Kdo je člověk…? anomálie Vědomí II. …odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí, místo aby následovala náročné výzvy delfské věštírny „Poznej sebe sama“, by si chtěla ušetřit námahu a někde si to přečíst, od někoho se to dozvědět – třeba právě od vědy. (Neubauer, Z., (2002) Biomoc, Malvern, Praha, str. 106 2014 Marek Vácha Kdo je člověk…? anomálie Vědomí II.

Zvláštnost lidského světa charakterizuje především to, že se v něm mezi bytostí a bytostí děje něco, co nelze najít nikde v přírodě (Martin Buber, Problém člověka)

Člověk putuje do cizích zemí aby obdivoval vrcholky hor, ohromné vlny moře, daleké cesty řek, široké dálavy oceánu, a kruhový pohyb hvězd, avšak kolem sebe samého přechází bez povšimnutí. St. Augustine

Pico della Mirandola (1463 - 1494) v roce 1486: takto si Mirandolla představuje, že se Bůh obrací k prvnímu člověku: Učinili jsme Tě ani z nebeské, ani z pozemské látky, ani nesmrtelného, ani smrtelného, takže s Tvojí svobodnou vůlí a s Tvou důstojností můžeš utvořit sám sebe do jakékoli podoby chceš. Máš ve své moci degradovat sám sebe do nižších podob života, do zvířat, a je Ti dána moc, obsažená v Tvém intelektu a soudu, být znovuzrozen do vyšších forem, božských.

Dějiny

Dějiny Koperník: země není středem vesmíru je to Země, která se otáčí kolem Slunce! ale dokonce ani solární systém není středem galaxie! a dokonce ani naše galaxie je jen jednou z mnoha stovek miliard jiných!

Dějiny země není stará 6 000 let ale 4,54 miliard (4,65) celá historie lidství je jen okamžikem v dějinách kosmu Universum je zde miliardy let bez Homo sapiens jak vůbec o sobě můžeme říci, že jsme posledním účelem stvoření?

Dějiny pokud by lidé vymřeli, nenastala by ekologická katastrofa (x hmyz, např.) Spinoza: jsme fyzické bytosti a jako takové podléháme fyzikálním zákonům, z nichž všechny mají charakter nezbytnosti. Svoboda je proto iluze. je jen jedna forma svobody: vědomí nezbytnosti Darwin: člověk pochází ze zvířat!

Dějiny Živé bytosti je možné podrobit analýze z hlediska hmotných příčin tak jako i jiná hmotná (rozlehlá) tělesa. V 19. století se ukázalo, že živá těla neobsahují žádné látky, které by nebylo možné syntetizovat mimo tělo. V polovině 20. století předvedla kybernetika, že i podivuhodná koordinace činnosti tělesných orgánů a schopnost organismu adekvátně reagovat na prostředí se dá modelovat umělými regulačními soustavami. Koncem 20. století se podařilo prokázat, že také embryonální vývoj je při vší své evidentní účelnosti řízen hmotnými faktory. Sociobiologie ukázala, že mnohé stránky lidského sociálního jednání se dají vyložit jako výsledek jeho prospěšnosti pro přežití. To všechno jsou nepopiratelné úspěchy biologie postupující podle metodologických schémat novověké vědy. Tyto úspěchy však byly ihned pochopeny ve smyslu materialistické metafyziky. (Vácha, J., (2008) Vědy se nebojme, ale nezbožňujme ji) http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5906

Dějiny nikoli obraz Boží, nýbrž jen jedna větev primátů Freud: řídí nás Eros a Thanatos sexuální instinkt a instinkt smrti Sociobiologie: lidská osoba je způsob, jakým geny vytváří jiné geny náš altruismus je nic než způsob, jak zajistit, aby naše geny přežily do příští generace Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p. 116

Závěr jsme ničím, naše planeta je bezvýznamná, naše samotná existence je jen vlnkou v čase! Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p. 116

Kdo je člověk?

