Pragmatické pojetí argumentace

Prezentace na téma: "Pragmatické pojetí argumentace"— Transkript prezentace:

1 Pragmatické pojetí argumentace
Jakub Kopecký Žďárek listopad 2012

2 definice argumentu argument vs. vysvětlení argumentace a spornost relevance argumentu

3 Definice argumentu/-ace
A) logické pojetí B. Švandová (1999, s. 103): „Každý argument má dvě základní části. To, co tvrdí a co zdůvodňuje, se nazývá závěr, a to, co uvádí jako důvod pro tento závěr, se nazývá jeho předpoklad nebo premisa. Premis může mít argument více.“ J. Kraus (2008, s. 149): „Argumentací (zdůvodňováním) rozumíme soubor tvrzení (argumentů) jako myšlenkových a řečových struktur složených z východisek, premis, a z nich vyplývajících závěrů. [...] mezi příčinou a závěrem se předpokládá příčinný (kauzální) vztah.“ A = premisy + závěr

4 Definice argumentu/-ace
B) komunikační pojetí P. Karlík in ESČ (2002, s. 45): „ARGUMENT [...] 3. V rétorice a v jazykovědě zkoumající jaz. jakožto formu lidského jednání prostředek zdůvodnění nějaké sporné teze.“ O. Klein (2007, s. 46): „S pojmem argument se pokusíme pracovat ve významu důvodu či podpory pro tvrzení [...].“ F. H. van Eemeren – R. Grootendorst (2004, s. 1): „Argumentation is a verbal, social, and rational activity aimed at convincing a reasonable critic of the acceptability of a standpoint by putting forward a constellation of propositions justifying or refuting the proposition expressed in the standpoint.“

5 Definice argumentu/-ace
B) komunikační pojetí W. Klein (1980, s. 19): „Argumentace představuje pokus převést pomocí něčeho kolektivně platného něco kolektivně sporného na něco kolektivně platného.“ P. Kaderka (2010, s. 132): „[...] zpochybněnou platnost výroku se pokoušíme v procesu argumentace znovuustavit tím, že sporný výrok spojíme s výrokem nesporným, který odkazuje ke světu známých věcí.“ A = podpora sporné výpovědi

6 Proces argumentace argumentace sporná teze obhájená teze argument
Zdroj: Stürmer (2009, s. 4) (

7 Argument vs. argumentace
jednoduchý argument – zdůvodnění sporné teze složený komplex argumentů podporujících jednu tezi argumentace proces argumentování

8 Spornost teze J. Kraus (2008, s. 149): příklad sylogismu
Naší zásadou je bezplatné školství. – první premisa Protistrana předkládá k rozpravě návrh na zavedení vysokoškolských poplatků i ve sféře státních škol. – druhá premisa Tento návrh nepodpoříme. – závěr argumentace Vysokoškolské poplatky jsou špatné, protože by znamenaly studium jen pro bohaté. Tento návrh nepodpoříme, protože nechceme studium jen pro bohaté.

9 Argument vs. vysvětlení
Dukla vyhrála, protože měla lepší útok – vysvětlení (V) Dukla určitě vyhraje, protože bude hrát na domácím hřišti – argument (A) V ← „Proč tomu tak je?“ A ← „Jak to víš?“ („Proč si to myslíš?“) principle evidence → belief (A) reason(s) → conclusion cause → fact (V) (Klein, 2009; Meyes, 2000) „Z pragmatického hlediska vysvětlení popisuje kauzální souvislosti a vztahy reálného světa, argument naproti tomu činí více přijatelnými „kauzální“ vztahy mezi tvrzeními, tj. primárně ve sféře řeči“ (O. Klein, 2009, s. 110).

10 Relevance „p platí, protože platí q (na základě R)“ (Kopperschmidt, 2000, s. 63) Relevanci zajišťuje: vyvozovací pravidlo / Schlussregel (Kaderka, 2010; Kienpointner, 1983) warrant (← backing) (Toulmin, 1957) Berechtigung (← Norm ←Rechtfertigung) (Völzing, 1979) premisa?

11 Chybějící relevance? Moderátor: Jmenovala byste vládu jako prezidentka, v níž by byli zástupci právě komunistické strany? (= KSČM, pozn. JK) Bobošíková: Samozřejmě že ano. Už jsem uvedla, že jsme měli čtyři premiéry, členy KSČ, a současné politické strany jsou bývalými komunisty prošpikované. (ČT, Události, )

12 Literatura BAYER, K. (2007): Argument und Argumentation. Logische Grundlagen der Argumentationsanalyse. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. EEMEREN, F. H. van – GROOTENDORST, R. (2004): Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. New York: Cambridge University Press. KARLÍK, P. (2002): Argument. In: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, s. 45. KIENPOINTNER, M. (1983): Argumentationsanalyse. Innsbruck: Verlag des Instituts für Sprachwissenschaft. KLEIN, O. (2007): Argumentace v komunikaci. Praha: FF UK. KLEIN, O. (2009): Argument vs. vysvětlení: případ souvětí příčinného typu. Slovo a slovesnost, 70, s. 100–112. KLEIN, W. (1980): Argumentation und Argument. Literaturwissenschaft und linguistik, 38/39, s. 9–57. KADERKA, P. (2010): Slogany, obrazy, argumenty: nekomerční reklama v sociálním kontextu. Nepublikovaná disertační práce. Praha: FF UK. KOPPERSCHMIDT, J. (2000): Argumentationstheorie zur Einführung. Hamburg: Junius. KRAUS, J. (2004): Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum. KRAUS, J. (2008): Jazyk v proměnách komunikačních médií. Praha: Karolinum. MAYES, G. R. (2000): Resisting explanation. Argumentation, 14, s. 360–380. STÜRMER, T.: Argumentation und Bedingungen fur ihre Kohärenz. Ein Referat uber Argumentation zum seminarspezifischen Thema „Kohärenz“. Online: < TermineThemenSoSe09/StuermerArgum.pdf>. SZYMANEK, K. (2003): Umění argumentace. Terminologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého. ŠVANDOVÁ, B. (1999): Argumenty a logika. In: M. Jelínek – B. Švandová a kol., Argumentace a umění komunikovat. Brno: Pedagogická fakulta MU. TOULMIN, J. E. (1957): The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press. VÖLZING, P.-L. (1979): Begründen, Erklären, Argumentieren. Modelle und Materialien zu einer Teorie der Metakommunikation. Heidelberg: Quelle und Meyer.