Základy ekonomie http://fzp.ujep.cz/~vosatka/.

Prezentace na téma: "Základy ekonomie http://fzp.ujep.cz/~vosatka/."— Transkript prezentace:

1 Základy ekonomie

2 Lze vysvětlit ekonomii stručně? Možná ano, zkusme to…
S vědomím určitého zjednodušení by se dalo říci: Ekonomie je věda, která zkoumá co chceme a jak toho dosahujeme. Motivem lidského konání je uspokojování potřeb. Rozhodnutí o tom, jestli něco potřebujeme, nebo ne, závisí obvykle více na tom, zda to tak cítíme či chceme (subjektivní hledisko), než na tom, zda to skutečně potřebujeme (objektivní hledisko) Lidé se obvykle snaží uspokojit své potřeby s vynaložením co nejmenších zdrojů (prostředků, úsilí, času, peněz,…), protože tyto zdroje jsou k dispozici v omezeném množství a musíme je tedy efektivně využít. Naprosté většině lidí jde v naprosté většině případů jen o uspokojení vlastních potřeb a uspokojení potřeb ostatních je ignorováno nebo potlačováno. Pokud se někdo snaží uspokojit cizí potřeby, je to téměř jistě proto, že je to nezbytnou podmínkou (či překážkou) k následnému uspokojení jeho vlastních potřeb, jež sám uspokojit nedokáže (já pomohu tobě a ty mně…). Naprostá většina lidí uvažuje jen v krátkodobém horizontu a dlouhodobé dopady svých činností vědomě či nevědomě ignoruje. Naprostá většina lidí používá zúžený pohled na realitu a nevidí všechny souvislosti okolních jevů a svých rozhodnutí. Důsledkem je špatné rozhodování, jež vychází obvykle z nedostatku informací. Často se rozhodujeme, aniž bychom znali informace o skutečných příčinách problémů, které chceme řešit, anebo nevíme, jaké budou mít naše řešení důsledky. Problémem bohužel je, že stejně jako Budha dokázal zvednutím prstu shrnout celé své učení do jediného gesta, avšak téměř nikdo jeho poučení nepochopil, ani takto jednoduše pojaté vysvětlení ekonomie nebude pro většinu lidí zcela srozumitelné a proto je obvykle nutné vysvětlovat ekonomické myšlení mnohem obšírněji…

3 Studiem této přednášky se dozvíte:
Proč studovat ekonomii. Co je to ekonomie a na jakých předpokladech je založena. Stručný vývoj ekonomické teorie. Jak pracovat s grafy a číst v nich. Základní ekonomické pojmy. Upozornění: V této i v dalších prezentacích se místy objevují v poznámkách u jednotlivých snímků různé doplňující a dovysvětlující informace.

4 Proč studovat ekonomii?
Ať už s tím souhlasíme nebo ne, měli bychom si všichni uvědomit, že ekonomická realita a ekonomické myšlení zasahuje do života každého člověka v naší zemi, ať už v roli spotřebitele, plátce daní, výrobce či jiné. Přestože nám může připadat, že ekonomie je pro běžného člověka příliš složitá, je založena na principech, jež jsou nám všem naprosto přirozené a běžně je v každodenním životě používáme. V naší společnosti je ekonomické myšlení silně zakořeněno a proto je pro nás užitečné něco o ekonomii vědět. Určité znalosti ekonomie je tedy možné zahrnout do „povinného“ základu znalostní každého člověka …a ve světle těchto souvislostí by nám mělo být jasné, proč je Ekonomie označována jako věda společenská….

5 Chcete důkaz? Pro vysvětlení, jak je ekonomické myšlení prorostlé do našeho života, stačí uvést jednoduchou otázku: Jaké požadavky budete primárně klást na své zaměstnání? Je to spíše snaha o nalezení a) zaměstnání, které Vás bude bavit, nebo b) zaměstnání, kde si „vyděláte na živobytí”? Kolik lidí kolem Vás by zvolilo odpověď (a) a kolik odpověď (b)?

6

7 Výchozí předpoklady (studia) Ekonomie

8 Ekonomický princip v běžném životě
Co mají společné tyto otázky?: Jak získám potravu když mám hlad? Jak se zahřeji, když je mi zima? Jak dosáhnu toho, abych měl stejné (nebo lepší) auto jako můj soused? Jak mohu získat nový mobil? Jak se mohu stát slavným hercem/herečkou? Kde seženu kartáček a pastu na zuby pro svého křečka? Všechny tyto otázky se snaží najít způsob, jak uspokojit určité potřeby (a to co nejrychlejším a nejsnazším způsobem)

9 Jaké máme potřeby? Samotné studium lidských potřeb přesahuje vysoce rámec tohoto kursu, proto se zaměříme jen na některé podstatné skutečnosti. Je nutné si uvědomit a odlišit minimálně dva základní druhy potřeb: Nezbytné potřeby (angl. NEEDS) – obvykle jsou to věci, které potřebujeme pro přežití (jídlo, pití, oblečení…) Zbytné potřeby (přání, tužby; angl. WANTS) – obvykle jsou to věci, které nutně nepotřebujeme, ale chceme, protože představují určitý blahobyt či luxus (televize, norkový kožich, jachta…) Přestože logika říká, že důležité jsou hlavně nezbytné potřeby, naše rozhodování je obvykle ovlivňováno oběma druhy potřeb, protože v praxi mezi nimi často nerozlišujeme, nebo rozlišujeme, ale mylně (tato skutečnost je hojně využívána k ovlivnění našeho chování např. reklamou – „To musíš mít!“).

