Člověk a trauma Pojmy, poznatky, metody

Prezentace na téma: "Člověk a trauma Pojmy, poznatky, metody"— Transkript prezentace:

1 Člověk a trauma Pojmy, poznatky, metody
K a r e l B a l c a r Pražská psychoterapeutická fakulta 16. dubna 2010

2 Souvislosti pojmů může způsobit STRES KRIZE zpravidla je TRAUMA

3 POŠKOZENÍ ČLOVĚKA ZRAŇUJÍCÍ UDÁLOSTÍ
Trauma: POŠKOZENÍ ČLOVĚKA ZRAŇUJÍCÍ UDÁLOSTÍ POVAHA: NÁSLEDKY: 1. NEOČEKÁVANOST 1. AKUTNÍ STRESOVÁ REAKCE 2. NEODVRATNOST 2. POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA 3. NEZVLADATELNOST 3. TRVALÁ PORUCHA V OSOBNOSTI

4 Průběh stresové reakce na traumatickou událost
KOGNITIVNÍ OCENĚNÍ EMOČNÍ OCENĚNÍ STRESOVÁ REAKCE OBNOVENÍ ROVNOVÁHY ZVLÁDNUTA AKTIVACE CÍLOVÝCH ORGÁNŮ STRESOVÉ ONEMOCNĚNÍ NEZVLÁDNUTA

5 Příznivé zvládání traumatu
STABILIZACE TRAUMA ZPRACOVÁNÍ INTEGRACE

6 Průběh traumatického dění: „NORMÁLNÍ“
„VÝKŘIK“: úzkost, zděšení, hněv OBRANA: vyhýbání podnětům INTRUZE: vtíravé vzpomínky ZPRACOVÁNÍ: přijetí stavu věcí UZAVŘENÍ: život jde dál

7 Nepříznivé zvládání traumatu
ORIENTACE: zmatení TRAUMA PŘEDPOKLADY: selhání UČENÍ: patogenní

8 Průběh traumatického dění: „PATOLOGICKÝ“
„PŘEMOŽENÍ“ ČLOVĚKA UDÁLOSTÍ: zmatek, „poplachová“ stresová reakce PANIKA, VYČERPÁNÍ: úzkostné a depresivní stavy FOBIE: nutkavé vyhýbání souvisejícím podnětům CHRONICKÉ ZAPLAVENÍ: psychické a somatické příznaky funkčního selhávání PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ: oběhu, dýchání, zažívání, sexuální funkce, imunity PORUCHA OSOBNOSTI: možné jsou všechny typy

9 Posttraumatická porucha Z HLEDISKA ČASU VÝSKYTU PŘÍZNAKŮ:
AKUTNÍ STRESOVÁ REAKCE – do 3 měsíců po události POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA – déle než 3 měsíce PTSP S OPOŽDĚNÝM ZAČÁTKEM – po více než 6 měsících

10 Typické psychofyzické příznaky u PTSP
TĚLESNÉ: únava, poruchy příjmu potravy, spánku, sexuální funkce, chronická bolest, nadměrná bdělost a lekavost CITOVÉ: úzkosti a panika, deprese, obsese a kompulze, podrážděnost a hněv, citový ztlum, provinilost a truchlení, odtažitost, náhlé zaplavení emocemi spojenými s traumatem POZNÁVACÍ: výpadky paměti, poruchy soustředění, ostražitost a vztahovačnost, změněné prožívání času, znovuprožívání traumatu bdělé či snové AKČNÍ: ztráta sebevlády a schopnosti rozhodovat se, narušení rutinních činností a vztahových interakcí, vyhýbání situacím připomínajícím trauma

11 Zvláštní příznaky u PTSP
PORUCHY REGULACE CITŮ A IMPULZŮ DISOCIAČNÍ PORUCHY SOMATIZAČNÍ PORUCHY PORUŠENÝ CIT IDENTITY PORUCHY SOCIÁLNÍHO VNÍMÁNÍ A CHÁPÁNÍ SKLONY KE ZNOVUPŘIJÍMÁNÍ „ROLE OBĚTI“ CELKOVÁ ZTRÁTA HODNOT, SMYSLU A NADĚJE KULTURNĚ SPECIFICKÉ REAKCE NA TRAUMA

