Přehled dějin starého Egypta

Prezentace na téma: "Přehled dějin starého Egypta"— Transkript prezentace:

1 Přehled dějin starého Egypta
Martin Primus

2

3 Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu. Dějiny vlastního státu se začínají kolem roku př. n. l., kdy byly sjednoceny původně samostatné městské státy pod vládu jednoho panovníka. Základy tohoto státu však sahají hlouběji do minulosti. Dlouhý úsek (asi 2000 let) neolitického a chalkolitického vývoje Egypta před vznikem jednotného státu označujeme jako predynastické období. Dělí se podle vládnoucích dynastií (bylo jich 33). Seskupujeme také jednotlivé dynastie do delších dějinných úseků, nazývaných Stará, Střední, Nová říše, Pozdní a Řecko-římské období, které jsou od sebe odděleny tzv.přechodnými obdobími, která znamenala úpadek Egypta.

4 Období: Doba trvání: Dynastie: Archaická doba 3000 – 2700 př.n.l. I. a II. Stará říše 2700 – 2270 př.n.l. III. až VI. 1.přechodné období 2270 – 2070 př.n.l. VII. až X. Střední říše 2070 – 1970 př.n.l. XI. a XII 2.přechodné období 1970 – 1580 př.n.l. XIII. až XVII. Nová říše 1580 – 1090 př.n.l. XVIII. až XX. 3.přechodné období 1090 – 712 př.n.l. XXI. až XXIV. Pozdní doba 712 – 332 př.n.l. XXIV. až XXXI. Makedonské období 332 – 310 př.n.l. XXXII. Ptolemaiovské období 305 – 30 př.n.l. XXXIII. Římské období 30 př.n.l. – 395 n.l. Byzantské období 395 – 642 Alexandrie dobyta Araby

5 Archaická doba = raně dynastické období (3 000 - 2 700 př. n. l.)
= období vlády prvých dvou dynastií – panovníci stát dobudovali a politicky i ekonomicky upevnili začíná sjednocením Horního a Dolního Egypta, které bylo dílem hornoegyptského panovníka Meniho. Ten asi v roce 3000 let př. Kr. dobyl Dolní Egypt a vytvořil tak první velkou říši. Na hranicích obou zemí vystavěl město Inebev-hédž, které se stalo hlavním městem říše. potřeby jednotné administrace vedly velmi rychle k vynálezu písma a k zavedení jednotného kalendáře, v němž jeden rok tvořilo 365 dnů objevily se typické umělecké zásady starých Egypťanů pro dvou i třídimenzionální reprezentace. Určila se tak práce umělců na tisíce let dopředu.

6 Vývoj písma: vlevo-znaky datované několik generací před 1
Vývoj písma: vlevo-znaky datované několik generací před 1. dynastii; uprostřed-jméno města na začátku 1. dynastie; vpravo-text z dřevěného panelu hrobky Hesyra z 3. dynastie Umělecké zásady pro dvou (vlevo Narmerova paleta) a třídimenzionální (vpravo socha Chasechemueje) byly určeny během archaického období

7 Stará říše ( př. n. l.) = první velká epocha hospodářského a kulturního rozkvětu Egypta se nazývá "věkem pyramid" uctíván je bůh slunce Ré, jehož kult dosáhl vrcholu v 5. dynastii rozvoj dálkového obchodu – z Libanonu cedrové dřevo panovníci Staré říše byli velcí válečníci - podnikali válečné výpravy do mnohých oblastí, především na jih do Núbie (dnešního Súdánu), odkud se vraceli se zlatem, slonovinou, mědí a otroky. říše byla od této doby rozdělena na správní oblasti (nomos) zakladatel 3. dynastie král Džoser –nechal si postavit první pyramidu v Sakkáře (nebyla to ještě „pravá pyramida“, ale stupňovitá – šest stupňů bez špičky). Stavbu pyramidy vyprojektoval architekt, vezír, lékař a umělec Imhotep. panovníci 4. dynastie – stavitelé největších staveb v lidských dějinách - pyramidy faraonů Snofrew, Cheops, Rachef (nechal postavit i slavnou Sfingu), Menkaur - nejslavnější pyramidová oblast Gíza

