Inflace Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka)

Prezentace na téma: "Inflace Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka)"— Transkript prezentace:

1 Inflace Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka)

2 Inflace

3 Inflace Inflace – proces postupného znehodnocování kupní síly peněz (měny) v důsledku růstu cen. Projevuje se zvyšováním celkové hladiny cen statků a služeb v průběhu určitého období. Inflace je tedy změna cenové hladiny (není to totéž, co vysoká cenová hladina) Cenová hladina vyjadřuje vztah mezi celkovým množstvím peněz a celkovým objemem (peněžně oceněných) statků a služeb, za které jsou směňovány.

4 Inflace Zjednodušeně řečeno, pokud vzrostla cena sledovaného spotřebního koše, nastala inflace, pokud klesla, nastala deflace. Musíme si však uvědomit, že ceny v ekonomice nevzrostou samy o sobě, ale musejí mít nějaký impuls. Tento impuls musí mít dále podmínky k tomu, aby přešel do inflace. Nejčastějším zmiňovaným impulsem je nárůst AD nebo pokles AS (nedoprovázený nárůstem AS nebo poklesem AD). Tento impuls je však pouze „tlakem“, který potřebuje vhodné „prostředí“ pro rozvinutí inflace. Tím je například nárůst nabídky peněz MS v ekonomice (ať už hotovostních skrze CB, nebo bezhotovostních skrze finanční trh – banky) při stávající úrovni produktu Y (případně rychlejším tempu růstu MS než tempu růstu Y), nebo naopak nesnížení MS při poklesu Y. V obou případech dojde k převýšení množství (nominální hodnoty) peněz v ekonomice nad množstvím (hodnotou) produktu = snížení kupní síly peněz. Pokud při růstu MS(a tím i růstu cen statků) nevzroste Y, pak nevzrostou ani důchody (včetně mezd) a klesne kupní síla stávajících důchodů – projeví se inflace Jiné vysvětlení jevu inflace je, že ekonomika se při růstu MS „naplní“ novými penězi, jež však nejsou podloženy reálnými statky, tudíž těchto statků připadá na jednu peněžní jednotku méně. „Inflace vzniká z rychlejšího nárůstu množství peněz v oběhu něž růstu výroby.“

5 Inflace Negativní důsledky inflace: snížení kupní síly peněz, znehodnocování úspor, zhoršení schopnosti peněz plnit funkci uchovatele hodnot, snížení reálných mezd, zvýšení míry nejistoty v rozhodování podnikatelů, přispívání k nestabilitě a prohlubování ekonomické nerovnováhy. Opakem inflace je deflace - proces zvyšování hodnoty peněžní jednotky zmenšováním peněžního oběhu, hlavně umělým snížením objemu oběživa; především k odstranění následků inflace a ke zhodnocení měny. Snižování objemu oběživa ovlivňuje negativně výkonnost ekonomiky. Proto jde o jev poměrně vzácný a zpravidla nežádoucí. Pokles míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny označujeme jako dezinflace.

6 Statistika inflace Nesleduje se pohyb cen všech komodit, ale jen určitých (segmentace trhu) a pomocí statistických šetření se tvoří tzv. indexy Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (mění se cenové relace) Vyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou stejným tempem Informace o míře inflace se využívají např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů, při sestavování nájemních smluv, aj.

7 Měření inflace Hlavní používané indexy:
Index spotřebitelských cen (CPI) a Deflátor GDP

8 Index spotřebitelských cen
Poměřuje úroveň cen vybraného koše výrobků a služeb (cca 790) ve dvou obdobích. Význam (váha), jednotlivých druhů zboží ve spotřebním koši odpovídá podílu daného druhu na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno zboží (potravinářské, tabák, odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické, pro dopravu a volný čas, pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a finanční). Složení spotřebního koše se v průběhu let mění. Mírou inflace z hlediska domácností je procentní přírůstek indexů spotřebitelských cen.

