ZÁKLADY MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
BIOCHEMIE.
Advertisements

1.E Biologie.
Biofyzika Petr Wagner.
BUNĚČNÁ VÝMĚNA LÁTEK ŠÁRKA VOPĚNKOVÁ 2012.
Biochemie I 2011/2012 Makromolekuly buňky František Škanta.
Nukleové kyseliny AZ-kvíz
PROTEINY - přítomny ve všech buňkách - podíl proteinů až 80%
NUKLEOVÉ KYSELINY BIOCHEMIE.
STRUKTURA BUŇKY.
Složení živých soustav
Organické a anorganické sloučeniny lidského těla
Základy přírodních věd
LIPIDY.
Chemická stavba buněk Září 2009.
Peptidy.
Chemické složení organismů
Biologie buňky chemické složení.
Vlastnosti živých organizmů (Chemické složení)
Membrána. Nutnost oddělit se od vnějšího prostředí a kompartmentalizovat vnitřek pro různé biochemické a informační děje Membrány.
biomembrány a membránový transport
Zpracoval Martin Zeman 5.C
Základy přírodních věd
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_KUB_09.
Biofyzika buňky, biomembrány
Nutný úvod do histologie
Fyziologie buňky.
FYZIOLOGIE BUŇKY PŘÍJEM A VÝDEJ LÁTEK.
Nukleové kyseliny Struktura DNA a RNA Milada Roštejnská Helena Klímová
Sloučeniny v organismech
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_KUB_08.
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
Biochemie Úvod do biochemie.
1.ročník šk.r – 2012 Obecná biologie
Bílkoviny a jejich metabolismus. Charakteristika Makromolekulární látky biopolymery Makromolekulární látky biopolymery Stavební jednotkou jsou  - AMK:
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
Membrány a membránový transport
Cyklus kyseliny citrónové, citrátový cyklus.
aneb způsob, jakým je hormon z buňky uvolňován do krevního řečiště … V závislosti na chemické struktuře hormonů existují dva základní způsoby jejich sekrece.
Nukleové kyseliny Přírodní látky
Stavební kameny a stavební zákony
Transport látek, osmóza
Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/ Tento.
Základy molekulární genetiky. Bílkoviny Makromolekuly složené z aminokyselin jedna molekula bílkoviny tvořena obvykle stovkami aminokyselin v živých organismech.
Autor: Ing. Michal Řehulka  Přírodní makromolekulární látky (Biopolymery)  Vytvářejí dlouhé vláknité molekuly  Nesou a uchovávají genetickou informaci.
Ch_060_Nukleové kyseliny Ch_060_Přírodní látky_Nukleové kyseliny Autor: Ing. Mariana Mrázková Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková.
Chemické složení organizmů. Mezi přírodní (organické) látky patří: cukry (sacharidy) tuky (lipidy) bílkoviny (proteiny) nukleové kyseliny.
Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiáluVY_32_INOVACE_321_Buňka a chemické složení buňky Název školy Masarykova střední škola zemědělská a.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt LITERACY Chemické složení buňky a organismů.
Chemické složení živých organismů
Vakuola a osmotické jevy
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Příjem a výdej látek buňkou
Přenos látek přes membránu
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
FYZIOLOGIE ČLOVĚKA Tělesná výchova a sport - kombinované studium -
Buňka  organismy Látkové složení.
Lipidy Gabriela Uherčíková, Bakalářská práce,
Nukleové kyseliny Charakteristika: biopolymery
Mgr. Natálie Čeplová Fyziologie rostlin.
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Název materiálu: VY_32_INOVACE_04_BUŇKA 1_P1-2
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO
3. Vlastnosti živých soustav
Sacharidy Lipidy Bílkoviny Nukleové kyseliny Buňka
Molekulární základy genetiky
NUKLEOVÉ KYSELINY Dusíkaté báze Cukry Fosfát guanin adenin tymin
Stavební kameny a stavební zákony
Bílkoviny.
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Příjem a výdej látek v eukaryotních buňkách
Transkript prezentace:

ZÁKLADY MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE BIOLOGICKÉ VĚDY ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

DOPORUČENÁ LITERATURA Jan Šmarda BIOLOGIE PRO PSYCHOLOGY A PEDAGOGY Jan Šmarda ZÁKLADY BIOLOGIE A ANATOMIE PRO STUDUJÍCÍ PSYCHOLOGIE Zdeněk Wilhelm a kolektiv STRUČNÝ PŘEHLED FYZIOLOGIE ČLOVĚKA PRO BAKALÁŘSKÉ STUDJNÍ PROGRAMY Oldřiich Nečas BIOLOGIE Stanislav Rosypal PŘEHLED BIOLOGIE Stefan Silbernagl, Agamemnon Despopulos ATLAS FYZIOLOGIE ČLOVĚKA

