ŘÍMSKÁ RODINA Mgr. Tereza Antošovská Kurz: podzim 2017 MUNI 1.

Prezentace na téma: "ŘÍMSKÁ RODINA Mgr. Tereza Antošovská Kurz: podzim 2017 MUNI 1."— Transkript prezentace:

1 ŘÍMSKÁ RODINA Mgr. Tereza Antošovská Kurz: podzim 2017 MUNI 1

2 Aspekty rodinného života I: narození, výchova a vzdělávání
2

3 Narození dítěte Zplození potomka = cíl manželství, někdy i motivace k jeho uzavření; narození dvojčat =) jako požehnání a dobré znamení x více najednou narozených dětí = předzvěst neštěstí, stejně jako hříčky přírody Narození (legitimního dítěte) vítáno zejména jako narození dědice; soukromá záležitost Těhotenství = nebezpečná záležitost (potraty – Pliniova žena Calpurnia), stejně jako porod sám o sobě (vysoká úmrtnost žen i dětí – př. Ceasarova dcera Iulia, Ciceonova dcera Tullia) Neexistuje statistika (určitou roli mohl mít i nízký věk žen při sňatku-podobně jako dnes v rozvojových zemích „Ženská záležitost“ =) porodní báby (obstetrices; funkce „gynekologa“), asistentky; ženy z rodiny (matka, sestry)=) podpora Muž u porodu - pouze doktor (a to jen v některých případech: komplikace, nebo pokud rodina vlastnila vlastního doktora; + možné: muži-často zkreslené informace + některé ženy na sebe nenechají sáhnout mužského lékaře); Soranus: Gynaeciorum libri IV Vyžaduje-li právo, nutná přítomnost svědků u porodu (např. vdovy, po rozvodu) =) podstrkování/ záměny dětí=nelegální (Paulus=) trest smrti) Role obstetrix: pomoct dítěti na svět, posléze položit na zem, přesvědčit se o jeho životaschopnosti, omýt a zavinout dítě, postarat se o matku (o její fyzický i psychický stav při a po porodu) Antické porodnictví založeno především na ústní tradici Porodní báby (případně i kojné, chůvy)=) většinou nižšího původu dle Sorana by měla být vzdělaná, gramotná a mít vysoké morální kvality (ideálně) Celé těhotenství, porod i následné období po porodu: provází bohové (přítomnost bohů a vzývání bohů =) votivní dary a rituály – soukromé i veřejné (např. Luperkálie, 15.2., Matronalia, 1.3.) za účelem zajištění plodnosti, bezpečného porodu, poděkování za úspěšný porod; amulety na ochranu ženy před temnými silami a smrtí) Hlavní bohyně: Iuno Lucina; případně Diana Lucina (doloženo asi 58 božstev + rodinní bohové jako ochránci) Symbol: pochodeň, světlo: Lucina přivádí dítě do světla Muži z rodiny: povinnost zajistit bezpečí ženy a novorozeněte (rituály) + „zveřejnění“ radostné události (oznámení přátelům, výzdoba domu) 3

4 Liberos tollere Otec rozhoduje, zda dítě bude přijato o vychováno jako řádný člen rodiny, nebo zda bude odloženo Pokud se rozhodl pro výchovu dítěte: Po narození: údajně měl otec rozhodnout o tom zda dítě uzná za své a „nechá“ je vychovat jako členy své rodiny prostřednictvím rituálu „pozdvižení dítěte“ (liberos tollere) =) dítě mělo být položeno před otce na zem, pokud jej zvedl, uznával je za vlastní a za hodna výchovy v jeho rodině =) zřejmě „romantická báchorka“ z 19. století. =) B.Shaw (a jiní) =) tento rituál zřejmě reálně neexistoval (mýtus o tomto rituálu zložen na doslovném chápání fráze liberos tollere) =) není jako rituál fyzicky popsán v žádných pramenech, ani jej nenalezneme v ikonografickém materiálu (např. na sarkofázích zobrazujících život od narození) =) pokud by to byl tak důležitý akt, jak to že není? navíc jako rituál by mělo jeho vykonání právní a náboženské následky =)zmínky, kde užita fráze liberos tollere tyto konotace nemají =) fráze „liberos tollere“=) znamená (ne rituál), ale je vyjádřením „prostého“ rozhodnutí o vychování dítěte a faktické skutečnosti vychovávání dítěte v rodině (něco jako anglické „rising/bringig up a child“) Položení dítěte na zem =) ano, ale porodní bábou, která na zemi dítě prohlédne-jeho zdravotní stav (její úsudek pak mohl ovlivnit otce při rozhodování -např. pokud by dítě prohlásila za příliš fyzicky slabé...) Reálně rozhodnutí o vychování (de iure otec, de facto lze předpokládat i vliv matky, případně i porodní báby či jiných členů rodiny)-zřejmě v prostém rozhodnutí, projevujícím se tak, že dítě v rodině vychováváno a ne odloženo a začleněním do rodiny při dies lustrices 4