E.O. Wilson Organismus je způsob, kterým DNA vytváří více DNA. hypothalamus a limbický systém jsou naprojektovány tak, aby uchovávaly a předávaly dál DNA tyto centra zaplavují naše vědomí všemi druhy emocí – nenávistí, láskou, vinou, strachem a dalšími – a jsou konzultovány etickými filosofy, kteří si přejí z nich vyvodit standardy dobra a zla. (Wilson, E.O., (2000) Sociobiology. The New Synthesis. Twenty-Fifth Anniversary Edition. The Belknap Press of Harward University Press. Cambridge, Massachusetts, and London, England. p. 3)

E.O. Wilson Hypotalamo-limbický komplex vysoce sociálního druhu, jakým je člověk, „ví“, nebo přesněji je naprogramován, že se chová jako by věděl, aby geny, které jsou za ním, se maximálně namnožily pouze když zharmonizuje behaviorální odpovědi organismu, které vytvoří účinnou směsku osobního přežití, reprodukce a altruismu. (Wilson, E.O., (2000) Sociobiology. The New Synthesis. Twenty-Fifth Anniversary Edition. The Belknap Press of Harward University Press. Cambridge, Massachusetts, and London, England. p. 4)

Co je člověk? podle Maxe Schelera: židovsko-křesťanská představa člověka jako tvora stvořeného k obrazu Božímu antická představa o bytosti nadané rozumem moderní přírodovědecká představa o produktu evolučního dění

Co je člověk? Hloubky antropologické otázky se dotýkáme spíše teprve tehdy, když poznáváme to specificky lidské i v tom z člověka, co není rozumovou bytostí. Člověk není kentaur, nýbrž veskrze člověk. Porozumět mu může pouze ten, kdo ví jednak, že ve všem lidském, i v myšlení, je něco, co patří k obecné přirozenosti živých bytostí a z ní musí být chápáno, jednak ale, že není nic lidského, co by cele patřilo k obecné přirozenosti živých bytostí a bylo by pochopitelné pouze z ní. Ani lidský hlad není hlad zvířete. Lidský rozum lze chápat jen ve spojení s lidským nerozumem. (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.80)

Co je člověk? „Patos antropologické otázky u Augustina, u Pascala i ještě u Kanta spočíval v tom, že na sobě nacházíme něco, co si nedokážeme vysvětlit pouze z přírody a jejího vývoje.“ (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.68)

Co je člověk? Člověk je zvíře, ale zároveň je nekonečně víc než zvíře. Přesahuje do humánní dimenze. Je to podobné jako s kostkou: V rovině je to čtverec,který má ale v prostoru dimenzi navíc. Jako člověk nejsem agresivní, ale jsem něco úplně jiného: Nenávidím nebo miluji. Jako člověk nejsem jen nositelem sexuální energie, nýbrž jsem schopen se obětovat. Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p. 54

Co je člověk? Byli filosofové, kteří přemohli své vášně – jaká hmota by toho byla schopna? (Pascal, B., (1973) Myšlenky. Odeon, Praha, str. 80)

Které otázky jsou správné? Které otázky jsou správné? Jaké otázky jsou správné, když chceme „poznat“ lidi? Můžeme je zkoumat z mnoha aspektů, můžeme se ptát na barvu vlasů či pleti, na znamení zvířetníku nebo na inteligenční kvocient. (…) Ale „co vpravdě jest“, zjistíme jen tehdy, když s člověkem mluvíme. Co si sám myslí, jaké má názory, co cítí a chce, to se dozvíme jen tehdy, když dříve než o něm, mluvíme s ním. Mluvit s ním neznamená jen poslouchat jeho odpovědi na otázky, které jsme mu položili. To může stačit, když v poznání sledujeme nějaký specifický zájem, když např. chceme testovat jeho schopnosti být ředitelem filiálky nebo pilotem. Když jde o to, abychom ho poznali „jako takového“, musíme odložit své dotazníky a vstoupit do styku a do rozhovoru, v němž nejsme „pány“ jen my. Existuje analogické „poznávání přírody?“ Zdá se, že nemůžeme mluvit s přírodou, ale jen o ní. A máme-li užít analogii mluvení, pak se zdá, že má pravdu spíše Kant se svým obrazem soudce, který vyslýchá svědky, nebo Goethe, když říká, že natahujeme přírodu na skřipec, abychom z ní vynutili výpovědi, nehledě k tomu, že sama mučená příroda má možná na mysli něco zcela jiného. (Spaemann, R., Löw, R., (2004) Účelnost jako filosofický problém, Oikúmené, Praha, str.12)

