Politické dějiny českých zemí

Prezentace na téma: "Politické dějiny českých zemí"— Transkript prezentace:

1 Politické dějiny českých zemí 1848 - 1914
1/ Zrození moderního českého národa (1792 – 1848) Česká národní emancipace: Fáze kulturní (od 70. let 18. stol. do poloviny 19. stol.) Národní obrození Fáze rozvoje politického, hospodářského a společenského českého živlu (od poloviny 19. stol. do 1914)

2 - České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství, dědictví tereziánských a josefínských reforem, - stavové, zemské sněmy, - „Dedukce o právní nepřetržitosti ústavních práv a svobod stavů českých“ (1847), Palacký - hlavní aktéři: historická šlechta X po roce 1861 liberální měšťanstvo

3 1792 - 1848 - 1. fáze (1780 – 1810) = vlastní jazyk, etnikum,
- 2. fáze (1810 – 1830) = národní agitace, Kramerius, Jungmann, Bolzano a tzv. bohemismus, - 3. fáze (1830 – 1848) = české národní hnutí, Jednota ku povzbuzení průmyslu, Matice česká, Vlastenecké muzeum atp.

4 2/ Revoluce 1848 - 1849 - zahraniční revoluční události,
- březen 1848 Svatováclavský výbor, Brauner → 1. deputace do Vídně, → 2. deputace do Vídně (Rieger): odpověď císaře = Kabinetní list, - sněm ve Franfurtu X Palackého „Psaní …“ - K. Havlíček a Národní noviny

5 1848 - 1849 - Svatováclavský výbor → Národní výbor
- Praha: místodržitelství, tzv. prozatímní rada (Palacký, Rieger) - Slovanský sjezd: rozpory, Manifest evropským národům (Palacký, Bakunin) - Svatodušní bouře v Praze X Windischgrätz - říšská rada ve Vídni: Češi + ústava (Pillersdorfova) - konflikt s Maďary, povstání ve Vídni →

6 1848 - 1849 → Kroměříšský sněm: návrh ústavy X rozehnán 7. 3. 1849
- nový císař František Josef I. (od ) - v Praze výjimečný stav, zatýkání, rozpuštění Národního výboru a prozatímní rady - říšský sněm: říjen 1848 zrušení poddanství a roboty, - Praha: radikální demokraté (Sladkovský, Sabina) + Repeal, Lípa slovanská - květen 1849: spiknutí v Praze X potlačeno

7 - Kroměříšský sněm = návrh ústavy X císař + vláda → oktrojovaná ústava (Stadionova): ano základní liberální svobody X ne autonomní moc zemských sněmů, - střet nastupujících idejí liberalismu X dosavadní konzervativní polofeudální pořádek - Čechy: převažuje liberální austrofilská (prorakouská) politika

8 3/ Neoabsolutismus (1850 – 1859) - oktrojovaná ústava (březen 1849 – konec 1851): omezení svobod tisku a shromažďování, - 3 silvestrovské patenty (1849) = základ neoabsolutismu: zrušení ústavy, zrušení poddanství, rovnost před zákonem, státem uznávaná náboženství, tzv. Zásady organického řízení k. zemí (stát zasahuje do samosprávy)

9 1850 - 1859 - efektivní represívní aparát
- reforma správy: obec – okresní úřady (hejtmanství), krajské úřady, místodržitelství, nezávislost justice, VŠ svoboda bádání X nižší školy monopol katolické církve - privilegované postavení kat. církve jako odměna za podporu absolutismu (1855 – konkordát RM s Vatikánem) - zakladatelské období kapitalismu (dalekosáhlá liberalizace)

10 4/ Období parlamentarismu (1860 – 1871)
- Nejtrvalejší dědictví 50. let = reforma správy: základem obec podřízená okresnímu hejtmanství, soustava okresních soudů - Říjnový diplom (1860) = obnova volených zemských sněmů se zákonodárnou pravomocí + stálý zákon státu = příklon panovníka k parlamentarismu - Únorová (Schmerlingova) ústava (1861) = říšská rada(2 komory), zemské sněmy, volební řády preferují šlechtu a majetné (census), 3 kurie (velkostatkáři, města a OŽK, venkov)