5 Dies Lustricus Formální oslava narození dítěte (i za přítomnosti rodinných přátel – dárky, gratulace)=) den „společenského narození“= přijetí a začlenění dítě do rodiny a společnosti (co se týče společnosti – pro tu do té doby dítě „neexistuje“) + rituální očištění dítěte a matky za účasti rodiny, přátel a bohů +obdržení bully (ochranného medailonu- náboženská ochrana proti zlým silám- a symbolu svobodného občanského původu); další ochranné amulety v raném dětství – křehkost, obavy ze smrti, temných sil: typický amulet= fascinum +pojmenování dítěte v souladu s tradicemi rodiny = zisk svojí společenské identity pravidla a tradice pojmenování dítěte (důležitost zachování rodového jména): typická tři jména: praenomen, nomen a cognomen preanomen dával dítěti strýc z matčiny strany v souladu s rodinou tradicí, možná po předchozí domluvě: vlastních osobních jmen nemnoho: prvorození synové=) většinou jméno jako otec; případní další synové =) užívána jména významných předků upomínající a zdůrazňující otcovskou linii: jména matek a podtrhování mateřské linie prostřednictvím pojmenování potomka =) až v době pozdní republiky a především císařství (kdy sílí význam cognomen, na úkor praenomen) = ) častěji tak nejen prvorození synové nosí stejné vlastní jméno a právě cognomen, dávané již při narození, nabývá rozlišovací funkce a u druhorozených synů může odkazovat i na mateřskou linii Jméno dcery vázáno na rodové jméno otce: ženská obdoba otcovského nomen; ne praenomen =) k rozlišování dcer v rámci rodiny = Secunda, Tertia…, / Minor, Maior; po sňatku nedocházelo k přebírání jména manžela; postupně i u žen =) užívání cognomen (kol. 1. st. n. l.). =) dítě je „uznáno“ státem =) následuje povinnost zapsání do registru občanů (zavedených císařem Augustem =) předtím do censu) do 30 dnů od pojmenování svátek plný náboženských symbolů =) řada božstev na ochranu dětí a jejich kroků=) ochrana dítěte (zranitelnost – fyzická+zlí duchové a démoni- strigy, lamie =) tyto postavy využívaly chůvy ke strašení dětí) 5

6 Dny po porodu – velmi nejisté (vysoká úmrtnost) =) konání dies lustricus 8. (dívky) a 9. (chlapci) den po narození Plut.Quest.Rom.102: „Why do they name boys when they are nine days old, but girls when they are eight days old? Does the precedence of the girls have Nature as its cause? It is a fact that the female grows up, and attains maturity and perfection before the male. As for the days, they take those that follow the seventh; for the seventh is dangerous for newly-born children in various ways and in the matter of the umbilical cord; for in most cases this comes away on the seventh day; but until it comes off, the child is more like a plant than an animal. Or did they, like the adherents of Pythagoras, regard the even number as female and the odd number as male? For the odd number is generative, and, when it is added to the even number, it prevails over it. And also, when they are divided into units, the even number, like the female, yields a vacant space between, while of the odd number an integral part always remains. Wherefore they think that the odd is suitable for the male, and the even for the female. Or is it that of all numbers nine is the first square from the odd and perfect triad, while eight is the first cube from the even dyad? Now a man should be four-square, eminent, and perfect; but a woman, like a cube, should be stable, domestic, and difficult to remove from her place. And this should be added, that eight is the cube of two and nine the square of three; women have two names, men have three.“ 6