8 Pyramidy v Gíze

9 Přechod od stupňovitých pyramid ke "skutečným" pyramidám s hladkým povrchem. Tento přechod byl důsledkem změn v náboženství, které se posunulo od hvězd ke slunci. Stupňovitá pyramida symbolizuje schody ke hvězdám. Oproti tomu "opravdová" pyramida byla považováno za sluneční symbol. Stará říše byla velkou epochou egyptských dějin. Vznikla v ní monumentální díla stavitelského i sochařského umění. Vzestup výroby, válečné výpravy a daňový systém urychlovaly proces majetkové a třídní diferenciace. V zemi přibývalo otroků. Za vlády 6. dynastie ve Staré říši došlo k politickému úpadku. Moc správců jednotlivých částí Egypta (nomů) vzrostla natolik, že začala velmi oslabovat centrální královskou moc a správu. Následovala hluboká hospodářská krize, v Dolním Egyptě mohutné povstání chudých Egypťanů, chaos a hladomor. Egypt se rozpadl na jednotlivá území místních vládců Králové 7./8. dynastie ztratily sílu a prestiž, která do té doby bránila rozpadnutí země. Za jejich vlády skončila Stará říše a začalo 1. přechodné období

10 První přechodná doba ( 2270 – 2070 př. n. l.)
postupné uvolňování centrální panovnické moci na úkor rostoucího vlivu správců nomů – hluboká hospodářská krize – povstání chudých Egypťanů v Dolním Egyptě 1. přechodné období skončilo v roce 2070, když se králi Mentuhotepovi I. z 11. dynastie konečně podařilo po stoletích chaosu a občanských válek znovu sjednotil Egypt. - začátek nové éry jednoty a prosperity: Střední říši.

11 Střední říše ( př. n. l.) Je to druhý ze tří vrcholů nilské civilizace. Po sjednocení Egypta nastal opětovný rozvoj Egyptské říše. Mentuhotep I.,II.a III – zvolili za sídelní město Théby, upevnili jednotnou říši, opravili zanedbané zavodňovací stavby. Egypt se stal opět velmocí. vybudování obilnice země – Fajjúmská oáza; rozvoj dálkového obchodu Zdatným válečníkem byl zejména Senvosret III – jeho vládu považujeme za vrchol Střední říše. Je autorem pyramidového komplexu v Dahšúru. Hospodářský rozkvět nejlépe dokládají vodní díla ve Fajjúmské oáze, průplav poblíž dnešního Asuánu a nádherné nové hlavní město. Změny v pohřebních stavbách: Mentuhotep II. si nechal postavit královskou hrobku, kterou tvořil terasovitý chrám, který jako nástavba překrýval hrob vytesaný hluboko ve skále. Vláda posledních dvou slabých panovníků 12. dynastie vyústila v konec Střední říše a začátek tzv. 2. přechodné období.

12 Zbytky Amanova chrámu v Kamaku
Reliéf nalezený v Dendeře zachycuje uctívání Mentuhotepa II

13 Druhá přechodná doba (1970 – 1580 př. n. l.)
Toto historické období zahrnuje vládu pěti dynastií: Vnitřní rozpory postupně oslabovaly královskou moc – není schopná čelit pronikání kočovných semitských kmenů do Egypta ze syrskopalestinské oblasti (Hyksósové). Hyksósové dokonce ovládli Egypt kromě Wésetu (Théby) Odpor proti Hyksósům začal wésetský panovník Sekenjenre, pokračoval jeho syn Kamose a až vnuk Ahmose I. boj za svobodu dovršil. Byl skvělý vojevůdce, zavedl novější typ luku a meče, válečné vozy tažené koňmi a hnal Hyksósany z Egypta až k syrským hranicím. Podařilo se mu roku 1580 Egypt znovu sjednotit a založit tak 18. dynastii. Za jeho vlády nastala nová éra prosperity a bohatství: Nová říše.

14 Nová říše (přibližně 1580 - 1090 před n. l.)
Je to poslední dlouhé období egyptského rozkvětu. Vystřídali se zde tři dynastie 18. – 20. Během několika desítek let se stal Egypt nejmocnějším státem na starověkém Blízkém Východě. Nová říše byla obdobím největšího rozmachu Egypta a to jak mocenského, hospodářského tak i kulturního. Vzrostly výrobní síly země díky přílivu otroků získaných ve vítězných válkách a díky rozšíření plochy obdělávané půdy. Do Egypta pronikla výroba železa a tvrdých slitin bronzu, byl zdokonalen pluh, rozvíjela se nebývalým tempem řemesla i stavebnictví. Dochované stavby z období Nové říše: největší chrámový komplex v Karnaku, ve kterém stojí největší obelisk na světě - obelisk královny Hatšepsovet. Největší zádušní chrám Ramesse II. (dnes známý jako Ramesseum), největší sochy ve skalním chrámu v Abú Simel a desítky dalších.