Které otázky jsou správné? „Čím se liší filosofická antropologie od jiných antropologií, např. od antropologie lékařské nebo biologické? Člověka lze zkoumat anatomicky, fyziologicky, biologicky a psychologicky a tímto způsobem objasňovat různé jeho aspekty. Ale i kdybychom shrnuli všechny tyto rozličné aspekty, neukázalo by to člověka jako takového. Neboť člověk není ani anatomicky preparovaný skelet, ani fyziologicky fungující organismus, ani to, co na něm zkoumají různé psychologie. Na rozdíl od takových antropologií je filosofie jediná disciplína, která se snaží postihnout člověka jako takového a v celku, neboť filosofie je vůbec zaměřena na celek a není speciální vědou.“ (Löwith, K., in Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha str. 225)

Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů Animalita. Člověk je: těleso živý organismus smyslová bytost Transcendentalita. Člověk má: „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů S. Kierkegaard: člověk je syntéza nekonečnosti a konečnosti, časnosti a věčnosti, svobody a nutnosti, jeho existence je „existencí v paradoxu“ člověk nemá zvířecí biologii s jakousi nástavbou ducha nebo něčeho podobného, ale specificky lidskou biologii, jejíž specifičnost je ovšem dána nerozlučným a reálným spojením s nadbiologickým principem člověk nejen je svým tělem, ale také má své tělo

Pokusy o řešení materialistické, pozitivistické, naturalistické pozice odmítají transcendentalitu a subjektivitu

Animalita a transcendentalita Člověk je občanem jednoho světa Animalita. Člověk je: těleso živý organismus smyslová bytost Transcendentalita. Člověk má: „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

„Tělo již není pouze vědomím řízený nástroj, ale dynamický systém vědomých a nevědomých procesů.“ „Tělo je tedy více než jen oduševnělé maso(68), je více než biologický stroj, více než organický materiál, který vnímá lidská duše. Tělo je nejen objekt, ale také subjekt týchž medicínsko-biologickopsychologických procesů, které nazýváme život“(69). Matějek, J., (2012) Dříve projevená přání pacientů. Galén, Praha. str. 34

Pokusy a řešení

odpreparuj náboženství a kulturu od humanity a zůstane Ti biologie odpreparuj náboženství a kulturu od humanity a zůstane Ti biologie. Biologie zůstane vždycky. Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London.p. 165

Pokusy a řešení Za život v nás proběhne cca 1016 mitóz. Tělo se skládá z cca 3.1013 buněk (Robert Weinberg) Každý z nás za život se přibližně 100x vyměníme...

Podobnost života na Zemi

máme stejné geny jako všichni ostatní přibližně stejný počet stejné složení žádné velké rozdíly v primární sekvenci DNA

Kostra gorily a člověka Roger Fenton (1819-69), "Kostra muže a samečka gorily" okolo roku 1855 Fenton byl oficiální fotograf britského muzea, které bylo v té době správcem sbírek, které dnes vlastní the Natural History Museum. Fotografována 4 roky před vydáním "O původu druhů" , gorilí kostra je nastavena ve vzpřímenější pozici, než by byla přirozeně, aby vynikly podobnosti mezi gorilou a člověkem. Levá horní končetina gorily vykazuje známky rozdrcení lvími zuby.

Kostra gorily a člověka Uvnitř lebky jednoho druhu vznikla Novosvětská a Slovanská epopej, uvnitř lebky druhého druhu nikoli...

Auguste Rodin Žena kentaur (Mysl a tělo)

Auguste Rodin Myšlenka

Jak jsme geneticky jedineční? 96% genů sdílíme s šimpanzem 80% genů sdílíme s myší 50 % s Drosophilou 40% s C. elegans 30% s S. cerevisiae

Proč jednáme jak jednáme?

