VLADISLAV JAGELLONSKÝ 1471-1516 KRÁL BENE=DOBŘE Narodil se v roce 1456. Byl nejstarším synem polského panovníka Kazimíra. Byl zvolen českým králem v nepřítomnosti.

Prezentace na téma: "VLADISLAV JAGELLONSKÝ 1471-1516 KRÁL BENE=DOBŘE Narodil se v roce 1456. Byl nejstarším synem polského panovníka Kazimíra. Byl zvolen českým králem v nepřítomnosti."— Transkript prezentace:

1 VLADISLAV JAGELLONSKÝ 1471-1516 KRÁL BENE=DOBŘE Narodil se v roce 1456. Byl nejstarším synem polského panovníka Kazimíra. Byl zvolen českým králem v nepřítomnosti 27. května 1471 v Kutné Hoře, bylo mu patnáct let. Tím české stavy splnily smlouvu, kterou uzavřel Jiří z Poděbrad s polským králem Kazimírem. Vladislav však nebyl králem všech zemí Koruny české. Uherský král Matyáš Korvín vládl celé Moravě, Slezsku a Lužici. Od roku 1471 do roku 1490, kdy zemřel bez dědiců Korvín, byli čeští králové dva. Žádný ze soupeřů nedokázal získat nad protivníkem převahu. Vydržování žoldnéřských jednotek prodlužovalo hospodářské problémy našeho království. Politická nejednotnost znovu poskytla prostor k řádění lapkovských bratrstev i ozbrojených družin feudálů. Konečnou tečkou za vleklým sporem bylo setkání obou panovníků v Olomouci v roce 1479. Vladislavovi byla přiznána vláda jen v Čechách. Matyáš měl svrchovanou moc nad Moravou, Slezskem a Lužicí a mohl také užívat titul český král. Pokud by Vladislav zemřel dříve než Matyáš a nedočkal se syna, potom měl uherský král nárok i na Čechy. V opačném případě by Vladislav získal zpět po smrti Matyáše Moravu, Slezsko i Lužice, ale až po zaplacení 400 000 zlatých. Česká šlechta udělila záhy Vladislavovi přezdívku král Bene, protože si nechtěl mezi tehdy velmi mocnou šlechtou vytvářet nepřátele a tak na většinu požadavků jejích představitelů reagoval smířlivým "bene, bene", dobře, dobře.

2 ZAPOMENUTÁ DEFENESTRACE 1483 Vladislav Jagellonský byl katolík, v Čechách však bylo povoleno katolické i kališnické vyznání. Soužití těchto skupin bylo zejména v Praze občas velmi neklidné. Již za Jiřího z Poděbrad byli do pražských radnic dosazeni umírnění husité. Během dlouhých let nerušeného vývoje se tito radní začali nezákonně obohacovat z příjmů do městských pokladen. Vladislav Jagellonský nedokázal účinně zajistit na radnicích pořádek. Došlo pouze k výměně konšelů, do úřadu nastoupili konšelé katoličtí. Boj mezi příznivci obou vyznání se rozhořel novým plamenem. 24. září 1483 zaútočili radikální husité na radnice tří pražských měst. Radikálové usmrtili vyhozením z oken radnic několik konšelů, potom vyrabovali několik pražských kostelů a ještě téhož dne večer podnikli rozsáhlý pogrom v židovské čtvrti. Všichni katoličtí duchovní byli vyhnáni z města. Král až v roce 1485 uzavřel s měšťany Prahy smlouvu o náboženské svobodě, poddaný si mohl nezávisle na své vrchnosti zvolit, jaké vyznání bude praktikovat.

3 ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU ŠLECHTY Odedávna byla hlavním zdrojem příjmů šlechtice renta. Dvakrát ročně odevzdávali poddaní vrchnosti dohodnutý poplatek z výnosu zapůjčených polností. V druhé polovině 15. století už zisk z renty neuspokojoval rostoucí nároky panstva, válkami a epidemiemi ubylo platících poddaných. Feudálové se pustili do podnikání ve vlastní režii. Zpustošená pole přeměnili na pastviny pro stáda ovcí. Dalším zdrojem příjmů bylo rybnikářství. Chov ryb byl mimořádně výhodný. Ryby představovaly jediný masitý pokrm povolený pro četné dny křesťanských postů. Z větších vesnic vznikala na panstvích feudálů nová poddanská města. Z včerejšího rytíře se šlechtic proměnil v zítřejšího podnikatele.

