„Bezobratlí“ RNDr. Jana Schenková, Ph.D. Materiály: 1. prezentace (Studijní materiály/Učební materiály) 2. videa k „bezobratlým“ (Studijní materiály/Učební.

Prezentace na téma: "„Bezobratlí“ RNDr. Jana Schenková, Ph.D. Materiály: 1. prezentace (Studijní materiály/Učební materiály) 2. videa k „bezobratlým“ (Studijní materiály/Učební."— Transkript prezentace:

1 „Bezobratlí“ RNDr. Jana Schenková, Ph.D. Materiály: 1. prezentace (Studijní materiály/Učební materiály) 2. videa k „bezobratlým“ (Studijní materiály/Učební materiály/Fylogeneze a diverzita bezobratlých) 3. přehled systému bezobratlých, zpracoval doc. Horsák (Studijní materiály/Učební materiály) úvod Fylogeneze a diverzita živočichů Zkoušení: dobře se naučte, je to těžká zkouška, chce to i 10 dní!

2 úvod Prokaryota Eukaryota Dvě skupiny (nadříše) buněčných organismů:  Prokaryota – bakterie, archea a sinice mají jádro (nukleoid) ve formě jedné kruhové molekuly DNA neoddělené od cytoplazmy membránou bez mitochondrií, chloroplastů, cytoskeletu  Eukaryota – rostliny, houby, „řasy“, „prvoci“ a živočichové - vznikla z archeí, po získání cytoskeletu a schopnosti fagocytovat - vznik eukaryotické buňky je nejzásadnější změna od vzniku života

3 Vznik eukaryotické buňky: vzniká symbiotický komplex buněk spolupracujících na společném metabolismu, který byl doprovázen stálým tokem genů Lynn Margulisová 1970 a 1996 Teorie endosymbiózy vznik eukaryotické buňky Eukaryota

4 charakteristika Prokaryota Eukaryota  Eukaryota změny oproti prokaryotickým organizmům: 1. změna topologie buněčných membrán 2. reorganizace genetického materiálu 3. vznik buněčné kostry neboli cytoskeletu základní znaky eukaryot: mají buněčné jádro - nucleus - s více a složitějšími chromozómy; jádro je oddělené od cytoplazmy membránou mají mitochondrie, případně chloroplasty a další různé organely, mají cytoskelet množí se nepohlavně - mitózou, ale i pohlavně

5 Klasické dělení eukaryot Dle amerických autorů Cavalier-Smith (1983) a Corliss (1994)  Archezoa (praprvoci) – jednobuněční bez mitochondrií, chloroplastů, Golgiho aparátu, hydrogenosomů, peroxisomů  Protozoa (prvoci) - jednobuněční s mitochondriemi, chloroplasty a Golgiho aparátem  Chromista – bezbarví bičíkovci, zoosporní houby, jednobuněčné a vláknité řasy (mimo zelených řas)  Plantae – mnohobuněčné organizmy s chloroplasty  Fungi – heterotrofní eukarotické organizmy produkující buněčnou stěnu  Animalia – mnohobuněčné heterotrofní organizmy Protista zahrnovala dříve jednobuněčné „živočišné“ organizmy. Dle fylogenetického pojetí se jedná o polyfyletický taxon bez společného předka založený pouze na symplesiomorfním znaku - jednobuněčnosti. předfylogenentické dělení Eukaryota Protista NEUČTE SE !

6 Fylogenetické dělení eukaryot – nové: 6 „říší“ fylogenetické dělení Eukaryota Opisthokonta: houby, mnohobuněční živočichové, někteří „prvoci“ Amoebozoa: měňavky, hlenky, řada „bičíkovců“ (pohyb hlavně bičíky) Rhizaria: „bičíkovci“ a kořenonožci (pohyb hlavně panožkami) Excavata: většinou „bičíkovci“ (např. trypanozomy, diplomonády) a někteří kořenonožci Archaeplastida: pravé rostliny, zelené řasy, ruduchy a glaukofytní řasy Chromalveolata: různí „prvoci“ (např. nálevníci, obrněnky, výtrusovci), „řasy“ a „plísně“ Unikonta Bikonta * * * * linie, kde vznikly mnohobuněčné formy © Horsák naučit se!

