Planeta Země – Pedosféra

Prezentace na téma: "Planeta Země – Pedosféra"— Transkript prezentace:

1 Planeta Země – Pedosféra
Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/ s názvem „Výuka na gymnáziu podporovaná ICT“.  Zpracováno , autor: Mgr. Adam Supík Planeta Země – Pedosféra Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 Pedosféra Půdní obal Země Tenká vrstva na povrchu litosféry
Vzniká dlouhodobým zvětráváním hornin a půdotvornými procesy

3 Pedosféra Základem je půdotvorný substrát
Vzniká mechanickým a chemickým rozkladem Činitelé rozkladu: Teplota a její změny Vlhkost Minerální látky Organismy Půdní živočichové (červi, hlodavci) Půdní mikroorganismy

4 Složení půdy Plynná složka: Půdní vzduch Bahenní plyny (metan)
Kapalná složka: Půdní vláha s rozpuštěnými látkami

5 Složení půdy Pevná složka: Anorganická – drobné části hornin
živá – organismy Organická kořeny rostlin neživá - humus Humus Organická hmota z odumřelých živočichů a rostlin Rozkládá se díky mikroorganismům Vznikají huminové kyseliny způsobující další rozklad mateční horniny

6 Genetické půdní horizonty
Horizont A Obvykle tmavě zbarvený Vysoký obsah humusu Splavování minerálních látek Horizont B Obohacený o látky z horizontu A Horizont C Spodní horizont Zvětralina mateční horniny

7 Půdní typy Dělení podle půdních horizontů a barvy půdy Černozemě
Nejúrodnější typ půd vznikající v sušších oblastech (Polabí) Obsahují velký podíl humusu Hnědozemě Méně úrodné půdy Ve vyšších nadmořských výškách a v listnatých lesích Červenozemě Obsahují sloučeniny železa a hliníku Podzolové půdy Neúrodné kyselé půdy v jehličnatých lesích

8 Půdní druhy Pevná neživá složka je tvořena zrny různých velikostí
Podle velikosti zrn rozlišujeme půdní druhy Kamenité půdy Štěrkovité půdy Písčité půdy Hlinité půdy Jílovité půdy

9 Zdroje BIČÍK, Ivan a Bohumír JANSKÝ. Příroda a lidé Země: učebnice zeměpisu pro střední školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2001, 135 s. ISBN