12 Zvláštnosti reagování na trauma
INDIVIDUÁLNÍ: Z osobních dispozic a z předchozích zkušeností vyplývající jedinečný osobní vzorec KULTURNÍ A SKUPINOVÉ: Nápodoba ostatními členy typicky vykazovaných osobních vzorců OČEKÁVÁNÍ, POSTOJŮ A PROJEVŮ tělesné, duševní a existenciální povahy

13 Úrovně osobní traumatizace
EXISTENCIÁLNÍ: ztráta vůle a odvahy k životu PSYCHICKÁ: selhávání prožitkového sebeřízení SOMATICKÁ: rozvrat tělesných podmínek přežití VZTAHOVÁ: ztráta vzájemné citové a praktické podpory EKOLOGICKÁ: škodlivý přístup k životnímu prostředí

14 Fyziologický rozvrat a poškození těla
Somatické trauma Fyziologický rozvrat a poškození těla Porušení homeostatických funkcí a celistvosti organismu fyzickými nebo psychosomatickými účinky traumatizace VÝSLEDEK: OBNOVENÍ TRVALÉ ZDRAVÉ FUNKCE POŠKOZENÍ

15 Neurobiologické traumatické okruhy
SMYSLY: traumatizující podněty TALAMUS: ocenění a přepojení podnětových vzorců KMEN: bdělost a základní životní funkce KŮRA: zpracování a vyhodnocení významu LIMBICKÁ JÁDRA: programy citového reagování a průběhu činností HYPOTALAMUS: regulace vegetativních emočních a útrobních funkcí

16 Neurobiologické traumatické pochody
STRESOVÁ REAKCE: změny ve vylučování stresových hormonů a přenašečů v mozku – kortizol, endorfiny aj.; sympatikotonní aktivace VLIV TRAUMATU NA MOZEK: změny v důsledku „učení“ na úrovni synapsí a nervových vláken + „učení“ na úrovni buněčných jader! DŮSLEDKY TRAUMATU PRO MOZEK: „předprogramování“ vrozených funkčních vloh s vlivem na další reagování + změny ve stavbě mozku, zvl. úbytek hmoty hipokampu a amygdaly s vlivem na obě pamětní a vyhodnocovací funkce psychiky (vědomá obsahová + nevědomá citová a průběhová), úbytek zvl. paměťové a senzomotorické kůry

17 Porušení funkcí a jednoty osobnosti
Psychické trauma Porušení funkcí a jednoty osobnosti Vyvolání stresové reakce s rozpadem zdravých zvládacích mechanismů a s rozvojem poruchových způsobů citového, poznávacího, snahového a behaviorálního sebeřízení vůči náročné situaci VÝSLEDEK: OBNOVENÍ UPEVNĚNÍ SEBEVLÁDY PORUCHY

18 Otřesení vůle a odvahy k životu
Existenciální trauma Otřesení vůle a odvahy k životu Ztráta životních jistot a zpochybnění postojů ke světu, životu, sobě a jejich / své hodnotě VÝSLEDEK: „ANO!“ (SMYSLUPLNOSTI SVÉHO ŽIVOTA) „NE!“ ANGAŽOVANÉ REZIGNOVANÉ PŘIJETÍ VZDÁNÍ

19 Obecné cíle léčby (post)traumatických obtíží a poruch
Traumatizovaný člověk zakouší: bolest, bezmoc, někdy i beznaděj, otřesení svého chápání světa, sebe, svých vztahů. Terapeutická pomoc mu má vzhledem k traumatické zkušenosti usnadnit: orientaci v ní a v jeho světě, životě a v sobě po ní, zvládání jejích rušivých účinků v těchto oblastech, její prospěšnou integraci do svého života.

