Soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Příklady situací

Prezentace na téma: "Soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Příklady situací"— Transkript prezentace:

1 Soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Příklady situací
Soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Příklady situací. Řešení kolizní. Unifikace hmotných norem. Veronika Hradilová

2 I. Soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem Obecně k pojmu mezinárodní právo soukromé (MPS)
Mezinárodní právo soukromé: „soubor právních norem, které výlučně upravují soukromoprávní vztahy (to znamená vztahy práva občanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, včetně právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků, případně i jiných osob, a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek“. Zvláštní odvětví právního řádu. Právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je záležitostí každého státu = každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé.

3 § 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním:
„Účelem tohoto zákona je stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup československých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci.“ Zákon používá termín „mezinárodní prvek“, ale nevymezuje ani neobsahuje jeho definici.

4 Co je předmětem MPS? Soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem: přesahují svým významem hranice určitého státu, protože v některém svém prvku mají vztah k zahraničí a tím se dostávají do vztahu k jinému státu (vztah překračuje hranice jednoho suverénního státu a vstupuje do oblasti, v níž se projevuje zákonodárství nejméně dvou států). Soukromoprávní = občanskoprávní, obchodněprávní, rodinněprávní, pracovněprávní. Příklad: smlouva, uzavření manželství, pracovní smlouva, rozvod, výživné. Veřejnoprávní vztahy (trestní, správní právo) nespadají do předmětu mezinárodního práva soukromého!

5 Čím může být dán mezinárodní prvek?
Příklady: Obchodník z ČR a obchodník z Německa uzavřeli kupní smlouvu. Manželé, z nichž jeden má českou státní příslušnost a druhý slovenskou, žijí v Bruselu a chtějí se rozvést. Český občan žil ve Španělsku, kde zemřel a zanechal dědictví – nemovitost. Dědicové žijí v ČR. Účastníkem řízení je cizinec. Procesní úkon je třeba provést v cizině --- výslech svědka v cizině, doručení písemnosti osobě bydlící v zahraničí. Žádost o uznání a výkon cizího soudního rozhodnutí v ČR. Mezinárodní prvek = zasahují zde nejméně dva různé právní řády (ČR a Polsko…)!

6 Jak vzniká přítomnost cizího prvku v právním vztahu?
u subjektu právního vztahu --- subjekty nebo některý ze subjektů daného vztahu má vztah k cizímu státu: státní příslušnost nebo bydliště je jiné než u druhého subjektu (kupní smlouva uzavřená mezi českým kupujícím a rakouským prodávajícím), u nepřímého předmětu právního vztahu: jde o věci – movité a nemovité, práva a jiné majetkové hodnoty (věc se nachází v zahraničí), objekt právního vztahu je v cizině --- určité právní skutečnosti, které zakládají vznik, změnu nebo zánik (existenci) právního vztahu, nastaly na území jiného státu (kupní smlouva mezi státním příslušníkem ČR a SRN byla uzavřena na Slovensku), u právního vztahu, který souvisí či je závislý na jiném právním vztahu, který se řídí cizím právem (ručení, podnájem).

7 Mezinárodní prvek může být definován:
čistě fakticky, tj. teritoriálně (např. lokalizace věci v cizině), nebo podle kritérií personální povahy (např. cizí státní občanství či domicil některého ze subjektů daného vztahu).

8 II. Příklady situací 1. Český občan koupí v ČR od obchodníka výrobek, který byl vyroben v zahraničí a byl dovezen ze zahraničí. Takto vzniklý právní poměr je vnitrostátní vztah a nepřichází v úvahu s ním zacházet jako se soukromoprávním vztahem s mezinárodním prvkem. NENÍ MEZINÁRODNÍ PRVEK!!!

9 2. Při zájezdu do Itálie jeden z účastníků způsobí škodu druhému účastníku. Oba jsou občany ČR a mají v ní svá bydliště. Použití cizího práva, tj. italského práva a zacházení s případem jako se vztahem s mezinárodním prvkem je nepřiměřené a neodpovídá představám účastníků.

10 3. Český podnikatel uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení s rakouským obchodníkem. Vzniká otázka, zda se práva a povinnosti stran smlouvy o obchodním zastoupení řídí českým nebo rakouským právem.

11 4. Obchodník z ČR a obchodník z Polska uzavřeli kupní smlouvu
4. Obchodník z ČR a obchodník z Polska uzavřeli kupní smlouvu. Polský prodávající nedodal zboží. Kde žalovat – u českého nebo polského soudu? Podle jakého práva bude posouzena platnost smlouvy, práva a povinnosti stran atd.?