7 společné znaky jednobuněčných Eukaryota Jednobuněčná Eukaryota - společné znaky:  pohybové organely – bičíky (flagella), brvy (cilie), cirry, undulující membrány a membranely, panožky (pseudopodia)  mikrotubuly – podílí se na stavbě pohybových organel 9 dvojitých mikrotubulů po obvodu 2 centrální mikrotubuly dineinová raménka plazmatická membrána axonema = svazek mikrotubulů uvnitř bičíku klouzavý pohyb mikrotubulů probíhá jejich posouváním dineinovými raménky za spotřeby 2 ATP

8 společné znaky jednobuněčných Eukaryota Jednobuněčná Eukaryota - společné znaky:  pohybové organely – panožky pseudopodie typy pseudopodií: lobopodie – laločnaté panožky filopodie – nitkovité panožky retikulopodie – podobné jako filopodie, ale s anastomozami (příčnými spojkami) axopodie – mikrotubuly silně vyztužené s lepivou rheoplazmou na povrchu typy panožek: lobopodie axopodie filopodie retikulopodie

9 společné znaky jednobuněčných Eukaryota Jednobuněčná Eukaryota - společné znaky:  život v tekutinách – voda, stačí i tenká povrchová blanka, tělní tekutiny (parazité, symbionti)  šíření a přečkání nepříznivých podmínek - spóry = struktury sloužící k rozmnožování, adaptované k šíření a snášení nepříznivých podmínek, většinou bez zásobních látek cysty = klidová stádia s celistvým mimobuněčným obalem – chitin, vzácněji celulóza – sloužící k přečkání nepříznivých podmínek  potrava – komplexní organické molekuly v rozpuštěné formě = osmotrofie nebo pevné částice – detrit, bakterie, jiné jednob. organismy = fagotrofie, smíšená výživa = mixotrofové nebo s autotrofními symbionty

10 Opisthokonta: Choanoflagellata Amoebozoa: Lobosea - lalokonozí Rhizaria: Foraminifera - dírkonošci Heliozoea - slunivky Radiolaria - mřížovci Filosea - nitkonozí Excavata: Euglenozoa - bičivky a krásnoočka Archaeplastida Chromalveolata: Apicomlexa - výtrusovci Ciliophora - nálevníci vybrané skupiny jednobuněčných Eukaryota Výběr důležitých skupin jednobuněčných eukaryot (označené zeleně tučně) - trubénky © Horsák

11 charakteristika Amoebozoa Lobosea „říše“ AMOEBOZOA - měňavkovci Lobosea – lalokonozí  charakteristickým znakem je vytváření laločnatých panožek lobopodií – pohyb, potrava  buňky nahé (Gymnamoebia) nebo se schránkou (Testaceolobosia)  ektoplazma hyalinní (sklovitá) a endoplazma zrnitá Gymnamoebia – améby Gymnamoebia  buňky bez schránky  vodní a terestrické biotopy, i endobiotické  pohyb řízeným cytoplazmatickým prouděním a valením  některé druhy vytvářejí cysty (pokud jsou vícejaderné, slouží i k pomnožení)

12 zástupci Amoebozoa Lobosea Gymnamoebia Gymnamoebia – améby Amoeba proteus – měňavka velká  až 1 mm, žije v detritu a na rostlinách stojatých vod http://www.youtube.com/watch?v=pvOz4V699gk http://www.youtube.com/watch?v=pvOz4V699gk Entamoeba histolytica – měňavka úplavičná  původce amébové dysentérie (krvavé průjmy, horečka, vyčerpání)  forma „minuta“ žije neškodně v tlustém střevě; tvoří cysty – přenos z fekálií na nového hostitele  může se změnit na silně patogenní formu „magna“ produkující proteolytické enzymy  tropy a subtropy, střevní parazit člověka

13 charakteristika Amoebozoa Lobosea Testaceolobosia Testaceolobosia – krytenky  sladkovodní, mořské a terestrické biotopy, vlhká půda nebo mech  buňka kryta schránkou nebo šupinkami  otvor pro panožky = pseudostom  schránky z kamínků = xenosomata; schránky z anorganických destiček produkovaných buňkou = idiosomata; schránky z organických látek vylučovaných buňkou = pseudochitinózní