10 Základní východiska ekonomie
Fakta: Lidé mají určité potřeby (a chtějí je uspokojit) Lidské potřeby jsou neomezené (uspokojením jedné potřeby vzniká jiná, kvalitativně vyšší potřeba) Jak tyto potřeby uspokojujeme? Potřeby lze uspokojovat spotřebou určitých produktů (výrobků nebo služeb) získaných za použití zdrojů – tyto zdroje jsou však omezené Lze uspokojit všechny naše potřeby? Nelze, a z toho vyplývá, že se dostáváme do situací, kdy musíme provádět volbu (resp. mnoho voleb), jež zní: Které potřeby uspokojíme (úplně, částečně, nebo vůbec) s ohledem na naše omezené zdroje? (není dosud reálné, aby všichni lidé uspokojili všechny své potřeby)

11 Základní předpoklady („stavební kameny“) ekonomické teorie
Jsou omezené, protože jich není dostatek na uspokojení všech potřeb Jsou užitečné, protože umožňují uspokojení našich potřeb Existují předměty, které jsou omezené a užitečné, jež nazýváme vzácné statky. Zdroje pro tvorbu těchto statků jsou také vzácné. Lidé uspokojují své potřeby spotřebou těchto vzácných statků. Vzácné statky lidé chtějí, proto představují bohatství, jež však nestačí (jsou vzácné) k uspokojení všech potřeb. Lidé se tedy musí rozhodovat, jak uspokojit co nejvíce potřeb s použitím co nejmenšího množství zdrojů (energie, práce,…) Tyto předpoklady vedou k nutnosti provedení volby ohledně využití vzácných zdrojů…

12 Předmět (definice) ekonomie
Ekonomie řeší otázku, jakým způsobem využít zdroje, které jsou vzácné Předmět (definice) ekonomie Naznačuje se, že smyslem využití zdrojů je vyrobit statky, které uspokojují naše potřeby Ekonomická teorie zkoumá, jak se používají vzácné zdroje k výrobě užitečných statků, jak jsou tyto statky rozdělovány a jak se v těchto procesech chovají jednotlivé ekonomické subjekty – domácnosti (jednotlivci), podniky a vlády. Ekonomická teorie zkoumá, jak se používají vzácné zdroje k výrobě užitečných statků, jak jsou tyto statky rozdělovány a jak se v těchto procesech chovají jednotlivé ekonomické subjekty – domácnosti (jednotlivci), podniky a vlády. Zjednodušeně: Ekonomie je věda, která zkoumá, jak lidé uspokojují (resp. jak mají uspokojovat) své potřeby ve světě omezených zdrojů, jež mají alternativní použití. Ekonomie také zkoumá jak se chovají různé subjekty a jaké faktory toto chování ovlivňují (a jak). Ekonomie také zkoumá, jakým způsobem dochází k vyřešení problému, že statky obvykle vyrábí někdo jiný, než kdo je spotřebovává. ?

13 Předmět zkoumání ekonomie
Další informace dole v poznámce Předmět zkoumání ekonomie Ekonomie se v podstatě snaží nalézt odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: Jak naložit se vzácnými zdroji (statky)? (jinými slovy: Jak je alokovat?) Stále mějme na paměti, že tato alokace probíhá za v pozadí stojícího předpokladu, že tyto vzácné zdroje/statky chceme a toužíme po nich, neboť uspokojují naše potřeby. Tyto zdroje/statky lze však obvykle použít na uspokojení jen některých potřeb. Na které je tedy použijeme? Odpověď je mnohem složitější, než se může zdát. Na jedné straně můžeme požadovat, aby toto použití statků bylo efektivní a na druhé straně můžeme požadovat aby bylo spravedlivé. Tyto pohledy nemusí být vůbec v souladu…

14 Předmět zkoumání ekonomie
Ekonomii také můžeme nazvat vědou o bohatství Přesněji řečeno, ekonomie je věda o možnostech tvorby bohatství, tj. jak nejlépe využívat omezené zdroje, o způsobech rozdělování, zachování a užití bohatství. Ekonomie: věda o volbě mezi nedostatkovými zdroji věda o tom, jak nejlépe uspokojovat potřeby lidí věda týkající se procesů směny a výroby věda o penězích, kapitálu... Arabské přísloví: Mír přináší bohatství, bohatství přináší zpupnost, zpupnost přináší válku, válka přináší chudobu, chudoba přináší pokoru, pokora přináší mír.

15 Co je to Ekonomika? Ekonomika je systém organizací a institucí, které buď usnadňují, nebo hrají roli ve výrobě a distribuci zboží a služeb ve společnosti. V ekonomikách se určuje, jak jsou zdroje rozdělovány mezi členy společnosti; určují hodnotu zboží nebo služeb; a dokonce určují, za jaké druhy věcí lze tyto služby a zboží obchodovat nebo vyměňovat. Jak si společnost uspořádá svůj ekonomický systém, je z velké části politickou a společenskou otázkou. Politická a právní struktura společnosti určuje, jak lze vytvářet bohatství, jak se toto bohatství a zdroje rozdělí a jaké způsoby hospodářské soutěže jsou v ekonomice mezi různými účastníky povoleny2. Ekonomika je oblast výroby, distribuce nebo obchodu a spotřeby zboží a služeb různými subjekty v dané zeměpisné poloze a zemi. Ekonomické transakce vznikají, když se dvě strany dohodnou na hodnotě nebo ceně obchodovaného zboží nebo služby, obvykle vyjádřené v určité měně. Jinými slovy, ekonomická oblast je sociální oblastí lidských zvyklostí a transakcí3. Ekonomika (ekonomický systém) je široký soubor vzájemně provázaných činností, které pomáhají určit, jak alokovat vzácné zdroje1. 1 2 3