12 III. Řešení kolizní Metoda kolizní vs. metoda přímá
- obecná zvláštní - nestanoví přímo práva přímo stanoví práva a a povinnosti subjektů povinnosti subjektů - kolizní norma odkáže na právní řád, kterým se bude právní vztah řídit aplikuje se přímo - pravidlo chování stanoví až ve spojení s věcnou normou

13 Kolizní metoda Pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem se použijí hmotněprávní normy některého dotčeného právních řádu = výběr rozhodného (použitelného práva). Výběr rozhodného práva pomocí pevně stanovených pravidel (kolizní normy).

14 Kolizní norma Funkce – úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem výběrem použitelného (rozhodného) práva. Kolizní norma odkazuje na právní řád, kterým se bude právní vztah řídit. Neobsahuje věcnou úpravu, nestanoví práva a povinnosti subjektů. Přikazuje použití jiných (věcných) norem. Pravidlo chování vytváří až společně s věcnou normou, na kterou odkazuje.

15 Příklady kolizní normy
§ 3 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.“

16 § 5 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním:
„Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.“

17 Struktura kolizní normy
Rozsah = právní otázky, na které se kolizní norma vztahuje. „Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům“ „Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým“ Navázání = část kolizní normy určující právní řád. Centrem této části je hraniční určovatel. …se řídí „právním řádem státu, jehož je osoba příslušníkem.“ …se řídí „právem místa, kde věc je.“

18 Druhy kolizních norem jednostranné kolizní normy = kolizní normy, které vymezují oblast použití jediného, a to tuzemského právního řádu. Např. ve francouzském občanském zákoníku. dvoustranné (mnohostranné) kolizní normy – navazují na kterýkoli právní řád. VĚTŠINA! § 14 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).“

19 kogentní kolizní normy:
§ 3 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.“ dispozitivní kolizní normy: § 9 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.“

20 samostatné kolizní normy: § 3, § 14, § 17 zákona o mezinárodním právu soukromém.
§ 17: „Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.“ nesamostatné kolizní normy: § 11 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Právní řád určený podle § 9 nebo 10 platí také o změnách, zajištění a následcích porušení závazků tam uvedených, pokud z úmyslu účastníků nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.“

21 základní a podpůrná kolizní norma:
§ 3 „(1) Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem. (2) Činí-li právní úkon v Československé socialistické republice cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva československého.“

22 základní a rozšiřující (vylučující) kolizní norma:
§ 22 zákona: „(1) Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem československým. (2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.“

23 Hraniční určovatel = skutečnost významná pro daný druh právního vztahu nebo otázek vyznačených v rozsahu. = rozhoduje o určení práva, kterého se má použít --- použít právo, které má nejvýznamnější vztah k daným právním otázkám.

24 Druhy hraničních určovatelů
Hraniční určovatel souvisí: 1. se subjektem: Lex patriae – právní řád státu, jehož příslušníkem je fyzická osoba. Lex domicilii – právní řád domicilu fyzické osoby. Lex incorporationis – právní řád, podle něhož byla založena právnická osoba. Právní řád sídla právnické osoby.

25 2. se skutečností, se kterou vznikl vztah:
Lex loci conclusionis contractus - právní řád místa uzavření smlouvy. Lex loci delicti – právní řád místa nedovoleného úkonu, deliktu. Lex loci damni infecti – právní řád místa vzniku škody. Lex loci delicti commissi – právní řád místa události zakládající nárok na náhradu škody.

26 3. s chováním účastníků: Lex loci laboris – právní řád místa výkonu práce. Lex loci solutionis – právní řád místa plnění. 4. s věcí nebo hodnotou: Lex rei sitae – právní řád místa polohy věci. Lex loci destinationis – právní řád místa určení věci.

27 5. s obsahem právního vztahu jiného:
Lex causae – právní řád, kterým se řídí základní vztah. 6. jiné skutečnosti: Lex fori – právní řád místa sídla soudu nebo úřadu, který řízení vede. Lex electa – právní řád zvolený účastníky smlouvy. Lex banderae – právní řád státu vlajky námořní lodi.

28 Přímá metoda Vedle kolizního řešení existuje také přímá metoda.
Metoda speciální, méně častá. Přímo stanoví práva a povinnosti účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Hmotněprávní (věcné, přímé) normy --- práva a povinnosti účastníků.

29 Přímé normy jsou obsaženy v mezinárodních smlouvách:
v právních řádech smluvních států vzniká pro určité vztahy s mezinárodním prvkem jednotné hmotné právo = unifikace hmotného práva – mezinárodně unifikované přímé normy. Příklad: Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (1980).

