Revoluce 1848-1849

„jaro národů“ Série revolucí v „Itálii“, Francii, „Německu“, rakouské monarchii Reakce na represivní politiku evropských panovníků po porážce Napoleona 1815 Boj za politická práva, občanskou společnost proti zkorumpovaným starým režimům

Povstání neměla ve všech zemích jednotný cíl Někde spojena s bojem za národní jednotu – Itálie a Německo Někde boj za národní sebeurčení – Čechy Často spojení se sociálními požadavky

I t á l i e roztříštěná (sever patřil Rakousku, střed a jih Habsburkové a Bourboni, papežský stát) Od napoleonských válek - hnutí za sjednocení Itálie „risorgimento“ Protirakouské povstání na severu, lidové povstání na jihu, .... V čele sjednocovacího procesu – jediná domácí dynastie - savojská (Piemont a Sardinie) Pokus o sjednocení Itálie ztroskotal Návrat ke starému uspořádání Itálie

Francie únor 1848 – Paříž - všeobecná nespokojenost všech vrstev - ozbrojený střet lidu s vojskem - útěk krále - vyhlášena republika (tzv.druhá) Zavedeny občanské svobody, všeobecné hlasovací právo, sociální reformy Soc.reformy postupně omezeny další povstání – červen - povstání dělníků - krvavě potlačeno Majetní - strach z dělnictva volání po vládě silné ruky

Prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte (synovec Napoleona Bonaparta / Bonaparti stále populární ve Francii) strana postupně omezovala získané svobody, prezident obcházel parlament a vyhlašoval často plebiscit (přímé lidové hlasování) 1851 - státní převrat, likvidace opozice, plebiscit odsouhlasil zvýšené výkonné pravomoci a úřad na 10 let 1852 císařem Napoleonem III. (plebiscit)

Druhé císařství – 1852 - 1870 „bonapartismus“ (vládní systém císařů Napoleona I. a III.) autoritativní vládní systém, tendence k absolutistické vládě císaře a potlačování zákonodárné moci

N ě m e c k o Roztříštěné do mnoha zemí - pestré politické požadavky Společný cíl všech německých povstání: sjednocení a zavedení ústavy a občanských svobod Nejsilnější něm. státy – Rakousko a Prusko - se rozcházely v představě sjednocení

Celoněmecký sněm se sešel ve Frankfurtu nad Mohanem s cílem vypracovat celoněmeckou ústavu, zasedal více než rok – neúspěch - střet dvou koncepcí: Velkoněmecká = obnova Německa v hranicích Svaté říše římské, tj. včetně Rakouska s českými zeměmi Maloněmecká – sjednocení bez Rakouska, vedoucí úloha Pruska - tato koncepce na sněmu zvítězila - poslanci nabídli německou císařskou korunu pruskému králi - odmítl

Německo zůstalo nesjednoceno, nadále soutěž o mocenskou převahu mezi Rakouskem a Pruskem (do 1871) revoluce potlačeny, ale zajistily trvalé důsledky: odstranění feudálních výsad