16 Je rozdíl mezi pojmy ekonomie a ekonomika?
Co je to Ekonomika? Je rozdíl mezi pojmy ekonomie a ekonomika? Ekonomika = národní hospodářství Ekonomika = systém vztahů mezi ekonomickými subjekty Ekonomika = „praktická aplikace ekonomie“ Zatímco ekonomie je teoretická věda, ekonomika je reálný (hospodářský) systém (jev). Ekonomie popisuje ekonomiku a procesy v ní probíhající a v ekonomice se naopak využívají poznatky z ekonomie

17 Základní ekonomické subjekty
Pohledy těchto subjektů jsou převážně předmětem studia mikroekonomie Jednotlivci (domácnosti) – z hlediska rozhodování a činností se někdy domácnost chová jako jednotlivec; snaží se uspokojit své potřeby Firmy – produkují statky (výrobky a služby) a jejich prodejem se snaží realizovat zisk Stát – reguluje fungování ekonomiky, snaží se o její „hladký chod“, nakupuje určité statky a také statky nabízí (tzv. veřejné statky) V ekonomice otevřené zahraničnímu obchodu se ještě uvažuje jako další subjekt zahraničí (zahraniční subjekty) Pohledy těchto subjektů jsou převážně předmětem studia makroekonomie

18 Základní problémy každého ekonomického subjektu
Obdobně každý člověk řeší ve svém životě podobné otázky: Co budu dělat se svým životem? (Co chci dosáhnout ve svém životě?) Jak to budu dělat? (Jak toho dosáhnu?) Pro koho (proč?) to budu dělat? (Pro sebe, rodinu, přátele, vlast?) Ekonomii je tedy také možné definovat jako vědu, která hledá odpovědi na tři uvedené základní otázky: Co? Jak? Pro koho? Co (vyrábět)? – jaké výrobky, v jakém množství a v jaké proporci Jak (vyrábět)? – jaké zdroje a v jaké kombinaci budou použity k výrobě (jakou použijeme technologii) Pro koho (vyrábět)? – jak si osoby nebo skupiny osob mezi sebou rozdělí vyrobený produkt Při řešení těchto otázek mějme vždy na paměti, že v podstatě řešíme dilema omezené statky versus neomezené potřeby

19 Vznik a vývoj ekonomické teorie
Různá řešení obecných ekonomických problémů je vždy nutno chápat v kontextu měnících se podmínek sociálněekonomického vývoje (v různých dobách mohlo fungovat na stejný problém jiné řešení, nebo se řešily úplně jiné problémy). Vzpomínáte si, jak řešil nezaměstnanost Karel IV.? Starověká filosofie zkoumala mnohé problémy týkající se politických a ekonomických aspektů společenského uspořádání, např. otázky forem vlády, uspořádání a funkcí státu. Ekonomické myšlení se po staletí vyvíjelo v rámci filosofie – počátky ekonomického myšlení antického Řecka (shrnuty v díle Aristotela) Xenofón – Oikonomikós, učení o zásadách a pravidlech správného řízení starořecké otrokářské domácnosti (oikos = dům, domácnost a nomos = pravidlo, zákon, standard). Platón – koncepce ideálního státu jako garanta obecného blaha; zkoumá řadu ekonomických otázek (dělbu práce, peníze, vlastnictví aj.)

20 Vznik a vývoj ekonomické vědy
Zhruba od 15. století n.l. (Merkantilismus) se osamostatnila od filosofie, někdy je však udáváno až 18. stol. (Adam Smith) Ekonomická teorie není pouze jedna - vždy existovala a existuje celá řada ekonomických škol, směrů a proudů, často i protichůdných. Největšími rivaly jsou dva základní myšlenkové směry: X Liberalismus Dirigismus

21 Výhody liberálního přístupu: Nevýhody liberálního přístupu:
Liberalismus „Lidé sami vědí, co je pro ně dobré, nechme je samostatně rozhodovat.“ Výhody liberálního přístupu: Volný trh řídící se přirozenými zákony Svobodné rozhodování subjektů (poptávky i nabídky) Systém motivuje k činnosti a zdokonalování (schopnější jedinec je více odměněn). … Nevýhody liberálního přístupu: Ne každé rozhodnutí (účastníků) trhu je společensky (morálně, eticky) přijatelné (např. otázka výroby a prodeje drog). Tržní řešení problému může trvat dlouho nebo se určité části obyvatelstva nemusí tržní řešení líbit. Přirozené výkyvy v ekonomické výkonnosti bývají společností často vnímány negativně. … Liberalismus – je myšlenkový směr, který prosazuje svobodu v rozhodování jednotlivých tržních subjektů. Tuto svobodu můžeme projevit na trhu, který je považován za správný prostředek k určování co, jak a pro koho bude vyráběno (obchodováno). Tento směr tedy doporučuje ponechat řešení všech (nebo alespoň většiny) problémů ve společnosti na tržním mechanismu (interakci nabídky a poptávky), jinými slovy prosazuje samoregulaci ekonomiky trhem, který se stejně jako příroda řídí základním zákonem - přežívá nejschopnější. Zastánci liberalismu proto říkají: „Nechme trh volně působit a určovat, co je správné.“ Liberální směry odmítají většinu zásahů státu do ekonomiky, neboť omezují svobodný projev poptávky a nabídky (volný trh). Některé zásahy státu naopak považují za nutné, a to zejména ty, které mají zajistit ochranu této svobody (obrana státu, ochrana konkurence, atd.). Měly by však být uplatňovány v nejmenší možné míře (snaha o minimální roli státu).