14 zástupci Amoebozoa Lobosea Testaceolobosia Nebela - zdobenka  schránka z vápenitých destiček (idiosomata) Centropyxis - ježenka  schránka pseudochitinózní s xenosomaty Arcella Difflugia Nebela Centropyxis Arcella - štítovka  pseudochitinózní schránka Difflugia - rozlitka  schránka z nerostných úlomků (xenosomata)

15 charakteristika Rhizaria „říše“ RHIZARIA  morfologicky i ekologicky heterogenní skupina kořenonožců a některých „bičíkovců“  panožky sloužící k pohybu: typu filopodie (nitkovité), reticulopodie (síťovité), axopodie (paprsčité vyztužené mikrotubuly) Filosea – nitkonozí Heliozoea – slunivky Foraminifera – dírkonošci Radioloria – mřížovci buňka retikulopodie (Foraminifera) filopodie (Filosea) axopodie (Heliozoea a Radiolaria)

16 Filosea – nitkonozí  mořští, sladkovodní, terestričtí zástupci  schránkatí i bez schránek  panožky nitkovité (filopodie), výjimečně větvené nebo s anastomózami (spojkami)  filopodie jsou vyztuženy fibrilární osou z aktinových filamentů Euglypha – křeménka  schránka z křemičitých idiosomat, na rašelinících a vodních rostlinách Nuclearia  bez schránky, často dlouhé filopodie charakteristika a zástupci Rhizaria Filosea Euglypha Nuclearia

17 charakteristika Rhizaria Heliozoea Heliozoea – slunivky  mořští, sladkovodní, planktonní, přisedlí  paprsčité axopodie (od toho název skupiny)  v životním cyklu bičíkaté stádium  kromě axopodií jsou i filopodie  dělení na 5 skupin podle axopodiální stavby mikrotubulů  Heliozoea asi nejsou momofylum axopodium endoplazma s jedním nebo mnoha jádry vakuolizovaná ektoplazma

18 charakteristika a zástupci Rhizaria Heliozoea Actinosphaerium eichhorni - slunivka obecná  bez schránky, velký počet jader, na porostech vodních rostlin Acanthocystis aculeata – osténka ježitá  kulovitá schránky s křemičitými destičkami a osténky, na vodní ch rostlinách A. eichhorni A. aculeata

19 charakteristika a zástupci Rhizaria Foraminifera Foraminifera – dírkonošci  mořští, horninotvorní (kambrium), většinou bentičtí  panožky síťovité (retikulopodie)  schránky vápenité (CaCO 3 ) nebo z mukopolysacharidů, často vícekomorové  střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování (metageneze)  často symbiotické obrněnky zoochlorelly a zooxantelly Globigerina Spiroloculina Textularia

20 charakteristika a zástupci Rhizaria Radiolaria Radioloria – mřížovci  radiálně symetrické schránky z Si0 2 nebo kyselého stroncia  většinou z několika kapsul ve vnitřní kapsule z org. látek je endoplasma, mezi kapsulami vakuolizovaná ektoplasma  vakuolizovaná ektoplazma často se symbionty r. Zooxantella  1 - více jader, axopodie Acanthometra Actinomma Lithocampe vnitřní kapsula s endoplazmou membrána vakuolizovaná ektoplazma axopodie

21 charakteristika a zástupci Excavata „říše“ EXCAVATA Euglenozoa Euglenoidea – krásnoočka Kinetoplastidea – bičivky Bodonida Trypanosomatida Euglenoidea – krásnoočka:  cca 1000 druhů, dva bičíky na přídi, z toho jeden většinou velmi redukován (tzv. zdvojená báze bičíku)  autotrofní organizmy (v sladkých i brakických vodách), i heterotrofní druhy; také možný přechod na heterotrofii při ztrátě chloroplastů Euglena viridis – krásnoočko zelené Euglena gracilis – krásnoočko štíhlé Euglenozoa Euglenoidea Euglena viridis