4 ZFORMOVÁNÍ ČESKÉHO STAVOVSKÉHO STÁTU V roce 1490 zemřel Matyáš Korvín, v červenci téhož roku byl Vladislav Jagellonský zvolen za uherského krále. Vladislav se v roce 1491 přestěhoval z Prahy do Budína. Vladislava obklopili uherští magnáti. Panovnická moc v Čechách tím okamžikem přestala téměř existovat. Moci v Čechách se chopila česká šlechta, vznikl stavovský stát. K charakteristickým rysům stavovského státu patřilo omezení panovníkovy moci a vzestup úlohy zemského sněmu, na kterém zástupci vyšší šlechty=panstva, nižší šlechty=rytířů a měšťanů královských měst rozhodovali o nejdůležitějších otázkách vnitřní, zahraniční i finanční politiky země. Čtvrtý stav=církev po husitských válkách ztratil politickou moc v Čechách. Panovník přestal být suverénním vládcem, musel respektovat mínění stavovské obce a připadla mu role reprezentanta státu. Za Vladislava Jagellonského platilo:„Ty jsi náš král, my jsme tvoji páni!”

5 VZPOURA KUTNOHORSKÝCH HAVÍŘŮ Mezi lety 1494-1496 bohatí těžaři ve velkém rozkrádali drahý kov určený pro státní mincovnu. Podmínky prostých havířů se zhoršovaly. Od jara 1495 docházelo k opakovaným bouřím proti královskému hofmistrovi v Kutné Hoře, který měl tyto problémy na svědomí. 10. července 1496 přerostly protesty v otevřené povstání několika tisíc horníků. Horníci se utábořili na blízkém vrchu Špimberku. Byli obklíčeni vojenskými jednotkami, havíři vyslali k oblehatelům poselstvo se zprávou pro krále. Poselstvo bylo zatčeno a 5. srpna bylo deset kutnohorských havířů popraveno, ostatní horníci se vzdali dalších pokusů o protest. Vladislav nařídil přešetření procesu, popravení byli dodatečně uznáni za nevinné. PŘÍPAD DALIBORA Z KOZOJED V roce 1496 se vzbouřili proti rytíři Adamovi Ploskovkému z Drahonic na Litoměřicku jeho vlastní poddaní. Za skutečně nelidské chování se pomstili útokem na jeho tvrz, svého pána donutili podepsat glejt, ve kterém je všechny osvobodil od poddanství. Sousední rytíř Dalibor z Kozojed využil situace a obsadil panství Adama Ploskovského, zaměstnal na svých pozemcích uprchlé poddané. Skutečnost se tedy zásadně liší od pověsti, kterou sepsal Alois Jirásek. Z ochránce poddaných se po studiu soudních zpráv vynoří obraz klasického dravého feudála, který neváhal a ukradl panství svého souseda. Také pověst o houslích, na které měl Dalibor ve vězení hrát, má jiný výklad. Húsle byly ve středověku mučící nástroj v podobě skřipce. Tělo bylo tak dlouho napínáno, až obviněný začal vypovídat. Dalibor byl odsouzen za krádež a v roce 1498 popraven.