7 Odložené děti Odložení dítěte = právo otce až do r. 374 n.l., Valentinianus, Valens a Gratianus =) odložení dítěte = vražda =) trest smrti; zájem státu (demografie) a vliv křesťanství (koncept: každý novorozenec má právo na život =) vychází již z židovské představy člověka jako obrazu Božího a dítěte jako Božího stvoření a požehnání) Odloženo mohlo být na základě: Ekonomické důvody (nežádoucí příliš velký počet dětí: chudé rodiny = problém uživit další dítě x bohaté = nežádoucí přílišná dělba majetku); Nevěra ; Nelegitimnost; „Nechtěnnost;“ „Špatné“ pohlaví; Fyzická slabost či postižení nebo deformace; Špatné znamení Svěřování úkolu často otrokům nebo porodním bábám =) naznačuje, že přes legálnost aktu jej společnost vnímala spíše negativně Na veřejná místa, kde dítě může být nalezeno (znak toho, že rodiče alespoň doufají, že dítě přežije a někdo se jej ujme) x lesy, pustiny („nepřímá infanticida“) Odložení dítěte: před dies lustricus, patrně i před omytím a zavinutím dítěte (označení odložených dětí někdy jako „sanguineus.“ (krvavé, zakrvavené) =) dosud nepojmenované dítě nemá stejný status jako dítě pojmenované (ne zcela člověk) Osud odložených dětí: Nebylo-li nalezeno = smrt Nalezenci (alumni): Neexistence „státních institucí“, které by vykonávaly péči o nalezené děti =) kdokoli odložené dítě najde, může si je vzít: jako syna/dceru; jako otroka; k prostituci/žebráctví… Možnost získat svobodu, pokud schopni dostatečně prokázat svůj původ; bilogická rodina dítě může požadovat zpět (do 4.st.n.l.) Diskuse, zda má otec platit náhradu výživného (nejednoznačné až do pozdní antiky: otec ztrácí jakýkoli nárok na dítě, kterého se zřekl) 7

8 Péče o infantes „Infantes“ = děti do 7 let (právně i ve společenském užití) Aristokracie+bohatší občané =) kojné a chůvy (nutrices) =)Diskuse o „lhostejnosti“ (tak by dítě těžko přežilo) nebo „obraném mechanismu“ elit (vysoká dětská úmrtnost): =)Rodiče: s malým dítětem ne moc do kontaktu (vyšší třídy x nižší =) málo informací: pravděpodobný častější kontakt, ale možnost spolupráce s jinými lidmi v komunitě - aby mohla žena pracovat - , kteří pak zastávají role chův/ vychovatelů =) určitá vzdálenost mezi dítětem a rodičem, ale NE lhostejnost (důkazy např v epitafech nebo v horoskopech, které si nechali rodiče pro dítě sestavit – s otázkou, jestli přežije do dospělosti+bez péče by dítě nepřežilo) =) dle Lease: jakoby 2 (paralelní) přístupy: literatura (určená bohatým, vzdělaným) =) dítě téměř jako outsider (ale ne úplný: přece jen je integrální součástí rodiny + vyroste z něj budoucí občan): dětství = čekání na budoucnost Epitafy (širší okruh příjemců) =) osobnější, affectio, vyjádření pocitu zklamaných nadějí Děti po narození: zavinování (pevné) =)dle Sorana proti deformaci údů Kojení (žádná „náhradní“ strava – využití jiného než mateřského mléka potenciálně nebezpečné) =) v průměru do 2 let (od 5-6 měsíce již s doplňováním) Dítě se učí chodit )pomůcky), mluvit... Kolem roku =) důraz na počátek rozvoje fyzické kondice a formování charakteru (dle Plutarcha či Quintiliana = ideálně formovat již od kolébky x Suetonius = charakter je neměnný a vrozený) Od 5 let =) možnost aktivní dětské práce 7 let: často viděno jako přelomové období = konec „infantia,“ počátek „pueritia:“ =) lepší verbální schopnosti; začátek školy 8