15 Mezi nejznámější panovníky této doby patří :
Ahmose I. – potlačil rozklad a a anarchii a nastolil pevnou vládu, dal opravit zavlažovací soustavu, města a chrámy Hatšepsovet, jedna z nejvýznamnějších královen Egypta, která byla původně regentkou faraona Thutmose III. jejím nejslavnějším počinem je jistě chrám Džeser-džeseru Amenhotep II., Amenhotep IV(Achnaton), který je znám svou náboženskou reformou, jíž se snažil omezit moc kněží. (14.st.př.Kr) – zavrhl stará egyptská božstva včele s Amonem a zavedl uctívání slunečního boha Atona. Po faraónově smrti, jehož ženou byla prý nejkrásnější žena starověku – Nefertiti, se pak vše vrátilo ke starým pořádkům Tutanchamon, nevýznamný panovník, který usedl na trůn ještě jako dítě který se proslavil svou nevyloupenou hrobkou nalezenou v roce 1922 archeologem Howardem Carterem.

16 Za vlády panovníků 18. dynastie dosáhla Egyptská říše největšího územního rozsahu. Na jihu se rozkládala až k Nubii a na východě dosahovala až k údolí Eufratu. Nastává doba největšího kulturního rozmachu říše doprovázená kulturním vzestupem, a to i díky kořisti z dobytých území Hlavním městem byly Théby a ústřední chrám Amona-Rea se nacházel v Karnaku. Ve společnosti nastaly změny - nesmírně vzrostla vojenská moc a vlivem uctívání boha Amona začala růst také moc jeho kněží. Za Achnatona a za jeho nástupců, byla egyptská moc v Sýrii a Palestině velmi oslabena, neboť se zde prosazovali Chetité. Posílit egyptský vliv se podařilo vládcům 19. a 20.dynastie – Ramessovci. Ramesse II. – vybojoval několik bitev – nejslavnější je krvavá řež u syrské Kaddaše proti Chetitům. Bitva skončila nerozhodným krveprolitím – Egypťané uzavřeli s Chetity smlouvu o míru a přátelství. Stavby: Velká sloupová síň v Jarmaku, zádušní chrám Ramesseum, královská rezidence Piramesse, chrám v Abú Simbil

17 Panovníci Nové říše již mrtvé neukládali do pyramid, ale v podzemních hrobkách v Údolí králů. Jsou to hotové podzemní paláce vytesané do skály, zabezpečené důmyslnými nástrahami. Posledním silným panovníkem této doby byl Ramesse III. Za vlády panovníků 20. dynastie, znovu vzrostla moc amonových kněží a na západě začal být Egypt napadán libyjskými kmeny. Počátkem 11.století začíná závěrečná fáze vývoje egyptského sátu vedlo k opětovnému rozpadu Egypta. Během let následujících po jeho smrti se začala egyptská jednota a stabilita rozpadat: thébští Amonovi kněží se stávali více a více vládci Horního Egypta, zatímco Dolní Egypt byl v rukou faraóna. Na konci 20. dynastie byl Egypt opět rozdělen do velkého množství frakcí a Nová říše tak skončila. Když Ramesse XI. zemřel, dynastie kněží se stala významným politickým činitelem.

18 Thutmose III. byl největší dobyvatel Nové říše.
Ramesse II. obnovil egyptskou ztracenou slávu skrze války i mírové dohody

19 Třetí přechodná doba (1090 – 712 pře.n. l.)
Do tohoto období spadá dynastie. Egypt je rozdělen na dvě a více částí, chybí centrální moc a vládne velké množství nevýznamných králů. Panovníci 21. dynastie přestěhovali hlavní město z Pi-Ramesse do Tanidy. Egypt byl v této době rozdělen na dvě části - jižní část ovládanou mocnými kněžími z Théb a nilskou deltu spravovanou faraony 21. dynastie z města Džaanet. Toto dělení moci ale nevedlo k občanským válkám nebo k poklesu bohatství. Naopak, doba zvaná „3. přechodné období“ byla dobou relativního míru a stability. Královské hroby 21. dynastie vykopané v Tanidě patří k těm nejbohatším v egyptské archeologii. Severní část si později podmanili lybijští nájezdníci, zakladatelem 22. dynastie byl Lybijec jménem Šešonk I.., kterému se podařilo obnovit jednotu Egypta. Hlavní město přestěhoval z Džaanetu do Pohaste. A uzavřel spojeneckou smlouvu s vladařem izraelsko-judsjkého království – Šalamounem.