22 Kinetoplastidea – bičivky:  cca 600 druhů, bakteriofágové, endosymbiotičtí komenzálové a hlavně parazité  přítomen tzv. kinetoplast u báze bičíku – není to organela, ale strukturální komplex = úsek na jediné mitochondrii, který obsahuje velké množství tzv. kinetoplastové DNA Bodonida – volně žijící i parazitičtí Bodo saltans - bodo skákavý – žije v odpadních vodách Ichthyobodo necator - bičivka rybí – volně plovoucí nebo parazitující na pokožce ryb charakteristika a zástupci Excavata Euglenozoa Kinetoplastidea kinetoplast mitochondrie jádro Golgiho aparát Bodo saltans

23 Kinetoplastidea – bičivky: Trypanosomatida – trypanozómy – jen parazitičtí s 1 bičíkem vytváří se různé morfologické formy typické pro různá vývojová stádia jednoho druhu nebo pro různé rody: charakteristika Excavata Euglenozoa Kinetoplastidea amastigotní epimastigotní promastigotní trypomastigotní bičík mikrotubuly endoplazmatické retikulum jádro mitochondrie kinetoplast bazální tělísko (kinetosom)

24 Trypanosomatida – trypanozómy Příklady patogenních (pod)druhů: původce spavé nemoci člověka v Africe  chronická forma Trypanooma brucei gambiense - trypanozóma spavičná spavá nemoc, rezervoár prase; 1. lymfatický systém, 2. krev, přenos inokulací, vektor moucha r. Glossina  akutní forma Trypanosoma brucei rhodesiense - trypanozóma rhodézská, rezervoár antilopa podobné onemocnění u velkých savců v Africe  onemocnění Nagana koňů, hovězího dobytka Trypanosoma brucei brucei - trypanozóma dobytčí charakteristika a zástupci Excavata Euglenozoa Kinetoplastidea Glossina morsitans

25 charakteristika a zástupci Excavata Euglenozoa Kinetoplastidea Trypanosomatida – trypanozómy původcem Chagasovy nemoci v Americe:  Trypanosoma cruzi - trypanozóma americká - Chagasova nemoc, přenos krevsající plošticí rodu Triatoma (čel. Reduviidae), kontaminací z výkalů při sání, rezervoár - drobní savci původce spavé nemoci koní:  Trypanosoma equiperdum - trypanozóma koňská - mimovektorový přenos pohlavním stykem, střední Evropa po II. sv. válce

26 charakteristika a zástupci Excavata Euglenozoa Kinetoplastidea Trypanosomatida – trypanozómy další nemoci způsobují zástupci rodu Leishmania:  Leishmania tropica – ničivka kožní, suché kožní vředy, rezervoár pes  Leishmania donovani – ničivka útrobní, nákazy vnitřních orgánů – „kala azar“ – černá nemoc Leishmania

27 charakteristika Chromalveolata „říše“ CHROMALVEOLATA  zahrnuje dřívější Chromista a Alveolata  mají společného předka, který získal chloroplasty od červených řas (sekundární endosymbióza) Opalozoa – opalinky Dinozoa - obrněnky Apicomplexa – výtrusovci Ciliophora – nálevníci Alveolata

28 charakteristika Chromalveolata Apicomplexa Apicomplexa – výtrusovci  2500 druhů, obligátní endoparazité  vývojový cyklus obsahuje nepohlavní nepohyblivá stádia - spóry (výtrusy), šíření a přenos mezi hostiteli  střídá se několik generací odlišného způsobu množení:

29 charakteristika Chromalveolata Apicomplexa prekonoidální prstence Gregarinidea – hromadinky Coccidea – kokcidie Hematozoea – krvinkovky konoid mitochondrie jádro polární kruh s mikrotubuly Golgiho aparát jadérko Apicomplexa – výtrusovci  apikální komplex – soubor organel, který umožňuje invazivním stádiím (sporozoitům a merozoitům) průnik do buňky  u primitivních extracelulárně parazitujících slouží k přichycení k tkáni mikropóra roptrie (sekreční organela) mikronéma (odvozena od G. aparátu)

