STOLETÁ VÁLKA ANGLIE FRANCIE

Prezentace na téma: "STOLETÁ VÁLKA ANGLIE FRANCIE"— Transkript prezentace:

1 STOLETÁ VÁLKA 1337-1453 ANGLIE FRANCIE
Konflikt byl vnímán jako pokračování letitého anglo-francouzského nepřátelství. Stav napětí mezi anglickými a francouzskými králi přetrvával od vítězného tažení normanského vévody Viléma, který si podrobil Anglii v 11. století. Neválčilo se plných sto let, období války se pravidelně střídala s časem příměří a klidu zbraní.

2 INVAZE ANGLIČANŮ DO FRANCIE
Anglický král Eduard III. zakázal vývoz anglické vlny do flanderských měst, zároveň vypracoval plán na znovudobytí Akvitánie, která kdysi patřila anglické koruně a nyní ji ovládal francouzský panovník. V říjnu 1337 Angličané obsadili město Cadzand, vypukla stoletá válka. Brzy poté bylo uzavřeno příměří, Anglii došly finanční prostředky na další válečné operace Eduard III. vznesl nárok na francouzský trůn a v roce 1340 opět vpadl do Francie. V námořní bitvě u Sluis byli Francouzi poražení, ale pro nedostatek financí byly boje ze strany Eduarda III. ukončeny. V roce 1346 anglický král obnovil útoky na Francii a vylodil se s armádou o síle mužů v Normandii. V bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 zvítězili Angličané nad neukázněnými oddíly francouzského krále Filipa VI. Francouzům nepomohly v bitvě ani oddíly janovských střelců z kuší, bojiště ovládli angličtí lučištníci vyzbrojení dlouhými luky. Jejich palba decimovala francouzskou jízdu i pěchotu. Zkázu výkvětu francouzské šlechty dovršili angličtí rytíři a waleští pěšáci, kteří dobíjeli raněné nepřátele. V bitvě také padl spojenec Francie Jan Lucemburský- český král. V srpnu 1347 dobyli Angličané přístav Calais, který vlastnili až do roku Město fungovalo jako středisko obchodu s vlnou, cínem a olovem. Další boje byly přerušeny morovou epidemií, která v letech postihla Evropu.

3 Původ anglického dlouhého luku je třeba hledat ve Walesu
Původ anglického dlouhého luku je třeba hledat ve Walesu. Stal se obávanou zbraní anglických králů. V Anglii se lukostřelba stala národním sportem, kterému se věnovali muži všech věkových kategorií. Účinný dostřel byl kolem metrů, trénovaný lučištník dokázal za minutu vypustit na cíl šípů. Lučiště se vyrábělo z tisového nebo jasanového dřeva. Francouzi nenáviděli anglické lučištníky takovým způsobem, že slibovali každému zajatci, kterého chytí, useknutí ukazováčku a prostředníku (prsty nutné k natažení tětivy). Jako gesto vzdoru potom lučištníci už z dálky ukazovali Francouzům tyto dva vztyčené prsty. Chtěli tím ukázat, že prsty ještě mají a mohou Francouze bez problémů postřílet. Anglický lučištník připravený ke střelbě

4 Kuše byla v Evropě použita již v 11
Kuše byla v Evropě použita již v 11. století, křižáci používali tuto zbraň proti Turkům. Šipky byly v porovnání se šípy pro střelbu lukem mnohem kratší, ale hmotnost měly vyšší. Nabíjení bylo delší, nejlepší střelci dokázali vystřelit max. dvakrát za minutu. Při nabíjení byl střelec velmi zranitelný, proto byl na bojišti doplňován o pavézníka, který přenášel ke střelci velký obdélníkový štít. Za ten se mohli během nepřátelské střelby ukrýt oba. Bohužel v bitvě u Kresčaku Janovanům pavézy chyběly, protože povozy, na kterých byly převáženy na místo boje, se opozdily. Podle zpráv kronikářů před bitvou vydatně pršelo, angličtí lučištníci si jednoduše během deště tětivy sundali. Kuše však potřebují pro takový úkon speciální pomůcky a ty také chyběly. Janovský střelec z kuše

5 OBNOVENÍ BOJŮ V roce 1350 se stal novým francouzským králem Jan II. V roce 1355 vpadl nejstarší syn anglického krále Eduard z Woodstocku do Bordeaux. V roce 1356 zvítězili Angličané v bitvě u Poitiers, francouzský král Jan byl zajat a převezen do Londýna. Armády obou válčících království se v této době skládaly z velké části z námezdných žoldnéřských sil. V obdobích míru se tito vojáci ocitali bez práce i bez prostředků na obživu. Vytvářeli svobodná bratrstva, která si brala chybějící potraviny násilím. V 90. letech 14. století podnikli Francouzi několik úspěšných nájezdů na anglické pobřeží. Potom bylo vyhlášeno další příměří. Nové kolo bojů začalo v roce 1415 anglickým dobytím města Harfleur. 25. října 1415 v bitvě u Agincourtu opět díky lučištníkům zvítězili Angličané. Anglický král ovládl téměř polovinu Francie, získal za spojence burgundského vévodu. Burgunďané zásobovali anglickou armádu, zároveň vedli partyzánskou válku na francouzských hranicích. Nový následník francouzského trůnu Karel VII. musel stále ustupovat.