9 Spotřební koš pro výpočet indexu spotřebitelských cen od ledna 2010 domácnosti celkem - stálé váhy roku 2008

10 Sushi ovlivní japonskou inflaci
Zprávy Centrum Tokio Stejně jako většina rozvinutých zemí i Japonsko má svůj seznam nejprodávanějšího a základního zboží, jehož cena se bedlivě sleduje. A do tohoto seznamu se konečně po letech dostalo i sushi, národní japonský pokrm tvořený rolkou ze syrových ryb. Počítají se jen sushi, která jsou servírována v restauracích, kde si zákazníci své jídlo berou přímo z pojízdného pásu. To, že bude vývoj cen sushi ovlivňovat inflaci, je znakem, že toto jídlo je natolik oblíbené a kupované, že tvoří nezanedbatelnou část útrat domácností a občanů. Ovšem aby se mohl tento lahodný pokrm do spotřebního koše zahrnout, musí jiný tovar "z kola ven". Černého Petra tentokrát dostaly například propisky a šicí stroje. Změnami k nižší inflaci Podle ekonomů díky nejnovějším změnám klesne japonská inflace o 0,2 procenta a bude se tak pohybovat kolem 0,3 procent. Vláda je však ráda, že i nadále bude pokračovat období mírné inflace. Po dlouhém období deflace se totiž Japonsku podařilo konečně porazit deflaci, tedy dlouhodobý pokles cen výrobků.

11 Český spotřební koš má 729 položek
Český spotřební koš má 729 položek. Největší váhu v něm mají výdaje na bydlení. Nemalou část pak tvoří alkoholické a tabákové výrobky. Kromě těchto jsou do indexu počítány například i prázdné CD disky, hry či klenoty. Našemu koši vládnou takové položky jako šunkový salám, lahvové pivo či cigarety Petra. Nechybí v něm však ani chlouba českého průmyslu Škoda Octavia. Například anglický Národní statistický úřad nedávno přidal do spotřebního koše i digitální přehrávače hudby.

12 Cenové indexy Pro správnou vypovídací schopnost je nutné přesně specifikovat období, za které je uváděna a k čemu je vztahována Druhy CPI: Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen Přírůstek indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku Přírůstek indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci Přírůstek indexu spotřebitelských cen k základnímu období (např. rok 2000 = 100). Vedle CPI existují i další cenové indexy: indexy cen stavebních prací a stavebních objektů, indexy cen průmyslových výrobců, indexy cen zemědělských výrobců, indexy cen tržních služeb v produkční sféře. 2000 2001 2002

13 Cenové indexy Vedle CPI existují i další cenové indexy:
indexy cen stavebních prací a stavebních objektů, indexy cen průmyslových výrobců, indexy cen zemědělských výrobců, indexy cen tržních služeb v produkční sféře.

14 Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen
Pro období od ledna 2006 byl vyhlášen inflační cíl ve výši 3 %. Nový inflační cíl ve výši 2 % je platný od ledna 2010 s tím, že ČNB bude stejně jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany.

15 Deflátor Deflátor je převodní koeficient, který koriguje v časové řadě vliv znehodnocení kupní síly měny. Prezentuje poměr mezi nominální a reálnou veličinou. V koši produktů a služeb jsou všechny statky, obsažené v ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.   GDP v běžných cenách deflátor GDP = * 100 GDP v cenách základního období

16 Rozdíly mezi CPI a deflátorem
V deflátoru GDP je zahrnuto větší množství produktů a služeb. Koš produktů a služeb v deflátoru GDP se každý rok mění, u CPI je relativně stálý. CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, deflátor zahrnuje jen ceny statků vyprodukovaných v dané ekonomice.

17 Stupně inflace Podle stupně závažnosti/intenzity rozlišujeme:
Mírná inflace – cenová hladina roste pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Roční míra inflace je řádově jednociferná. Pádivá inflace – roční nárůst cenové hladiny je dvou či trojciferný (20, 100, 200%). Plně rozvinutá pádivá inflace je provázena vážnými hospodářskými problémy. Finanční trhy jsou nestabilní, lidé nedůvěřují penězům a hromadí statky. Hyperinflace – extrémní případ, kdy tempo růstu cenové hladiny je tisíc, milion i více procent ročně. Je třeba tisknout velké množství peněz. Např. Německo v letech 1920 – 1923

18 Typologie inflace Zjevná (otevřená) inflace – ekonomická nerovnováha je spojena s růstem cenové hladiny. Jedná se o nejběžnější formu. Skrytá inflace – cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, ale klesá kvalita zboží při zachování ceny. Potlačená (blokovaná) inflace – státní orgány se snaží brzdit inflaci např. státní regulací cen, což se projevuje nedostatkem zboží. Potlačená inflace způsobuje také vytváření nucených úspor, které budou v případě odstranění státních restrikcí uvedeny na trh, a tím způsobí dodatečný růst cen.