30 charakteristika a zástupci Chromalveolata Apicomplexa Gregarinidea – hromadinky  parazité těla bezobratlých, střevo nebo tělní dutina, většinou u členovců  stavba přední protomerit a zadní část s jádrem deutomerit, na protomeritu většinou nádstavec epimerit  primitivní skupina, samčí a samičí gamonti se mnohonásobně dělí nebo u pokročilejších se spojí v syzygii a následně tvoří gametocystu Gregarinidea Gregarina blattarum - hromadinka švábí žije ve střevě švába druhu Blatta orientalis Gregarina polymorpha – žije ve střevě potemníka Tenebrio molitor

31 charakteristika a zástupci Chromalveolata Apicomplexa Coccidea Coccidea - kokcidie  nitrobuněční paraziti, mono nebo heteroxenní (jeden nebo více hostitelů), bez stádia trofozoita  při gametogenezi vznik mnoha samčích mikrogamet, ale jen 1 samičí makrogameta Eimeria stiedae - kokcidie jaterní  jaterní kokcidióza králíků a zajíců, napadají buňky epitelu žlučových kanálků Toxoplasma gondii - kokcidie kočičí  v pohlavní fázi v kočkovitých šelmách, produkce oocyst, ty pozřeny teplokrevným obratlovcem, onemocnění očí, mozku, kongenitální přenos (15-40% nakažených) životní cyklus T. gondii

32 charakteristika Chromalveolata Apicomplexa Hematozoea – krvinkovky  onemocnění: malárie, přenos: komáři rodu Anopheles, člověk mezihostitel, hostitel komár rozmnožování: 1. inokulace sporozoity 2. napadají jaterní parenchym člověka (schizogonie) - probíhá exoerytrocytální fáze, vznikají meronti a v nich několik tisíc merozoitů 3. napadají červené krvinky, probíhá erytrocytální fáze a malarický záchvat 4. s rozpadem krvinek se merozoiti mění na makro a mikrogamoty 5. nasaje je komár a v jeho těle vzniká zygota 6. vznik pohyblivé zygoty (aktivní ookineta) 7. ze střeva do slinných žláz a opět inokulace Hematozoea 6. ookineta oocysta 7. uvolňování sporozoitů 1. sání komára jaterní buňka 2. infikovaná jaterní buňka meront uvolňování merozoitů nedospělý trofozoit dospělý trofozoit meront protržený meront gametocyt 4. gamonti 5. komár saje krev s gamonty mikrogamonti makrogamonti kopulace exoerytrocytální schizogonie 3. napadání červených krvinek erytrocytální schizogonie sporogonie v těle komára

33 charakteristika a zástupci Chromalveolata Apicomplexa Hematozoea – krvinkovky  malárie (ze staroitalského mala aria = špatný vzduch) - epidemické onemocnění v oblasti tropů, subtropů a Středozemí  Plasmodium malariae - zimnička čtvrtodenní - malarické záchvaty po 72 hodinách  Plasmodium vivax - zimnička třetidenní - záchvaty po 48 hodinách  Plasmodium falciparum - zimnička tropická - záchvaty nepravidelné, rezistentní vůči chemoterapeutikům, často končí smrtí, dnes více než 300 milionu lidí Hematozoea Plasmodium vivax

34 charakteristika Chromalveolata Ciliophora Ciliophora – nálevníci  8000 druhů 3 hlavní rysy: stavba kortexu – specifický buněčný pokryv jaderný dualismus – makro a mikronukleus konjugace - jako sexuální proces životního cyklu – výměna částí rozděleného mikronuklea následovaná několika mitózami systém nálevníků:  současný systém na základě ultrastruktury kortexu, somatogeneze, životních cyklů a molekulárních dat

35 charakteristika Chromalveolata Ciliophora struktura kortexu:  součástí kortexu jsou alveoly, extrusómy (obrana a lov), nejčastější obranný typ je trichocysta, kinetodesmální fibrily – stažitelná vlákna napojená na báze brv trichocysta s anorganickým hrotem (při podráždění vystřelení - rychlé řetězení bílkovin - vznik ochranného obalu) kinetodesmální fibrila alveola (váček s roztoky bílkovin a polysachridů)