20 Pozdní doba (712 – 332 př. n. l.) Po Šešonkově smrti se říše opět rozpadala. Roku 715 př.n.l. král Bekenrinef prohrál rozhodující bitvu s núbijským králem Šabakou – zakladatel 25.dynastie a začalo šedesátileté období núbijské poroby Egypta. Šabako poprvé po pádu Nové říše Egypt znovu sjednotil. Roku 670 př.n.l. na Egypt zaútočili Asyřané vedení králem Aššurbanipalem a zavedli v zemi krutovládu. Asyřany však v roce 663 př.n.l. vyhnal Psamték I. Druhá část Pozdního období začíná a končí perskou okupací. Perský král Kambýsés porazil roku 525 př.n.l. egyptské vojsko –27.dynastie již byla perská. Až v roce 404 př.n.l. – vítězné protiperské povstání jediný panovník 28.dynastie Amenardis. R.359 př.n.l. nastoupil na perský trůn Artaxerxés III. – r.343 př.n.l. zaútočil na Egypt. Tehdejší vládce Egypta Nechtharehbe ze země uprchnul (tento zbabělec byl poslední egyptský král egyptského původu) a Artaxerxés snadno Egypt obsadil.

21 Magická socha datovaná do
30. dynastie Vysoce kvalitní řemeslné umění 21. a 22.dynastie dokazuje i tato posmrtná maska (Psusenes I.).

22 Makedonská doba (332 – 310 př.n. l.)
Makedonský dobyvatel Alexandr Veliký, který porazil Peršany hned v několika bitvách, měl takový respekt, že roku 332 př.n.l. získal celý Egypt bez boje a připojil ho ke svému impériu. Mennofer vítal Alexandra jako osvoboditele a kněží ho ihned korunovali dvojitou červenou a bílou korunou a prohlásili ho synem boha Amona. V Egyptě Alexandr pobyl sice krátce, ale stačil zde ustavit nový způsob státní správy a založit hlavní město Alexandrii.

23 Ptolemaiovská doba (305 – 30 př. n. l.)
Po smrti Alexandra r.323 př.n.l. připadl Egypt jeho pobočníkovi Ptolemaiovi I. – r.305 se dal prohlásit za faraóna a založil mocnou dynastii. Hlavním městem byla Alexandrie a stala se také se svou alexandrijskou knihovnou vzdělanostním centrem celého východního Středomoří. Velký kulturní vliv v této době měl helénismus. Poslední z panovníků dynastie Ptolemaiovců Kleopatra VII. (54 – 30 př.n.l.) se pokusila vytvořit z Egypta znovu mocnou říši a uhájit egyptský trůn. Ačkoliv byla Kleopatra schopnou a politicky nadanou vládkyní, zapletla se do složitých mocenských bojů Římanů Oktaviana (Augusta) a Antonia. Naneštěstí si zvolila špatnou stranu. Když bylo její a Antoniovo loďstvo poraženo v bitvě u Aktia a Kleopatra spáchala sebevraždu. Vítězný Octavius prohlásil Egypt za římskou provincií.

24 Římské období (30 př. n. l. – 395 n. l.)
Pod římskou nadvládou Egypt degradován na „obilnici Říma“. Roku 297 císař Dioklecián zemi rozdělil na tři provincie a tím název Egypt zmizel z map. Roku 383 císař Theodosius zakázal kult tradičního náboženství a bohů. Byzantské období (395 – 645 n. l.) Roku 395 připadl Egypt Byzantské říši a když vstoupily na jeho území Arabové, byl už starověký Egypt dávno mrtev. Skončila největší civilizace všech dob, která dala světu pyramidy, civilizace, která v dobách, kdy v Evropě naši předci ještě používali pazourek, používala kladky, stavěla lodě a plně ovládala písmo. Otevřený dvůr a brána chrámu boha Hora v Edfú. Byl postaven během Ptolemaiovské doby.

25 Toulky minulostí světa 1. Jan Souček: Dějiny pravěku a starověku
Zdroje: Toulky minulostí světa 1. Jan Souček: Dějiny pravěku a starověku