Proč jednáme jak jednáme? } Geny epigenetika! Prostředí epigenetika kultura Developmentální šum Svoboda Přírodní vědy

Příspěvek hlubinné psychologie Leopold Szondi Szondi, L., (2009) Člověk a osud. Pipex, Ústí nad Orlicí, str. 27

Aristotelés na dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: causa materialis causa formalis causa efficiens causa finalis

Aristotelés na dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: causa materialis: „shluk atomů“, „shluk buněk“ atd. causa formalis – aristotelská duše je „forma živé hmoty“ causa efficiens „odkud jsem přišel“ causa finalis „kam jdu?“

Sedící Sókratés A zdálo se mi, že se to má s ním (S Anaxagorem) zcela podobně, jako kdyby někdo napřed říkal, že cokoli Sókratés koná, koná všechno z rozumu, a potom, když by se pokusil jmenovati příčiny jednotlivých mých úkonů, by řekl, nejprve že já zde sedím z té příčiny, že se mé tělo skládá z kostí a svalů a kosti že jsou pevné a jsou od sebe odděleny mezerami, kdežto svaly se mohou napínati a povolovati, objímajíce kosti s masem a koží, která to drží pohromadě. Když se tedy kosti ve svých spojeních pohybují sem a tam, svaly svým povolováním a napínáním patrně způsobují, že já jsem schopen nyní ohýbati své údy a pro tu příčinu tady skrčen sedím. A pro to, že s vámi rozmlouvám, by pak zase jmenoval jiné takové příčiny, zvuky i vzduch i sluch a nesčíslně mnoho jiných takových věcí, ale zapomněl by jmenovati ty opravdové příčiny, že když Athéňané uznali za lepší mě odsouditi, z té příčiny také zase já uznávám za lepší zde seděti a za spravedlivější zůstat a podstoupit trest, který poručí. Neboť, u psa!, tyhle svaly a ty kosti by byly, myslím, už dávno buď v Megaře nebo v Boiotii, kam by byly zaneseny míněním o tom, co je nejlepší, kdybych si nebyl myslil, že spravedlivější a krásnější než utíkání a prchání je učinit obci zadost a podstoupiti trest, kterýkoli ona stanoví.

Sedící Sókratés proč Sókratés neprchá z Atén? uspokojivou odpovědí na tuto otázku není: protože se nepohybují jeho kosti a svaly. uspokojivá je odpověď: protože chce dodržovat aténské zákony.

paradox svobody

August Comte: human action is determined by the same laws of matter that explained the orbits of the planets and stars

Paradox svobody we believe we are unprecedentedly free to do whatever we choose in fact, what we do has nothing to do with what we choose and everything to do with what our genes, our class, our parents, our society or our evolutionary origins have made us (Sacks, J., (2007) The Home We Build Together. Continuum, London, p. 59)

„Svoboda vůle“ je nesmírný problém filosofický, ale i praktický, poněvadž se zřídka setkáme s člověkem, jenž není dalekosáhle, nebo dokonce převážně ovládán sklony, zvyklostmi, pudy, předsudky, resentimenty a všemožnými komplexy. Všechny tyto přirozené skutečnosti fungují přesně tak jako celý Olymp bohů, kteří chtějí, aby si je člověk usmiřoval, aby jim sloužil, bál se jich a uctíval je (…) Nesvoboda a posedlost jsou synonymy tohoto stavu. Jung, C.G., (2001) Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla IV. sv. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 116)

Problém vědomí

John Maddox, editor of Nature Jsme stejně daleko od porozumění toho, jak funguje mozek, jako jsme byli před sto lety. Nikdo nerozumí procesu, jakým jsou činěna rozhodnutí nebo jak funguje představivost. John Maddox, editor of Nature Le Fanu, J., (2009) Why us? How Science Rediscovered the Mystery of Ourselves. Pantheon Books, New York.

When cosmologists can reliably infer what happened in the first few minutes of the birth of the universe, and geologists can measure the movements of vast continents to the nearest centimetre, then the inscrutability of those genetic instructions that should distinguish a human from a fly, or the failure to account for something as elementary as how we recall a telephone number, throws into sharp relief the unfathomability of ourselves. Le Fanu, J., (2009) Why us? How Science Rediscovered the Mystery of Ourselves. Pantheon Books, New York.