36 charakteristika Chromalveolata Ciliophora podélné postciliární mikrotubuly bazální tranversální mikrotubuly struktura kortexu:  kontrakce myoném (= svazky filamentů pod mikrotubulárními pásy) - kontrakci ovlivňuje kalcium ne ATP  systém mikrotubulů vyztužuje buňku

37 charakteristika Chromalveolata Ciliophora jaderný dualismus:  jedno či více somatických jader (=makronukleů) a jedno i více jader generativních (=mikronukleů)  makronukley zajišťují normální metabolismus buňky  mikronukley jsou místem genetických rekombinací konjugace:  při konjugaci se spojí 2 buňky stejného druhu  dojde ke vzájemné výměně haploidních jader vzniklých z mikronulkeů  po migraci se oddělí a mohou vytvořit nové vegetativně se dělící klony Konjugace 1. 2 jedinci (konjuganti) se k sobě přiblíží buněčnými ústy 2. makronukleus zaniká 3. mikronukleus (2n) projde meiózou → vzniknou 4 jádra (n) 4. 3 jádra zaniknou 5. zbyde 1 jádro - mitóza → vzniknou 2 jádra (n) (migratorní = blíže k ústům, A a C × stacionární = dál od úst, B a D); vymění si migratorní jádra 6. migratorní a stacionární jádra splynou v jedno (2n) 7. jedinci se rozestupují od sebe, dále jádro a následně i oba konjuganti prochází mitotickým dělením, tvoří se makronukleus a nakonec vzniknou z každého konjuganta 4 jedinci

38 charakteristika Chromalveolata Ciliophora potravní organely:  cytostom = buněčná ústa: často v prohlubni, kolem seřazeny brvy nebo membranely k přihánění potravy  cytopharynx = buněčný hltan  potravní vakuoly kolují v cytoplazmě, trávicí fermenty získávají z váčků vznikajících v lysozomech  cytopyge = buněčná řiť osmoregulační organely = kontraktilní vakuoly:  přívodní houbovité kanálky  pulzující vakuola  kolem ampuly  systém podpírají mikrotubuly, vyprázdnění stahem vakuoly

39 charakteristika Chromalveolata Ciliophora pohybové:  tělo je pokryto brvami (cilie), stavbou podobné bičíkům, slouží k pohybu a přihánění potravy  modifikací vznikají cirry  a lupínkovité membranely

40 Ciliophora – nálevníci celkem 11 skupin, zde 6 nejvýznamnějších: Heterotrichea Heterotrichida - různobrví Spirotrichea – „spodobrví“ Litostomatea Trichostomatida Entodiniomorphida - bachořci Phyllopharyngea Suctorida - rournatky Prostomatea Oligohymenophorea - chudoblanní Hymenostomatida Peniculata Peritrichia - kruhobrví systém Chromalveolata Ciliophora

41 Heterotrichea  dlouhé tělo, často stažitelné  makronucleus dělen makronukleárními mikrotubuly Heterotrichida  mají různé brvy (od toho odvozen název „různobrví“): krátké cilie na povrchu  a dlouhé spojené v membranely u cytostomu  jiný tvar při pohybu Stentor sp. – mrskavka, největší prvok často zoochlorelly (symbiotické zelené řasy), růžencové jádro Spirostomum sp. – plazivenka, růžencové jádro, velká pulzující vakuola charakteristika a zástupci Chromalveolata Ciliophora Heterotrichea

42 Spirotrichea – „spodobrví“  dorzoventrálně zploštělí  na hřbetní straně hmatové brvy  na břišní straně cirry - pohyb po podkladu Stylonychia sp. – slávinka 2 jádra peristom (příústní otvor) níže přední část rozšířená Euplotes sp. - lezounek jádro zaškrcené potrava jednobuněčné řasy, bičíkovci, kvasinky charakteristika a zástupci Chromalveolata Ciliophora Spirotrichea

43 Litostomatea Trichostomatia Entodiniomorphida - bachořci  bachoroví komenzálové u přežvýkavců (skot, ovce, kozy)  potrava - bakterie, které tráví celulózu  nevytváří potravní vakuolu  pevná kutikula, skeletové destičky  řasinky redukovány Ophryoscolex sp. - s bodcem a trny Entodinium sp. - bachořec charakteristika a zástupci Chromalveolata Ciliophora Litostomatea

