Ježek Barbora Aronová, 7. A.

Prezentace na téma: "Ježek Barbora Aronová, 7. A."— Transkript prezentace:

1 Ježek Barbora Aronová, 7. A

2 Ježek (Erinaceus) je rod, který zahrnuje čtyři druhy živočichů z řádu hmyzožravců (Eulipotyphla), kteří jsou jednou z nejstarších vývojových skupin savců. Jejich první zástupci se objevili na Zemi už počátkem druhohor zhruba před 220 miliony let. Také vlastní rodokmen ježků je úctyhodný a sahá přinejmenším do období před 45 miliony let, možná ještě dál do minulosti.

3 Bodliny Tělo dospělého ježka kryje na hřbetě a na bocích bodlin. Vznikly splynutím a přeměnou chlupů, jsou 2-3 cm dlouhé, ve střední části 1-2 mm široké a po celé délce odlehčené vzduchovými komůrkami. Bodliny vybíhají v pevnou ostrou špičku, kořenem jsou vrostlé do pokožky a pomocí podkožních svalů se mohou v libovolném směru sklápět. Ve svalovině drží tak pevně, že i z mrtvého ježka je lze stěží vytáhnout. Podobně jako srst se i bodliny ježkům vyměňují, avšak jednotlivě a v delším intervalu (18 měsíců). Zbývající části těla – nohy, břicho, hrdlo, krk i část hlavy kryjí tuhé a řídké chlupy. Hrubá srst při teplém počasí rychle schne, a proto se ježkové mohou bez větších následků brodit v blátě či ve vlhké trávě.

4 Rozmnožování Naši ježci se rozmnožují jednou (koncem jara až počátkem léta) nanejvýše dvakrát (na podzim) do roka. Po probuzení ze zimního spánku jsou vyhublí a hladoví, a tak se nejdříve musí dostat „do kondice". Teprve potom nastane čas k založení nové generace. Po dnech březosti přivádějí samice první mláďata na svět obvykle kolem poloviny června, druhé pozdní vrhy se rodí v září, výjimečně i v říjnu. Ve vrhu bývá od dvou do devíti mláďat, průměrná velikost vrhu se pohybuje mezi 4-5 mláďaty.

5 Potrava Živí se převážně žížalami, slimáky a hmyzem. Ovšem nepohrdne ani ptačími vejci či mláďaty v hnízdě, ani jinými malými obratlovci. Všeobecně je známo, že žere i hady, nevýhýbá se dokonce ani zmijím.

6 Naši Ježci Všichni ježkové jsou obyvateli Starého světa (Eurasie a Afriky), jinde se nevyskytují, pokud nebyli vysazeni člověkem, jako například na Novém Zélandu. Zoologové je rozlišují přinejmenším do 15 druhů, z nichž se v ČR se vyskytují dva druhy. Přestože na první pohled vypadají stejně nebo dost podobně, při pozornějším pohledu pozná i laik, že jde o dva druhy. Jedná se o ježka západního a ježka východního Ježkové se dokázali sžít i s kulturní krajinou a místo v lesích či na křovinatých stráních je nyní spíše zastihneme v okolí osad, vesnic i v parcích a zahradách, na pokraji a uvnitř velkých měst. Dokonce i v rušném centru Prahy či Brna se za teplých letních večerů vydávají na strastiplnou pouť přes nejrušnější komunikace.

7 Ježek západní Ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný, je středně velký západoevropský hmyzožravec, spolu s ježkem východním jediný zástupce čeledi ježkovitých (Erinaceidae), který se vyskytuje na téměř celém území České republiky, vyjma jihovýchodní Moravy. Obývá území od nížin až po 800 m n. m., výjimečně jej můžeme spatřit až 1100 m vysoko. Vyskytuje se na okrajích lesů, pasekách, v křovinách, v parcích a zahradách nebo ve městech.

8 Popis Ježek západní je se svou délkou cm a hmotností mezi 0,9 až 1 kg o něco větší než jeho příbuzný, již výše zmíněný ježek východní. Na světlé hlavě má tmavý pruh táhnoucí se od čenichu k očím a tvarovaný do písmena V. Břišní strana těla je u dospělého jedince šedohnědá až šedá s podélnou hnědou skvrnou, u mláďat hnědá bez skvrny. Bodliny, kterých může mít ježek západní na těle až 8500, má uhlazené a pravidelně pruhované, směřující dozadu a dlouhé mm.

9 Ježek východní Ježek východní (Erinaceus concolor) jeden ze dvou druhů ježků žijících na území ČR. Popis: Hlava: celkově světlá, u mladých jedinců naopak velmi tmavá. Břicho: tmavohnědé s bílou skvrnou na hrdle a na prsou, u starých jedinců až bělavé. Bodliny: nepravidelně pruhované či jednobarevné, směřující do stran (rozcuchané), délka mm.

10 Konec