9 Nutrices Kojné a chůvy =) v antickém světě běžné (hlavně mezi elitou); v řadě případů to mohla být i stejná osoba, která dítě provázela od jeho narození až do období dospívání Důvody: od nutnosti (smrt nebo indispozice matky, potřeba její práce) až po „módu“ („volný čas“ - resp. plnění společenských, spíše než mateřských povinností) Svěřování dětí do rukou chův - jakkoli běžné – intelektuální elita hodnotí kriticky =) jako vzory matek ctnostné, dávné Římanky, které své děti samy kojí a věnují jim osobní lásku a péči (důvody: viz text Plutarchos): ideál = dítě vychovávané v matčině klíně =) intelektuální kritika zřejmě bez valného dopadu na praktický život Obraz ideální kojné/chůvy (viz text Plutarchos): vzdělaná, mravná, náklonnost k dítěti, nesobecká péče; utěšuje, dohlíží, napomíná, poučuje (vyprávění příběhů =) důraz na vhodné příběhy x běžné báchorky, které mohou dítě kazit) X Obraz nutrices zanedbávajících dítě (využívají např. moralisté propagující mateřskou péči) =) Kojné/chůvy =) většinou nízkého původu, svobodné i otrokyně v domácnosti =) nízký původ= budí nedůvěru (předsudky: nízký původ = nízké mravy/vzdělání) =) nedostatečný mravní vzor, ani dostatečně milující prostředí (pečují pouze za mzdu), což může poskytnout matka (nezištně) Možná trvalá pouta se svěřencem (zmínky v literatuře - Cicero např., epitafy, které svěřenci dedikovali svým chůvám) nutrices (a paidagoges) mohli být propuštěni svým svěřencem i před dosažením jeho 20 roku, kdy občan právně způsobilý k propouštění otroků 9

10 Pohled na dětství (“infantia“)
Měřítko: dospělý muž Dětství: Ošklivost, křik, „sobeckost“ Křehkost, slabost (duševní i tělesná) Bezbrannost, bezmocnost Nerozumnost a nezkušenost Nedokonalost Hněvivost (při kárání...), vznětlivost Ustrašenost Poslušnost Hravost Nezodpovědnost, nedostatek morálního povědomí Období formování mysli a těla: změnit špatné návyky; formovat k lepšímu; =) přechodné období Období nejistoty a nestability Období podřízenosti (v literatuře podřízenost dítěte jako společenské, psychologické i biologické kategorie perspektivě budoucího občana; podřízenost rodičům, chůvám, učitelům) Plutarchos (De amore prolis): „Není nic tak nedokonalého, tak bezmocného, tak bezbranného, tak neforemného, tak ošklivého, než člověk pozorovaný při narození,“ =) přesto berou matky po narození dítě do náručí a líbají je - projev přirozené lásky =) přirozenost lásky k dětem =) Plutarchos (De amore prolis): =) první lidé nebyli vázáni k výchově narozených dětí zákony, neočekávali vděčnost, zisk, splacení investic, které vložili do dětí, navíc očekávání vkládaná do potomků =) značně nejistá vzhledem k pomalému a nebezpečnému vyrůstání + řada otců zemře, aniž by se dočkala synovy dospělosti 10

