Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiáluPolitický.

Prezentace na téma: "Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiáluPolitický."— Transkript prezentace:

1 Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiáluPolitický systém (VY_32_INOVACE_05.03.14) AutorMgr. Vladimír Šorma Tematická oblastZáklady politologie RočníkSedmý Datum tvorbyBřezen 2012 Anotace Prezentace je určena pro výuku základů politologie (politické vědy) v hodinách Základů společenských věd ve třetím ročníku, seznamuje studenty se základními termíny v oboru politologie a politiky Metodický pokyn Šablona slouží jako digitalizovaná učebnice pro žáky třetího ročníku Základů společenských věd – Politologie; jednotlivé strany prezentace na sebe tematicky navazují, řeší problematiku definování a cílů politologie a politiky. Časová dotace materiálu je 15-20 minut.

2 Politický systém Vymezení pojmu politický systém vychází z historického vývoje. Základy k vytvoření systému lze nalézt již u Aristotela. Dále se v historii systému věnovali především I. Kant a F. Hegel. Základem pro vytvoření politického systému bylo přenesení systémové teorie do oblasti zkoumání politiky. Politický systém představuje souhrnný pojem označující způsob organizace společenských procesů (Ištok). Lze si pod ním představit také souhrn politických institucí a idejí dané společnosti a vzájemné vztahy mezi nimi. V politickém systému působí rada subsystémů, z nichž každý má svoji specifickou funkci. Základní znaky politického systému: Svrchovanost – prostřednictvím svrchovanosti se realizuje politická moc ve státě. Společenské prostředí – sociální a ekonomická struktura. Politické systémy z hlediska historického vývoje je možné definovat: primitivní systémy, dědičná impéria (francká říše), kočovné nebo výbojné říše (mongolská, arabská), městské státy, feudální systémy, centralizované byrokratické říše a soudobé politické systémy. Z typologie sociálně- ekonomických formací vychází např. marxistická prostorová věda, která rozlišuje systémy: prvobytně pospolné, otrokářské, feudální, kapitalistické a socialistické společnosti.

3 Politický systém D. Berg-Schlosser a T. Stammen (2000) vymezili 10 typů politických systémů: Současné „tradiční“ politické systémy – hlavní úlohu tvoří tradiční politické struktury a politická správa (např. Saudská Arábie, Maroko, Jordánsko a Nepál). Statické oligarchie – světská vláda moci jednotlivce nebo malé skupiny opřené o mocenské složky (vojsko, policie, tajná služba apod. (např. Haiti 1957–1986). „Modernizační“ oligarchie – politické vedení prosazuje cíl – modernizaci. Často vzniku takového systému předchází vojenský převrat – např. Brazílie 1964–1985. „Pretoriánský“ systém – nízký stupeň institucionalizace a nestabilita (např. Sýrie, Irák, Uganda). Mobilizační systém – prosazování hospodářského a sociálního pokroku pragmatickou formou (např. Čína, Severní Korea, Vietnam, Kuba). Výchovné demokracie – K vytvoření podmínek systému je nutný postupný proces při dodržování demokratických práv (např. Keňa, Senegal). Fašistické systémy – antidemokratická struktura vlády postavená na vůdcovství, totalitním státním aparátu a regulaci společnosti (např. Německo 1933–1945, Itálie 1922–1943). Komunistický systém – ovládnutí a politická regulace všech oblastí života společnosti (např. ČSR 1948–1989). Systém parlamentní demokracie – novodobá forma společenského pořádku, dodržování lidských práv a institutu právního státu (např. Německo, Francie, Švýcarsko, Kanada, USA). Politické systémy budoucnosti – mohou teprve vzniknout působením politických sil v prostoru.

4 Politický systém - obecně zahrnuje systém státní moci, tzn. ústavní zásady, právní řád, souhrn vztahů mezi státními orgány, politickými organizacemi (stranami, hnutími apod.), institucemi a zájmovými skupinami, specifické normy a politické tradice, politické postoje a orientace, aktivity související s politikou (volby, volební kampaň, politické strany). Pluralismus - je politický systém založený na existenci více rovnoprávných politických stran či uskupení, což je základním znakem a podmínkou demokracie. Pluralitní (konsensuální) demokracie znamená, že politické rozhodování je výsledkem sporu a dohody zúčastněných skupin či jednotlivců, podíl na rozhodování mají i nepřímo zúčastněná zájmová a nátlaková hnutí. Pluralismus v politické teorii - (z latinského pluralis, množný, vícerý) označuje moderní přesvědčení, že svobodná společnost se může udržet jen tehdy, pokud v ní o výkon státní moci volně soutěží více rovnoprávných uchazečů. Tento názor se opírá o následující skutečnosti: -prostředky této moci v posledních staletích nesmírně rostou, takže stát dnes může své občany velice účinně omezovat v jejich svobodách; -v moderní společnosti nelze očekávat, že by se na podstatných věcech všichni shodli; -přesto je třeba, aby i menšinové názory a zájmy byly ve státní politice nějak zastoupeny; -tyto zájmy a postoje se navíc často velmi rychle mění, což může nejspíše postihnout volná soutěž politických stran; -občanstvo moderních společností se také mění díky rostoucí migraci a mobilitě; -velká část občanů vystupuje v různých rolích, kde hájí dosti odlišné zájmy a názory; -hodnotově a názorově neutrální moderní stát je v důsledku toho také velice labilní; zachování základního rámce svobody a práva může tak nejspíše zajistit zřetelná pluralita. Jen tak je totiž naděje, že se aspoň část politické reprezentace případně postaví proti přirozeným tendencím k autoritativní vládě. K pluralistickému názoru patří proto také decentralizace moci a rozhodování, podpora zájmového sdružování na různých úrovních a konečně princip subsidiarity (názor, že o věcech se má rozhodovat na té nejnižší možné úrovni, kde o nich lze rozhodnout kompetentně a věcně správně).

5 Zdroje: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha, 2002 David, R.: Politologie, Základy společenských věd, Nakladatelství Olomouc, 2002 Dočekalová, P., Švec, K. a kol.: Úvod do politologie, Grada Publishing, Praha, 2009 Heywood, A.: Politické ideologie, Eurolex Bohemia, Praha, 2005 Říchová, B. Úvod do současné politologie, Portál, Praha, 2002 Sartori, G.: Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu, CDK, Brno, 2005 Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém české republiky : historie a současnost, http://cs.wikipedia.org