20 Optimální podmínky úspěšné léčby PTSP
PŘEDCHOZÍ POSKYTNUTÍ PSYCHOLOGICKÉ PRVNÍ POMOCI A KRIZOVÉ INTERVENCE AŽ KE STABILIZACI VYTVOŘENÍ BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ PRO LÉČBU MOBILIZACE SOUSTAVNÉ PSYCHOSOCIÁLNÍ PODPORY V PACIENTOVÝCH VZTAZÍCH ÚČAST PSYCHOTERAPEUTA KVALIFIKOVANÉHO PRO LÉČBU PTSP INDIVIDUÁLNĚ KONKRETIZOVANÁ VOLBA POSTUPŮ NEJPRVE ODPOUTÁVAJÍCÍCH OD TRVAJÍCÍ VÁZANOSTI NA TRAUMATIZUJÍCÍ UDÁLOST A JEJÍ OKOLNOSTI PODLE POTŘEBY K TOMU ÚČELU I PSYCHOFARMAKA

21 Zaměření psychologické pomoci
Čerpání z různých zdrojů - bez omezení na některý směr v „čisté“ podobě. Orientace podle rozpoznaných právě naléhavých individuálních potřeb traumatizovaného – aktuálních i vývojových.

22 Tři směry psychologické pomoci
Expozice či konfrontace - znovuvystavování traumatické situaci ve vzpomínkách, představách či slovech. Kognitivní zpracování - přestavba chápání, zvládání a postoje k traumatické události. Mobilizace vlastních zdrojů - využívání existujících schopností, zkušeností a snažení člověka.

23 Rozlišení psychologické pomoci podle poruchových příznaků
NEUROFYZIOLOGICKÉ PORUCHY: psychofarmaka + psychofyziologicky a režimově zaměřená psychoterapie PODMÍNĚNÉ REAKCE: abreakce a behaviorální zaměřená expoziční terapie KOGNITIVNĚ-EMOČNÍ SCHÉMATA: kognitivně a experienciálně zaměřená psychoterapie EXISTENCIÁLNÍ OTŘESY: hodnotově zacílená logoterapie a existenciální analýza VŽDY: strukturovaná sociální podpora

24 Expozice či konfrontace
Indikace: nadměrná aktivace, fobie a vyhýbání, vtíravé myšlenky a představy aj. znaky úzkostné poruchy. Postupy: zklidnění člověka a ustavení stabilního terapeutického vztahu; představování a vyjadřování zkušenosti s traumatem metodami BT nebo KBT; mobilizace „vzdorné moci“ v zaujímání postojů k událostem a k jejich následkům metodami LEA.

25 Kognitivní zpracování
Indikace: úzkost, psychofyziologické napětí, katastrofické vnímání traumatu a jeho následků. Postupy: rozhovory vedoucí k odstupu od traumatické zkušenosti a jejích současných následků, přepracování katastrofických nesprávných předpokladů a závěrů z nich metodami kognitivních terapií a osobní existenciální analýzy.

26 Mobilizace vlastních zdrojů
Indikace: obtíže s přijetím a snášením prožité zkušenosti a jejích stresujících následků ve vlastním životě. Postupy: navazování na dřívější zkušenosti a dovednosti při zvládání náročných životních událostí a situací v terapeutických rozhovorech a praktických úkolech; poskytování praktické a citové podpory v rodinných a dalších společenských vztazích a činnostech; utváření konstruktivního postoje k traumatu a nacházení osobního smyslu v nové životní situaci postupy LEA.

27 Zdroje existenciální „vůle k životu“
„ZÁKLADNÍ EXISTENCIÁLNÍ MOTIVACE“ (podle A. Längleho) Já jsem – mohu (vůbec) být? Já žiji – přeji si (vůbec) žít? Já jsem já – smím (vůbec) takový být? Já jsem tu – je to (vůbec) k něčemu dobré?

28 Podmíněnost „vůle žít“ (podle A. Längleho)
Existenciální „CHCI ŽÍT!“ 1) Já jsem – MOHU být? 2) Já žiji – PŘEJI SI žít? 3) Já jsem já – SMÍM být takový? 4) Já jsem tu – pro co tu MÁM být?

