Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
1
PEDAGOGICKÉ MYŠLENÍ 19. STOLETÍ
VY-32-INOVACE-PED-110 AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 1. ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika KLÍČOVÁ SLOVA: Pestalozzi, Herbart, Fröbel, Diesterweg, Comte, Compayré, Ušinskij, Tolstoj, Bosco, Spencer, Dewey
2
V průběhu 19. století prošla Evropa hlubokými proměnami ekonomickými, politickými i sociálními
Dochází k rozmachu podnikání, průmyslu a obchodu Prudce se zvyšuje počet obyvatelstva, vznikají velkoměsta, mění se mapa Evropy i světa Rozvíjí se síť školských i mimoškolských výchovně – vzdělávacích zařízení Výchovné koncepce minulých staletí jsou dále rozvíjeny, podrobovány kritice a nahrazovány novým řešením
3
Johann Heinrich Pestalozzi (1746 - 1827) –
Švýcarská pedagogika Johann Heinrich Pestalozzi ( ) – zakladatel moderní humanistické pedagogiky V roce 1781 vydává dílo Lienhart a Gertruda, kde popisuje přirozenou výchovu dětí v rodinných podmínkách. Velkou pozornost věnoval elementární pedagogice . Kladl důraz na formální vzdělávání a systematičnost, opíral se o princip názornosti, veškeré vyučování má být výchovné. Zdroj:
4
Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841) –
Německá pedagogika Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841) – výchovné cíle stanovuje na nezbytné a možné Proces výchovy člení na tři části Vedení (regulace chování vychovávaného) Vyučování (jasnost, asociace, systém, metoda) Mravní výchova (etické ctnosti) Kritizoval nedostatky škol (počty žáků ve třídě, nesvoboda učitelů...) Herbartismus – zdogmatizovaná podoba Herbartovy pedagogiky Zdroj:
5
Friedrich Wilhelm August Fröbel (1782 – 1852)
– oceňoval hru a práci jako nejdůležitější výchovný prostředek, rozpracoval didaktické hry.V roce 1837 založil v Německu první mateřské školy a rozpracoval metodiku předškolní výchovy. Zdroj:
6
Adolf Diesterweg (1790 – 1866) – pokrokový
středoškolský učitel a organizátor německého učitelského hnutí. Hlavní dílo Rukověť vzdělání pro německé učitele z roku 1834 je jednou z vrcholných světových didaktik. Upřednostňuje princip názornosti, aktivitu a tvořivost žáka. Zdroj:
7
Francouzská pedagogika August Comte (1798 – 1857) – zakladatel
sociologie. Jeho filozofie je východiskem pozitivistické pedagogiky. V otázkách výchovy upřednostňoval dimenzi filosofickou a sociální. Zdroj:
8
Jules Gabriel Compayré (1843 – 1913) – v otázkách výchovy se soustřeďoval na historickou dimenzi. V roce 1879 vydává dvoudílný spis Kritické dějiny výchovných teorií ve Francii (poctěno cenou pařížské Akademie). V roce 1884 Obecné dějiny pedagogiky.
9
Konstantin Dmitrijevič Ušinskij (1824 – 1870)
Ruská pedagogika Konstantin Dmitrijevič Ušinskij (1824 – 1870) – výchova má mít národní ráz = mateřský jazyk jako vyučovací předmět. Celý život zápasil s carskou vládou za realizaci svých pokrokových pedagogických myšlenek. Cíl výchovy viděl v rozvoji člověka, který žije pro zájmy společnosti, miluje práci a je hluboce mravný. Zdroj:
10
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)
– teoretik a realizátor ideje „volné školy“ (koncepce bez učebních plánů a osnov, s naprostou volností pohybu žáků, bez napomínání a trestů, s výběrem vyučovacích předmětů podle zájmu žáků apod.). Požadoval maximální aktivizaci žáků a rozvoj jejich tvořivosti. Zdroj:
11
Giovanni Bosco (1815 – 1888) – katolický kněz
Italská pedagogika Giovanni Bosco (1815 – 1888) – katolický kněz Vycházel z charitativní péče o sociálně slabou a delikventní mládež, které chtěl poskytnout lidsky důstojný způsob života, náboženskou výchovu a celkový rozvoj osobnosti V roce 1841 zřizuje v Turíně azyl pro opuštěnou mládež nazvaný Oratoř sv. Františka Saleského. / Zdroj:
12
Anglosaská pedagogika na přelomu
19. a 20. století Herbert Spencer (1820 – 1903) –anglický filozof. Cílem výchovy je příprava k životu Kritizoval osvojování nepotřebných vědomostí. V roce 1861 vydal dílo Výchova rozumová, mravní a tělesná. Zdroj:
13
John Dewey (1859 – 1952) – představitel
pragmatické pedagogiky, americký filozof Vytvořil nový vyučovací systém - projektové vyučování (vztah teorie a praxe) Zdroj:
14
POUŽITÉ ZDROJE: JŮVA, V. a JŮVA, V.: Stručné dějiny pedagogiky. 1.vyd. Brno: Paido, s. ISBN CHARVÁT,J.: Světové dějiny. 5.vyd. Praha: SPN, s.
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.