. století

48 Čechy v 11. a 12. století

49 Rodokmen prvních Přemyslovců

50 Románské umění kultura raného středověku od 10. – pol. 13. stol., hl. oblast Z a stř. Evropy návaznost na antiku + vliv křesťanství + germánské a slovanské prvky Itálie, J Francie, Španělsko, Německo  odsud do ostatní Evropy iniciátor duchovního života u nás v 2. pol. 12. stol. – olomoucký biskup Jindřich Zdík (podporoval řehole s augustiniánským zaměřením – johanité)  knižní kultura  Zdíkovo skriptorium (př. Olomoucký kolektář- Horologium); literární produkce z hradišťského kláštera přenesena do Opatovic (př. Hradištsko-opatovické letopisy, Opatovický homiliář) pozn. Kristus ještě nevystupuje jako mučedník, ale jako božský vládce (odpovídá mentalitě společnosti, která staví na první místo vznešenou nadřazenost králů

51 Románská literatura především latinská legendy – o Karlu Velikém, čz - Konstantinu a Metodějovi, knížeti Václavovi, Ludmile, Vojtěchovi, Prokopovi aj náboženské písně – čz – Hospodine, pomiluj ny, Sv. Václave anály = letopisy – soupisy událostí v jednotlivých letech kroniky – chronologické popisy událostí, snaha o jejich umělecké zpracování: př. Fredegarova (zpráva o Sámově říši) a Řehořova kronika Franků, kronika kmene Anglosasů od mnicha Bedy Ctihodného, Kosmova kronika (ukončena 1125)– čz raně středověké eposy - díla neznámých autorů  vyprávění o jutském králi Beowulfovi (nejstarší úplný germánský epos), Píseň o Hildebrandovi (o ostrogótském hrdinovi), Edda (islandská mytologie) hrdinské zpěvy – Píseň o Rolandovi + Píseň o Cidovi  boje x Arabům

52 Románská architektura stavební materiál původně dřevo  pak neopracovaný kámen (velké kusy spojené maltou) masivní kamenné stavby (f-ce i jako ochrana proti nepříteli); velmi silné zdi,;malá členitost, zvenčí stavby neomítnuté, zevnitř fresky; klenba valená. později křížová, nesena silnými sloupy se zdobenými hlavicemi; zdobený portál; malá, dovnitř se zužující okna, často sdružená (podvojná nebo potrojná, oddělená sloupky); půlkruhový oblouk, kopule;apsidy stavby hl. církevní rotundy + baziliky + kláštery světské stavby: hrady – střediska (knížecí) správy, tvrze, kupecké domy, šlechtické dvorce, mosty (př. v Avignonu) Francie: vliv byzantské tradice - katedrála v Avignonu, v Poitiers, římský vliv – třetí chrám v Cluny, normanská škola - kostely v Caen) Itálie: germánský vliv na S (Lombardie) – dómy v Modeně, Ferraře, Miláně, kostel sv. Zenona ve Veroně, dóm v Parmě, mramorový dóm v Pise + šikmá věž, lékařská fakulta v Salermu Německo: vliv karolinské doby – dóm sv. Gotharda v Hildesheimu (bronz. dveře), dómy v Porýní – Špýru, Mohuči, Wormsu, 8-úhelnéková palácová kaple Panny Marie v Cáchách  pak otonský sloh Španělsko – souvislost s postupující reconquistou, arabská vysoká škola v Cordobě

53 1 - kupole 2 - koncha 3 - valená klenba a (dole) její značení v půdorysu se sklopenými čely a-čelo klenby, b-rozpon klenby, c-výška klenby 4 - šikmé působení tlaku v klenbě o půlkruhovém průřezu směřuje silně do stran

54 Románská architektura v českých zemích přestavba Pražského hradu (přestavba svatojiřského chrámu)  knížecí sídelní místo; palác knížete Soběslava na PH další knížecí sídlo na Vyšehradě rotundy: sv. Víta na PH, sv. Kříže v Konviktské ul. v Praze, sv. Klimenta na Levém Hradci, sv. Petra na Budči, sv. Jiří na Řípu, sv. Martina na Vyšehradě, sv. Kateřina ve Znojmě (unikátní výzdoba – fresky nejstarších Přemyslovců, i mýtické – př. Přemysl Oráč - v křesťanském kontextu; zřídil kníže Konrád r u příležitosti sňatku s Marií Srbskou) baziliky: sv. Jiří na PH, Třebíč, Předklášteří u Tišnova kláštery: Břevnovský, Strahovský, ženský v Doksanech a Teplicích, Sázavě (1032 – opat Prokop), Kladruby, Želiv, Louka u Znojma kostely: v Záboří nad Labem, sv. Jakuba v Jakubu u kutné Hory, hrady: Přimda, Cheb, Landštejn kupecké domy: v podhradí na Starém městě pražském, střediskem dálkového obchodu knížecí Týnský dvůr s celnicí most – Juditin přes Vltavu (dle manželky Vladislava II., 2. nejstarší po řezenském) 2. nejvýznamnější centrum po Praze – Olomouc  románský biskupský palác