11 Výchova a vzdělávání Plutarchos: De liberis educandis; Quintilianus: Institutio oratoria Přebírání řeckého vzoru Více informací o výchově a vzdělávání chlapců, než dívek Děti svěřovány do péče vychovatelům (paidagoges) a učitelům (educatores) =) převážně otrockého původu Nízký společenský status pedagogů (i učitelů či chův) vzhledem k nízkému původu =) paradox: ve vztahu k důležitosti jejich role v životě a vývoji jednotlivce, dítěte =) role minimalizována, znehodnocována Paidagog/ paedagogus: Řecký vzor: běžné svěřit dítě pod dohled pedagogovi ve věku cca 6-7 let (ale mohou být přiděleni už od kolébky), do cca 15 (zaneprázdněnost otce kariérou, politikou) Nejčastěji nízký, otrocký původ: ideálně= rodinný otrok; důvěryhodný, dobré morálky + vzdělání; autorita + přísnost (možnost dítě trestat Ideál paidagoga vs. nekompetence (nespolehlivost, alkoholismus, mravní zkaženost) Dozor na dítě: na jeho intelektuální a morální vzdělání i na socializace dítěte společnost dítěti a jeho ochrana (zejm. před stykem se špatnými osobami, před homosexuálními známostmi...), doprovod na cestě do školy, do lázní, na návštěvy, do divadla Naučit základům společenského chování, pomáhat ve studiu často jejich úkol nekončí dospěním dítěte =) -doprovod na cestách mladíků po studiích... možné vytváření bližších, trvalých vztahů (epitafy; podobně jako v případě nutrices) 11

12 Cíle výchovy Výchova a vzdělání: v rukou otců dle jejich potřeb: odlišná výchova a její cíle u aristokrata x rolníka x řemeslníka) =) u nižších vrstev: méně informací z pramenů: ale praktické zaměření: rychlé začlenění do práce v rodině (a „praktická výuka“) nebo pro „dobro rodiny“; vyučení dítěte rodinnému řemeslu nebo jinému u mistra; výchova a výuka zajišťována členy rodiny, případně i sousedy nebo přáteli, byla-li nutná výpomoc; spíše forma předávání zkušeností Aristokraté: velký význam vzdělání potomků a řádné výchově (viz antické příručky o výchově – dochovány pouze uvedený Pluatrchos a Quintilianus) Viz: text: Plutarchos: jaké jsou dle Plutarcha cíle výchovy? Jak by měl otec postupovat ve výchově, na co by si měl dát pozor....? Výchova = formování řádného římského občana k povinnosti a ctnosti, ke cti rodině i vlasti; k tomu, aby mohl „udělat kariéru“ (a zlepšit tak postavení a jméno rodiny) (ideálně) =) socializace jedince ve společnosti =) vést k intelektuálnímu a kulturnímu povznesení jedince a formování jeho charakteru, nikoli k získání praktických zkušenost =) spojena s výukou literatury a stylistiky, mytologie, dějin, správné mluvy a základů věd (hudby, astronomie, geometrie) =)dosažení nejvyšších met ve vzdělání – řečnictví a filosofie – by mělo postupně dovést člověka ke ctnosti a k moudrosti Filosofie a řečnictví jako meta a nejvyšší forma vzdělání (v závislosti na tom, kdo píše o vzdělání: filosof (např. Plutarchos, Seneca) x řečník, politik... (Cicero, Quintilianus) 12

13 Role rodičů a imitace vzorů
Plutarchos i Quintilianus =) důraz na aktivní roli rodičů ve výchově potomka (nejen svěřit je paidagogům a učitelům a „dál se nestarat“ =) vybrat vhodné osoby, které budou vychovávat a vzdělávat dítě, zajímat se o úspěchy dítěte; napomínat a kárat, ale i chválit; pevná ruka ve výchově, ale shovívavost Otec =) aktivněji se začíná angažovat většinou od 6-7 roku dítěte, kdy dítě opouští soustavnou péči matky a chův, a začíná se vzdělávat Vzor: Cato Mai.: „Jakmile začal chlapec chápat, vzal si ho Cato sám do učení…ačkoli měl vzdělaného otroka Chilóna, který byl učitelem a měl mnoho žáků. Nepovažoval za důstojné, aby otrok, jak sám říká, plísnil za ucho jeho syna, jestliže pomaleji chápe, a aby syn za první vědomosti byl zavázán vděčností k otroku.“ Cato sám učil svého syna číst, psát, základy vědění, zákony i tělesnou výchovu. „Napsal vlastní rukou, jak sám říká i dějiny, a to velkými písmeny, aby syn měl možnost v otcovském domě získávat poučení o minulosti svého národa… Takto Cato vzdělával a vychovával svého syna v řádného člověka.“ Cicero bratru Quintovi: „Ze všeho nejvíc ale budu dbát o to, abych každý den viděl tvého i našeho Cicerona, a co nejčastěji dohlédnu na to, co se učí. A pokud mne neodmítne, nabídnu se mu za učitele; v tom jsem za poslední dobu odpočinku získal nějakou zkušenost, když jsem se věnoval výchově našeho mladšího Cicerona.(tj.svého syna Marca)“ Otec jako vzor (být synovi příkladem, vštípit povinnosti vůči rodině a státu) Jako vzor: i významné osobnosti politiky a řečnictví, od nichž se prakticky mladí muži učí na foru (tráví s nimi čas, sledují je, napodobují je, učí se od nich...) Dbát na disciplínu a mrav x přílišná přísnost Přetěžování a přehnané ambice rodičů x potřeba odpočinku (hra – v římské světě i metoda rozvíjení schopností dítěte) 13