ŽIVOT A JEHO CHRAKTERISTIKA - život je vázán na hmotu a mimo ní neexistuje - substancí života je živá hmota - živá hmota se charakteristicky odlišuje od neživé Charakteristika živých soustav specifické chemické složení vysoce organizované, strukturálně složité a hierarchicky uspořádané při jednotném stavebním plánu má nesmírnou variabilitu prostorově ohraničené systémy (systém otevřený × systém uzavřený) schopnost autoreprodukce, dědičnosti a vývoje schopnost autoregulace chemický a energetický metabolismus

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE Molekulární genetika - studuje struktury a interakcí biomakromolekul a jejich vztah k funkcím a vlastnostem živých soustav - studuje vztah mezi fyzikálně-chemickou a biologickou úrovni Molekulární genetika součást molekulární biologie zabývající se funkcí informačních makromolekul

CHEMICKÉ SLOŽENÍ Biogenní prvky Voda Makrobiogenní prvky - organická forma (C, H, O, N, S, P) - anorganická forma (K, Na, Cl, Ca, Mg, Fe, P) Oligobiogenní prvky (Cu, Zn, Co, Se...) Voda tvoří většinu hmoty živých soustav molekula se chová jako elektrický dipól tvoří hydratační obal schopnost tvořit vodíkové můstky H O + 2- H O K O H

CHEMICKÉ SLOŽENÍ Nízkomolekulární organické látky - sacharidy Polární látky - sacharidy - organické kyseliny - aminokyseliny - nukleotidy Nepolární látky - uhlovodíky (karoten, steroidy) - vyšší mastné kyseliny - fosfolipidy

informační makromolekuly CHEMICKÉ SLOŽENÍ Vysokomolekulární organické látky (biologické makromolekuly) vznikají kondenzací z látek nízkomolekulárních POLYSACHARIDY NUKLEOVÉ KYSELINY BÍLKOVINY informační makromolekuly

NUKLEOVÉ KYSELINY Dusíkaté báze Cukry Fosfát Nukleotid Nukleozid adenin tymin cytozin uracil guanin Cukry O Fosfát deoxyribóza ribóza O- P O- Nukleotid Nukleozid RNA: kyselina ribonukleová - fosfát + ribóza + (G+C+A+U) DNA: kyselina deoxyribonukleová - fosfát + deoxyribóza + (G+C+A+T)

nadšroubovice -superhelix NUKLEOVÉ KYSELINY Primární struktura: zastoupení a pořadí nukleotidů Sekundární struktura: pravotočivá, antiparalelní dvojšroubovice Terciální struktura: nadšroubovice -superhelix

BÍLKOVINY + Primární struktura: zastoupení jednotlivých druhů aminokyselin a jejich pořadí aminokyseliny jsou pospojovány peptidickou vazbou každý peptidový řetězec je na jedné straně zakončen -NH2 skupinou (N konec) a na druhém konci –COOH skupinou (C konec) zastoupení a pořadí aminokyselin je pro každý druh bílkoviny charakteristický peptidová vazba H2O H R H O R O H O H O H + C N C C N C C N C C N C OH H OH H OH H H H H R R

BÍLKOVINY Sekundární struktura: - prostorové uspořádání bílkovin vytvářející se vlivem vodíkových vazem mezi skupinami -NH- a -CO- α-helix řetězec je šroubovitě stočen vodíkové vazby propojují jednotlivé závity šroubovice β-skládaný list vodíkové vazby propojují dva vedle sebe ležící polypeptdické řetězce vodíkpvý můstek

BÍLKOVINY Terciální struktura: - prostorové trojrozměrné uspořádání polypeptidového řetězce schopné díky různosti chemické povahy aminokyselin postranních skupin tvořit nekovalentní vazby Globulární proteiny pravidelné střídání α-šroubovice a β-skládaného listu Fibrilární proteiny převažují segmenty buď α-šroubovice anebo β-skládaného listu

BÍLKOVINY Kvartérní struktura: - větší proteiny často obsahují více než jeden polypeptidový řetězec - jejich vzájemné uspořádání v prostoru představuje kvartérní strukturu

FUNKCE BÍLKOVIN strukturní informační metabolické enzym – katalýza rozpadu a tvorby kovalentních vazeb strukturní protein - poskytuje mechanickou oporu buňkám a tkáním transportní protein – přenáší malé molekuly a ionty pohybový protein – je původcem pohybu buněk a tkání zásobní proteiny – skladuje malé molekuly nebo ionty signální protein – přenáší informační signály z buňky do buňky receptorový protein - v buňkách detekuje chemické a fyzikální signály a předává je ke zpracování buňce regulační protein v genové expresi – váže se na DNA a spouští nebo vypíná transkripci proteiny se zvláštním posláním – proteiny se specializovanou funkcí (mrazuvzdorný, lepivý, svítivý …)

