DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

Prezentace na téma: "DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL"— Transkript prezentace:

1 DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu Zlepšení podmínek pro vzdělávání na MGO Název školy Matiční gymnázium Ostrava,Dr. Šmerala 25/2565, , Ostrava Název materiálu Buněčný cyklus Autor RNDr. Mgr. Tomáš Adamus, Ph.D. Tematický okruh Biologie člověka a genetika Ročník 3. a 4. ročník (septima, oktáva) Vytvořeno Anotace Cílem je zopakovat a procvičit problematiku buněčného cyklu. Metodický pokyn Předložený materiál se zabývá problematikou buněčného cyklu a souvisí s DUMy Replikace DNA a Proteosyntéza. Lze jej využít k podpoření výchovně vzdělávacího procesu v biologii i chemii, nejčastěji v předposledním a posledním ročníku gymnaziálního vzdělávání. Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora.

2 Buněčný cyklus Buněčný cyklus, nazývaný také jaderný mitotický cyklus, se nejčastěji definuje jako sled dějů probíhajících v buňce od uskutečnění jedné mitózy do konce mitózy následující. souvisí tedy úzce s mitózou. termínem generační doba se označuje doba trvání buněčného cyklu, jež je charakteristická pro daný typ buněk (geneticky podmíněno).

3 Sada chromozómů – soubor všech chromozómů v pohlavní buňce
Sada chromozómů – soubor všech chromozómů v pohlavní buňce. Buňka s jednou sadou je označena n, tedy je haploidní. Buňka se dvěma sadami je pak označena 2n, tedy je diploidní. Buňky  jsou v průběhu buněčného cyklu diploidní. 2n jsou prakticky všechny buňky lidského těla, vyjma buněk pohlavních.

4 Dělení buněk je řízeno dvěma funkčními systémy:
vychází z genů dělení podporující – např. onkogeny. vychází z  genů dělení potlačujících = supresorové geny buněčného dělení = tumor supresorové geny (antionkogeny) – např. gen p53. Sir Paul Nurse identifikoval CDC geny a zjistil spolu se svým týmem, jak významně ovlivňují průběh buněčného cyklu. Je laureátem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (r. 2001). Více informací viz odkaz:

5 Fáze buněčného cyklu Vědci Howard s Pelcem navrhli rozdělení buněčného cyklu na čtyři níže uvedené fáze už v roce 1956: G1 (gap = mezera) = první přípravná fáze = presyntetická fáze = postmitotická fáze S = syntetická fáze – syntéza DNA (tedy replikace) G2 = druhá přípravná fáze = postsyntetická fáze = premitotická fáze M = mitóza = nepřímé dělení buňky

6 Již jsem si řekli, že se buněčný cyklus týká buněk, které se rozmnožují nepřímým dělením, tedy mitózou. S uvedenou problematikou souvisí pojmy - karyokineze a cytokineze. Karyokinezi chápeme jako dělení jádra, tedy proces zajišťující rovnoměrné rozdělení genetického materiálu do nově se tvořících buněk. Cytokineze zahrnuje vlastní rozdělení buňky (myšleno rozdělení cytoplazmy a v ní přítomných organel), a to tak důsledně, že vzniklé buňky jsou schopny existovat, čímž udržují genetický potenciál svých předchůdkyň.

7 Obr. Schéma buněčného cyklu (obr. autor)

8 G1 (gap = mezera) = první přípravná fáze:
zaujímá zpravidla 30 – 40 % trvání buněčného cyklu. končí zahájením replikace DNA. zdvojuje se „buněčná hmota“  syntéza RNA a proteinů  buňka roste  zvětšuje se počet organel. přítomen je G0(1) hlavní kontrolní uzel  možnost reverzibilního přechodu buňky do klidové fáze – důležité z léčebného hlediska (snahy o využití kontrolního uzlu pro zástavu nekontrolovaného dělení buňky).

9 S = syntetická fáze: probíhá replikace jaderné DNA za účasti hlavního enzymu replikace, kterým je DNA polymeráza. zaujímá zpravidla 30 – 50% délky buněčného cyklu (u živočišných buněk trvá obecně 8 – 20 hodin). rychlost replikace DNA je u eukaryot 10x pomalejší než u prokaryot. na různých chromozómech začíná v různou dobu.