14 Škola Cca 7 – 15 let =) možnost navštěvovat „místní“ školu (místní veřejné školy, někdy financované místní městskou správou nebo nadacemi významných místních občanů – např. Plinius ml.; nejčastěji ale platí pouze rodiče), nebo mít soukromého učitele (případně spřízněné rodiny mohou mít společného učitele) =) finančně nákladné dovolit si učitele, obzvlášť ve vyšších „stupních“ Neexistuje „povinná školní docházka“ nebo „státní péče“ o vzdělávání ratolestí =) vzdělávání= soukromá záležitost 3 „stupně“ vzdělání: magister, gramaticus, rhetor Neexistují „samostatné třídy“ v určitém stupni vzdělávání dělené dle věku, žádná věková diferenciace Přechod mezi jednotlivými stupni (a celková délka školní docházky) =) nedán věkem či počtem absolvovaných let ve škole =) dle individuálních schopností dítěte možností rodiny (nákladnost vyššího vzdělání =) spousta lidí si je nemohla dovolit =) většina obyvatelstva maximálně elementární vzdělání- podepsat se, přečíst/napsat nápis, jednoduchý dopis): celkově gramotnost (mimo elity): nízká Učitelé =) žádné profesní trénování; žádné oficiální „vzdělávací programy“ Do školy: chlapci i dívky (dívky ale ne do nejvyššího stupně) Škola =) prostředek ke získání gramotnosti i romanizace, zisk kvalitních úředníků (z těchto důvodů i podpora škol některými císaři -např. Vespasian) 14

15 (Ludi)Magister, grammaticus, rhetor
Elementární školní vzdělání věk dětí cca 7-12 let Prostory školy: na vzduchu, pod galeriemi, pronajaté obchody Vybavení: žádná tabule, lavice – chodí mezi žáky s voskovými tabulkami na klíně Dívky, i nižší vrstvy Ne vždy ostře odlišeno primární a sekundární vzdělávání =) magister plnící úlohu gramatika (a obráceně) (hlavně ve vzdálených oblastech) Autorita + poslušnost žáků (ne kreativita) Čtení, psaní (metoda: nejprve abeceda pak souhlásky a nakonec slova a věty; memorování + opisování -začíná se na Homérovi=) na základní úrovni výuka literatury), základy počtů (na prstech; počitadla – pro movitější) Práce magistra ne moc ceněná =)spíš negativní vnímání, až posměšné v literatuře x ve vzdálených oblastech - základní seznámení dětí s „kulturou,“ možná jiný pohled na venkově (pomáhal nevzdělaným psát, vyplňovat dokumenty…) Školní rok: počíná v březnu; ráno + odpoledne 15

