Rostlinné orgány KOŘEN

Prezentace na téma: "Rostlinné orgány KOŘEN"— Transkript prezentace:

1 Rostlinné orgány KOŘEN
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Míková. Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

2 Kořen Co to je kořen? Jedli/pili jste někdy kořen? 1.

3 Kořen Většinou podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu.
Většinou roste pozitivně geotropicky. Neobsahuje chlorofyl. Funkce: Upevňuje rostlinu v půdě nebo v/na jiném organismu. Nasává a dopravuje roztoky minerálních látek. Může sloužit ke skladování zásobních látek. Místo syntézy organických látek. Může sloužit k vegetativnímu rozmnožování. Podílí se na symbióze s půdními mikroorganismy.

4 Kořen Klíční rostlina – kořínek je základem hlavního (primárního kořenu). Hlavní kořen je buď: nahrazen kořeny náhradními (adventivními) (jednoděložné rostliny), nebo dál roste a pravidelně se větví (dvouděložné rostliny). Jak klíčí ředkvička, se můžete podívat na volně dostupném videu zde (odkaz na video YouTube). Soubor kořenů = kořenová soustava.

5 Kořenové systémy Stepní rostliny dosahují svými kořeny do různých hloubek: lipnice luční – krátké kořeny Silphium – dlouhé, málo větvené kořeny kavyl – větvené kořeny 3.

6 Stavba kořene – podélná
Kořenová pásma: Pásmo větvení – plně vyvinutá trvalá pletiva. Pásmo absorpční – kořenové vlášení – nasávání roztoků. Pásmo prodlužovací – buňky se prodlužují, vznik primárního dřeva a lýka (každá buňka nese genetickou informaci – diferenciace buněk do jednotlivých pletiv). Vzrostný vrchol s čepičkou – intenzivní dělení buněk. Čepička (kalyptra) – chrání vzrostný vrchol, z parenchymatických buněk, primární dělivé pletivo. Vnější buňky čepičky slizovatí, tvoří tzv. kořenový maz – usnadnění pronikání kořene do půdy. Ve středu čepičky kolumela, v ní zrnka přesýpavého škrobu – polohová orientace kořene. 2.

7 Stavba kořene – příčná Pokožka (rhizodermis) – jednovrstevná bez kutikuly a průduchů, rhiziny. Primární kůra (cortex) – pod pokožkou, vrstvy parenchymatických buněk. Exodermis – korkovatění buněk. Mezodermis – interceluláry, mléčnice, pryskyřičné kanálky. Endodermis – ztlustlé buňky. Pericykl (perikambium) – vnější vrstva středního válce, parenchymatické buňky, zakládání postranních kořenů, uvnitř cévní svazek – radiální, tloustnutím se mění na kolaterální. 2.

8 Metamorfózy I Dužnaté kořeny – mrkev, křen. Bulvy – celer, řepa.
Kořenové hlízy – orsej jarní, vstavač, jiřiny. 4. 5. 6.

9 8. Metamorfózy II Haustoria – ochmet, jmelí, kokotice jetelová, podbílek šupinatý, černýš. Příčepivé kořeny – břečťan. Chůdovité kořeny – kukuřice, mangrove. Vzdušné kořeny – monstera, fylodendron, fíkus. 9. 10. 11. 7.

10 Symbióza kořenů Symbióza s hlízkovými bakteriemi – bobovité rostliny (rod Rhizobium), olše (rod Frankia). S podhoubím hub – hřib, kozák, křemenáč… 14. 12. 13.

11 Využití Zelenina (mrkev, celer, červená řepa). Koření (zázvor).
Krmivo (krmná řepa). Surovina pro potravinářský průmysl: Kořen čekanky jako náhražka kávy – cikorka. Řepa cukrovka – výroba cukru, lihu. Výroba léčiv (andělika lékařská, petržel). Kořenové čističky odpadních vod. Úkol: Zjistěte jak fungují kořenové čističky. (Využít můžete volně dostupná videa, např. České televize nebo TV Nova – Rady ptáka Loskutáka)

12 Opakování K čemu potřebuje rostlina kořen?
K upevnění v půdě. K získání vody a minerálních látek. Ke shromažďování zásobních látek. K syntéze organických látek. Seřaďte kořenová pásma od povrchu půdy směrem dolů. Vzrostný vrchol. Pásmo absorpční. Pásmo prodlužovací. Pásmo větvení. Co by se stalo, když by rostlina neměla kořenovou čepičku? Ničily by se vrcholové meristémy. Kořen by špatně pronikal substrátem. Kořen by nerostl pozitivně geotropicky. K čemu se kořeny využívají? Potrava. Krmivo. Výroba léčiv. Kořenové čističky. Víte, proč je obtížné pěstovat některé houby? Protože houba potřebuje ke svému růstu rostlinu (symbióza, mykorrhiza). 4. 2. 3. 1.

13 Úkol – řez kořenem Proveďte řez kořenem rostliny (tradeskancie, břečťan, monstera apod.), příčný i podélný. Pod mikroskopem pozorujte stavbu kořene. Příčný řez – rhizodermis, primární kůra, střední válec s cévním svazkem. Podélný řez – jednotlivá pásma. Stavbu nakreslete, popište, napište i zvětšení. Proveďte příčný řez mrkví – je zde i zásobní pletivo. Co uvidíte při mikroskopování kořene monstery, si můžete prohlédnout i na webu Masarykovy univerzity zde.

14 Použité obrázky DavidSim. Commons.wikimedia.org: Tree_roots_and_temple,_Ta_Prohm,_Angkor,_Cambodia.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution 2.0 Generic na WWW: < Helix84. Commons.wikimedia.org: Anatomy_roots.png [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: < US Environmental Protection Agency . Commons.wikimedia.org: Root-system.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Public domain na WWW: < Larsinio. Commons.wikimedia.org: CarrotDiversityLg.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Public domain na WWW: < Helix84. Commons.wikimedia.org: Knolselderij_knol_(Apium_graveolens_var._rapaceum)_%27Dolvi%27.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí GNU Free Documentation na WWW: < Ixitixel. Commons.wikimedia.org: Ranunculus_ficaria_Roots.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution 2.5 Generic na WWW: < Helix84. Commons.wikimedia.org: Ficus_elastica1.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution ShareAlike 3.0 na WWW: < Gerhard Elsner. Commons.wikimedia.org: Kiefern-Mistel.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí GNU Free Documentation License na WWW: < Vlastní foto autorky. Ji-Elle. Commons.wikimedia.org: Carabane-Mangrove.JPG [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Public domain na WWW: < Carabane-Mangrove.JPG>. Public domain. Commons.wikimedia.org: Soybean-root-nodules.jpg [online]. [cit ] Dostupný na WWW: < Rosser1954. Commons.wikimedia.org: An alder root nodule gall.JPG [online]. [cit ] Dostupný pod licencí Public Domain na WWW: < Kosiarz-PL. Commons.wikimedia.org: Leccinum versipelle 3.jpg [online]. [cit ] Dostupný pod licencí GNU Free Documentation License na WWW: < Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Míková. Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.