Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.

Prezentace na téma: "Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu."— Transkript prezentace:

1 Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.
Somatologie 1. ročník

2 Regenerační schopnost tkání
DIFERENCIACE – rozlišení – umožňuje hojení, obnovu a náhradu – REGENERACI poškozené tkáně Faktory ovlivňující regeneraci tkání: 1. cévní zásobení – výživa tkáně – přísun stavebních látek, odvod zplodin 2. schopnost buněk se dělit

3 Epitely Hojí se velmi dobře a rychle
Jejich buňky se dobře dělí – hlavně na okrajích defektu a přerůstají přes ránu a její plochu Bohaté cévní zásobení – urychluje buněčné dělení Malou regenerační schopnost má smyslový epitel – neobnoví svou funkci úplně

4 Pojiva Regenerace dle typu cévního zásobení Vazivo:
Hojí se rychle a dobře Do novotvořeného vaziva prorůstají cévy a fibrocyty – rychle se dělí a produkují vlákna a mezibuněčnou hmotu Vzniká bělavá a pevná vazivová jizva – např.zhojená rána na kůži

5 Pojiva Chrupavka: Je bezcévnatá
Defekty se vyplňují pomalu – u hyalinních je poškození trvalé Je nahrazena v defektech neplnohodnotnou vazivovou tkání Kost: Dobře cévně zásobená, ale tvrdá (mineralizovaná) – zhoršený přestup látek do kosti Zlomená kost – poškození cévy zásobující kost – vznik vazivových buněk – vyplnění defektu vazivem – ukládání minerálních látek do vaziva – pevná kost = SVALEK Hojení je velmi pomalé – postupné zatěžování

6 Svaly Svalovina je nahrazena dělícími buňkami vaziva, která vlákna spojí = vazivová jizva Jizva je pevná, ale nefunkční – neschopnost obnovy Schopnost dělení má jen hladká svalovina

7 Nervy Dobré cévní zásobení, ale malá regenerační schopnost – ztráta brzy po narození – ztráta schopnosti se dělit u neuronů Poškozené buňky – rozpad – náhrada gliovými buňkami Nervové výběžky – hlavových a míšních nervů při zachování myelinové pochvy – možnost obnovy – pomalé, nikdy úplné Periferní výběžky nervů – pokud dojde ke zničení celého neuronu – trvalé poškození

8 Zevní a vnitřní prostředí organismu
Organismus se musí přizpůsobovat změnám zevního prostředí, aby udržel stálé vnitřní prostředí HOMEOSTÁZA – stálost vnitřního prostředí Je udržována regulačními mechanismy, z nichž nejdůležitější jsou: endokrinní a nervový systém

9 Vnitřní prostředí: Krev Míza Tkáňový mok
Je to tekuté prostředí organismu, hlavní součástí je voda – prostředí vodných roztoků

10 Zevní prostředí: Zajišťuje podmínky nutné pro existenci organismu
Teplota prostředí Přívod O2, odvod CO2 Přívod H2O, živin, minerálních látek a vitamínů – uvolňování katabolitů do prostředí

11 Zevní a vnitřní prostředí organismu
Pokud dojde k porušení mezi zevním a vnitřním prostředím – nastává SMRT

12 Společenské prostředí:
Vliv na člověka Určuje vzájemné vztahy mezi lidmi HOLISMUS – člověk je BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ celek