16 grammaticus: Vyšší stupeň, pro chlapce, jejichž rodiče mají dostatečné finanční prostředky (dívky – pokud jim chce otec dopřát vyšší vzdělání =) spíše soukromá výuka) Cca 12-15/17 let Bilingvní: výuka latinské a řecké literatury (expresivní čtení+ memorování) a jazyka, gramatiky, metra, čtení poezie – významných básníků minulosti i současnosti – od Naevia přes Vergilia po Statia...), výklad v souvislosti se znalostmi z historie, mytologie, geografie, gramatiky či stylistiky Jiné předměty diskutovány ojediněle, většinou v souvislosti s textem (pokud chce rodič pro dítě vzdělání např. v artes liberales =) speciální učitel) Cílem: vedle „vědomostí“ i kultivace mladých; získání znalostí o tradicích a respektu k nim Kultivované osoby znalé literatury a jazyka =) odlišení od mas =) o něco lepší status, než magister První učitelé =) často otroci nebo peregrini z Řecka (vyšší vzdělání řeckého vzoru se začíná přebírat a upravovat římským potřebám cca ve 2. pol.3.st.př.Kr.) Od 1.st.př. Kr. =) grammaticus graecus a grammaticus latinus

17 První latinská rétorská škola v Římě – 94.př.Kr., (L.Plotius Gallus)
Rhetor: První latinská rétorská škola v Římě – 94.př.Kr., (L.Plotius Gallus) Navazovala na gramatickou školu a gramatik mohl někdy fungovat i jako rétor =) spíše záležitost „mladých dospělých“ Teorie i praxe rétoriky: struktura řeči, forma přednesu, argumentace... pro praktickou potřebu na foru, u soudu... Studium filosofie: pro Římany = cesta do Řecka Právní vzdělání: většinou v souvislosti s praxí na foru a soukromých učitelů; právnické školy až od 2.st.n.l. Pompeje, 1.st.n.l. (zprostředkované dochování, Statek Julie Felix) Tělesné tresty =) za účelem udržování disciplíny V souvislosti s tělesnými tresty právě většinou zmiňováni učitelé a vychovatelé, zřídka rodiče X někteří rodiče – proti těmto trestům (Cato Mai.; Quintilianus, Plutarchos) =) vědomí, že fyzické tresty mohou narušovat lidskou důstojnost Pater familias- nediskutovatelná pravomoc seřezat potomka za nevhodné chování (fyzicky trestat může i matka) I učitel smí trestat fyzicky žáka -jediná podmínka – nesmí způsobit trvalé poškození 17

18 Augustin: Confessiones I
Augustin: Confessiones I.9: „Pak jsem byl poslán do školy, abych se naučil znát písmena, jejichž užitku jsem já ubohý nechápal; když pak jsem byl k učení netečný, byl jsem trestán. Dospělí to schvalovali. Mnozí, ztrávivše tak před námi svůj život, ustanovili tyto strastiplné učební methody, dle nichž jsme se my – synové Adamovi - musili říditi s mnohonásobnou obtíží a mukou./….Již tehdy, jsa chlapcem, začal jsem se k Tobě modliti, můj Pomocníku a mé Útočiště, ..Já maličký vzýval jsem Tebe s nemalou vroucností, abych nebyl ve škole trestán. Když jsi mne nevyslyšel, což mně bylo jen ku prospěchu, smáli se dospělí, ano i sami rodičové moji, kteří mně přece nepřáli nic zlého, mým ranám, jež byly pro mne velikou a těžkou mukou. / Jest, Pane, nějaký tak mohutný duch nesmírnou láskou k Tobě lnoucí, jest, pravím, někdo … jenž by zbožnou oddaností k Tobě tak nesmírně byl uchvácen, že by rozmanitá mučidla, jako skřipce a háky, o jichž odvrácení se k Tobě v celém světě úzkostlivě volá, tak podceňoval, že by se těm vysmíval, kteří se strachem před nimi třesou , jako se moji rodičové smáli metlám, jimiž jsem jako hoch byl od učitelů trestán? Neboť neméně jsem se jich bál a méně jsem Tebe za jejich odvrácení neprosil; a přece jsem hřešil, že jsem méně psal, méně četl, méně o učení přemýšlel, než se ode ne žádalo./ Vždyť paměť a vlohy mně, Pane, nescházely… Byla to však záliba ve hře, pro niž jsem byl trestán od těch, kteří podobné hry prováděli. Ale hry dospělých se nazývají zaměstnáním; hry hochů však, jež jsou pro ně skutečným zaměstnáním, jsou trestány od dospělých a nikdo nemá útrpnosti s hochy, nebo s dospělými, nebo s obojími. Snad dokonce i některý důvtipný rozhodčí shledá správným trest, jejž jsem dostal za hru míčem, která mně nejvíce překážela v rychlém naučení se těm vědomostem, s nimiž jsem později provozoval mnohem ošklivější hru.“ 18

