Ostnokožci (Echinodermata) Vysvětlivky Zdroje obrázků 1. Ostnokožci (Echinodermata) Spusťte klávesou F5. (Text se načítá postupně po kliknutí na nadpis stránky.) Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Pavel Žižka. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Jak byste popsali tvar těla ostnokožců? Ostnokožci Kde ostnokožci žijí? Jsou to výlučně mořští živočichové. Zkameněliny ostnokožců známe od prvohor. Rozmnožují se přes larvu (dipleurula). Jak byste popsali tvar těla ostnokožců? Ostnokožci jsou radiálně (paprsčitě) souměrní, larvy bilaterálně (dvoustranně) souměrné. Jejich tělo členíme na centrální terč a vybíhající ramena. 2.

Vnitřní ústrojí ostnokožců Podle čeho dostali ostnokožci své jméno? Ostnokožci mají vnitřní vápenatou kostru (endoskelet) tvořenou destičkami (sklerity), které jsou buď izolované, nebo srostlé. Na vnější straně kostry vybíhají větší či menší ostny. Cévní soustava: Srdce je nevyvinuté a v cévách proudí hydrolymfa, nejjednodušší tělní tekutina. Trávicí soustava: Je trubicovitá, ústní otvor se nachází na spodní straně, řitní na straně hřbetní. Ambulakrální soustava: Jde o systém vodních cév, který začíná proděravělou destičkou (madreporit); cévy jsou zakončeny panožkami. Funkcí ambulakrální soustavy je pohyb , tj. naplňování a vyprazdňování panožek vodou, vylučování a dýchání. Pseudohemální soustava: Tato soustava zřejmě napomáhá přívodu živin nervové soustavě. Nervová soustava: Primitivní nervová soustava je soustředěna v pokožce. Je uspořádána paprsčitě (pět paprsků) a tvoří ji obústní prstenec a paprsčité nervy vbíhající do ramen.

1 – vychlípitelný žaludek 2 – střevo 3 – rektální žláza 4 – kamenná trubice 5 – madreporit 6 – trávicí trubice 7 – slepé střevo 8 – cévní soustava 9 – gonády 10 – ambulakrální destičky 11 - ampula 3.

Jaké smysly mohou ostnokožci potřebovat a jaké mohou mít? Smysly ostnokožců Jaké smysly mohou ostnokožci potřebovat a jaké mohou mít? Zrak: miskovitá očka Chemoreceptory Hmat: ambulakrální nožky

Rozmnožování ostnokožců Ostnokožci mohou být gonochoristé i hermafroditi. Oplození vajíčka probíhá ve vnějším prostředí. Vývoj je nepřímý - přes larvu (dipleurula); dochází ke změně souměrnosti a ztrátě volného pohybu ve vodě. Pro ostnokožce je typická velká regenerační schopnost.

Systém ostnokožců Kmen: Ostnokožci Třída: Lilijice Třída: Hvězdice Třída: Hadice Třída: Ježovky Třída: Sumýši

Odpovědi naleznete v předcházejícím textu. Opakování Larvy ostnokožců se vyznačují symetrií těla, dospělci pak symetrií těla. K čemu slouží ambulakrální soustava? Ve které historické éře se poprvé s ostnokožci setkáváme? Z jakých částí se skládá tělo ostnokožce? Popiš základní schéma vývinu jedince. Které skupiny živočichů mají stejnou tělní tekutinu jako ostnokožci? Odpovědi naleznete v předcházejícím textu.

Lilijice Lilijice jsou nejjednodušší a nejstarší ostnokožci. Žijí přisedle, nebo se pohybují po dně pomocí ramen. Svým tvarem připomínají květ. Jejich tělo tvoří stonek vyztužený kruhovitými destičkami a pět ramen, která mohou být dále dělena. 4.

Lilijice středomořská 5. 10.

Hvězdice Svůj název získaly podle tvaru hvězdy (nejčastěji pěticípé). Mají pestře zbarvené ploché tělo. Ramena jsou nepohyblivá a krytá systémem destiček. Přechod těla a ramene není patrný. Hvězdice se pohybují po dně pomocí panožek. Viděli jste je někdy získávat potravu? Znáte nějaké jiné živočichy, kteří také tráví potravu mimotělně? Hvězdice jsou dravci, živí se měkkýši, korýši aj. Trávicí soustava zasahuje do ramen, žaludek je vychlípitelný a potrava je trávena mimotělně. Gonády jsou uloženy v ramenech, larva se nazývá bipinarie nebo brachiolarie. Hvězdice mají velkou regenerační schopnost. Pokud například přijdou o rameno, doroste jim rameno nové.

