 Většinou dorůstá do velikosti 2 - 2,5 m, jsou však známí jedinci až 4,5 m dlouzí. Hlava je výrazně oddělena od těla, které je poměrně štíhlé, ale pevně.

Prezentace na téma: " Většinou dorůstá do velikosti 2 - 2,5 m, jsou však známí jedinci až 4,5 m dlouzí. Hlava je výrazně oddělena od těla, které je poměrně štíhlé, ale pevně."— Transkript prezentace:

1

2  Většinou dorůstá do velikosti 2 - 2,5 m, jsou však známí jedinci až 4,5 m dlouzí. Hlava je výrazně oddělena od těla, které je poměrně štíhlé, ale pevně stavěné a svalnaté. Jeho zbarvení je žlutohnědé se stříbrošedým nádechem, zdobené tmavými kosočtverci s nepravidelnou světlou skvrnou uprostřed. Podobně jako u Hroznýšovce duhovýho, tělo tohoto druhu se na slunci (hlavně u čerstvě svlečených exemplářů) nádherně duhově leskne.

3  Hroznýšovec kubánský, jak už sám název napovídá, obývá Kubu, Ostrov mládeže a malý ostrůvek Cayo Cantiles. Jeho biotopem jsou původně křoviny a lesy, na mnoha lokalitách se však přeorientoval na vlhčí, teplejší jeskyně. Aktivní bývá hlavně v noci. Zde loví (zakotven svým chápavým ocasem na stěně či stropě jeskyně) okolo letící netopýry.

4  Terárium vyhovuje zařízené jako pro Psohlavce orinockýho, s dostatkem větví na lezení, prostorným úkrytem a větší miskou s vodou. Častěji rosíme. Teplotu udržujeme v rozmezí 25 - 30°C, v noci můžeme nechat poklesnout až ke 20°C. Zhruba od poloviny listopadu až do začátku února můžeme denní teplotu snížit až na 20°C.

5  Ačkoliv se tento hroznýš ve své domovině živí (kromě savců přiměřené velikosti) převážně netopýry, v zajetí si většinou rychle zvyká na myši, potkany, kuřata či holuby.

6  Hroznýšovec kubánský se v zajetí docela dobře rozmnožuje. Páří se zhruba od ledna (někteří i později) až do května. Březost trvá něco málo přes 200 dní, samice rodí v listopadu nebo v prosinci, pouze do 10 mláďat, ovšem 60 - 70 cm dlouhých, která už loví dospělé myši, mláďata křečků, nebo potkanů. Pohlavně dospívají ve věku 4 - 5 let.  Přestože tito hroznýši z odchytu bývají značně předráždění a kousaví, stejně si našli cestičku k srdcím mnoha teraristů. Hadi z generací odchovaných v zajetí (a těch je již dnes asi většina) již tak agresivní nejsou, a při časté manipulaci si rychle zvykají na ruku chovatele.