19 Příčiny inflace Hlavní příčinou inflace je označován tlak na růst mezd, který vyvolává růst cen. Impulsem může být vyšší poptávka po statcích, která nutí firmy zvyšovat nabídku, čímž zvyšují poptávku po práci. Její růst zvyšuje mzdovou úroveň a ta se projeví v růstu cen. Tento růst cen chtějí zaměstnanci kompenzovat růstem mezd a roztáčí se tak mzdová – cenová spirála. Dalším inflačním vlivem je import a zvyšující se cenová hladina importovaného zboží a surovin. Zvláště při vysokém podílu importovaných výrobků. Nezbytnou podmínkou inflace je zvyšující se nabídka peněz. Inflace zvyšuje poptávku po penězích, která může být uspokojena jen zvýšenou nabídkou peněz. Jestliže se nezvýší, pak peníze určené pro spekulativní účely či úspory musí být přesunuty do oblasti transakcí. Po jejich vyčerpání dojde k zastavení inflačního procesu nebo se sníží produkt.

20 Typy inflace Podle prvotního impulsu hovoříme o dvou typech inflace:
1) Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace) je způsobena zvyšující se agregátní poptávkou, pokud tato není doprovázena odpovídajícím nárůstem agregátní nabídky. Skutečný produkt společnosti se blíží svou velikostí produktu potencionálnímu.

21 Inflace tažená poptávkou při různých variantách AS
Q P Q AS P1 AD‘ P1 AD‘ AD AD Q‘ Q1 Q2 AS P Q P1 AD‘ AD Q1

22 Typy inflace 2) Inflace tlačená náklady (nákladová inflace) jedná se o inflaci vyvolanou snižováním agregátní nabídky, pokud tato není doprovázena odpovídajícím snižováním agregátní poptávky. Skutečný produkt společnosti je nižší než potencionální. AS‘ AS P Q P1 AD Q1

23 Důsledky inflace K důsledkům inflace patří zejména redistribuce důchodu a majetku. Důsledky se liší podle toho, zda ji společnost očekává či nikoliv. Jestliže je inflace očekávaná, pak její vlivy na jednotlivé skupiny společnosti budou plně kompenzovány a nebude mít tedy vliv na redistribuci důchodů ani na produkt. Zjednodušeně lze říci, že očekávanou a rovnoměrnou inflací není nikdo překvapen. Nárůst cen, mezd, rent atp. je každoročně automaticky upravován o očekávanou inflaci. Pokud společnost inflaci neočekává (v důsledku nepředpokládaného či nesprávně predikovaného zvýšení cenové hladiny), pak se projeví na redistribuci důchodu a majetku.

24 Redistribuce mezd a důchodů
Redistribuce z dlužníka na věřitele: Jestliže míra inflace vzroste nad úroveň úroku, za který si dlužník vypůjčil peníze od věřitele, pak věřitel dostává zpět nižší hodnotu, než kterou půjčoval. Neočekávaná inflace je nepříjemným jevem pro věřitele. Redistribuce z daňového poplatníka na vládu: Růstem příjmů rostou daně fyzických osob. Vyšší inflace a s ní spojené vyšší příjmy zajišťují státu vyšší příjmy ze všech daňových zdrojů. Na druhé straně vládní výdaje se v souvislosti s inflací také zvyšují. Redistribuce od příjemců fixních plateb k silně reprezentovaným skupinám zaměstnanců: Příjemci stálých/fixních plateb (důchodci, ženy na mateřské dovolené, rentiéři, apod.) se obtížně domáhají valorizace důchodů oproti zaměstnancům (mají odbory).

25 Redistribuce mezd a důchodů
Redistribuce od zaměstnanců veřejného sektoru k zaměstnancům soukromého sektoru: Vláda se snaží usměrňovat míru inflace regulací mezd. Zaměstnanci veřejného sektoru (lékaři, doktoři, učitelé, policie…) nezískávají plnou kompenzaci inflace, a to zejména v případě vysoké inflace. Důsledkem je odliv a ztráta klíčových zaměstnanců (odcházejí do soukr. sektoru). Redistribuce od zaměstnavatelů k zaměstnancům: Pokud mohou zaměstnanci prosadit plnou kompenzaci inflace do svých mezd, pak může klesat vytvořený zisk firem. Neplatí to vždy. Zaměstnavatel může snížit jiné náklady, může dosahovat vyšší produktivity. Nebo může zvyšující se náklady promítnout do ceny a tedy přesunout na spotřebitele.

