Ekonomika církví a náboženských společností

Charakteristika církví a náboženských společností označení církev se pojí zejména s křesťanstvím náboženstvím, mimokřesťanská společenství (židé, muslimové, buddhisté apod.) odmítají označení církev a označují se jako náboženské společnosti.

Právní zakotvení na církve a náboženské společnosti má vliv:  právo světské (sekulární, konfesní),  právo církevní.

Konfesní právo právní disciplína, zabývající se státními předpisy, který se týkají církví, státní zákony většinou stručně a rámcově garantují uplatňování svobody svědomí a stanovují podmínky registrace náboženské společnosti, přiznává církvím výkon zvláštních práv:  vyučovat náboženství na státních školách,  vykonávat duchovní službu v ozbrojených silách, věznicích,  uzavírat církevní sňatky,  zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního (či obdobného) tajemství, je-li to tradicí v dané církvi,  zřizovat církevní školy.

Církevní právo právní systém určité církve a náboženské společnosti, je zde upravena vnitřní organizace a činnosti uskutečňované v rámci církve a náboženské společnosti, při zkoumání ekonomiky církví a náboženských společností je nutné vnímat oba druhy práva.

Vztah státu a církví a náboženských společností vztah je určující pro ekonomické postavení církví a náboženských společností v daném státě, v současnosti se odráží zejména v majetkoprávní oblasti.

Vztah státu a církví a náboženských společností lze rozlišit:  identifikaci,  neidentifikaci, identifikace značí sepětí státu a církve, stát zaručuje výsadní postavení a institucionální provázání s jednou nábožensko ideologií.

Vztah státu a církví a náboženských společností neidentifikace – stát respektuje církevní a světonázorovou neutralitu, existují záruky ochrany individuálních a korporativních náboženských svobod, lze rozlišit vztahy:  konkordát,  kooperace,  odluka.

Konkordát vztah může být potvrzen formou smlouvy mezi státem a reprezentací příslušné církve, ve smlouvě jsou zakotveny vzájemné vztahy, povinnosti, práva a způsob financování.

Kooperace vztah se vyznačuje náboženskou svobodou, uznáním církve po stránce právní i ve vztahu k její vnitřní autonomii, církve díky majetkové vyjasněnosti a respektovaném způsobu financování se mohou podílet na rozvoji všech sfér veřejné politiky (charita, vzdělávání, zdravotnictví),

Odluka zvláštní právní postavení náboženského zřízení ve státě, církve se vylučují z právního kruhu státního, náboženství se stává věcí soukromou, náboženské organizace musí být právnickou osobou veřejného práva.

Financování církví a náboženských společností v ČR církve a náboženské organizace podléhají registraci u Ministerstva kultury, registrace zakládá nárok na příspěvek ze státního rozpočtu, pokud církev či náboženská společnost o něj požádá, stát hradí:  mzdy a pojistné duchovních,  mzdy a pojistné administrativy,  prostředky na věcné náklady,  prostředky na údržbu církevního majetku.

Financování církví a náboženských společností v ČR současný stav je ovlivněn zejména vývojem v průběhu 20. století, zejména majetkové reformy (první 1919, druhé 1947), majetkoprávní uspořádání doposud není vyřešeno, proto stát převzal část odpovědnosti za financování církví a náboženských společností.

Financování církví a náboženských společností v ČR příjmy církví a náboženských společností tvoří:  příspěvky fyzických a právnických osob,  příjmy z prodeje a z pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku církví a náboženských společností,  úroky z vkladů,  dary a dědictví,  sbírky a příspěvky z části výtěžků podle zvláštního zákona,  půjčky a úvěry,  příjmy z podnikání nebo z jiné výdělečné činnosti,  dotace.

Modely financování církví a náboženských společností německý model, rakouský model, italský model.

Německý model pro model je typický systém církevních daní,  církve mají právo vybírat ve svůj prospěch daň,  právo vybírat daň je zakotveno ve státním právu,  stát daň vybírá a předává jí církvím,  církevní dani nepodléhají všichni daňoví plátci, ale povinnost vzniká a zaniká se členstvím,  církevní daň má formu přirážky k dani státní a její výši stanovují volené církevní orgány  v konečné fázi podléhá státnímu schválení.

Německý model mezi další finanční zdroje lze zařadit:  pomoc ze strany státu,  nepřímá státní podpora církevních příjmů,  státní subvence,  finanční náklady státu na výuku náboženství a na duchovní péči.

Rakouský model zdrojem financování jsou:  církevní poplatky,  výnosy z nemovitostí,  kostelní sbírky,  státní příspěvky související s vyučováním náboženství,  majetková renta za zestátněný majetek.

Rakouský model církevní poplatek: výše povinného poplatku je určena řádem církevních příspěvků, má charakter občanskoprávní dávky (ne veřejnoprávní jako církevní daň – není administrován státem), dlužné příspěvky lze občanským soudem vymáhat,

Italský model italský model je založen na systému daňových asignací, každý občan může rozhodovat o tom, jak bude použita určitá část jeho daně z příjmu, poplatník může přiznat tuto část daně:  příslušné církvi,  věnovat na sociální a humanitární účely, nepřiznané části daně se rozdělí na všechny účely v poměru, v jakém se ostatní poplatníci rozhodli připsat své daně státu či církvi. církvi může asignovat část své daně i nečlen církve.