6 SPOR ŠLECHTY S MĚŠŤANY KRÁLOVSKÝCH MĚST V souvislosti s rozvojem poddanských měst se zrodil spor o monopol na vaření piva mezi podnikavým panstvem a měšťany královských měst. Pivo se ve středověku vařilo husté, především z ječmene. Mok se považoval nejen za nápoj, ale také za relativně levnou a sytou potravu. Právo várečné bylo jedním z hlavních privilegii každého královského města. Dravý šlechtický živel začal také ve svých městech zakládat pivovary, šenky a hospody. Na konci 15. století byl monopol královských měst rozvrácen. Feudálové vydali na svých panstvích příkaz, aby si poddaní přestali vařili pivo podomácku. Poddaní teď museli kupovat a pít výhradně pivo z poddanských měst. V roce 1500 vyšlo Vladislavské zemské zřízení – zákoník, do kterého vyšší šlechta prosadila článek o popření práva účasti měšťanů královských měst na zemském sněmu. I když podali měšťané stížnost, král Vladislav neustoupil, protože byl v područí panstva, které si nechtěl znepřátelit. K ukončení sporu došlo Svatováclavskou smlouvou v roce 1517, kdy byla znovu potvrzena právoplatnost účasti měšťanů na zemském sněmu a panstvu bylo dovoleno svobodně podnikat.

7 LUDVÍK JAGELLONSKÝ 1516-1526 Narodil se v roce 1506, matka Anna zemřela brzy po porodu. Ludvíkův otec Vladislav Jagellonský syna vychovával v Uhrách. V roce 1509 byl Ludvík korunován v Praze na českého krále, předtím už byl korunován na krále Uher. Po smrti otce nastoupil do úřadu českého krále. V době nepřítomnosti Ludvíka v českém království řídila zemi skupina šlechticů v čele s Jiřím Lvem z Rožmitálu. Jako panovník navštívil Čechy jen jednou a zdržel se celý rok. Bylo to v době, kdy v Uhrách řádila morová epidemie.

8 1526 BITVA U MOHÁČE SMRT LUDVÍKA JAGELLONSKÉHO V roce 1524 zahájili Turci další útok proti Uhrům. Sultán Soliman II. chtěl pojit ke své říši další část Evropy. Protože Ludvík zdědil i uherskou korunu, musel hrozbě tureckého nebezpečí čelit. Mladý panovník však nerozuměl válečnictví, nikdy se nezapojil do nějaké bitvy. Hrdá uherská šlechta krále přesvědčila, že místo mírového jednání bude panovník bojovat s Turky na bitevním poli. Situace v uherské armádě byla velmi špatná, oddíly se shromažďovaly velmi pomalu, chyběla nutná výzbroj. Mnoho Ludvíkových spojenců na poslední chvíli zpomalilo svůj postup do Uher. 29. srpna 1526 se křesťanská armáda v síle 20 000 mužů postavila u Moháče proti Muslimům, kterých bylo 55 000. Mladý panovník vyprovokovaný sebevědomými uherskými veliteli dal příkaz k útoků svých jezdeckých oddílů. Turci uherskou armádu během necelých dvou hodin rozdrtili. Padlo 15 000 křesťanů. Honosná zbroj, kterou měl Ludvík na sobě, stáhla krále do bažiny, když se pod ním splašil kůň. Tělo mrtvého krále bylo vyproštěno z bažiny až po dvou měsících a v listopadu 1526 pietně pohřbeno. Novým českým králem byl zvolen v říjnu 1526 Ferdinand I. Habsburský manžel Anny Jagellonské.

9 LITERATURA ČORNEJ, Petr, Ivana ČORNEJOVÁ, Ivan RADA a Vratislav VANÍČEK. Dějiny Zemí Koruny české I. 2. vyd. Praha: Paseka, 1993. ISBN 80-85192-59-4. HORA, Petr. Toulky českou minulostí: Druhý díl. 1. vyd. Praha: Práce, 1991. ISBN 80-208- 0111-1. HROCH, Miroslav. Dějepis: II. díl. 2. vyd. Praha: Práce, 1991. ISBN 80-208-0320-3. Dějepis 7: Středověk a počátky nové doby. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238- 558-4. ŠŤASTNÝ, Petr. Půlstoletí polské dynastie: Jagellonská vláda v českých zemích. Živá historie. Brno, Duben 2008, s. 11-13. ISSN 1802-2278. JORDÁNEK, Jiří. Zapomenutá pražská defenestrace: Převrat na pražských radnicích roku 1483. Živá historie. Brno, Červen 2011, s. 51-53. ISSN 1802-2278.