22 Výhody dirigistického přístupu: Nevýhody dirigistického přístupu:
„Lidé nevědí, co je pro ně dobré, měli bychom rozhodovat za ně.“ Dirigismus Výhody dirigistického přístupu: Možnost omezit či vyloučit společensky nepřijatelné statky či chování některých subjektů. Do určité míry je možné alespoň část hospodářství stabilizovat. Řídící autorita má větší kontrolu (moc) nad hospodářstvím i jednotlivými subjekty. … Nevýhody dirigistického přístupu: Omezení svobodného trhu a občanských svobod Potlačení motivace subjektů k produktivní činnosti („Proč bych se snažil, když se nebudu mít lépe než ti, co se nesnaží?“). Možnost špatného rozhodnutí centrální autority či zneužití postavení (korupce). … Dirigismus je myšlenkový směr prosazující státní zásahy do hospodářství, tedy regulaci ekonomiky státem. Nutnost těchto zásahů zdůvodňuje především tím, že hospodářská svoboda a volná soutěž vedou k narušování ekonomické rovnováhy, k nespravedlivému rozdělování důchodů, k cyklickému vývoji ekonomiky, k nezaměstnanosti a podobně. Dirigistické myšlení předpokládá, že trh všechny ekonomické problémy nevyřeší, nebo by mu řešení trvalo dlouho a je potřeba státní regulace, aby bylo (urychleně) dosaženo žádoucího vývoje (snaha o maximální roli státu). Zastánci tohoto směru tedy říkají: „Nikoliv trh, ale stát ví, co je správné.“

23 Regulovat či vůbec nezasahovat?

24 Makro vs. Mikroekonomický pohled na ekonomii
Vysvětlení: Rozdělení ekonomie na mikroekonomii a makroekonomii je v mnoha ohledech spíše jen pomocné a nelze vždy s jistotou říci, zda řešíme ještě problém mikroekonomický nebo již makroekonomický, neboť se v podstatě jedná o dva různé pohledy na stejnou ekonomickou realitu. Zjednodušeně můžeme říci, že mikroekonomie se dívá na realitu pohledem jednotlivých podnikatelů řešících své „malé“ problémy. Oproti tomu makroekonomie se dívá na tuto realitu pohledem politika, zákonodárce či chcete-li regulátora. Který vše sleduje z širší perspektivy (a to nejen geografické). Přitom nelze říci, že by byl jeden pohled důležitější než druhý, neboť jsou spolu vzájemně provázány. Z hlediska objektu zkoumání dělíme ekonomii na: Mikroekonomii (zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů, např. domácností, firem, dílčích trhů; zajímá se o optimální rozsah jejich produkce, tvorbu cen atd.) a Makroekonomii (zkoumá chování ekonomiky – státu – jako celku). Sledované indikátory: růst hrubého domácího produktu, míra inflace a nezaměstnanost, atd. 24

25 Pohledy ekonomie na hospodářskou realitu
Pozitivní ekonomie položí otázku například takto: Jaká je výše nezaměstnanosti v ČR? Hospodářská realita může být ekonomií nazírána z různých pohledů: Pozitivní ekonomie popisuje realitu takovou, jaká je a zkoumá, proč taková je; snaží se o objektivní pohled na realitu snaha o eliminaci subjektivních stránek v ekonomické vědě; předpokládá racionalitu rozhodování ekonom vystupuje jakožto vědec Normativní ekonomie zabírá se otázkami, jež vyžadují rozhodnutí lidí, hodnotí stávající stav nebo vývoj a postuluje, jaká by realita měla být - předepisuje; prosazuje se zde více subjektivní pohled na realitu formuluje teze o tom, jaká by ekonomická skutečnost měla být; rozhodnutí jsou ovlivněna společenskými nebo individuálními preferencemi ekonom vystupuje jakožto poradce politiků (hledá způsoby jak zlepšit svět) Vysvětlení: Toto rozdělení ekonomie je dalším kontroverzním tématem mnoha ekonomických úvah. Má si ekonomie zachovávat určitou neutralitu a vědeckost tím, že reálné jevy bude pouze popisovat? Nebo se má stát teorií či snad dokonce doktrínou ukazující a diktující směr, kam se má společnost ubírat? Oba dva přístupy měly, mají a budou mít své příznivce a odpůrce. Obavy z nesprávných rozhodnutí vládnoucích struktur překlánějí ručičku pomyslných vah ve prospěch pozitivní ekonomie, kdežto potřeba činit reálná rozhodnutí na křižovatkách historického vývoje posiluje význam normativní ekonomie…. Normativní ekonomie se naopak zeptá: Jaká by měla být výše nezaměstnanosti v ČR?