Tři možnosti Dualismus je názor, že člověk sestává z těla a z duše, a že se mentální život odehrává skrze duši. Fyzikalismus je názor, že mentální život spočívá ve fyzikálních procesech v mozku. Dual aspect theory: mozek je místem vědomí,ale vědomé stavy nejsou pouhými fyzikálními stavy.

mysl rovná se mozek

Teorie identity mysl = mozek všechny naše myšlenky, fantazie, úzkosti, láska atd. jsou zcela redukovatelné na materiální procesy v mozku „cítím bolest“ = „v mém mozku se odehrává takový a takový neurologický proces“ svoboda je tedy redukovatelná na geny + prostředí

Teorie identity člověk je to, co jí Jacob Moleschott: mozek vylučuje myšlenky podobně jako ledviny moč génius je otázkou fosforu (Rose, S., (2005) Lifelines. Life Beyond the Gene. Vintage, London, p.82)

„Odvozuje-li dnes někdo duchovní nebo duševní jev z funkce žláz, může si být beze všeho jist zbožností a úctou svého publika. Avšak toho, kdo by se pokusil atomový rozpad hvězdné hmoty vysvětlovat jako emanaci tvořivého světového ducha, by totéž publikum jen politovalo jako duševně nenormálního. A přece jsou obě vysvětlení stejně logická, stejně metafyzická a stejně svévolná a stejně symbolická.“ (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12)

„Stejně tak jako bylo dříve samozřejmým předpokladem, že všechno, co je, se kdysi zrodilo z tvořivé vůle duchovního Boha, objevilo 19. století stejně samozřejmou pravdu, že všechno vzniká z materiálních příčin. Dnes si nebuduje duševní síla tělo, nýbrž naopak – látka ze svého chemismu produkuje duši. Tento zvrat by byl k smíchu, kdyby se nestal jednou z velkých pravd ducha doby. Myslet tímto způsobem je populární, a proto slušné, rozumné, vědecké a normální. Ducha si musíme představovat jako epifenomén látky.“ (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12 - 13)

Teorie identity Tooby a Cosmidesová: mozek je „vlhkým počítačem“, který pracuje pouze na základě chemických a fyzikálních zákonů. Všechny myšlenky a sny jsou tedy zcela determinovány fyzikálně. Mozek je složen z jednotlivých neuronů, které jsou mezi sebou komplikovaně propojeny; do mozku se sbíhají informace z receptorů, zde se uspořádávají a editují a skrze motorická vlákna je vysílána odpověď. To je vše, nic více v člověku nelze hledat. Mozek mají pouze ti, kteří se pohybují, rostliny mozek nemají, podobně jako jej nemají přisedlí živočichové. Sumky mozek mají pouze v pohyblivém larválním stadiu, poté, až najdou vhodné místo a změní se v přisedlého živočicha, je mozková tkáň vstřebána. Nač také plýtvat energií pro neužitečný orgán? Lépe je jej sníst a přeměnit v energii.

Teorie identity Tooby a Cosmidesová: přirovnání mozku ke švýcarskému armádnímu noži mozek je tedy zařízení, které je doménově specifické, funkčně specializované a které je předem naprogramováno plnit určité adaptivní úkoly.

AI v otázce na možnost umělého vědomí jde o to, zda složitost strojových artefaktů může dosáhnout stupně, na němž tyto artefakty vyvíjejí mentální stavy, qualia kloníme-li se k naturalistickému redukcionismu, redukujeme-li tedy qualia fyzikálně na materiální procesy v mozku, pak nebudeme mít zvláštní problémy připisovat vysoce složitým umělým systémovým sítím vědomí a ducha, neboť oba pojmy jsou tak redukovány, že je eliminován jejich intuitivní obsah zastáváme-li samostatný, neredukovaný význam těchto pojmů, pak budeme umělé vědomí pokládat za nemožné, protože vědomé duchovní prožívání se nachází na zásadně jiné rovině než každé mechanické probíhání, jakkoli složité a systémově propojené

