1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.

Pojď k Spasiteli 1. Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes, své srdce jemu v oběti nes. On všechny lidi zve do nebes, i tebe volá: Pojď! Ref.: Sláva, sláva,

KŘÍŽOVÁ CESTA k u t n o h o r s k é k a p l i č k y.

1. Pojď k Pánu dnes, když volno ti dáno, | pojď, dokud Ježíš Spasitel tě zve, | přijmi to štěstí, jež dnes ti přáno, | když tebe volá do blízkosti své!

1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne

1. Láska, kterou Ježíš dává do srdcí věrným svým, láska je, jež neustává, láska k dobrým i zlým, láska, kterou žádná bouře nemůže uhasit, láska mocná jako.

2. neděle adventní/část 2: Modlitba proroků a obrácení srdce.

Ty musíš jít 1. Ty musíš jít tam do údolí, samoten jít, ač nemáš sil. Všemocný vládce nedovolí, aby tě přítel zastoupil. 1. Ty musíš jít tam do údolí,

1. Ó hlavo plná trýzně, | běd, ran i soužení, | ty zřídlo Boží přízně, | z níž spása pramení | ó hlavo ozdobená ctí, | slávu s výsostí, | jak velká stihla.

1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.

1. Hospodine, k tobě stále | pozdvihuji duši svou, | nadějí kotvím v tvé skále, | když se vlny zloby dmou. | Nechť se ze mne netěší | nepřítel v mém zahanbení,

1. Stín kříže do daleka padá na cesty zbloudilých. Tak láska Boží vyhledává ty, které zajal hřích! Kam padá kříže stín, je ještě naděje. Tím křížem mluví.

Když víru máš. Noc je v modlitbách, strach, že nás nebe neslyší. V srdcích píseň nadějí, tak plynul život náš. Už necítíme strach i když je nouze nejvyšší,

1. Má duše, svého pána chval, | vzdej jemu děkování! | Péči svou všechnu naň uval, | v něm slož celé doufání! | On má dost cest, | plný svět jest divné.

1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.

1. Přišel na zem konat dílo spásy a lidem bídným s láskou pomáhal,

Přišel na zem 1. Přišel na zem konat dílo spásy a lidem bídným s láskou pomáhal ke svobodě zval zotročené hříchem, můj Pán. Světem šel a lidskou nesl.

1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.

1. Pán vůdce můj, jak dobrá zvěst! | On bezpečně mne ráčí vést | sám cestu určil i můj cíl, | chce, abych věčně šťasten byl, | Ježíši můj, jen veď mne.

1. Z rána, když den se počíná, modlitby tvé buď hodina. Vždyť nevíš, co ti chystá den a máš být stále připraven, Vždyť nevíš, co ti chystá den a máš být.

1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, | když slyším pozvání, ať za tebou se dám. | Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý | a touhu po.