26 Pohledy na ekonomii Mezi pohledy na ekonomii jakožto vědu existují někdy značné rozdíly: matematická větev (formálně – logický charakter) vyžadují možnost matematického důkazu co nelze dokázat matematicky nelze dokázat vůbec společenská větev odmítá matematiku v ekonomické teorii ekonomie je věda o chování lidí ve výrobě (nelze nasměrovat do vzorců) (Z těchto odlišných pojetí také vyplývá použitelnost různých metod zkoumání v ekonomii)

27 Metody zkoumání Metody zkoumání aplikované v ekonomii Pozorování
Statistické metody Dedukce Analýza Modelování Experiment… používán velmi zřídka pro potenciální negativní společenské dopady

28 Upozornění pro studenty!
Zde je pro Vás důležité si uvědomit, že ekonomie obecně nezkoumá jen určité jevy, ale zejména vztahy různých jevů, veličin, kategorií. Pokud tedy hovoříme o tom, že nějaká veličina roste nebo klesá, je důležité si uvědomit, že je to obvykle v závislosti na nějaké jiné veličině. Například částka, kterou budete ochotni zaplatit za láhev limonády, případně kolik lahví si koupíte, bude záviset například na tom, jak velikou máte žízeň nebo kolik si můžete dovolit utratit peněz ze svého rozpočtu. V ekonomickém myšlení se obvykle nepředpokládá, že by se děly věci jen tak bez příčiny, ale obvykle na něčem závisí. Pokud tedy například chceme říci, že se zvýší nabídka statků na trhu, pak je důležité také říci proč, co bylo příčinou. Těchto příčin samozřejmě může být více (např. vznikly nové firmy, stávající firmy rozšířily výrobu díky snížení cen materiálu, atd.) Právě na tyto vztahy zapomínají studenti u zkoušky nebo testu. Obvykle řeknou, že se nějaká veličina změní, ale již neřeknou proč, co to způsobilo a jak to ovlivní jiné veličiny… Metody zkoumání Ekonomická realita je příliš složitá na to, aby mohla být zcela popsána ve své komplexnosti. Proto se využívají zjednodušené modely (opomíjíme některé detaily a zaměřujeme se jen na důležité faktory). Matematické modely nám mají jednoduše pomoci vyjádřit určitou myšlenku, princip, vzorec chování. Avšak musíme také připustit, že některé vzorce chování (jednotlivců nebo společnosti) lze vysvětlit pomocí matematických modelů jen zčásti, nebo vůbec. V ekonomii je typická častá závislost veličin – lineární (znamená určité zjednodušení reality) či nelineární (v realitě častější) Závislost vyjadřována často grafy a diagramy

29 Jak číst v tabulkách a grafech?
Další informace dole v poznámce Jak číst v tabulkách a grafech? Srážky (mm) Výnosy pšenice na 1 ha (tuny) 600 500 400 300 200 100 X Údaje, které nám zobrazuje tabulka, lze velmi jednoduše převést do grafu (a případně i zpět). X X A odstraníme-li mřížku tabulky, pak vše co zůstane, je právě nově vzniklý graf, který však zobrazuje stejné informace jako původní tabulka, pouze jiným způsobem. X Někdy je vhodné tyto křivky tzv. „vyhladit“, abychom lépe vyjádřili určitý trend vývoje veličin (s vědomím možného vzniku nepřesností). Tabulky i grafy mohou zobrazit podobné informace, jen trochu jiným způsobem a volíme mezi nimi v závislosti na tom, jakou mají v daném případě vypovídací schopnost. Někdy je zkrátka vhodné použít tabulky, někdy grafy a někdy obojí, což závisí na tom, co jimi chceme zobrazit. V grafu zachycujeme údaje nejen jednotlivými body, ale často jimi prokládáme křivky, které snáze naznačují vývoj. Tyto údaje z tabulky lze také zachytit v grafu. V grafu měříme údaje na tzv. osách. X X X

30 Grafické znázornění závislosti veličin
Myslíte, že spolu během roku nějak souvisí: Počet dní s tropickými teplotami a množství prodaných zmrzlin? Průměrná teplota a množství prodaných horkých nápojů v restauracích? Jak byste vztah těchto veličin zachytili? Je nějaký vztah mezi průměrnou teplotou v zimním období a počtem studenty vykouřených cigaret před vchodem do budovy školy? Jak byste popsali tento vztah? prodané horké nápoje průměrná teplota tropické dny prodané zmrzliny 10 20 000 Mezi těmito veličinami je přímo úměrná jednosměrná závislost… … a mezi těmito veličinami je nepřímo úměrná jednosměrná závislost.

31 Lineární rostoucí a klesající funkce
Jak byste zaznamenali vztah mezi denní dobou a aktuální teplotou? Zobrazení tohoto vztahu křivkou by nám nemělo připadat složité… °C Čas (t) … a to i když dojde následující den k výkyvu (ochlazení) kvůli krátké bouřce. 25 23 21 19 17 15 13 11

32 Lineární rostoucí a klesající funkce
Pamatujte si !!! Křivka v ekonomické teorii vždy vyjadřuje vztah mezi veličinami, které jsou zobrazeny na osách. Ukazuje tedy, jak se bude vyvíjet hodnota jedné veličiny (například poptávaného množství určitého výrobku) v závislosti na hodnotě jiné veličiny (například ceny výrobku) Toto si pamatujte po celý další výklad a také ke zkoušce !! Každý bod na křivce odpovídá určitým hodnotám na osách, kterými je také definován Zároveň křivka určuje, že každému bodu na ose y odpovídá nějaký bod na ose x (a obráceně) Q P P Q

