Bronzové artefakty KLPP Název školy Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0484 Název projektu Rozvoj žákovských kompetencí pro 21. století Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUM Bronzové artefakty KLPP Označení DUM VY_32_INOVACE_10_1_14 Autor Mgr. Miroslav Černý Datum 15. 7. 2013 Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Tematický okruh Pravěk Ročník 1. ročník a kvinty gymnázia, seminář dějepisu www.zlinskedumy.cz

Atlas archeologických artefaktů XIV. doba bronzová jihovýchodní Morava

Bronzové artefakty KLPP Kultura lidu popelnicových polí (KLPP) je kultura mladší a pozdní doby bronzové (tzv. lužické a slezské fáze, 1250 - 750 př. n. l.) a starší doby železné. Výroba bronzových industrií umožnila obživu velkému množství obyvatel, došlo k prudkému nárůstu populace. Výrazným znakem bylo přísné dodržování žárového pohřebního rituálu; doba skrčků (uložení zesnulého ve skrčené poloze) odezněla. V hrobové výbavě se objevují bronzové (později železné) milodary, části oděvů a celá škála černých, tuhou zdobených nádob. Sídlištní keramika byla masivnější, hrnce a zásobnice nebylo třeba tolik zdobit, musely ale více vydržet, byly vypalovány při vyšší teplotě. Se stopami sídlišť a pohřebišť kultury lidu popelnicových polí se setkáme v celé oblasti jihovýchodní Moravy, došlo k jejímu kontinuálnímu osídlení. Toto období je také dobou osídlování výšinných poloh a budování opevněných hradisek

Sekery s ouškem a tulejí V období mladší a pozdní doby bronzové nastal velký rozmach tavby a výroby bronzových předmětů. Jedním z nejcharakterističtějších jsou sekery s otvorem - tulejí, do které se vkládala násada, topůrko. To se přivazovalo k oušku, součásti litého nástroje.

Kromě dokonalé funkčnosti seker si uvědomujeme jejich krásu Kromě dokonalé funkčnosti seker si uvědomujeme jejich krásu. Jednoduché geometrické plastické vzory jsou výrazem hlubokého estetického cítění kultury lidu popelnicových polí.

Srpy Srpy jsou další z běžných a důležitých tvarů designu mladého pravěku. Žebra mají nejen funkci estetickou, ale především zpevňují takový předmět.

Náramek a jehlice Další užívanou výbavou našich předků byl bronzový šperk. Nejen, že dokrášloval svého nositele, ale hovořil také o jeho postavení v rodu. Náramek – foto č. 1

Puklice a spona Podle možnosti se zdobili nejen ženy a muži, ale také třeba části postrojů koně. Puklice bývaly přišívány na oděv a jsou známou součástí „mladobronzového“ inventáře. Spony také nesloužily jen k sepnutí oblečení či vlasů. Podle jejich tvarů a výzdoby můžeme dobře sledovat, jak se vyvíjel vkus a móda této kultury

Jehlice a spony Zdobení geometrickým ornamentem.

Kanibalismus Ale nepodléhejme klamu, že doba, o níž mluvíme, byla jenom o kráse. Poměry byly poměr-ně tvrdé a často šlo o život. V jedné písni se zpívá: „… z celé tvé krásy zbydou jen tvé bílé kosti.“ Před nedávnem popsala Dr. Langová ze zlínského muzea případ kanibalismu. Spodní čelist člověka byla připravena k jídlu, domníváme se, že z důvodu nám neznámého starého rituálu.

Zlomkový depot Depot, tedy soubor uložených věcí, nemusí být jen zlatý poklad. Takovým pokladem může být i velmi cenná surovina. Všechny poškozené, zlomené předměty se pečlivě shromáždily a podlehly nové tavbě kovu.

DEPOT - ÚVAHA Dočetli jsme se, že depot je soubor uložených předmětů. Přijdeš na důvody, proč se ukládaly?

DEPOT - ÚVAHA Dočetli jsme se, že depot je soubor uložených předmětů. Přijdeš na důvody, proč se ukládaly? Předměty se obětovaly, rituálně věnovaly božstvům, duchům, za účelem… Uložiště sloužilo jako hmotná banka pro budoucnost Ukládalo se v době ohrožení Další?

DEPOT - ÚVAHA Přijdeš na možnosti, kam se ukládaly?

DEPOT - ÚVAHA Přijdeš na možnosti, kam se ukládaly? Místo muselo být relativně bezpečné. Uložení z důvodu rituálu bývalo proto často nedostupné případnému vyloupení. Obětovalo se do bažin, pramenů skalních rozsedlin… Depoty probíhaly do míst chráněných rodem, třeba do valu hradiska, či přímo v obydlí. Depoty, ke kterým se majitel chtěl vrátit, byly umístěny na místě význačného orientačního bodu: ostrožně, pod skalou, nad soutokem apod. tak, aby je šlo opět dohledat.

ilustrace a fotografie Miroslav Černý a Jana Langová Foto č. 1: CHYBOVÁ, Helena. Pravěké a slovanské osídlení Kroměřížska. Průvodce archeologickou expozicí a sbírkami Muzea Kroměřížska. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1998. Autorská práva vyhrazena