Percepce rodičovského chování a její souvislost se sebehodnocením

Prezentace na téma: "Percepce rodičovského chování a její souvislost se sebehodnocením"— Transkript prezentace:

1 Percepce rodičovského chování a její souvislost se sebehodnocením
Petr Macek, Jan Širůček Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulta sociálních studií MU

2 Rodičovské chování a psychosociální vývoj dítěte
Hledání souvislostí a vztahů mezi chováním rodičů vůči dětem a psychosociálním vývojem dětí je tradiční téma nejen vývojové psychologie, ale i pedagogiky, pedagogické psychologie a psychologie sociální. Pohled pedagogů a psychologů však může být odlišný. Pedagogové sledují především tzv. efektivnost záměrného výchovného působení z pozice vnějšího posuzovatele - jednoduše řečeno jde o to, jak děti naplňují určitá konkrétní očekávání… Podobný „pedagogický“ postoj zastává většina rodičů – láska k dětem a zájem o jejich blaho nejde oddělit od rodičovských očekávání a představ, co je pro dítě správné, optimální a nejlepší. Psychologie se více zaměřuje na pocity dětí a rodičů, na jejich vzájemnou interakci a povahu komunikace. Důležité je v této souvislosti vědět, jak děti vnímají a hodnotí svoje rodiče a sebe sama.

3 Sebereflexe (sebehodnocení) a reflexe rodičovského chování
Jeden z prvních výzkumů o souvislosti mezi sebehodnocením a chováním rodičů provedl Coopersmith (1967). Zjistil, že děti a mladší dospívající (8-13 let) s nízkým sebehodnocením (self-esteem) měli často rodiče, kteří byli vůči nim zvýšeně kritičtí a kteří svoje děti často považovali za přítěž. Na druhé straně, děti a dospívající s vyšší pozitivním sebehodnocením (více si věřili, neměli problémy s hledáním kamarádů, pocházeli častěji z rodin, kde rodiče projevovali aktivní zájem o své děti a vyjadřovali jim pozitivní emoce (vřelost). Diana Baumrid (1971) první navrhla, aby rodičovské chování bylo sledováno ve dvou různých aspektech (dimenzích). Předpokládala, že sebehodnocení dospívajících bude souviset s: rodičovskou citlivostí a vřelostí (parental responsiveness), rodičovskými požadavky a kontrolou (parental demandingness). Řada následných výzkumů ukázala, že jde o užitečnou klasifikaci (Coleman, Hendry, 1999).

4 na akceptované autoritě
Vysoká míra kontroly (vlivu) ze strany rodičů Autoritářská a direktivní výchova Výchova založená na akceptované autoritě Nízká vřelost a empatie rodičů Vysoká vřelost a empatie rodičů Liberální, benevolentní výchova Nezájem o dítě, lhostejnost Nízká míra kontroly (vlivu) ze strany rodičů

5 Sebereflexe (sebehodnocení) a reflexe rodičovského chování
Výzkumy ukázaly, že výchova založená na pozitivní autoritě (authoritative rearing style) má pozitivnější vlivy na sebehodnocení než všechny další styly – autoritářský (authoritarian), benevolentní (indulgent) nebo lhostejný (indifferent) (v přehledu Dusek & McIntyre, 2003). Dospívající, kteří vnímají svoje rodiče jako přirozené autority, se lépe adaptují na obtížné situace a více si věří, mají lepší výsledky ve škole a celkově si více věří. Také náš dřívější krátkodobý longitudinální výzkum dospěl k podobným výsledkům. Sebehodnocení velmi úzce souviselo s vnímáním rodičů jak ve věku 12 let (první měření), tak ve věku 14 let (druhé měření). Pokud respondenti vnímali svoje rodiče jako zajímající se a empatické, velmi často měli také stabilní a pozitivní sebehodnocení. Když byli rodiče vnímáni nepříznivě, často měli respondenti i nižší sebehodnocení. Pokud se sebehodnocení během dvou let měnilo, často to souviselo se změnou hodnocení rodičů (Macek, 2003).