„Viděno v tomto světle, je otázka, občas kladená – mohou počítače myslet? – poněkud komická… Co si proboha ti, kdo se takto ptají, myslí, že jsou? Jednoduše počítače, ale o mnoho složitější než cokoli, co jsme se zatím naučili vyrábět. Nezapomínejme, že lidský počítačový průmysl je starý pouhá tři čtyři desítiletí, zatímco my sami jsme produktem sta miliónů let vývoje. Jiní nemusí s tímto závěrem souhlasit, obávám se však, že jedinými alternativami jsou jinak řešení náboženská.“ (Fred Hoyle, 1964)

dual aspect theory

mentální život probíhá v mozku, ale přesto všechny zkušenosti, pocity, myšlenky a přání nejsou fyzikálními procesy v mozku. šedá hmota mozková sestávající se z miliard nervových buněk uvnitř lebky není pouhým fyzikálním objektem. Má řadu fyzikálních vlastností – značnou kvantitu chemické a elektrické aktivity zde probíhající – ale probíhají v ní rovněž mentální procesy. Nagel, T., (1987) What Does It All Mean?: A Very Short Introduction to Philosophy. Oxford University Press. New York, Oxford. p. 33

Mysl nerovná se mozek

Immanuel Kant we must, as a practical matter, assume ourselves to be free, even if it does not accord with our scientific understanding of the world

Dualismus mysl ≠ mozek Descartes: člověk = mysl ve stroji Leibniz: v mozku nenajdeme myšlenky Bergson: to že A závisí na B neznamená, že A = B privátnost našich pocitů co je to červenost? jak velká je moje představa Eiffelovy věže? jak velkou cítím bolest? pokud by byl dualismus pravdivý, znamenalo by to zřejmě mj. konec klasického darwinismu

Teorie ne-identity Platón, Augustin, racionalismus, Descartes, Kant Opět však narážíme na neodmyslitelný problém materialistického paradigmatu. Ať už uvažujeme nad lidským mozkem s desítkami miliard buněk nebo hlístici s přibližně stovkou neuronů, otázka je stejná: Jak vůbec mohou nějaké čistě materiální procesy vést k vědomí? (Russell, P., (2008) Od vědy k Bohu. Fyzikova cesta do nitra vědomí. dybbuk, Praha, str. 35)

Dualismus celý svět se stal hrobem, vězením, exilem, a my v tomto světě jen cizinci a poutníci pro Descarta v člověku probíhají procesy vitální (vegetativní, smyslové) a procesy duchovní jaksi vedle sebe a nelze dost dobře pochopit, co mají společného Leibniz: mezi řadou duševně duchovních představ a řadou tělesných procesů je předzjednaná harmonie. Obě řady uvedl do harmonie Bůh, tak, jako hodinář může nastavit dvoje hodiny tak, aby stále ukazovaly stejný čas. (=tzv. paralelismus)

Dualismus křesťanská perspektiva mind is not a thing, stuck somewhere in head mind = ability to do the kinds of things that human beings do Aristotle: mind = capacity for behaviour of the complicated and symbolic kinds which constitute the linguistic, social, moral, economic, scientific, cultural, and other characteristic activities of human beings in society

Dualismus křesťanská perspektiva To speak of ourselves as „souls“ is to recognize our creaturliness, to acknowledge that everything we are and have is gift; that we are gift-things that we have been given the capacity and duty to return the gift we are in praise and celebration. křesťanství tedy nelze chápat jako typ dualismu (substance dualism) „duše – tělo“

Dualismus křesťanská perspektiva There is a quite straightforward distinction between, for example, a pineapple and its shape. But nobody supposes that its „shape“ is a second, different kind of thing, somewhere inside (or perhaps on the surface of) the pinneaple! Think of the soul as the „shape“ of a human life: the body´s history, identity, direction – and, we hope, its destiny in God. (Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p. 35)

So for me things are again quite different from what they are for someone who so to speak looks at me from outside. For me the sky is blue. But anyone who roots around in my head, by whatever means, will not find anythig blue. And just as I can always decide for myself here and now, so it can be that someone who roots around in my head will never find this freedom. Nevertheless: for myself I am always free, just as for me the sky is always blue. (Manfred Spitzer) (Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2150/2706)

Qualia = stavy, jimž náleží vědomá kvalita = vědomé, vnitřní, subjektivně prožitkové, nerelační stavy, jež mají fenomenální obsah bolest zubů, překvapení, červeň, akustický prožitek qualia prožívám v perspektivě první osoby, ve vnitřní perspektivě, jako mé prožitky, jež jsou soukromé v tom smyslu, že je prožívám jen já

