Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

Prezentace na téma: "Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště"— Transkript prezentace:

1 Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště
Sabinovo náměstí 16 Karlovy Vary Vladimíra V i n t e r o v á odborná učitelka uvádí pro TP1 tuto výukovou prezentaci : 4.8 Svary a svarové spoje

2 4.8 Svary a svarové spoje Svarové spoje patři mezi spoje nerozebíratelné. Obvykle se svařují kovové materiály, dnes i plasty. Základní podmínkou svařování je svařitelnost materiálu. Svar se může vytvořit bezprostředním slitím spojovaných částí nebo použitím přídavného materiálu (elektrody), který má stejné nebo přibližně stejné složení jako svařovaný materiál. Svar je místo spojení materiálu v určité délce. Úprava spojovaných ploch závisí na materiálu, tvaru, účelu konstrukce, zejména však na tloušťce spojovaných částí. Přehled základních druhů svarů je v tabulce 13 na následující straně.

3 Svary a svarové spoje

4 Svary a svarové spoje Mezi tavné svary patří tupé svary (obrázek vedle); dobře zhotovené jsou co do pevnosti a hospodárnosti nejlepší. Nejpoužívanější jsou : svar I je velmi jednoduchý, neboť svarové plochy spojovaných součástí se zvlášť neupravují;

5 Svary a svarové spoje Svarový spoj Svar I, Svar X
svar V se používá pro plechy o tloušťce 4 až 25 mm, kde nelze svařovat z obou stran. Svarové plochy se pod úhlem zkosí (úhel 60 až 90°) a ve spodní části spoje se nechává malá mezera pro lepší provaření kořene svaru; Svar X je vlastně dvojitý svar V pro plechy o tloušťce 8 až 40 mm, které lze svařovat z obou stran. Průřez svaru X je menší než svaru V, ale úprava ploch je dražší. Svarový spoj Svar I, Svar X

6 Svary a svarové spoje Koutové svary mají přibližně trojúhelníkový průřez. Používají se při svařování dvou částí, které spolu svírají pravý úhel. Pro tento svar se stykové plochy zvlášť neupravují. Lemový svar vzniká tak, že se na okraji plechů vytvoří lem, který se roztaví a slije (obvykle bez použití přídavného materiálu). Tento svar se používá především při svařování tenkých ocelových, hliníkových a mosazných plechů.

7 Svary a svarové spoje Výhody svařování : odpadá orýsování, důlčíkování, vrtání děr, ohřívání nýtů a jejich tužení. Svarový spoj je lepší, těsnější, levnější a bezpečnější. Svařované konstrukce jsou jednodušší, proto v poslední době nahrazují složitější a těžší konstrukce nýtované, komplikované výkovky nebo těžko zhotovitelné odlitky. Předpokladem pro zhotovení jakostních svarů je dobrá kvalifikace svářeče.

8 Stejné téma ještě jednou z jiného zdroje a z trochu jiného pohledu.
Svařování a pájení Stejné téma ještě jednou z jiného zdroje a z trochu jiného pohledu.

9 Svařování a pájení Svařování je pevné a nerozebíratelné spojení kovových součástí (viz obrázek na následujících dvou stranách). Svařovat však lze i plasty. Výhodou je těsnost, trvanlivost a velká pevnost spojů. Svařováni je dnes rozšířeno ve všech výrobních oborech. Lze svařovat pouze svařitelné kovy, tj. takové, které mohou svarem vytvořit spoj požadované jakosti. Svařený předmět se nazývá svarek. Svařováni dělíme na svařování tavné a tlakem. P8 tavném svařování se kovy na stykových plochách taví, vzájemně mísí a opět tuhnou a vytvářejí svarový spoj. Při tom se používá též přídavný materiál o stejném nebo podobném chemickém složení. Příkladem je svařování plamenem a elektrickým obloukem.

10 Svařování a pájení Svařování a) svařování plamenem :
1 – svařovaný materiál, 2 – svařovací hořák, 3 – hadice, 4 – lahvový ventil, 5 – redukční ventil, 6 – láhev kyslíková, 7 – láhev acetylenová, 8 – svařovací drát, b) svařovací agregát pro svařování elektrickým obloukem : 2 – elektroda, 3 – držák, 4 – elektromotor, 5 – dynamo, 6 – síť.

11 Svařování a pájení c) svařování elektrickým odporem :
1 – svařovaný materiál, 2 – čelisti, 3 – svařovací transformátor, 4 – svar; d) hořák k řezání kovů kyslíkem : 1 – injektor, 2 – řezací nástavec, 3 – přívod kyslíku, 4 – přívod acetylenu, 5 – přívod řezacího kyslíku, 6 – přívod směsi acetylénu a kyslíku

12 Svařování a pájení U svařování plamenem je zdrojem tepla plamen vznikající hořením směsi acetylenu a kyslíku. Místo acetylenu lze používat i jiné hořlavé plyny, jako vodík, svítiplyn, propan-butan. Plamenem svařujeme téměř všechny železné i neželezné kovy. Při svařování elektrickým obloukem je zdrojem tepla elektrický oblouk, který vzniká mezi elektrodou a svařovaným předmětem. K vytvoření oblouku používáme stejnosměrný nebo střídavý proud o napětí 10 až 70V a o intenzitě 30 až SOOA. Proud o velmi vysokém napětí nelze odebírat přímo ze sítě, ale ze zvláštních zdrojů - svařovacích agregátů (motorgenerátoru nebo transformátoru).

13 Svařování a pájení Při svařování tlakem se spojované části v místě spoje ohřejí na teplotu, při které jsou tvárné. Aby nastalo spojení, musíme ještě na svařování součásti vyvinout potřebný tlak. Nejvíce se používá svařování elektrickým. odporem. Elektrický proud protéká i místem budoucího spoje svařovaného materiálu. Zde je největší odpor, a proto se materiál postupně zahřívá, a nakonec se rozžhaví, změkne a tlakem se spojí. Není tak třeba přídavný materiál. Nejběžnější způsoby jsou: stykové, bodové a švové svařování.

14 Svařování a pájení Sem patří svařování tlakem za studena jehož princip spočívá v tom, že se při velkém tlaku (1000 MPa) atomy přiblíží na vzdálenost, jakou mají uvnitř mřížky kovů. Tak vznikne soudržnost obou součástí. Používá se pro svařování neželezných kovů. Při svařování třením se jedna část rychle otáčí na druhé otáčkami asi 50 až 90 min. Vzniklým teplem se látka rozžhaví a tlakem asi 100 MPa se svaří. Svařuje se tak ocel i slitiny neželezných kovů.

15 Svařování a pájení Zpracování materiálu plamenem.
Jde o práce, které slouží k dělení nebo rovnání materiálu. Podstatou řezání kyslíkem je spalování předehřátého materiálu v proudu kyslíku. K řezání používáme řezací hořák, který má navíc ještě jednu hubici pro přívod řezacího kyslíku. Plamenem lze také rovnat součásti nebo plechy, které se dříve rovnaly vyklepáváním.

16 Svařování a pájení Pájení je spojování kovů v tuhém stavu roztaveným přídavným kovem pájkou. Podle tavicí teploty pájky je pájení měkké a pájení tvrdé. Měkké pájení používáme pro spoje malé pevnosti; pájkou je zpravidla slitina olova a cínu. Tvrdé Pájení používáme pro spoje velké pevnosti; pájkou je zpravidla slitina mědi a zinku. Aby se zabránilo okysličení spoje, používá se různých tavidel, jako pájecí vody, boraxu, past aj.

17