Demokratizace a současné formy demokracie ve světě

Prezentace na téma: "Demokratizace a současné formy demokracie ve světě"— Transkript prezentace:

1 Demokratizace a současné formy demokracie ve světě
Problémy demokratického vládnutí

2 Faktory demokratizace
Udržení legitimity nedemokratických režimů: Závisí, na čem je legitimita režimu postavena (rozvoj, stabilita země, „utopická“ společnost, tradice) Jakým způsobem je legitimita udržována: V nedemokraciích může být legitimita udržována prostřednictvím voleb (typické pro režimy s jednou stranou) – stabilita režimu Pokud se volby nekonají (vojenské režimy, sultánské režimy) je eroze legitimity jednodušší.

3 Faktory demokratizace
Impulsy k oslabení legitimity režimu: Hospodářská krize (hrozba zejména pro vojenské režimy) a její sociální dopady 70. a 80. léta ropné šoky a dluhová krize oslabila legitimitu latinskoamerických režimů. Mezinárodní instituce tlačily na demokratizaci. Dlouhodobé hospodářské zaostávání komunistických režimů za Západem. Arabské jaro – nevýkonná ekonomika, nezaměstnanost Vojenská porážka Portugalsko – neúspěšná snaha zastavit dekolonizaci v Africe Argentina – válka o Falklandy v r. 1982 Řecko – Kypr

4 FAKTORY DEMOKRATIZACE
Hospodářský růst země a jeho sociální dopady Hospodářský růst v nedemokratickém režimu vytváří vhodné prostředí pro demokratizaci. Růst příjmů, posilování střední třídy (základní pilíř demokracie), urbanizace Zlepšení kvality vzdělání, příp. vzdělávání v zahraničí Větší otevření ekonomiky (např. turismus) – poznání, jak se žije jinde, srovnávání Proměna ekonomiky – kvalifikovaná pracovní síla Formování nových požadavků na režim, které ho nutí ke změně. Posílení kritického uvažování.

5 FAKTORY DEMOKRATIZACE
Postoj náboženských organizací Během 3. vlny byla v některých zemích klíčová role katolické církve Tradičně podporovala vládnoucí vrstvy (řád ve společnosti) 2. vatikánský koncil → reforma církve, odklon od podpory nedemokratických vládců, ochrana disidentů Vatikán odsoudil nedemokratické režimy v katolických zemích Důležitá role v Latinské Americe a Asii (tzv. teologie osvobození) Angažovanost ve prospěch chudých a za dodržování lidských práv Z komunistických zemí hrála významnou roli v Polsku

6 FAKTORY DEMOKRATIZACE
Vnější tlak na demokratizaci Podpora významných světových aktérů (EU, USA) a mezinárodních organizací (OSN, regionální organizace) USA - od pol. 70. let se začíná v zahraniční politice prosazovat dodržování lidských práv V r Kongres připojil dodatky o garanci lidských práv k zákonu o zahraniční pomoci, zákonu o vzájemné pomoci a zákonu o reformě obchodu = zemím, které budou hrubě porušovat lidská práva, nebude poskytnuta žádná pomoc Podpora demokratizace byla významným tématem Carterovy, Bushovy ml. administrativy, méně u Reagana a Clintona

7 FAKTORY DEMOKRATIZACE
ES/EU Působení na demokratizaci prostřednictvím příkladu – země ES/EU mají lepší životní standard, garance občanských práv a svobod, právní stát Vliv prostřednictvím přijímání nových členů Členem se mohla stát pouze demokratická země, země s nedemokratickou formou vlády byly odmítány = tzv. EU Conditionality Přístupový proces – reformy Různé programy k sousedním zemím – evropská politika sousedství, Východní partnerství, Unie pro středomoří Vliv na demokratizaci jihoevropských států a středo a východoevropských států

8 FAKTORY DEMOKRATIZACE
Dominový efekt Změny v jedné zemi se přelijí do sousedních zemí Aktéři vidí, že změny je možné dosáhnout, a tak se o to pokusí Také vidí způsob, jakým toho bylo dosaženo a zkouší ho napodobovat Změny mohou být regionální (např. 3. vlna): Portugalsko ovlivnilo Španělsko, Španělsko ovlivnilo Latinskou Ameriku (Argentinu), Argentina pak Uruguay, ale i Brazílii a Chile Střední a východní Evropa – změna politiky SSSR podpořila reformisty a opozici v Polsku a Maďarsku, ty ovlivnily východní Německo, Československo, Bulharsko a nakonec Rumunsko Současné příklady: Barevné revoluce, Arabské jaro Příčiny: především rozvoj komunikace (TV, Internet – sociální sítě)

9 Tranzice Přechody od nedemokratické vlády k demokracii (v ideálním případě) Základní typy: Dohodou/paktem Významná role bývalých elit, dokáží prosadit své životní zájmy a zachovávají si důležité postavení i v demokracii, garance (ústava), amnestie (Španělsko, Chile, Polsko) Kolapsem Slabá role bývalých elit, nedokáží ochránit své zájmy, je snaha je vyloučit z podílu na moci v rámci demokracie (Argentina, ČSSR) Sebevyloučení Iniciován nedemokratickou elitou, ale ta má slabé postavení ve vyjednávání (Maďarsko, Uruguay) Za konec tranzice se považují první svobodné volby

10 Demokratická konsolidace
G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády (od prvních svobodných voleb) k demokratickému režimu Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii a odstranění tzv. autoritářských enkláv.