Qualia samotné světlo nemá žádnou barvu, vždyť se jedná o elektromagnetické vlnění zelená, kterou vidíme, je vlastnost vytvořená ve vědomí vydává padající strom na Aljašce praskot, pokud jej nikdo neslyší? dnes máme za to, že ne, vždyť se jedná jen o tlakové vlny ve vzduchu

Qualia důsledně naturalistický redukcionismus qualia lze dostatečně vysvětlit přírodními vědami mohou být zcela redukována na fyzikální, chemicky popsatelné procesy v mozku naturalismus či fyzikalismus eliminuje z pojmu člověka právě to, v čem se tradičně viděl základ důstojnosti člověka: jeho sebe-vědomou, rozumově-svobodnou subjektivitu. Chemicky popsatelné procesy v mozku nemají jako takové žádnou důstojnost a nezaslouží úctu

Další poznámky

Vědomí jako fundamentální fyzikální veličina „Deutsch tento princip rozšiřuje a řadí vědomosti spolu s takovými pojmy jako hmotnost a elektrický náboj k fundamentálním fyzikálním veličinám. Aby toto tvrzení zdůvodnil, předkládá zajímavý argument. Představte si budoucí pozemskou civilizaci s technologií, která ji umožňuje měnit nejen tuto planetu (což už jsme v dobrém či zlém udělali), ale i celou sluneční soustavu včetně Slunce. Třeba si bude tato civilizace přát využít své znalosti astrofyziky, aby prodloužila život Slunce tím, že nějak pozmění jeho složení. (...) Mimozemskému pozorovateli na opačné straně Galaxie, který takto modeloval chování Slunce by se nepodařilo dosáhnout shody s pozorováním, protože Slunce by změnily vědecké znalosti pozemské civilizace. V tomto případě je dopad znalostí dost velký na to, aby se mohl měřit s obvyklými procesy v astrofyzice, jako je tok tepla z jádra hvězdy. (Davies, P., (2009) Kosmický jackpot. Argo/Dokořán, Praha. str. 238)

„General intelligence“ nebo modulární mysl? argumenty pro modulární mysl jazyk se naučí i lidé jinak velmi neinteligentní a užívají správně složitou gramatiku v případě poranění mozku neklesne obecná úroveň přemýšlení nýbrž bývá zpravidla poškozena jedna konkrétní oblast

„General intelligence“ nebo modulární mysl? argumenty proti modulární mysli je zřejmě že při poranění mozku dojde k poškození nějaké jedné konkrétní oblasti, ale to je přece zřejmé – i když by mysl byla general-purpose problem-solver, i pak by poškození konkrétní oblasti vyvolalo změnu v konkrétní kognitivní oblasti

Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) mysl je doménově specifická operace jsou mandatorní když slyšíme větu ve svém jazyce, nemůžeme si pomoci, musíme vnímat její smysl, nikdy ji neslyšíme jen jako sekvenci zvuků operace jsou informationally encapsulated mám strach z hada, i když víme, že mu byly vyoperovány jedové žlázy podléháme optickým iluzím, i když víme, že se jedná o optické iluze

Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) podléháme optickým iluzím, i když víme, že se jedná o optické iluze Tyto tři čáry mají stejnou délku. Spodní nám ale připadá nejdelší, a to i když dopředu víme, že se jedná o optický klam. Zdá se, že takovéto vidění věcí je rezistentní vůči našemu rozumu.

Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) naše mysl je částečně modulární Fodor uznává modularitu mysli pro jazyk a vnímání pokud se ale soudce má rozhodnout, zda je obžalovaný vinen pak používá všechny dostupné informace, sleduje chování obžalovaného, jeho nervozitu, zvažuje logickou konzistenci obhajoby… …a na to není žádný modul, je to úkol obecné inteligence

Další poznámky není tvor, který by vnímal vše, co je a vše, co se děje naše oči vidí jen velmi omezenou část spektra nemáme magnetoorientaci a velmi špatný čich delfín vidí sonarem i pohyby našeho žaludku či srdce, svět psa je světem vůní a pachů a svět netopýra světem odrazů vnímáme velmi omezený výsek toho, co bychom mohli vnímat!