30 Základní znaky přímé metody:
bezprostřednost úpravy (obsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků), bezprostřednost použití (nemusí předcházet použití jiné normy), úprava pouze vztahů s mezinárodním prvkem.

31 IV. Unifikace Překonání roztříštěnosti úprav soukromého práva v jednotlivých právních řádech není snaha nová --- v praxi představuje velmi náročný a časově dlouhý proces. Unifikace soukromého práva představuje záměrnou, společně vyvinutou činnost unifikujících států za účelem vytvoření jednotného textu právních norem --- zakotveno jako platné právo do právních řádů těchto států. Cíl: vytvoření sjednocených norem a jednotných norem.

32 Ve sféře unifikace rozlišujeme sjednocení:
přímých norem (hmotných norem): upravují hmotněprávně práva a povinnosti účastníků vztahu s mezinárodním prvkem; kolizních norem: odkazují na právní řád některého státu, kterým se řídí určitý právní vztah s mezinárodním prvkem; procesních norem: upravují postup orgánů při řízení s mezinárodním prvkem.

33 Unifikované právní normy jsou nejčastěji vytvořeny sjednáním mezinárodní smlouvy a to především v rámci činnosti mezinárodních organizací na základě jejich statutu.

34 V průběhu 20. století se vyvinuly specializované mezinárodní instituce, které se otázkou unifikace zabývají: Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL), Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě (UNIDROIT), Haagská konference mezinárodního práva soukromého: - mezivládní organizace, jejímž účelem je unifikace norem mezinárodního práva soukromého a procesního, - založena v roce 1893, - 68 členů – ČR, - zásadní význam pro tvorbu mezinárodního práva, zejména v oblasti procesního práva, - sjednávání mnohostranných úmluv v oblasti mezinárodního práva soukromého a civilního práva procesního (tzv. Haagské úmluvy).

35 Unifikace přímých (hmotněprávních) norem
V případě, že dojde k omezení unifikace na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem --- sjednávání přímých norem --- státy mezi sebou vytvářejí jednotnou hmotněprávní úpravu pro vymezené druhy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Při této unifikaci není odstraněna vnitrostátní právní úprava v zúčastněných státech.

36 Úmluvy Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980, Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží z roku 1974, Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody z roku 1963.

37 Příklad: Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
Preambule: „Smluvní státy této Úmluvy, …berouce v úvahu, že rozvoj mezinárodního obchodu na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti je důležitým činitelem při rozvíjení přátelských vztahů mezi státy, jsouce názoru, že přijetí jednotných ustanovení upravujících smlouvy o mezinárodní koupi zboží a přihlížejících k různým sociálním, ekonomickým a právním systémům by přispělo k odstraňování právních překážek v mezinárodním obchodě a podpořilo rozvoj mezinárodního obchodu...“

38 Příklad z praxe: Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží sjednocuje hmotněprávní úpravu kupní smlouvy v mezinárodním obchodu. Český podnikatel a rakouský obchodník uzavřou kupní smlouvu. Na práva a povinnosti stran smlouvy se použije ustanovení Vídeňské úmluvy. Teprve v otázkách, které nejsou ve Vídeňské úmluvě upraveny, se použije vnitrostátní právo (české nebo rakouské právo) určené na základě kolizní normy (článek 7 odst. 2 Vídeňské úmluvy) --- kolizní norma odkáže např. na český právní řád = použije se český obchodní zákoník. Článek 7 odst. 2: „Otázky spadající do předmětu úpravy této Úmluvy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž Úmluva spočívá, nebo, jestliže takové zásady chybějí, podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.“

39 Unifikace vs. harmonizace
harmonizace = přizpůsobení, sbližování, připodobnění a koordinace právních předpisů, proces vytvoření jednotné normy bez závazku přijetí, forma vzorového zákona. V případě harmonizace práva se jedná o sbližování v dané oblasti --- odlišnost od unifikace: neexistuje mezinárodněprávní závazek respektovat daná ustanovení. Při harmonizaci se neklade za cíl vytvořit jednotný text právních norem, ale pouze o „návod“, nebo-li „vzor“ (označován jako tzv. vzorový zákon) pro vlastní vnitrostátní úpravu. Harmonizace neznamená vznik práva, které by bylo jednotné a nahradilo tak „státní“ právo.

40 Příklad: UNCITRAL ─ Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo
Vzorový zákon UNCITRAL pro mezinárodní obchodní arbitráž (1985), Modelový zákon UNCITRAL o udělování zakázek na zboží, stavební práce a služby (1994), Modelový zákon UNCITRAL o přeshraniční platební neschopnosti (1997).