BIOMEMBRÁNY cukry bílkoviny lipidy (fosfatidylcholin, (glykoproteiny, cholesterol) (glykoproteiny, glykolipidy) Cholin Fosfát Glycerol mastná kyselina CH2-N+(CH2)3 l CH2 O O=P-O- CH2-CH-CH2 l l O O C=O C=O CH2 CH2 CH2 CH l \\ CH2 CH l \ CH2 CH2 l \ CH2 CH2 i \ CH2 CH2 l \ CH2 CH2 l \ CH2 CH2 l \ CH2 CH2 l \ CH2 CH2 l \ CH3 CH3 polární hydrofilní hlavička NH2 extracelulární prostor micela lipidová dvojvrstva nepolární hydrofóbní řetězce cytoplazma COOH

BIOMEMBRÁNY Hlavní funkce buněčných membrán: Ohraničují buňky a buněčné organely Udržují koncentrační a elektrochemické gradienty Zajišťují transport živin a produktů metabolizmu Jsou nositeli antigenů buněk Izolují v ohraničených vezikulách biologicky silně účinné látky Umožňují vznik vzruchu a jeho vedení (svalová a nervová buňka)

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT DIFÚZE Plazmatická membrána - odděluje dvě kapalné fáze, které obsahují různé složky - není pro všechny složky stejně propustná, je polopropustná SEMIPERMEABILNÍ DIFÚZE Proces, při kterém se částice v důsledku svého stálého neuspořádaného pohybu snaží vyplnit celý dostupný prostor. Pohybují se z oblasti o vysoké koncentraci do míst s nízkou koncentraci částic. Rychlost difúze závisí na transportní vzdálenosti, na výměnné ploše, na povaze difúzní látky a prostředí

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT OSMÓZA Difúze molekul rozpouštědla přes semipermeabilní membránu z oblasti o nízké koncentraci rozpuštěné látky do oblasti s vyšší koncentraci rozpuštěné látky. . H2O NaCl . OSMOTICKÝ TLAK – tlak vyvinutý na koncentrovanější roztok potřebný k tomu, aby se zamezilo pohybu rozpouštědla ONKOTICKÝ TLAK – osmotický tlak vytvářený bílkovinami krevní plazmy osmóza OSMOLALITA – koncentrace osmoticky aktivních látek; plasma = 290 mosm/kg H2O TONICITA – osmotický tlak v relaci ke krevní plazmě Izotonický (0,9% roztok NaCl, 5% glukóza) Hypertonický Hypotonický

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 1. Prostá difúze látky rozpustné v tucích - endogenní: prostaglandiny, steroidy, steroidní hormony - exogenní: aspirin, lokální anestetika, alkohol malé neutrální molekuly – O2, CO2, částečně H2O 2. Přestup iontovými kanály (usnadněná difúze) V lipidové dvojvrstvě plazmatické membráně plavou transportní proteiny – iontové kanály kanál je uvnitř naplněný vodou mohou jím difundovat jen molekuly o určitých rozměrech - především malé anorganické ionty: Na+, K+, Cl- a voda K+ vně uvnitř stále otevřené řízené napětím řízené chemicky řízené fyzikálními impulsy

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 3. Spřažený transport (sekundárně aktivní transport) Přenášečový transport dvou dějů, z nichž jeden je pasivní, ale je spřažen s jiným, aktivním systémem, který energii spotřebovává vně uvnitř Glukóza Na+ Symport – spřažený transport látek stejným směrem Např. Symport iontů Na+ a glukózy, energii pro transport poskytuje koncentrační a potenciálový gradient Na+ udržovaný Na+-K+-ATPázou vně uvnitř Na+ Ca2+ Antiport – spřažený transport látek opačným směrem Např. Antiport iontu Ca2+ a 3 iontů Na+

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 4. Aktivní transport uvnitř 3 Na+ 2 K+ Transport látek proti jejich elektrickému nebo chemickému gradientu, což vyžaduje přísun energie (ATP ADP + P) Na+-K+-ATPáza – v každé membráně - elektrogenní účinek - důležitá pro stabilní klidové napětí Ca2+-ATPáza – ve svalových a střevních buňkách H+-ATPáza – v buňkách žaludku

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 5. Endocytóza a exocytóza Mnoho látek (proteiny, cholesterol) nemůže pronikat ani lipidovou dvojvrstvou, ani procházet transportními kanály. Mohou však prostupovat plazmatickou membránou uzavřeny do transportních váčků: Endocytóza membrána se vchlípí dovnitř (invaginuje) a přitom uzavře obsah mimobuněčné tekutiny (proteiny) do nitra buňky Exocytóza – při kontaktu buněčné transportní vezikuly s plazmatickou membránou obě membrány vzájemně splynou a plazmatická membrána se otevře do extracelulárního prostoru