6 Sebehodnocení a percepce rodičovského chování
Současný výzkum vychází z longitudinálních dat souboru ELSPAC. Cílem této výzkumné studie bylo zjistit: zda existuje souvislost mezi tzv. výchovným stylem rodičů a sebehodnocením dětí ve věku 8, 11 a 13 let, zda percepce rodičovského stylu otce a matky (rodiče očima dospívajících dětí ve věku 11 a 13 let) ovlivňuje sebehodnocení třináctiletých, zda sebehodnocení dospívajících dívek a chlapců souvisí nějakým specifickým způsobem s percepcí rodičovského stylu otce a rodičovského stylu matky.

7 Existuje vztah mezi výpovědí otce a matky o svém rodičovském chování a sebehodnocením třináctiletých? Prezentované rodičovské chování ve věku 11 let dítěte Sebehodnocení ve věku 13 let Prezentované rodičovské chování ve věku 13 let dítěte Vnímané rodičovské chování ve věku 11 let dítěte Sebehodnocení ve věku 13 let Vnímané rodičovské chování ve věku 13 let dítěte

8 Soubor a metoda, zpracování dat
Byla využita data z dílčího českého souboru longitudinální studie ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and childhood). Vybraný soubor zahrnoval celkem 148 chlapců a 136 dívek a jejich rodiče. Při výběru zkoumaných osob byla vzata v úvahu dvě kritéria: (a) v rodině byli přítomni oba rodiče, (b) jak děti, tak rodiče poskytli kompletní údaje ve věku 11 a 13 let. Informace o rodičovském chování byly získány pomocí Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy rodině T-17 (Čáp & Boschek, 1994). Pracovalo se s dvěma dimenzemi: rodičovská empatie (vřelost) a rodičovská kontrola. Dotazník opakovaně vyplnili rodiče (zvlášť pro otce a zvlášť pro matku) ve věku 8, 11, a 13 let. Děti posuzovali chování rodičů ve věku 11 a 13 let Sebehodnocení třináctiletých bylo zjišťováno českou verzí Coopersmith Self-Esteem Inventory (CSEI, Coopersmith, 1981). Pracovalo se s dvěma dimenzemi: sebedůvěrou (20 položek, např „jsem si se sebou dost jistý“) vnímané přijetí (akceptace) ze strany vrstevníků (8 položek, např „lidé si mě snadno oblíbí“) Bylo vytvořeno celkem 12 modelů vztahů mezi proměnnými – 4 pro chlapce, 4 pro dívky, 4 pro rodiče chlapců a 4 pro rodiče dívek. Jejich shoda s daty (s využitím metody úsekové analýzy) byla odhadována pomocí programu AMOS.

9 Výsledky Obecně byla zjištěna velká míra konzistence výpovědí o rodičovském chování v 11 a 13 letech. Když jsme analyzovali modely založené na datech získaných od rodičů, nenašli jsme přijatelnou shodu s daty – regresní koeficienty byly velmi malé. Můžeme tedy konstatovat, že nebyl zjištěn vztah mezi výpověďmi rodičů o jejich rodičovském chování a sebehodnocením třináctiletých Sebehodnocení Akceptace Referované rodičovské chování 11 let Referované rodičovské chování 13 let Matka—vřelost Otec-kotrola Otec-kontrola Otec-vřelost Matka—kontrola Matka-kontrola Chlapci Dívky

10 Vyšší míra shody s daty byla zjištěna u modelů, založených na výpovědích dětí o chování rodičů. Nejprve popisujeme prediktory sebedůvěry třináctiletých. Vnímané rodičovské chování 11 let Vnímané rodičovské chování 13 let .42 .32 Matka-vřelost Matka-vřelost Chi2/df = 1,36 RMSEA = 0,05 .61 .32 .57 Matka-kontrola Matka-kontrola .54 .19 Sebehodnocení .49 .21 Chi2/df = 1,02 RMSEA = 0,01 Otec-vřelost Otec-vřelost .46 .52 Otec-kontrola Otec-kontrola Chlapci Dívky .58

