Sociální interakce, sociální komunikace (druhy a význam)

Prezentace na téma: "Sociální interakce, sociální komunikace (druhy a význam)"— Transkript prezentace:

1 Sociální interakce, sociální komunikace (druhy a význam)

2 Projekt: CZ.1.07/1.5.00/ OAJL - inovace výuky Příjemce: Obchodní akademie, odborná škola a praktická škola pro tělesně postižené, Janské Lázně, Obchodní 282 Tento projekt je financován Evropskou unií – Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Autor: Mgr. Václava Talábová Předmět: Základy společenských věd

3 Obsah 1 Sociální interakce 2 Sociální interakce 3
Příklady sociální interakce 4 Formy sociální interakce 5 Koakce 6 Kooperace 7 Rivalita 8 Soutěžení 9 Soutěžení jako motivace 10 Soutěžení jako organizace práce

4 Obsah 11 Interpersonální chování 12 Interpersonální chování 13
Komunikace 14 Komunikace 15 Sociální komunikace 16 Struktura komunikace 17 Verbální komunikace 18 Neverbální komunikace 19 Neverbální komunikace

5 Sociální interakce 1 interakce je vzájemné působení osobnosti a prostředí zahrnuje také interpersonální (mezilidské) vztahy - vzájemné působení, během něhož se snažíme druhému něco sdělit

6 Sociální interakce 2 sociální interakce a komunikace jsou neoddělitelné a jsou základními předpoklady pro vytvoření procesu socializace jedince sociální interakce může mít charakter formální (vyučování ve škole) nebo neformální (setkání dvou lidí na ulici) v moderní společnosti na rozdíl od tradičních neustále vstupujeme do interakce s neznámými lidmi

7 Příklady soc. interakce
3 POZITIVNÍ interakce NEGATIVNÍ interakce NEPŘÍMÁ interakce k sociální interakci může docházet také nepřímo, zprostředkovaně → prostřednictvím korespondence, počítače, mobilního nebo pevného telefonu

8 Formy sociální interakce
4 Koakce Kooperace Rivalita Kompetice samostatnost/jedinečnost spolupráce soupeření soutěžení

9 Koakce individuální nezávislá práce ve skupině
5 individuální nezávislá práce ve skupině bez kompetice (soutěžení), rivality a kooperace (spolupráce)

10 Kooperace (spolupráce)
6 spolupráce, součinnost, spolupůsobení lidí, kteří jsou zainteresováni na efektivním výsledném produktu svých společných aktivit členové skupiny spolupracují při dosahování určitého cíle necítí přitom rivalitu a ani nesoutěží

11 Rivalita 7 členové skupiny se snaží zvýšit nejen svoje dosavadní výsledky, ale zároveň se snaží snížit zásluhy partnera, resp. všech ostatních

12 Soutěžení (kompetice)
8 vzniká při usilování o vlastní zisky (prostředí konkurence, soutěživosti) povaha vztahu je nulová – někdo získá, co jiný ztratí může být agresivní, neagresivní uplatňují se zde různé strategie (přelstění, podvádění, poranění) a taktika (odvedení soupeřovy pozornosti, vyprovokování soupeře)

13 Soutěžení jako motivace
9 často přechází do rivality je to úsilí zlepšit své výsledky a tak překonat jiné osoby ve skupině převažuje zde konkurence

14 Soutěžení jako organizace práce
10 cílevědomé zavedení takových vztahů, kdy každý člen skupiny usiluje o maximální výkon v zájmu co nejlepších výsledků celé skupiny

15 Interpersonální chování
11 Dominance Submisivita sklon vést, řídit, ovládat druhé sklony podřídit se, být veden

16 Interpersonální chování
12 Afiliace Hostilita přátelskost, kladný vztah k lidem nepřátelský, záporný vztah k lidem

17 Komunikace 13 komunikace je složitý, komplexní sociální jev, který je nutno vidět v širších souvislostech sociální interakce, nikoli jen formálně jako výměnu určitých informací, sdělení, signálů člověk získává schopnost sociální komunikace už v prenatálním období vývoje

18 Komunikace 14 sám termín komunikace vznikl z latinského communis (společné) jestliže komunikujeme, snažíme se navázat s někým „společenství“, pokoušíme se mu sdělit informaci, myšlenku, mínění nebo postoj

19 Sociální komunikace 15 je sdělování určitých významů v procesu přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu rozlišujeme: verbální komunikaci (slova, 30%) a neverbální komunikaci (př. gesta, 70%) interpersonální komunikaci masovou komunikaci

20 Struktura komunikace 16 Základní struktura komunikace je tvořena těmito činiteli: komunikátor (osoba sdělující) komunikant (osoba přijímající sdělení) komuniké (obsah sdělení) komunikátor kóduje své sdělení (do slov), vyjadřuje určitý obsah (komuniké) a používá určitého média (telefon), komunikant dekóduje přijaté sdělení

21 Verbální komunikace 17 znamená komunikaci prostřednictvím jazyka a řeči. (z lat. verbum, slovo) řeč je slovní myšlení a slovní sdělování myšlenek pozorujeme vedle obsahové stránky také její stránku formální, především hlasitost hlas může být tichý, zvučný, hřmotný řeč podle rychlosti může být pomalá, rychlá, zbrklá, podle tónu, barvy a melodie řeči rozechvělá, sebevědomá, koketní apod. všímáme si také poruch řeči

22 Neverbální komunikace
18 je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a přijímáme je také podvědomě neslovních, nonverbální projevy, které doplňují nebo zdůrazňují obsah verbálního sdělení.

23 Neverbální komunikace
19 proxemika (vzdálenost jednoho od druhého) haptika (bezprostřední kontakt – dotyk) posturika (celkový fyzický postoj těla, držení těla) kinezika („řeč těla“, bezděčné pohyby rukou, nohou, hlavy, sebedotýkání) gestika (kulturně stanovené pohyby a polohy) mimika (výrazy v obličeji - 6 univerzálních emocí – strach, hněv, smutek, štěstí, překvapení, znechucení), pohledy očí („řeč očí“), paralingvistika (akustický projev, tón hlasu, rychlost mluvení)

24 Použité zdroje DVOŘÁK J. A KOLEKTIV.: Odmaturuj ze společenských věd. Praha: Didaktis, 2009 Kohoutek, R.: Základy sociální psychologie. CERM, Brno 1998. Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace. Portál, Praha 2000.