55 Románské sochařství a malířství sochařství doplňovalo architekturu, náboženské náměty (madony, světci…)  nereálné zachycení lidského těla) zdobení portálů, hlavic sloupů reliéfy, ornamenty, volné plastiky málo časté v malířství opět nejčastější náboženské náměty, bohatá symbolika, skrytý význam fresky – malby do vlhké omítky, malba na sklo, knižní malba (iluminace – doprovází text, miniatury v rukopisech, iniciály) schematismus, hierarchická perspektiva (vyšší postavení  vyšší postava) čz – iluminovaný Vyšehradský kodex – u příležitosti korunovace Vratislava II. fresky v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě

56 Vzdělanost v raném středověku -vzdělání výsadou úzkého okruhu lidí, obvykle duchovních  mnišské řády (benediktýni, premonstráti, cisterciáci) -církev provozovala školy (v sídlech vyšších církevních hodnostářů u důležitých kostelů) – vzdělání kněžím -patristika – sv. Augustin (  oficiální církevní učení až do 13. století), spis O obci boží  otázka poměru mezi rozumem a vírou  2 protikladné světy: nebeské království Boží x pozemský svět jako sídlo zla  boj mezi nimi -vyučovacím jazykem latina – universální jazyk -základem sedmero svobodných umění – trivium (gramatika=latina, rétorika, dialektika=logika) + kvadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie, muzika) -mniši hmotně zajištěni – mohou se věnovat duševní činnosti, uchování antické vzdělanosti, rukopisné knihy = kodexy -mnišská vzdělanost důležitá užívána i v běžném životě – různé typy plodin, větrné a vodní mlýny

57

58

59 Právo evropského středověku dlouhou dobu převládá zvykové právo (nepsané i sepsané, tzv. leges barbarorum, Ruská pravda, Zakon sudnyj ludem v Bulharsku, Statuta Konrada Oty) původně personalita práva (dle národnosti Leges Romanae Barbarorum, Leges Barbarorum) se mění na teritoriální princip, ale zároveň se modifikuje na personalitu stavovskou (šlechtické, tj. zemské, kanonické, městské, dvorské právo) ve vrcholném středověku se objevují právní zápisy v knihách (Zemské desky, Sachsenspiegel, Schwabenspiegel), soupisy privilegií (Magna charta libertatum), kapituláře (soupis královských zákonodárných aktů), listiny, formuláře, řády (Ordnung des Reichskammergerichts)

60 Doporučená literatura k dějinám evropského středověku Breuers, Dieter: Na hradech, v klášterech, v podhradí. Praha Dawson, Christopher: Zrozené Evropy. Praha Duggan, Alfred: Křižácké výpravy. Praha Le Goff, Jacques: Středověký člověk a jeho svět. Praha Hubert, Jedin: Malé dějiny koncilů. Praha Macek, Josef: Italská renesance. Praha Morgan, Kenneth: Dějiny Británie. Praha Seibt, Ferdinand: Lesk a bída středověku. Praha Spunar, Pavel a kol.: Kultura ve středověku. Praha 1972.

61 Doporučená literatura k dějinám českého středověku Bauerová, Anna: Keltové v Čechách. Praha Bauer, Jan: Ve službách Svatoplukových. Praha Droberjar, Eduard: Příběh o Marobudovi a jeho říši. Praha Fiala, Zdeněk: Přemyslovské Čechy. Český stát a společnost Praha Kalista, Zdeněk: Stručný přehled československých dějin do roku Praha Lutovský, Michal – Profantová, Naďa: Sámova říše. Praha Petráň, Josef: Dějiny Československa I (do roku 1648). Praha Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin ( ). Praha Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v l Praha Válka, Josef: Dějiny Moravy. Brno Velké dějiny Zemí Koruny české.


Stáhnout ppt "Raný středověk. Boje Římského impéria o existenci a stěhování národů - 375 vpád Hunů do Evropy znamená přesuny germánských kmenů, které tak tlačí na severní."

Podobné prezentace


Reklamy Google