26 Malé zamyšlení… Scénář 1: Pokud vzrostou ceny všech statků na dvojnásobek, bude naplněna definice inflace. Sníží se kupní síla peněžní jednotky? Budete to vnímat jako újmu? Scénář 2: Představte si dále, že zároveň s růstem cen vzrostou na dvojnásobek i Vaše příjmy (mzda) – dle definice se stále jedná o inflaci (Na poslední otázku bude pravděpodobně Vaše odpověď NE.)

27 O inflaci trochu jinak… 
Inflace je daň za luxus z pohodlí, jež nám přináší moderní finanční systém. Je to daň za to, že jsme zbavili peníze jejich vnitřní hodnoty a tuto přenechali jen reálným (a užitečným) statkům. Peníze dnes hodnotu jen reprezentují. Ať máme k dispozici peněz kolik chceme, dokud si za ně něco nekoupíme, dokud je nepodložíme reálnou hodnotou, nemáme v podstatě nic. Je to jako by Vám kamarád vyprávěl o úžasném vínu, které má doma a které Vám určitě někdy příště přinese ochutnat, ale dokud jej opravdu neochutnáte, jedná se jen o iluze, představy, sny…

28 O inflaci trochu jinak… 
Vytisknout milion dolarů je mnohem snadnější, než postavit dům, ale dokud zde nebude někdo, kdo mi bude ochoten za tyto peníze dům prodat, pak mám jen hromadu papírků popsaných čísly…

29 Inflace vs. nezaměstnanost (Phillipsova křivka)

30 Nezaměstnanost a inflace
Phillips formuloval vztah mezi změnou mezd a nezaměstnaností: „Snížení nezaměstnanosti je možné jen při růstu mzdových nákladů.“ Jestliže je nezaměstnanost vysoká, není velký tlak na zvyšování mezd a naopak. Pokud bude nezaměstnanost nízká, budou se zaměstnavatelé snažit získat špičkové pracovníky určitých oborů a budou je „přeplácet“. Často je chybná interpretace indikátoru nezaměstnanosti, který je chápán obecně, přestože představuje převahu nabídky pouze určitého typu pracovní síly nad poptávkou.

31 Phillipsova křivka představuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace A.W. Phillips v roce 1958 ukázal, že existuje inverzní vztah mezi tempem růstu nominálních mezd (gw) a mírou nezaměstnanosti (u) ve Velké Británii v období , tj. čím je nižší míra nezaměstnanosti, tím je vyšší tempo růstu nominálních mezd a naopak Phillips nijak tento vztah nezdůvodňoval, byl to jen empirický vztah: gw = –.(u – u*) u* = přirozená míra nezaměstnanosti; u = skutečná míra nezaměstnanosti;  = koeficient citlivosti tempa růstu nominálních mezd na rozdíl mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti a přirozenou mírou nezaměstnanosti

32 Varianty Phillipsovy křivky
Původní Phillipsova křivka vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu nominálních mezd Upravená Phillipsova křivka (60. léta, Samuelson – Sollow) vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu cenové hladiny Philipsova křivka gW u Philipsova křivka π v% u u* Růst produktivity práce gW = ·(u* - u)  = ·(u* - u) - 

33 Philipsova křivka - využití
Vztah mezi nezaměstnaností a inflací, jež popisuje Phillipsova křivka (Phillips curve – PC), vedl mnohé ekonomy k myšlence, že lze provést volbu mezi nezaměstnaností a inflací. To by znamenalo, že stát může mít určitou kontrolu nad těmito veličinami. Vývoj a další teorie však ukázaly, že skutečnost je trochu jiná. V 70. letech se v USA objevuje jak rostoucí inflace, tak rostoucí nezaměstnanost. Přestala platit zákonitost PC?