29 Existenciální rozměr traumatu 1:
„NEMOHU, NELZE MI BÝT“ PROŽITEK: ztráta „místa k pobytu ve světě“: zakotvení, prostoru, jistoty DŮSLEDKY: nejistota, uzavřenost, úzkost PROJEVY: 1. útěk - 2. boj - 3. nenávist - 4. ochromení; poruchy „úzkostného“ až „schizo-“ typu

30 Existenciální rozměr traumatu 2:
„NESTOJÍ MI ZA TO ŽÍT“ PROŽITEK: ztráta „citu hodnoty“ v životě: sepětí, naděje, bezprostřední hodnoty žití DŮSLEDKY: citová utlumenost, „odcizenost“, netečnost PROJEVY: 1. snaha o výkon – 2. upírání ceny – 3. vztek – 4. rezignace; poruchy „depresivního“ typu

31 Existenciální rozměr traumatu 3:
„NESMÍM BÝT, JAKÝ JSEM“ PROŽITEK: ztráta „sebepřijatelnosti“: sebedůvěry, sebeceny, sebeurčení DŮSLEDKY: sebeodmítání, zahanbení, osamění PROJEVY: 1. vyhýbání – 2. přehnané angažování – 3. hněv – 4. „sebeodtrhávání“ ze vztahů; poruchy „disociačního“ nebo „závislého“ typu

32 Existenciální rozměr traumatu 4:
„NEJSEM TU K NIČEMU“ PROŽITEK: ztráta „smyslu v životě“: „NEJSEM TU K NIČEMU“ vlastní prospěšnosti v uskutečňování hodnot DŮSLEDKY: bezcílnost, pasivita, pochybování o životě PROJEVY: 1. provizornost – 2. idealizace – 3. fanatismus – 4. zoufalství; poruchy typu náruživostí, rezignovanosti, destruktivity a sebedestruktivity

33 Typické existenciální příznaky u PTSP
ZHROUCENÍ „SAMOZŘEJMÝCH“ ŽIVOTNÍCH JISTOT: (1) svět je mi příznivý; (2) život je dobrý a žádoucí; (3) já jsem v pořádku a v bezpečí; (4) mám pro co žít VÝSKYT EXISTENCIÁLNÍ ÚZKOSTI: (1) nemohu tu být + (2) nestojí mi za to žít + (3) já nestojím za nic + (4) nemám pro co žít ODMÍTÁNÍ DALŠÍHO ŽIVOTA ZA VZNIKLÝCH OKOLNOSTÍ: „toto nemohu, odmítám, nesmím a nemám proč přijmout“ PRAKTICKÁ REZIGNACE NEBO DESTRUKCE: útěk do závislostí, impulzivita, agresivita, pasivita, sebetrýznivé ruminace, jáské či hodnotové disociace

34 Existenciální pomoc v traumatu
AKTIVNÍ ÚČASTÍ V ŽIVOTĚ POSTIŽENÉHO  poskytnout ochranu a ujištění (1. EM)  umožnit hodnotovou orientaci v dění (2. EM)  schválit reakci postiženého (3. EM)  poskytnout výhled v čase (4. EM)

35 Vybrané prameny: Frankl, V. E. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta 1994.
Friedman et al. (Hrsg.) Psychotrauma. Die posttraumatische Belastungsstörung. Wien: Springer 2004. Längle, A. Nalézt přitakání životu. Propsy, 1997, 3. (2), 9-11. Längle A. The art of involving the person – The fundamental existential motivations as the structure of the motivational process. European Psychotherapy, 2003, 4 (1), Přednášky a diskuse mezinárodního kongresu „Trauma a osobnost“, GLE-International, Wien – Vizinová, D., Preiss, D.  Psychické trauma a jeho terapie (PTSD). Praha: Portál, 1999.

36 Příjemný večer a pak hezkou noc!
K . B .