Hvězdice růžová 6.

Hadice Jde o druhově nejpočetnější ostnokožce. Jejich tělo je tvořeno tělním terčem a zřetelně oddělenými rameny. Ramena jsou pohyblivá a slouží k chycení potravy a k pohybu. Mají pouze jeden trávicí otvor (slepá trávicí soustava). Larva se nazývá pluteus.

Hadice křehká 11. 7.

Ježovky Mají kulovité tělo, které je druhotně zploštělé. Nemají ramena. Jsou to rovněž dravci, mají vyvinutý speciální žvýkací aparát, tzv. Aristotelovu lucernu. Kostra je souvislá a na ni jsou kloubně připojeny ostny. Mezi ostny se nachází pedicelarie, jež slouží k čištění povrchu těla. Larva se nazývá pluteus.

Ježovka růžová 8.

Sumýši Mají protáhlé válcovité tělo, které je dvoustranně souměrné. Nemají trny. Vnitřní kostra je redukována. Kolem úst se nachází příústní chapadélka, jež slouží k přisouvání potravy. Mají vyvinutý zvláštní orgán - vodní plíce. Vodní plíce vznikly vychlípením kloaky, slouží k dýchání a k vylučování. Sumýši jsou schopni vykonávat jednosměrný pohyb pomocí destiček na povrchu těla. Říká se jim mořské okurky. Larva se nazývá aurikulárie.

Sumýš mexický 9.

Odpovědi naleznete v předcházejícím textu. Opakování Které skupiny ostnokožců žijí přisedle a které jsou schopny vykonávat pohyb? Co jsou tzv. vodní plíce? Čím se živí hvězdice? Jak od sebe nejsnáze rozlišíme zástupce hadic a hvězdic? Co jsou tzv. pedicelarie? K čemu používají hadice ramena? Odpovědi naleznete v předcházejícím textu.

Vysvětlivky Další snímek Více informací na internetu Zpět Pohyb mezi snímky je možný pouze pomocí tlačítek, případně šipek na klávesnici, nikoliv kliknutím do prezentace. Další snímek Více informací na internetu Zpět Opakování probrané části

Zdroje obrázků 1. HAECKEL, Ernst. File: Haeckel_Cystoidea.jpg [online]. 2006 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí public domain z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Haeckel_Cystoidea.jpg>. 2. SPANGINEER. File: Sea_Urchins_And_Star_Fish.jpg [online]. 2006 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí public domain z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sea_Urchins_And_Star_Fish.jpg>. 3. HILLEWAERT, Hans. File: Asterias.svg [online]. 2006 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creative Commons Share Alike 2.5 Generic z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Asterias.svg>. 4. AUSICH, Wiliam. File: Crinoid_anatomy.gif [online]. 2008 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creative Commons Attribution 3.0 Unported z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Crinoid_anatomy.gif>. 5. TOTODU74,. File: Antedon_mediterranea_illustration.JPG [online]. 2009 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí public domain z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antedon_mediterranea_illustration.JPG>. 6. HILLEWAERT, Hans. File: Asterias_rubens.jpg [online]. 2006 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creative Commons Share Alike 2.5 Generic z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Asterias_rubens.jpg>. 7. HAECKEL, Ernst. File: OphiureHaeckel_Ophiothrix_fragilis.jpg [online]. 2009 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí public domain z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:OphiureHaeckel_Ophiothrix_fragilis.jpg>. 8. FRANCIS, Laura. File: Seaurchin_300.jpg [online]. 2007 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí public domain z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Seaurchin_300.jpg>. 9. HERSHMAN, Daniel. File: Holothuria_mexicana.jpg [online]. 2007 [cit. 2010-03-07]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creatice Commons Attribution 2.0 Generic z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Holothuria_mexicana.jpg>. 10. DE MARTINO, Massimiliano. File: Antedon_mediterranea.jpg [online]. 2009 [cit. 2010-04-19]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creative Commons Attribution 3.0 Unported z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antedon_mediterranea.jpg>. 11. HOBGOOD, Nick. File: Ophiothrix_foveolata_(Brittle_star).jpg[online]. 2009 [cit. 2010-04-19]. Wikimedia Commons. Dostupné pod licencí Creative Commons Attribution 3.0 Unported z WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ophiothrix_foveolata_(Brittle_star).jpg>. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Pavel Žižka. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.