Anatomie a funkce kůže Vyšetření dermatologického pacienta Popis kožních změn

● kožní povrch = 1,5 - 2m2 ● hmotnost odpovídá 1/5 tělesné hmotnosti Kůže je naším prakticky největším orgánem ● kožní povrch = 1,5 - 2m2 ● hmotnost odpovídá 1/5 tělesné hmotnosti ● tloušťka kůže závisí na lokalizaci, věku a výživě epidermis 0,03 (víčko) - 0,1mm - 2mm (ploska) dermis 0,6mm (víčko) - 2mm (trup) 3mm (ploska) podkožní tuková tkáň 0,6mm (víčko) - 4mm (HKK) až několik cm (hyždě, břicho)

ZÁKLADNÍ STRUKTURA KŮŽE EPIDERMIS ● keratinocyty (5 vrstev) ● melanocyty ● Langerhansovy bb. ● Merkelovy bb. (nervové) DERMIS (korium, škára) ● fibroblasty ● vlákna kolagení, elastická, retikulinová + zákl.substance ● mazové žlázy ● potní žlázy ● vlasové folikuly + m.arrector ● nervová vlákna + speciální nervová zakončení (tělíska) ● krevní a lymfatické cévy PODKOŽNÍ TUKOVÁ tkáň ● lalůčky tukových bb. ● vazivová tkáň ● větší cévy a nervy

Struktura nehtu volný okraj nehtu nehtová ploténka kořen nehtu

vnitřní epitelová pochva Struktura vlasu kůra dřeň ● dětský velusový vlas je v pubertě pod vlivem sexuálních hormonů nahrazen pevným, pružným a tažným terminálním vlasem (u mužů 90% folikulů na těle, u žen jen 35% folikulů, ostatní tvoří velusový vlas). vnitřní epitelová pochva zevní epitel.pochva vrstva pojivové tkáně zóna keratinizace dělící se buňky dermální papila ● Výměna vlasů ve folikulech je zajištěna pravidelně se opakujícími cykly růstové a klidové fáze.

Význam kůže Ochranná bariéra mezi naším organizmem a zevním prostředím. Senzorická funkce - smyslový orgán zprostředkující informace o zevním a vnitřním prostředí. Sekreční funkce - kůže je rozsáhlá žláza (pot, maz, keratin, melanin). Metabolická f. - kožní metabolismus=1/3 aktivity jater. Největší imunologický orgán. Depotní funkce – rezervoár vody, krve, glukózy. Psychosociální funkce – kůže je součástí nonverbální komunikace.

Vyšetření dermatologického pacienta I. Anamnéza (RA, OA, FA, AA, GA, PA, SA, NO) II. Klinické vyšetření kůže (aspekce, palpace, gratáž, vitroprese, dermografismus, sondáž, dermatoskop, atd…) + orientační interní vyšetření

Vyšetření dermatologického pacienta III. Pomocné vyšetřovací metody (interdisciplinární obor) - hematologické, biochemické vyš. (krev, moč) - bakteriologické a virologické vyš. (stěr z krku, nosu, kůže, defektů, venerologické vyšetření) - mykologické vyšetření - alergologické (epikutánní testy, imunologie) - histologické vyšetření (ultrazvuk) - fototesty - funkční zkoušky - oční, neurologické, interní, cévní…

Popis patologických kožních projevů Primární a sekundární eflorescence (zákl.projev) Eflorescence mohou: být solitární (izolovaně) splývat v chorobná ložiska či plochy být v různě hustém výsevu (exantém, diseminace) tvořit různá seskupení (konfigurace)

PRIMÁRNÍ eflorescence MAKULA (skvrna) solitární projev v úrovni kůže, ohraničený, různé barvy, menší než 1cm (různý histologický obraz)

PRIMÁRNÍ eflorescence PAPULA solitární elevovaný projev, menší než 1 cm (podmíněný různým histol.obrazem)

PRIMÁRNÍ eflorescence NODUL (TUMOR, HRBOL) solitární elevovaný projev, ohraničený, větší než 1cm v obou průměrech

PRIMÁRNÍ eflorescence URTIKA (pomfus, kopřivka) jakoby papulózní projev, ale přechodného charakteru, způsoben vyplavením histaminu a následným edémem v dermis, může trvat jen několik hodin

PRIMÁRNÍ eflorescence VEZIKULA (puchýř) dutina v různých úrovních kůže (podle typu dermatózy), naplněná tkáňovým mokem, menší než 1cm BULA – puchýř větší než 1 cm v průměru

PRIMÁRNÍ eflorescence PUSTULA dutina v kůži naplněná primárně bělavou tekutinou, většinou sterilní, menší než 1cm

Sekundární eflorescence (vznikají na kůži sekundárně, při chronickém průběhu dermatóz atd…) skvama eschara (příškvar) exkoriace ragáda

KRUSTA (strup) nahromadění zaschlého tkáňového moku, krve, event KRUSTA (strup) nahromadění zaschlého tkáňového moku, krve, event.hnisu a kožních buněk na povrchu kůže

SKVAMY (deskvamace, šupiny) nahromadění keratinocytů vzniklých abnormální keratinizací, různé typy podle dermatóz

ESCHARA (nekróza, příškvar) odumřelá tkáň, většinou černohnědé barvy

RAGÁDA, FISURA (prasklina, trhlina) lineární trhlina v epidermis nebo i dermis, s vertikálními stěnami, nad místy ohybu

EROZE lokalizovaná ztráta pouze epidermis, hojí se bez jizvy, mokvá EXKORIACE lokalizované trauma kůže zasahující epidermis i dermis, krvácející

ULKUS (defekt, vřed) ztráta epidermis, dermis i hlubších kožních vrstev (různé etiologie), hojí se jizvou

Eflorescence mohou: být solitární (izolované) splývat v chorobná ložiska či plochy být v různě hustém výsevu (exantém, diseminace) tvořit různá seskupení (konfigurace)

Eflorescence v konfiguracích anulární seskupení circinární, semicircinární iris (kokarda) moniliformní herpetiformní lineární zosteriformní seskupení serpiginózní geografické

Dále na kůži můžeme vidět plošné změny: Např.: erytrodermie, erytém, atrofie kůže, lichenifikace, mokvání, papilomatóza, pachydermie, barevné změny (hyperpigmentace, hypopigmentace), trvalé změny (jizvy), angiektázie…

Způsob popisu chorobných změn (jednotná a ustálená terminologie) lokalizace velikost tvar (plošně i prostorově) povrch (hladký, drsný, lesklý, se šupinami…) ohraničení (ostré, neostré) barva konzistence (jen u papul a hrbolů) nejbližší okolí (se zánětem, depigmentací…)

Navíc popisujeme: u puchýřů a pustulek u vředů krytbu – tenká, silná, plihá, stržená… obsah – čirý, zkalený… u vředů spodinu – mělká, nerovná, povleklá, čistá, atrofická …granulace chabé, bujné…epitelizace („ostrůvky“) okraje – při pohledu shora, v průřezu (navalité, ploché, podminované), epitelizace z okrajů