6 V některých bitvách dostali angličtí rytíři, kterých bylo ve Francii vždy mnohem méně než stejně urozených Francouzů, rozkaz bojovat pěšky. Koně byli odvedeni do vzdáleného tábora. Svou přítomností mezi neurozenými pěšáky posilovali rytíři morálku celé armády. Bylo jisté, že pokud se bitva nebude vyvíjet pro Anglii dobře, neujedou z bojiště. Bez koňů rytířům nezbývalo nic jiného než bojovat stejně statečně jako ostatní. Anglický rytíř v plátové zbroji první pol.15.století

7 Francouzští rytíři se svoji odvahou i uměním vyrovnali svým anglickým protějškům.
Řadu potupných porážek si způsobili díky své nezkrotné touze po slávě a odmítáním uposlechnout rozkazy vrchních velitelů. Francouzská vysoká šlechta vyjížděla na válečné výpravy s velkým množstvím koní. Urozený rytíř vlastnil válečného, dobře rostlého koně do samotné bitvy. Na bojiště přijížděl na dalším koni, aby válečného koně před bitvou neunavil. Náhradní díly zbroje a další zbraně převážel další kůň. Potom tu byl ještě rytířův doprovod, který také jezdil na koních. Francouzský rytíř

8 jedna z filmových podob slavné Francouzky
JOHANKA Z ARKU „PANNA ORLEÁNSKÁ” Narodila se ve vesnici Domrémy v rodině zámožnějšího sedláka. V době dospívání začala slyšet hlasy svatých, kteří ji oznámili, že je Bohem vyvolená a má zachránit Francii. V sedmnácti letech přesvědčila o svém poslání dvořany Karla VII. Karel ji uvěřil v roce1429 také. Dostala zbroj i koně a připojila se k vojsku, které bránilo Orléans. Povzbuzené francouzské oddíly donutily Angličany vzdát se dalšího obléhání a ustoupit. Karel byl v doprovodu Johanky slavnostně korunován na francouzského krále v Remeši. Francie začala konečně vítězit, ale Johanka ztratila podporu krále. Bez nutných posil vedla se svými oddíly veteránů boj s nenáviděnou Anglií. V dubnu 1430 byla při obraně města Compiégne zajata Burgunďany. Karel VII. odmítl zaplatit za Johanku výkupné. Burgunďané ji prodali Angličanům. Byla odsouzena za kacířství a 30. května 1431 upálena v Rouenu. Jana z Arku jedna z filmových podob slavné Francouzky Jana z Arku malba z roku 1485

9 ZÁVĚREČNÉ KOLO BOJŮ Po několika porážkách anglické armády se burgundský vévoda v roce 1435 rozhodl opustit spojenectví s Anglií. Anglickým velitelům opět začaly chybět peníze na mzdy, Burgundsko se připojilo na stranu Francie. Francouzský král Karel VII. doplnil armádu o jednotky polního dělostřelectva, které i když ještě bylo v počátcích svého vývoje, do značné míry eliminovalo taktiku anglických lučištníků. Do roku 1450 Francouzi vyhnali anglické vojáky z oblasti Normandie. V poslední velké bitvě u Castillonu 1453 byl anglický postup zastaven palbou 300 děl. Ztráty Angličanů byly obrovské, v bitevní vřavě zahynul i velitel jejich vojska. Po dobytí města Bordeaux se dostala pod kontrolu Francouzů také oblast Akvitánie. Válka skončila porážkou Anglie.

10 LITERATURA Dějepis 7: Středověk a počátky nové doby. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN ŠŤASTNÝ, Petr. Nejdelší válka středověku: Stoletá válka I. Živá historie. Brno, červen 2009, s ISSN ŠŤASTNÝ, Petr. Fortuny kolo vrtkavé: Stoletá válka, 2. díl. Živá historie. Brno, červenec-srpen 2009, s ISSN ŠŤASTNÝ, Petr. Bůh poslal Francouzům Pannu: Stoletá válka,3. díl. Živá historie. Brno, září 2009, s ISSN KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev: Rytířské bitvy a osudy II vyd. Praha: Mladá fronta, Arma Musae, 4. ISBN Odkaz na stažené obrázky z internetu [ ]