11 Sebedůvěra a vnímané chování rodičů
Vnímaná vřelost (empatie) matky je dobrým prediktorem sebedůvěry jak u chlapců, tak u dívek. Pokud je matka vnímaná jako osoba, která vyjadřuje vůči dítěti negativní pocity a nepochopení, je sebedůvěra ve věku 13 let výrazně nižší. Vnímaná vřelost (empatie) otce je významným prediktorem sebedůvěry pouze pro chlapce. Sebedůvěru dívek významně neovlivňuje. Sebedůvěra dívek je současně ovlivněna vnímanou kontrolou ze strany matky. Konkrétně řečeno, sebedůvěra dívek je vyšší, pokud také požadavky, očekávání a zájem matky o dceru je vyšší. Můžeme předpokládat, že kontrola matky není vnímána jen jako „zájem“ o dceru, ale též jako „kognitivní podpora“ (hledání, co je důležité a co ne, na co je vhodné se zaměřit, čemu přikládat význam atd.)

12 Sebedůvěra a vnímané chování rodičů
Tento výsledek můžeme rovněž interpretovat v rámci úvah o různých rodičovských stereotypech, které se týkají toho, jak se má vychovávat dospívající syn a dospívající dcera Syn „roste do samostatnosti“ , problémy jsou „normální“ a „přechodné“ Dcera: „je třeba na ni dávat pozor“, problémy mohou mít „vážné důsledky“ Znamená to, že dívky potřebují „více kontroly“, chlapci „více odvahy“?

13 Vnímané přijetí od vrstevníků a hodnocení chování rodičů
Vnímané rodičovské chování 11 let Vnímané rodičovské chování 13 let .42 .22 Matka—vřelost Matka—vřelost Chi2/df = 1,36 RMSEA =0,05 .61 .57 Matka-kontrola Matka-kontrola .54 Akceptace ze strany druhých .49 Chi2/df = 1,02 RMSEA = 0,01 Otec—vřelost Otec—vřelost .46 .19 .52 Chlapci Dívky Otec—kontrola Otec—kontrola .58

14 Vnímané přijetí od vrstevníků a hodnocení chování rodičů - výsledky
Přijetí od druhých (jak jsem atraktivní pro své vrstevníky) souvisí méně s vnímaným chováním rodičů než sebedůvěra. Nicméně, vztahy, které se ukázaly jako statisticky významné, považujeme za zajímavé: Chlapci, kteří zažívají ve větší míře emoční podporu matky si připadají ve vrstevnické skupině atraktivnější. Pokud podporu matky nevnímají, cítí se vrstevníky méně přijímaní. Podobně dívky, které vnímají emoční podporu otce si připadají pro vrstevníky více atraktivní než dívky, které tuto podporu tolik nevnímají. Diskuse: Můžeme předpokládat, že ve třinácti letech zahrnuje „vrstevnická atraktivita“ prvky erotické přitažlivosti? Pokud otcové často vyjadřují svým dcerám komplimenty o jejich „ženské atraktivitě“ a matky oceňují své syny jako „mladé muže“, podporují jejich sebevědomí a sociální atraktivitu mezi vrstevníky/vrstevnicemi.

15 Závěry Nepotvrdilo se, že rodičovská představa o svém chování vůči dětem (výchovném stylu) ovlivňuje sebehodnocení třináctiletých. Mnohem důležitější je, jak sami děti a dospívající vnímají svoje rodiče. Výsledky ukazují, že pro sebedůvěru dospívajících je důležité, aby vnímali svoje rodiče jako empatické a zajímající se. Zejména je v tomto směru důležitá matka. Vliv otce na utváření sebehodnocení třináctiletých je méně jasný. Často se uplatňuje zprostředkovaně, přes interakci s matkou. Chování obou rodičů se začíná specificky uplatňovat v těch oblastech sebepojetí, které se týkají vrstevnického vlivu a atraktivity („já jako kamarád“, „jak mě vidí spolužáci“, „jak mě vidí dívky/kluci“). Zdá se, že percipované chování otců ovlivňuje představu o atraktivitě jejich dcer, vnímané chování matek ovlivňuje atraktivitu jejich synů.

16 Děkujeme za pozornost Petr Macek (macek@fss.muni.cz)
Jan Širůček