34 Adaptivní a racionální očekávání
Friedmanova koncepce adaptivních očekávání předpokládá, že jakmile zvýšená inflace určitou dobu trvá, ekonomické subjekty ji začnou očekávat i do budoucna a začnou jí přizpůsobovat své chování. Inflační očekávání se zabudovávají i do dlouhodobých kontraktů, což způsobí, že se očekávaná inflace přeměňuje v inflaci skutečnou. Adaptivní očekávání vycházejí pouze z minulé zkušenosti. Lidé se poučují z minulých chyb a na jejich základě opravují své odhady budoucnosti. Slabinou této koncepce je předpoklad, že lidé nejsou schopni utvářet přesná očekávání. Koncepce adaptivních očekávání tak nevylučuje existenci systematické chyby

35 Adaptivní a racionální očekávání
Tyto nedostatky překonává koncepce racionálních očekávání. Podle hypotézy racionálních očekávání berou lidé při svém rozhodování v úvahu všechny dostupné relevantní informace. Lidé netvoří svá očekávání pouze na základě minulých zkušeností, nýbrž sledují i odhady předpokládaného hospodářského vývoje, vývoj na finančních i komoditních trzích (např. ropa), výroky politiků bankéřů či ekonomů atd. Hypotéza racionálních očekávání předpokládá, že se lidé chovají cílevědomě nejen při maximalizaci užitku, ale i při shromažďování a zpracování informací. Lidé jsou racionální v tom smyslu, že se snaží jednat vždy nejlepším možným způsobem.

36 Friedman-Phelpsova verze PC
Friedman zavedl pojem přirozené míry nezaměstnanosti Rozšířili Phillipsovu křivku o další předpoklady Do Phillipsovy křivky zahrnul adaptivní inflační očekávání Vychází z toho z toho, že vláda nebo CB realizují expanzivní HP, protože chtějí pomocí zvýšení AD snížit míru nezaměstnanosti

37 Friedman-Phelpsova verze PC
Pokud by znovu chtěla vláda nebo CB stlačit nezaměstnanost, musela by opět vyvolat peněžní iluzi a celé by se to zopakovalo (body D a E) – bylo by to vykoupeno ještě výraznějším (už by to bylo 7%) růstem inflace – akcelerací Předpoklady tohoto modelu jsou adaptivní očekávání a asymetrické informace původní míře nezaměstnanosti u* odpovídá jakékoliv vysoká míra inflace Snížení nezaměstnanosti vyvolá vzestup inflace (na 2%) – z výchozího bodu A se dostáváme do bodu B Podle modelu zaměstnavatelé mají info o vývoji cenové hladiny, ale zaměstnanci ne  když vláda zvýší AD tlačí to na růst P  rostou také nominální mzdy, ale pomaleji než P  zaměstnanci, kteří o růstu P nevědí a vidí jen své rostoucí mzdy podléhají peněžní iluzi a tak zvyšují nabídku práce  takže se snižuje u (posun z bodu A do B)  v delším časovém horizontu si to zaměstnanci uvědomí, prohlédnou tu iluzi a chtějí vykompenzovat růst P růstem mezd  reálná mzdová úroveň se vrací na svou výchozí hodnotu  zaměstnavatelé budou snižovat poptávku po práci na původní úroveň (posun z bodu B do C) nezaměstnanost se bude vracet zpět, ale už při zvýšené cenové hladině!!! π v% u v% LPC D E 7% B C 2% A 3% u* = 5% Když spojíme všechny body (A,C,E), do kterých ekonomika vždy směřuje v delším období, získáme vertikální (červenou) dlouhodobou Phillipsovu křivku (LPC), která vyznačuje přirozenou míru nezaměstnanosti odpovídající jakékoliv míře inflace Takovouto míru nezaměstnanosti označujeme jako NAIRU = míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci (na této úrovni nevznikají tlaky ani na vzestup míry inflace ani na pokles míry inflace)

38 Závěr Volba mezi nezaměstnaností a inflací existuje jen v krátkém období. V dlouhém období existuje jen přirozená míra nezaměstnanosti. Jak poznat PMN? Obtížně, ale jako indikátor může být použita míra inflace. Pokud inflace roste, pak je zřejmě nezaměstnanost pod PMN a naopak

39 Závěry pro stabilizační politiku vlády
a) snaha vlády udržet nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci, b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace, c) snížit očekávanou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru. Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni očekávané inflace.