33  Ekonomické zákony často popisujeme tehdy, kdy o něčem říkáme:
Ve formulacích ekonomických zákonů se projevují různé názory ekonomických škol Ekonomický zákon je spontánně existující, poznaná a realitou potvrzená souvislost mezi ekonomickými kategoriemi, která je na lidské vůli nezávislá (ekonomické zákony se liší od zákonů legislativních zejména tím, že vznikají a působí přirozeně a nikoliv na základě rozhodnutí a schválení státních institucí). Souvislost musí být podstatná, opakující se a relativně stálá. Příklady: zákon vzácnosti říká, že statky, u kterých byly náklady na získání největší, jsou nejvzácnější, a tedy nejdražší. zákon klesající poptávky říká, že vzroste-li cena určitého produktu, pak za jinak stejných podmínek zpravidla klesne poptávka.  Ekonomické zákony často popisujeme tehdy, kdy o něčem říkáme: „Takhle to prostě je!“

34 Další informace dole v poznámce
O tento druh efektivnosti se snažíme například, když máme danou částku (např. rozpočet 5000,- Kč na občerstvení na vánoční besídku) a chceme za ně pořídit „co největší nákup“ v supermarketu… Efektivnost? Co je to? … a toto je případ, kdy víme přesně , co chceme (například konkrétní typ notebooku) a snažíme se zjistit, kde se dá koupit za co nejnižší cenu. Právě pojem „efektivnost“ je v ekonomii velice často používán a tvoří jeden ze základů ekonomického myšlení. Za efektivní můžeme označit aktivitu (systém), jež dosahuje a) s pevně daným množstvím vstupů co nejvyššího výstupu (maximalizace užitku) nebo b) pevně daný výstup s použitím co nejmenšího množství vstupů (minimalizace nákladů) … a to vše pokud možno dlouhodobě Efektivnost se projevuje právě v hospodářské činnosti člověka Hospodářská činnost (hospodaření) – jakákoliv aktivita vedoucí k účelnému a efektivnímu vynakládání vzácných zdrojů na výrobu užitečných statků (jež uspokojí potřeby). Můžeme také jednoduše říci, že posuzujeme-li efektivnost nějaké činnosti, pak poměřujeme dosažené výstupy s vynaloženými vstupy. To se dá vyjádřit poměrem: Tento poměr by měl byt minimálně roven jedné, čím je vyšší, tím je činnost efektivnější. Pokud dosáhneme efektivnosti (optimálního chování) na úrovni všech jednotlivců, znamená to automaticky, že bude efektivně řízena celá společnost a naopak? Označíme-li fungování společnosti za efektivní, znamená to automaticky, že je efektivní i chování každého jednotlivce? Je případně možné přijmout určitou nedokonalost jedinců jako oběť za celkovou efektivnost společnosti? Často se v ekonomii zmiňuje a používá tzv. paretovské optimum, které lze vysvětlit následovně: Systém může být nazýván ekonomicky (paretovsky) efektivní jestliže se nikomu (žádnému subjektu) nemůže dařit lépe, aniž by nikomu jinému dařilo hůře. Toto pojetí optima je velmi často v ekonomii používáno, přesto má i své odpůrce, neboť paretovsky optimální situace nemusí být zároveň spravedlivá. Pokud je bohatství společnosti rozděleno tak, že jej z 90 % vlastní jen 10 % společnosti, pak je možno tuto situaci označit za paretovsky efektivní, neboť nelze nikomu (chudým ani bohatým) zlepšit situaci, aniž by se někomu jinému (bohatým nebo chudým) situace nezhoršila. Je však takovéto rozdělení spravedlivé? + -

35 Odkud se bere bohatství a jak je s ním dále nakládáno?

36 Jak chápeme bohatství? S předmětem zájmu ekonomie je často spojován pojem bohatství. Obsah tohoto pojmu není však chápán jednotně. Co to znamená, když se řekne, že je někdo bohatý? Jak poznáte bohatého člověka? Je bohatý člověk zároveň automaticky také šťastný člověk? Jedna z možných definic bohatství: Bohatství je stav, kdy jedinec má tolik hmotných či nehmotných statků, že zažívá pocit nadbytku a blahobytu. Toto vlastněné bohatství pak umožňuje volné užívání vlastněných věcí bez nutnosti další práce a nebo další používání ve snaze zvýšit hodnotu svého kapitálu. Tato definice zmiňuje nejčastější fakt, který je s bohatstvím spojován a to, že „bohatý člověk má více než potřebuje“. Bohatství je takto chápáno jako pojem relativní ve vztahu k potřebám člověka. Co myslíte? Je možné stanovit bohatství absolutně nějakou finanční částkou, či jinou hodnotou, při jejímž překročení můžeme universálně o komkoliv říci, že je bohatý?

37 Zdroje bohatství (výrobní faktory)
Bohatství musí nejprve vzniknout… Zdroje bohatství (výrobní faktory) Práce – skrze práci výrobce vytvoří materiální či nemateriální produkty, kterými uspokojuje své potřeby – odměnou práci je mzda Půda – ze zasazeného semínka v půdě vyroste klas, ve kterém je semínek více, půda navíc obsahuje nerosty – odměnou za pronájem půdy je renta Kapitál – vhodně investovaný kapitál (peníze, stroje) se zhodnotí ve větší množství kapitálu (peněz, strojů) – odměnou je zisk Jedná se v podstatě o zdroje nezbytné k vytváření statků. Statky vznikají právě použitím různých kombinací výrobních faktorů.

