ZÁSADY ARCHITEKTONICKÉ KOMPOZICE Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

DEFINICE A CHARAKTERISTIKA architektonická kompozice je obor a disciplína, která se zabývá estetickými pravidly navrhování budov kompozici lze označit za vzájemnou harmonickou skladba všech složek stavebního díla ve vztahu k jeho užitné funkci a estetickým a ideovým aspektům architektura od pravěku vždy představovala ve své špičkové podobě vrchol umělecké tvorby a syntetizovala v sobě celou řadu dalších uměleckých oborů (malířství, sochařství, umělecká řemesla)

DEFINICE A CHARAKTERISTIKA architektonická kompozice využívá celou řadu nástrojů a metod, stejně jako ostatní umělecké obory, jimiž dosahuje požadovaného účinku na diváka s cílem vytvořit plně a všestranně harmonické dílo ve vývoji architektury se kompoziční nástroje postupně vyvíjely, měnily a stejně tak se vyvíjel a měnil názor na to, co je krásné celou historií architektury se prolíná snaha o hledání ideálu krásy

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE Proporce Měřítko Rytmus a metrum Kontrast a nuance Perspektiva a iluze Prostor a čas Světlo a barva Struktura materiálu a povrch Symetrie

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE kompoziční nástroje jsou účinné pro dosažení harmonického a estetického výsledku pouze tehdy, jestliže je s nimi nakládáno cílevědomě, ale ne samoúčelně jejich komplexní vyznění je podmíněno souladem s funkčním, prostorovým, provozním a konstrukčně materiálovým řešením stavby jako celku v opačném případě je výsledek formální hrou bez jakékoliv hodnoty

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE historie architektury a stavebnictví je souvislým procesem hledání nových kompozic, který zřejmě nebude nikdy ukončen vývoj architektonické formy se sice v určitých periodách vyčerpá a zastaví, ale zatím vždy tuto stagnaci překonal a přinesl nové, do té doby nepoužívané přístupy k řešení a z nich plynoucí formy tyto formy se většinou, na základě společných znaků, a to zejména v minulosti, profilovaly v tzv. architektonických (stavebních) slozích

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE zatímco např. ve středověku slohová období přetrvávala i několik staletí, zejména ve 20. století se tento proces hledání nových forem a jejich vzájemné střídání zrychluje, což je zjevně reakce na zrychlující se sociální a ekonomický pohyb v lidské společnosti a postupující globalizaci zatímco v minulosti se stavebnictví v jednotlivých oblastech světa (Čína, Evropa, Japonsko) vyvíjelo zcela samostatně a nezávisle, globalizace přinesla stav, kdy se rozdíly mezi světadíly, regiony a oblastmi zcela setřely

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE tradicionalismus a regionální formy sice dále přetrvávají, ale jsou postupujícím vývojem postupně vytlačovány velmi specifický a ojedinělý je pro používání ověřených kompozičních pravidel příklad tzv. „klasických architektonických řádů“, které přinesla již antika, zejména její řecké období (dórský, jónský, korintský) jejich stavební články vč. kompozičních pravidel pro jejich utváření (zejména proporce) přejímala, byť někdy modifikovaně a stylizovaně) prakticky všechna slohová období až do konce 19. století, snad s výjimkou gotiky

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ PROPORCE představuje rovnost dvou poměrů je to úměrnost určující vztahy částí navzájem a k celku ve smyslu rozměrového uspořádání odedávna rozhodovala o výtvarné hodnotě díla souvisí s ní pojmy aritmetická proporce, geometrická proporce, harmonická proporce, zlatý řez atd. proporce je tedy poměrný vtah mezi dvěma nebo více hodnotami (šířka x výška)

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ MĚŘÍTKO vyjadřuje stupeň velikosti architektonických forem je to výtvarný prostředek souborně charakterizující výrazový význam stavby nejde o pouhou rozměrovou velikost architektonického díla předmětem zájmu je duchovní hodnota architektonického díla související nejen se singulárním subjektem, nýbrž i s plurálním

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ RYTMUS A METRUM rytmus je vícenásobné střídání akcentů jakožto aktivních architektonických prvků s intervaly ve vizuálně pasivní roli o aktivitě prvků rozhodují tvarové zákonitosti vnímání figury a pozadí je to objektivní skutečnost platná v Universu v různých formách spojená s projevy života člověka od jeho počátků

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ RYTMUS A METRUM metrum je specifickým rytmickým projevem založeným na stereotypním (nekonečném) opakování prvků (jevů), jehož důsledkem je apatie nebo tranz v architektuře je metrum kompozičním prvkem, který působí degradačním způsobem na architektonické hodnoty stavby

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ KONTRAST A NUANCE kontrast a nuance v architektuře vyjadřují dva protipóly míry shodných nebo rozdílných vztahů mezi stejnorodými hodnotami z výrazového hlediska musí být smyslově vnímatelné a čitelné mají schopnost zvýrazňovat či vyrovnávat rozdíly pro zásadní nestejnorodost nemůžeme hovořit o kontrastu ani o nuanci u disharmonie může se tematicky týkat například velikosti, tvaru, polohy a směru, světlosti a barevnosti, proporce, členění a jiných

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ SYMETRIE symetrie neboli souměrnost, shoda, soulad v míře, souhlas části nějakého celku historická podmínka dokonalosti v současné architektuře pod tímto pojmem rozumíme souměrné uspořádání prvků podle roviny (zrcadlová symetrie), přímky (osová symetrie) nebo bodu (středobodová symetrie)

CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ SYMETRIE zvláštními případy symetrie jsou kongruence, kdy pootočením dochází ke ztotožnění prvků a šroubová symetrie s pravidelným posuvem prvků v prostoru ve směru osy – symetrály

DĚKUJI ZA POZORNOST