10 v každém chromozómu je před S fází pouze jedna molekula DNA  počet molekul DNA se rovná počtu chromozómů. Po S fázi obsahuje jádro dvojnásobné množství DNA, tedy dvojnásobný počet genů  hovoříme o dvojnásobné genové dávce. Chromozómy pak obsahují 2 chromatidy (tedy dvě molekuly DNA) spojené centromerou. V této fázi probíhá také syntéza druhé složky nukleoproteinového materiálu, ze kterého je utvářen chromozóm, a to histonů (H1, H2A, H2B, H3, H4).

11 G2 = druhá přípravná fáze:
syntéza RNA a proteinů  buňka roste  zvětšuje se počet organel, buňka se připravuje na vlastní rozdělení. zaujímá zpravidla 10 – 20 % délky buněčného cyklu  druhá nejkratší fáze po mitóze. přítomen je G0(2) hlavní kontrolní uzel  možnost reverzibilního přechodu buňky do klidové fáze, rozhoduje o vstupu buňky do mitózy (proto lze opět zmínit snahy o využití kontrolního uzlu pro zástavu nekontrolovaného dělení buňky). tuto fázi ukončuje mitóza.

12 M = mitotická fáze = mitóza=nepřímé dělení buňky:
Mitotická fáze zajišťuje správné rozdělení genetického materiálu mezi dceřiné somatické buňky. Bez tohoto procesu by nemohlo dojít k rovnoměrného rozdělení buněk. Z diploidní buňky (2n) tak vzniknou dvě opět diploidní buňky.

13 Mitóza sestává z následujících fází (uvedeno v chronologickém pořadí spolu se zásadními body dané fáze mitózy ): profáze: nastává spiralizace a kondenzace chromozómů – ty se tak postupně stávají viditelné v optickém mikroskopu. zaniká jaderná membrána. zaniká jadérko. zdvojené centrozomy se přesouvají k pólům buňky. vytváří se mitotický aparát (sestává z dělicího vřeténka vzniklého z mikrotubulů cytoskeletu a centriolů).

14 chromozómy se přesouvají do ekvatoriální roviny („rovníková rovina“).
metafáze: metafazické chromozómy – jsou nejlépe pozorovatelné optickým mikroskopem v metafázi (proto název metafazické) a sestávají ze dvou chromatid spojených centromerou. chromozómy se přesouvají do ekvatoriální roviny („rovníková rovina“). Obr. Metafáze při zvětšení 1000x (foto autor)

15 anafáze: dochází k rovnoměrnému rozchodu chromozómů k pólům buňky, a to díky zkracování mikrotubulů dělícího vřeténka. Při podrobnějším pohledu se rozlišují dvě na sebe navazující anafáze, označené písmeny A a B. anafáze A – migrace chromatid k pólům buňky, časově nejkratší fáze mitózy. anafáze B – vzdalování pólů mitotického vřeténka.

16 Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Anaphase_IF.jpg
Obr. Anafáze Zdroj:

17 Obr. Anafáze (foto autor)
- mitóza – anafáze a dokončená karyokineze (vzrostný vrchol kořene cibule - podélný řez, zvětšeno 400x)

18 telofáze: nastává despiralizace a dekondenzace chromozómů  ty přestávají být viditelné v optickém mikroskopu. mizí kinetochorové mikrotubuly. obnovuje se jaderná membrána a rekonstruuje jadérko. dochází k cytokinezi: u rostlinných buněk se vytváří uprostřed buňky cytoplazmatická přepážka. u buněk živočichů a hub se buňka uprostřed zaškrtí, tím se rozdělí i cytoplazma s organelami.

19 Velmi pěkné snímky mitózy „pod mikroskopem“ můžete shlédnout, využijete-li následujícího odkazu na stránky Lékařské fakulty v Hradci Králové:

20 Zdroje: Nečas, O. et al. Obecná biologie pro lékařské fakulty. Nakladatelství HH, 2003, ISBN Malachová, K., Pečinka, P.: Obecná biologie. Učební texty Ostravské Univerzity. 2007 McMurry, J.: Organická chemie. VUT Brno, VŠCHT Praha, 2007 Romanovský, A. a kol.: Obecná biologie. SPN Praha 1985 Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003 Rosypal, S. et al.: Přehled biologie. Scientia spol. s r.o. pedagogické nakladatelství Praha, 1994

21 Dobiáš, L. Repetitorium z buněčné a molekulární biologie
Dobiáš, L. Repetitorium z buněčné a molekulární biologie. Multex Soft Ostrava, 2003