38 … následně musí dojít k rozdělení bohatství ve společnosti…
Tržní – častěji preferováno, bohatství je rozdělováno působením tržního mechanismu (interakcí poptávky a nabídky), nevýhodou je získání informace o proběhlém rozdělení až následně - ex post Státní regulace – bohatství je rozdělováno rozhodnutím státu (např. někomu stát podnikat zakáže a někomu povolí, někomu odebere bohatství skrze daně a někomu jej dá formou důchodů, dotací, aj.) výhodou je dopředu známé (ex ante, naplánované) rozdělení; často přináší nové problémy, subjektivismus Mix dvou předchozích – to je reálná skutečnost Jednou z velmi diskutovaných otázek ohledně rozdělování statků ve společnosti je, zda je toto rozdělení spravedlivé. Jaký způsob rozdělování je podle Vás správný? „Každému podle zásluh“ nebo „každému stejně“?

39 … a pokud je bohatství rozděleno, dochází k jeho užívání.
Užití bohatství Výrobní užití – vytváří se použitím statků (meziproduktů) nové statky (obvykle s vyšší užitnou hodnotou). Statek přechází v původní či transformované podobě do nového statku (např. chléb mohu použít k výrobě topinek). Finální spotřeba – dochází při ní k naplnění smyslu ekonomické činnosti. Statek je spotřebován a končí jeho životní cyklus. U spotřebitele předpokládáme snahu o maximalizaci užitku plynoucího ze spotřeby. (např. když chléb zkonzumuji)

40 Jak to, že jsi bohatý a já chudá?
Máma a Táta mají skvěle placené zaměstnání, kde se snaží vyřešit tento velký problém…

41 Volba a ekonomie

42 Volba a ekonomie S problematikou volby se setkáváme vždy, když se objevuje vzácnost. Kdykoliv máme k dispozici nějaký vzácný zdroj (statek), stojíme před rozhodnutím, kterak s ním naložit. Volbu provádíme když dostaneme první kapesné, první výplatu, když ráno vstáváme, když si vybíráme přátele… Volba nás provází celý život. Je však otázkou (kterou se také ekonomie zabývá), podle jakých pravidel se následně rozhodujeme.

43 Mechanismus rozhodování
Další informace dole v poznámce Mechanismus rozhodování Princip našeho rozhodování je obvykle velmi jednoduchý. Nejčastěji zjišťujeme u každé alternativy její přínosy (užitky, výnosy, zisky) a na druhé straně nutné újmy (výdaje, náklady, ztráty). Tyto přínosy a újmy poté spolu porovnáváme (poměřujeme). Alternativu, u které bude toto porovnání nejlepší, vybereme. Nejobtížněji lze určit právě újmy (náklady), které nám určité rozhodnutí způsobí. Faktem je, že pro rozhodování bereme v úvahu celkové ekonomické náklady, tedy nikoliv pouze reálně vynaložené náklady, ale i tzv. náklady obětované příležitosti. Reálně (skutečně) vynaložené náklady Tyto náklady skutečně platíme (je to hodnota, o kterou jsme se svou volbou ochudili) Celkové ekonomické náklady (spojené s určitým rozhodnutím - volbou) + = Oportunitní náklady (náklady obětované příležitosti) Tyto náklady skutečně neplatíme (je to hodnota, o kterou jsme mohli být bohatší, kdybychom se rozhodli jinak) Celkové ekonomické náklady, které zvažujeme v procesu rozhodování se tedy skládají ze dvou složek: z reálně vynaložených nákladů (všechno, co skutečně zaplatíme) z oportunitních nákladů neboli tzv. nákladů obětované příležitosti (tyto náklady skutečně neplatíme, ale představují něco, co jsme volbou ztratili, tedy co jsme mohli mít, kdybychom se rozhodli jinak)

44 Náklady obětované příležitosti
Náklady obětované příležitosti (oportunitní náklady) představují ušlý příjem z nejlepší možné nerealizované alternativní příležitosti, tedy v podstatě to, co jsem mohl získat z té nejlepší příležitosti, kterou jsem nevyužil, protože jsem využil tu současnou. Například: Mohl jsem si vybrat jestli vložím své uspořené peníze na úročený účet do banky A,B,C,D nebo E. Pokud si vyberu banku C, pak nákladem obětované příležitosti je nejvyšší výnos, který jsem mohl získat v některé z ostatních bank (A,B,D nebo E). To, jestli jsem udělal dobrou volbu, zjistím tak, že porovnám výnos v bance C s náklady obětované příležitosti. Pokud je výnos v bance C větší, pak jsem zvolil dobře a naopak. Naše rozhodování podle nákladů obětované příležitosti je pak jednoduché popsat: Volíme vždy tu variantu, která má nejvyšší náklady obětované příležitosti, tedy tu, u které bych se nejvíce ochudil, kdybych ji nezvolil.

45 Volba a obětovaná příležitost
Se 120,- Kč (omezený zdroj) si můžete ve své oblíbené restauraci zakoupit (a spotřebovat) např. 6 piv nebo 1 pivo a jídlo. Vzhledem k omezenosti zdrojů se musíte rozhodnout pro jednu variantu, případně zvolit ještě jinou variantu, na kterou stačí Vaše zdroje. ? Problém volby spočívá v tom, že abychom získali věc A, musíme se obvykle vzdát věci B, kterou bychom také chtěli. Obětujeme tak příležitost získat věc B (to je „cena“ za to, že máme věc A)

46 Volba a obětovaná příležitost
X … nebo půjdu raději na brigádu (doprava bude stát 60 Kč), abych si vydělal nějaké peníze (např. 300,- Kč)? Půjdu dnes odpoledne do kina (za lístek zaplatím 160 Kč)… S volbou jsou spojené tzv. náklady obětované příležitosti – angl. opportunity costs (oportunitní náklady) – představují něco, čeho se musíme vzdát, jestliže chceme získat něco jiného. Chceme-li jít do kina, musíme se vzdát ušlého výdělku na brigádě (300,- Kč) a naopak, chceme-li jít na brigádu, musíme se vzdát požitku filmu v kině. Co zvolíme?