44 Phyllopharyngea Suctorida - rournatky  přisedlí na stopce  rourky pro lapání potravy s haplocystami  rozpouští pelikulu kořisti  ta je posouvána pomocí mikrotubulů do buňky  makro- a mikronukleus  konjugace i pučení  sladkovodní, mladí pohybliví Tokophrya sp. - rournatka  na vodních rostlinách charakteristika a zástupce Chromalveolata Ciliophora Phyllopharyngea

45 Prostomatea  brvy kolem cytostomu málo odlišné od ostatních  nejsou cirry a membranely  cystom na přídi buňky, draví a saprofágní Coleps sp. - panciřík  dravý nebo na uhynulých živočiších, na dně i v planktonu beta-mezosaprobních vod, v porostech bublinatky  tělo kryto dutými polysacharidovými destičkami  vpředu a vzadu trny charakteristika a zástupce Chromalveolata Ciliophora Prostomatea

46 Oligohymenophorea – chudoblanní  brvy u cytostomu se výrazně liší od somatických  málo membranel (od toho název chudoblanní) Peniculata Paramecium caudatum - trepka velká okraje zadního konce svírají ostrý úhel kanálky kontraktilních vakuol hvězdicovité typická rýha u ústního otvoru Hymenostomatida Colpidium sp. - bobovka - bakteriofág charakteristika a zástupci Chromalveolata Ciliophora Oligohymenophorea

47 Peritrichia - kruhobrví  na přídi levotočivá spirála z membranel směřující k cytostomu  bez somatických brv Vorticella sp. - vířenka jednotlivě přisedlí v koloniích, spirálovitě stočitelná stopka spasmonéma, brvy kolem cytostomu, makronucleus podkovovitý telotroch = mladý plovoucí jedinec Trichodina pediculus - brousilka nezmaří komenzál - ektoparazit nezmarů brvy a chitinózní háčky - disk rotace - seškrabování - bakterie, sliz, epitel hostitele charakteristika a zástupci Chromalveolata Ciliophora Oligohymenophorea

48 charakteristika Opisthokonta „říše“ OPISTHOKONTA  jednobuněčná stádia mají jednoduchý tlačný bičík  mitochondrie s plochými kristami  u některých skupin schopnost syntetizovat kolagen a využívat glykogen jako zásobní látku Ministeriida Choanoflagellata

49 charakteristika Opisthokonta Choanoflagellata Choanoflagellata – trubénky (=Choanozoa s. str.)  sladkovodní i mořské, volně žijící i přisedlé, solitérní i koloniální  často s želatinózním obalem a někdy s jemnými křemičitými nebo celulózními schránkami  bičík je obklopený cytoplazmatickým límečkem“ = kruhem 15-50 mikrovilů (tyčinkovité výběžky plazmy) vyztužených aktinovým cytoskeletem a propojených vláknitou sítí  přes mikrovily je pohybem bičíku hnána voda, zachycení potravy, fagocytóza

50 charakteristika Opisthokonta Choanoflagellata Choanoflagellata – trubénky (=Choanozoa s. str.)  buňky kolonií propojené cytoplazmatickými můstky  vnitřek obsahuje amoeboidní buňky v slizovité hmotě – připomíná jednoduše stavěného živočicha  množí se nepohlavně  některé přisedlé druhy produkují stádia s tlačným bičíkem – tyto buňky se nemohou dělit (zůstalo to i mnohobuněčným – spermie, neuron se nedělí)

51 zástupci Opisthokonta Choanoflagellata – trubénky Salpingoeca amphoroideum - trubénka baňkovitá  schránka z křemičitých idiosomat, na rašelinících a vodních rostlinách http://www.youtube.com/watch?v=fIqbDdSafpc Proterospongia haeckeli - trubénka Haeckelova  koloniální, mořská  u tohoto rodu jsou známy složité vývojové cykly se střídáním jedno- a mnohobuněčných fází i přisedlých a pohyblivých Choanoflagellata