11 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci
Okolnosti, za kterých došlo k demokratizaci Přechod paktem - pokračování formálního rámce autoritářského režimu, autoritářské enklávy zakotvené v ústavě, zákonech (např. autonomní postavení armády, volební systém) Kolaps – nepokračuje formální rámec, nejsou garantovány zájmy autoritářské elity Postoj aktérů nedemokratického režimu k demokratizaci (pozitivní nebo negativní) Španělsko vs. Chile Komunistické strany – Polsko, Maďarsko vs. Československo, východní Německo

12 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci
Historická zkušenost Snadnější konsolidace tam, kde: občané měli negativní zkušenost s odcházejícím režimem existuje pozitivní historická zkušenost s demokracií tranzice je zaštítěna důvěryhodnými a uznávanými lídry Komplikovanější konsolidace v zemích, které: Nemají žádnou zkušenost s demokracií Mají negativní zkušenost s demokracií = např. země zažila krátké demokratické epizody poznamenané politickým a společenským konfliktem (demokracie = chaos, anarchie) Československo vs. Maďarsko Chile vs. Argentina

13 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci
Stupeň politického konfliktu Snadnější konsolidace tam, kde: Došlo ke zmírnění politického konfliktu Je vůle po kompromisu a dohodě mezi politickými aktéry Došlo ke zmenšení ideologické vzdálenosti mezi politickými aktéry Komplikovanější konsolidace tam, kde: Je ideologická vzdálenost mezi politickými aktéry vysoká Není vůle po dohodě Je společnost sociálně, etnicky, nábožensky či jinak rozdělená Historie je poznamenána konflikty mezi společenskými skupinami

14 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci
Schopnost řešit sociální konflikt Cílem je zabránit konfliktu mezi skupinami potlačenými během autoritářského režimu a skupinami spjatými s bývalým režimem Zahrnuje: sociální pakt mezi společenskými silami, které jsou v konfliktu vybudování institucí, které ventilují a řeší konflikty ve společnosti Jasná pravidla hry Zahrnutí všech významných společenských skupin

15 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci
podřízení armády civilní kontrole Dlouhodobý proces v zemích, kde je tradičně silné postavení armády a kde si armáda vyjednala privilegia během tranzice. závisí na postoji armády k demokracii Antidemokratická a náchylná k puči Porážka nebo kolaps režimu: oslabení armády- možná úplná reorganizace Nepodřízení armády podrývá stabilitu systému –riziko puče

16 Hybridní režimy Teorie hybridních režimů se rozvíjí od 80. let v souvislosti s růstem počtu nově demokratizovaných zemí. Soustředí se na země, kde demokratizace zůstala nedokončená. Ustrnuly na půl cesty od nedemokratického k demokratickému režimu. Režimy, které splňují minimální definici demokracie = konají se zde pravidelně svobodné a soutěživé volby (volební demokracie). Nejedná se ovšem o liberální demokracie: Neliberální demokracie (F. Zakaria), jiní podobně hovoří o tzv. defektní demokracii (W. Merkel) Delegativní demokracie (G. O‘Donnell) Zároveň sem bývají řazeny i režimy, které nesplňují kritérium volební demokracie, ale jsou svobodnější než autoritářské režimy. Pseudodemokracie (L. Diamond) Režim s hegemonickou stranou (G. Sartori) Volební autoritarismus (A. Schedler)

17 Delegativní demokracie
Guillermo O’Donnell Charakteristickým rysem je nevyvážený prezidentský systém se slabým postavením legislativy a soudnictví. Dominuje prezident, nefungují brzdy a protiváhy jeho moci Prezident = novodobý Leviathan → prezident se chápe jako ztělesnění vůle lidu, vládne nadstranicky (tradiční politické strany označuje za zkorumpované, politiku za špinavou), jeho moc stojí na širokém heterogenním hnutí, které je ale vnitřně slabé → spojuje ho jen podpora prezidenta Omezení jeho moci jsou velmi slabá a prezident má tendenci obcházet i ústavní omezení své moci (parlament a soudy)→ např. vládne pomocí dekretu

18 Pseudodemokracie L. Diamond:
Jsou zde formálně nastavena demokratická pravidla hry, ale ve skutečnosti se jedná jen o fasádu nedemokratického režimu. Existuje více stran, dělba moci, formální ochrana práv a svobod. Neprobíhá zde ale svobodná politická soutěž a vládnoucí elitu nelze prostřednictvím voleb odstavit od moci. Vláda kontroluje média, klientelismus, používá represivní aparát. Od autoritářského režimu se ale liší vyšší mírou svobody. Blízké Sartoriho pojetí režimu s hegemonickou stranou, ale nemusí se vždy jednat o stranu, která drží v rukou moc, může se jednat i o systémy vysoce personalizované.