19 Plutarchos: De liberis educandis (shrnutí)
Je povinností otce řádně vést svého potomka a jít mu příkladem, obzvlášť v období dospívání je důležité, aby rodiče měli pevnou ruku nad svým potomkem, aby nesklouzl k provádění nepřístojností, typických pro mladý věk. Opět je kladen důraz na pečlivý výběr služebnictva, které bude dítě obklopovat. Měli by být vybráni ti nejlepší, s nejlepšími charakterovými vlastnostmi, aby se od nich dítě nenaučilo nepravostem a vulgární řeči a je povinností otce dohlížet na výchovu svého syna. Je důležité obecné vzdělání, a nemá být zanedbáván ani fyzický trénink, ale nejvyšší metou vzdělání je v očích autora filosofie. Rodiče mají dbát na vzdělání dítěte a zajistit nejlepší učitele, které si mohou dovolit. Výchova a vzdělávání formují charakter budoucího občana a dobré vzdělání vede k mravní skvělosti. Tak rodiče, kteří budou zanedbávat péči o potomka, nezajistí dobré učitele, povolí svému potomku přílišnou volnost… nakonec spláčou nad výdělkem, protože jejich potomek se bude mnohem pravděpodobněji uchylovat k nepravostem. Není dobrá ani přílišná benevolence ze strany rodičů, ani přílišná přísnost a přetěžování chlapce. Dítě by mělo být vedeno k čestnému, mravnému a prostému životu, k sebekontrole, pod dozorem svých milujících rodičů. 19

20 Quintilianus: Institutio Oratria (shrnutí)
=) nejznámější a nejobsáhlejší práce na téma výchovy a vzdělání dítěte, poskytují „návod“ na výchovu ideálního, dokonalého řečníka – skvěle všestranně vzdělaného a především čestného muže =) vzdělávání takového budoucího občana musí začít od útlého dětství, v podstatě již od kolébky. Otec, který chce mít ze svého syna řečníka, by mu měl „věnovat co nejhorlivější péči“ už od útlého věku. On sám i matka dítěte by měli být vzdělaní a měli by dbát na to, aby osoby, s nimiž se dítě bude stýkat, a které se budou podílet na formování jeho osobnosti, chůvy a vychovatelé, stejně jako později samotní učitelé, byli co nejlepší, měli dobré mravy a vzdělání a měli by dohlížet pravidelně na výchovu a vzdělávání svého potomka =) odmítá násilí při vychovávání i ve školách, i přílišnou mírnost. Dítě má být napomínáno a chváleno, to jsou prostředky vedoucí k pozitivní motivaci dítěte a podporující zdravou soutěž mezi chlapci. Vzdělávání má postupovat od jednoduššího k složitějšímu a dítě nemá být příliš zahlcováno, aby se mu studium nezprotivilo, je proto nutno střídat dobu studia a dobu odpočinku a her, které též mohou být využity, zejména v raném dětství, k učení, k bystření mysli a získávání nových vědomostí. Je nutné přistupovat ke každému chlapci jednotlivě, podle jeho schopností a talentu a pomáhat je rozvíjet. =) Quitnilian ve svém díle i pečlivě rozebírá jak a čemu by se dítě mělo učit, kdy je vhodné k výuce daného předmětu přistoupit, metody jak se nejlépe naučit, číst, psát..., úlohu chůvy, rodičů, učitelů (a jejich ideální vlastnosti) a školy. Zároveň v líčení svého programu na výchovu skvělého řečníka poodkrývá nedostatky „systému“ výchovy a vzdělání 20