47 Náklady obětované příležitosti
Pokud půjdete do kina, jaké budou vaše ekonomické náklady? Reálně zaplatíte 160 Kč a ještě se ochudíte o 300 Kč za brigádu (přestože je fakticky nezaplatíte, jen jste měli možnost je získat, ale nevyužili jste ji). Celkem jsou tedy Vaše ekonomické náklady návštěvy kina: = 460 Kč. Pokud byste šli na brigádu, skutečně si vyděláte 300 Kč (a ještě ušetříte 160 Kč za kino). Na druhou stranu zaplatíte 60 Kč za dopravu a ještě se ochudíte o požitek z kina. Celkem jsou tedy Vaše ekonomické náklady brigády: 60 + požitek z kina = ? Kč. Vaše rozhodnutí, bude záviset na tom, zda má pro Vás požitek z kina větší nebo menší hodnotu (užitek) než 400 Kč. Pokud bude hodnota větší než 400 Kč, budou celkové ekonomické náklady brigády příliš vysoké a raději zvolím kino. Pokud bude menší než 400 Kč, pak zvolím brigádu. 460 = 60 + požitek z kina 400 = požitek z kina

48 Náklady obětované příležitosti
Představte si, že Vám byla nabídnuta jednorázová brigáda (účast ve volební komisi) na sobotní odpoledne (10 hodin) s platem 500 Kč/hod. Jak se rozhodnete: a) Jestliže nemáte v sobotu nic na práci (máte tzv. volný čas)? b) Jestliže se dozvíte, že se v sobotu odpoledne vdává Vaše sestra. Ovlivní to Vaše rozhodnutí? Jaké Vám vznikají v obou případech oportunitní náklady?

49 Další pojmy Vstupy a výstupy – součást každého výrobního procesu; prvotní a druhotné (meziprodukt) Technologie (výrobní metoda) – kombinace zdrojů a výrobního postupu Hranice produkčních možností (PPF) – vyjadřuje možnosti výroby dvou statků při omezených zdrojích, tj. hranici mezi dosažitelnou a nedosažitelnou úrovní produkce. Jestliže ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně.

50 Další pojmy Externality – nezamýšlené vstupy a výstupy výroby, které neprocházejí trhem a působí na externí subjekty; není s nimi spojena směnná hodnota (neplatí se za ně) Pozitivní ext. – užitečné vedlejší efekty činnosti ek. subjektů Negativní ext. – škodlivé vedlejší účinky výroby (např. znečištění ŽP) Veřejné statky – obecně prospěšné statky, které nemůže zajišťovat soukromý sektor, proto je poskytuje veřejný sektor (stát); poskytují se zdarma a všem, tzn. nelze vyloučit jednotlivé subjekty z jejich spotřeby; nemají tudíž tržní ocenění a na trhu se s nimi neobchoduje; silnice, vzdělání, policie, hasiči, obrana státu, aj. Oproti tomu existují i tzv. přírodní statky (slunce, voda, vzduch,aj.) Dělba práce – rozčlenění výrobního procesu na jednotlivé části a specializaci pracovních úkonů; jedna z hlavních metod zvyšování produktivity práce S dělbou práce vznikl problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci (vznik trhu). Pokud šlo o první formy, bylo možné vyměňovat výrobek za výrobek (tzv. barter). Postupně složitější dělba práce se toto stává velmi obtížným a dochází ke vzniku peněz. Problémem pozitivních externalit je, že je po nich velká poptávka (jsou užitečné a zdarma), ale žádná nebo malá nabídka (nikdo není ochotný je nabízet zdarma). U negativních externalit je naopak (někdy velká) nabídka, ale nikdo je nechce poptávat (protože nám škodí) Dělba práce na druhou stranu způsobila vyšší závislost mezi jednotlivými subjekty, jež předtím mohly fungovat relativně samostatně.

51 Otázky, na které by nám měla ekonomie pomoci najít odpovědi:
Jak by mělo fungovat naše národní hospodářství? Jak poznáme, že funguje dobře nebo špatně? Proč dostávám za svou práci tak nízkou mzdu? Proč ceny v obchodech rostou a někdy i klesají? Proč nejsou stále stejné? Proč jsou některé věci tak drahé? Jak to, že v zahraničí jsou některé věci levnější? Proč nemohou někteří lidé najít zaměstnání? Proč podniky propouštějí? Proč není kurs koruny vůči euru 1:1? Proč vláda zvyšuje daně? Proč máme schodkový státní rozpočet a stále větší státní dluh? Proč se vláda zadlužuje? U koho? Kdo to zaplatí? Proč se prodlužuje důchodový věk? Budu mít v důchodu dostatečný příjem, abych se uživil(a)? Co mám dělat abych si zajistil dobré živobytí do konce života? Jak to, že se mají v jiných zemích lépe/hůře než u nás? Proč jsou stále větší rozdíly mezi chudými a bohatými? Proč nemáme všichni stejné bohatství? Proč se tolik domácností zadlužuje a není schopno splácet své dluhy? Proč jsou pro nás peníze tak důležité? Kdy jich budu mít dostatek? Do čeho mám investovat svůj čas, úsilí nebo své peníze? Jak to udělat, abych se měl dobře a nemusel pracovat? Jde to zařídit?