11 - volební systém v Čechách: 2/3 českého obyvatelstva X 1/3 českých poslanců na zemských sněmech → frustrace a odpor (systém trvá až do 80. let, poté zlepšení, ale spravedlivý v zásadě až po 1907) - § 13 Schmerlingovy ústavy = vláda může vydat zákon i bez schválení říšské rady (jen dodatečná informace parlamentu)

12 - od 1861 spojenectví mezi Staročechy a historickou šlechtou (Rieger / Clam-Martinic) zákon o vyučování na SŠ (české a německé školy, bilingvidní přístup) povstání v Polsku→ „mladočeská frakce“ (polonofilská)v Národní straně X proruská skupina kolem Palackého a Riegra - od 1861 Národní listy (Július Grégr) - soustavný rozvoj české společnosti

13 1860 - 1871 - hrozba dualismu X Palacký „Idea státu rakouského“ (1865)
- 1867: R-U vyrovnání (svazek dvou států) a důsledky pro české země → Maďaři brání federalizaci R + proti české autonomii - Prosincová ústava (1867): liberální modernizace R, omezení vlivu kat. církve, ústava platí až do 1918 (novely – volební řády) – 1879 = bojkot českých poslanců

14 1860 - 1871 - 1868 – 1874:bojkot moravských poslanců
Pouť na Rus (rusofilství) – 1871: tzv. tábory lidu - tzv. 18 fundamentálních článků (1871): projekt R-Č vyrovnání - tzv. Gründerzeit: vrcholem období 1867 – 1873 (hosp. rozvoj) X sociální poměry dělnictva

15 - rozpory ve Staročeské straně → 1874 Mladočeši (Sladkovský, bři Grégrové) - selhání politiky pasívní rezistence vůči Vídni - 50. – 80. léta: nadvláda německého průmyslu, kapitálu a kultury →podmínky pro českou emancipaci (důraz na vzdělanost, kultura, demografický a průmyslový rozvoj, spolky, družstva, svépomocné hnutí)

16 5/ Taafeho vláda - konec jednostranně proněmecké politiky – snaha o kompromis Stremayrovo jazykové nařízení: ČJ do vnějšího úřadování 1882 novela volebních řádů 1884 reforma voleb do OŽK 80. léta: 3 hl. politické proudy = německo- nacionální, křesťansko-soc., soc.-dem.

17 - od 70. let podpora ultra liberálního hospodářského řádu: min. státní zásahy, ne sociální zákonodárství a odbory X dělnické svépomocné hnutí (Chleborád), Lassalle, Marx - Sociálně-dem. strana (od 1874 Rakousko), 1878 Čechy - 80. léta sociální zákonodárství a 11 hod. pracovní doba v továrnách, nem. Pojištění - 1891: volby do ŘR: vítězství mladočechů + ústup šlechty do pozadí

18 Český klub na říšské radě: 4 frakce (Staročeši, Mladočeši, Moravané a aristokraté – klíčové postavení) - od 80. a hlavně 90. let nacionální spory Badeni: tzv. punktace (Staročeši – vláda) = Č-N kompromis X Mladočeši Všeobecná výstava (bojkot Němců) - 1893: Masaryk se rozchází s mladočechy (jejich nacionální radikalismus)

19 - od 1889: tzv. realisté (Masaryk, Kaizl, Kramář): 1. ucelený český politický program = těžištěm péče o morálku, vzdělanost a sociální reformu → 1890 vstupují k mladočechům - 1894: proces s tzv. Omladinou - 1897: Badeniho jazyková nařízení: ČJ pro vnitřní úřadování X odpor Němců = neúspěch protistátoprávní ohrazení soc. dem. na říšské radě → čeští národní socialisté (Klofáč)

20 - 1906: všeobecné volební právo (muži nad 24 let alespoň 1 rok usedlí) - 1905: tzv. moravský pakt (4 kurie, vč. Č + N) - 1907: volby – vítězství soc. dem. = konec nadvlády mladočechů Česká strana pokroková (Masaryk, Herben, Gruber, Drtina) - Česká strana lidová (1894) - Česká agrární strana (1899) A. Švehla

21 1893 - 1914 1908: rakouská anexe Bosny a Hercegoviny
1912 – 1913: Balkánské války (Srbsko, Bulharsko, Černá Hora a Řecko proti Osmanské říši) Národnostní otázka zůstávala v Čechách nejožehavějším problémem - hl.německé strany: křesťansko-sociální, lidová, soc.-dem., Všeněmci (nacionalismus, antisemitismus)