19 Hegemonická strana Sartori: v díle Strany a stranické systémy (1976, česky 2005) rozděluje stranické systémy na soutěživé a nesoutěživé. Nesoutěživé: systém s jednou stranou a systém s hegemonickou stranou Systém s jednou stranou = je povolena existence jen jedné strany (příkladem jsou komunistické režimy) Systém s hegemonickou stranou = Jsou povoleny i další politické strany, které ale nejsou reálnou konkurencí vládnoucí straně. Vládnoucí strana nepřipouští svobodnou politickou soutěž, i když se zde mohou pravidelně konat volby. Jsou povoleny jiné opoziční strany, ale ty nemají reálnou šanci ve volbách uspět. Střídání u moci je tudíž v takovém systému nemožné.

20 Hegemonická strana Hegemonická vs. predominantní strana:
v systému s hegemonickou stranou nejsou vytvořeny podmínky, které by nutily vládu k odpovědnosti, zatímco v systému s predominantní stranou ano (Giovanni Sartori). B. Magaloni: liší se charakterem politických institucí. V systémech hegemonickou stranou nejsou pevně stanovená pravidla hry a vládnoucí strana je může sama měnit podle situace (může měnit ústavu). Ústavní změny se dotýkají mimo jiné oslabování moci soudní, zvyšování pravomocí prezidenta nebo omezování občanských práv a svobod. Vůči hegemonické straně nefunguje jiný aktér, který by jí mohl v uskutečňovaných změnách zabránit. Není zároveň možné objektivně kontrolovat nedemokratické volební praktiky, neboť vládnoucí strana má plnou kontrolu nad volebním procesem. Predominantní strany se liší tím, že nemohou jednostranně měnit ústavu, ústavní pravidla hry zůstávají pevně daná, i když se i zde mohou objevit nedemokratické praktiky (např. u voleb).

21 Volební autoritarismus
Andreas Schedler Pravidelně se zde konají volby za účelem obnovování legitimity režimu. Pravidla hry jsou ale nastavena tak, aby vždy zvítězila vládnoucí elita – volby tak prodlužují její setrvání u moci. Režim není otevřeně represivní. Vymezení demokratických a nedemokratických voleb

22 Volební autoritarismy
Demokratické volby: Plní svůj účel – naplňují tezi, že moc vychází z lidu. Kolektivní rozhodování. Svobodně se vytváří nabídka alternativ, ze kterých voliči vybírají (kandidáti, politické strany) Voliči svobodně formulují své preference na základě všeobecně dostupných a necenzurovaných informací Všeobecné volební právo (nedochází k vylučování nějaké skupiny dle etnického, náboženského nebo socio-ekonomického klíče) Tajné a svobodné hlasování. Volič není vystaven vnějšímu nátlaku, jak má volit. Rovnost (jeden volič = jeden hlas), neutrální dohled nad volbami, zamezení volebních podvodů Nezvratitelnost výsledků voleb

23 Volební autoritarismy
Nedemokratické volby: volby zakrývají manipulaci ze strany autoritářských elit. Vyhrazenost – kontrola volebního procesu a jeho výsledků ze strany vládnoucí elity. Je potlačen pravý účel voleb. Vyloučení nebo fragmentace opozice – praktiky znemožňující formování nebo spolupráci opozice, někdy „volby bez výběru“ Existuje zde represe a chybí férovost (není zajištěn rovný přístup k informačním a finančním zdrojům) Rovné volební právo je formálně a neformálně potlačeno Existuje zde donucování a korupce (zastrašování voličů, kupování hlasů) Dochází zde k volebním podvodům a nadržování (např. při registraci subjektů) Zvraty v průběhu voleb a po nich, resp. vládnoucí elita je schopna zajistit své znovuzvolení

24 Literatura k tématu Balík, S., Holzer, J. (2007). Postkomunistické nedemokratické režimy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Diamond, L. (2002). Thinking About Hybrid Regimes. Journal of Democracy 13, č. 2, s Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) (2004). Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. Schedler, A. (2006). Electoral Authoritarianism: The Dynamics of Unfree Competition. Lynne Rienner Publisher. Zakaria, F. (2005). Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha: Academia.