C.G. Jung není proto žádný důvod považovat psýché za něco sekundárního nebo za epifenomén, ale je dostatek důvodů pro to, abychom ji – alespoň hypoteticky – pojímali jako faktor sui generis, a to tak dlouho, než bude dostatečně prokázáno, že duševní proces může být také vyroben ve zkumavce. (…) Jen tak brzy se nepodaří převést komplexní duševní skutečnosti na chemický vzorec; duševní faktor musí proto ex hypotesi platit prozatím jako autonomní skutečnost záhadného charakteru, a to v první řadě proto, že se podle veškeré opravdové zkušenosti jeví jako podstatně odlišný od fyzikálně chemických procesů. (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.168)

Poznámka pod čarou Jungovo řešení nevědomí víly a rusalky vědomí

Poznámka pod čarou Jungovo řešení nevědomí (sexuální) fantazie vědomí

Feuerbachovo řešení Feuerbach řeší úplně stejně problém Boha Náboženství je nejranější a vpravdě nepřímá forma lidského sebeuvědomění. Proto v dějinách lidstva, stejně jako v dějinách individuálních lidských bytostí, náboženství obecně předchází filosofii. Ze začátku se lidé mylně domnívají, že se jejich podstata nachází mimo ně, dokud si konečně neuvědomí, že je ve skutečnosti v jejich nitru. Dějinný pokrok náboženství je tedy v tom, že co bylo v ranějším náboženství pojímáno jako objektivní, je později rozpoznáno jako subjektivní; co bylo původně chápáno jako Bůh a jako takové uctíváno, je nyní rozpoznáno jako něco lidského. (Feuerbach, L., Gesammelte Werke. Ed. W. Schuffenbauer, Berlin: Akademie Verlag, 1973. díl 5, str. 46-47) (cit v McGrath, A., (2003) Dialog přírodních věd a teologie. Vyšehrad, Praha, str.71)

Poznámka pod čarou Feuerbachovo řešení nevědomí Bůh vědomí

Poznámka pod čarou Feuerbachovo řešení nevědomí sebeuvědomění člověka vědomí

Nemoc zní jako „ne-moc“(93) Nemoc zní jako „ne-moc“(93). Toto slovo můžeme číst jako: nemít něco v moci, neovládat něco, nebýt pánem něčeho. Člověk nemá v moci svůj život, nemůže naplňovat svůj životní projekt(94). Matějek, J., (2012) Dříve projevená přání pacientů. Galén, Praha. str. 50

Na nemoc může člověk reagovat v souvislostech naplňování svého životního projektu třemi způsoby: 1. Uskutečňuje priority svého životního projektu ve stejném pořadí, ale s nižší intenzitou. 2. Redefinuje strukturu svého životního projektu. 3. Nebo spojí oba předchozí body, redefinuje strukturu svého životního projektu a prožívá ho a naplňuje s nižší intenzitou. Matějek, J., (2012) Dříve projevená přání pacientů. Galén, Praha. str. 51

Zpočátku se příčiny nemoci připisovaly démonům a nadpřirozeným silám Zpočátku se příčiny nemoci připisovaly démonům a nadpřirozeným silám. Protože nemoci měly tento nadpřirozený charakter, bojovalo se proti nim magií. Avšak již v Babylonii a Egyptě se objevovaly pokusy přistupovat k nemocem jinak.

Problém se však otevírá v metodologické rovině Problém se však otevírá v metodologické rovině. Protože je biomedicína přírodní vědou, nemůže svojí metodologií identifikovat a řešit problémy, které se otevírají mimo dosah jejích metod. Tyto problémy však existují. Jsou však přístupné jiným vědám, které patřičnou metodologií disponují. Dochází zde pak ke dvojímu: buď biomedicína není schopna jisté problémy vnímat, a proto je neřeší. Ty pak přetrvávají a stávají se zdrojem z pohledu biomedicíny nepochopitelných problémů; nebo biomedicína jakési problémy tuší, ale řeší je neadekvátním způsobem.