Substantiva 2. deklinace

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Kostra horní končetiny
Advertisements

SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 3 - BEZ ČLENU
Anatomie a fyziologie oka I.
Autor: Romana Nováková Gymnázium K. V. Raise, Hlinsko, Adámkova 55 Březen 2013.
SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 1 - SE ČLENEM URČITÝM
ROD JMENNÝ.
POHYBOVÝ SYSTÉM – Kostra horní končetiny I
POHYBOVÝ SYSTÉM – Kostra horní končetiny II
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola
LÉKAŘSKÁ TERMINOLOGIE A LATINA
Soustava kosterní, opěrná a pohybová
Pohybový systém – kostra hrudníku
TLUSTÉ STŘEVO.
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola
Vřetenní kost (radius)
Variabilní otvory a morfologické zvláštnosti na lebce
POHYBOVÝ SYSTÉM SCHÉMATA, OBRÁZKY.
LATINSKÁ SUBSTANTIVA ŘECKÁ SUBSTANTIVA ADJEKTIVA
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
Substantiva 1. deklinace
ZÁKLADNÍ TERMÍNY ANATOMICKÉHO NÁZVOSLOVÍ
OSOVÝ SKELET. KOSTRA HRUDNÍKU.
Opěrná (kosterní) soustava
Substantiva 3. deklinace
Základy vybraných kapitol z anatomie a fyziologie zátěže
Výslovnost latiny Od konce starověku je latina mrtvým jazykem, tzn. nemá přirozené mluvčí, pro které by byla mateřštinou. Žije však dalším osobitým životem.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jaroslava Zámostná. Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného.
Základní principy anatomického názvosloví
Substantiva 1. a 2. deklinace
Nulla est medicina sine lingua Latina
 U řady jmen s kmenem zakončeným skupinou dvou nebo více souhlásek, např. hra, kresba, látka, astra, ondatra, se v G. pl. do skupiny vkládá e: her, kreseb,...“(Cvrček.
KOSTRA LIDSKÉHO TĚLA tvoří oporu těla upínají se na ni kosterní svaly udává tvar těla postava člověka (díky kostře) je tedy vzpřímená a páteř je.
Substantiva 4. a 5. deklinace
CJBB75 1 ZPK CJBB75 středa G
Satis est, ut tria verba Latine vel plane Graece dicas coram plebe, et eximius es medicus.
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:
Základní principy anatomického názvosloví
RTG snímky Prosté snímky.
Satius est sero quam numquam discere
PRAPORKOVÝ TEST.
Základní gramatika latiny
Substantiva 1. a 2. deklinace
Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího.
Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího.
Adjektiva 1. a 2. deklinace Jacques Dubois (Jacobus Sylvius), 1478 – 1555, jeden z tvůrců anatomického názvosloví.
Obecné zásady při práci se substantivy Galénos a Hippokratés na fresce v kryptě katedrály v Anagni, vybudované v roce 1255.
Obecné zásady při práci se substantivy
Název školy: Základní škola a Mateřská škola při dětské léčebně, Janské Lázně, Horní promenáda 268 Autor: Bc. Renáta Bojarská Datum: Název: VY_32_INOVACE_02_PŘ8_BO.
Substantiva 4. a 5. deklinace Achilleus obvazující rány svému příteli Patroklovi, červenofigurový pohár, okolo 500 př.n.l., Berlin, Antikensammlung.
Název školy: Základní škola a Mateřská škola při dětské léčebně, Janské Lázně, Horní promenáda 268 Autor: Bc. Renáta Bojarská Datum: Název: VY_32_INOVACE_01_PŘ8_BO.
Úvod do latinské jmenné flexe 1. deklinace
Opěrná soustava pokračování.
Staroslověnština Flexe jmen.
Procvičování základních znalostí
Skelet horní končetiny
Skelet horní končetiny
Universitá degli Studi di Udine
I. – III. deklinace.
Základy lékařské terminologie
KOSTERNÍ SOUSTAVA Tvoří kostra těla.
Číslo projektu:. CZ / / Číslo materiálu:
4. a 5. deklinace.
RTG snímky Prosté snímky.
Skelet horní končetiny
Svaly hrudníku, břicha a zad
Transkript prezentace:

Substantiva 2. deklinace Jacques Dubois (Jacobus Sylvius), 1478 – 1555, jeden z tvůrců anatomického názvosloví

Substantiva 2. deklinace Slovníkový tvar substantiv 2. deklinace: Znamená to tedy: -us -er -um -on m. (f.) n. -ī nom. sg. je zakončen -us -er -um -on koncovka gen. sg. -ī rod m. nebo f. vždy n.

Substantiva 2. deklinace Rozhodujícím kritériem pro zařazení substantiva do druhé deklinace je koncovka genitivu singuláru –ī. Bez znalosti tvaru gen. sg. deklinaci bezpečně neurčíme. Srovnej: nervus, ī. m. (sval) 2. deklinace corpus, oris, n. (tělo) 3. deklinace arcus, ūs, m. (oblouk) 4. deklinace

Substantiva 2. deklinace 2. deklinace má čtyři vzory: mūsculus, ī, m. (sval) magister, trī, m. (učitel) ligāmentum, ī. n. (vaz) ganglion, iī, n. (uzlina) Vzor ganglion je pro substantiva řeckého původu.

Substantiva 2. deklinace nom. sg. muscul-s magister ligament-um gangli-on gen. sg. muscul-ī magistr-ī ligament-ī gangli-ī akuz. sg. muscul-um magistr-um abl. sg. muscul-ō magistr-ō ligament-ō gangli-ō nom. pl. ligament-a gangli-a gen. pl. muscul-ōrum magistr-ōrum ligament-ōrum gangli-ōrum muscul-ōs magistr-ōs muscul-īs magistr-īs ligament-īs gangli-īs

Substantiva 2. deklinace U vzoru musculus, ligāmentum a ganglion tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. nerv- -us nerv- -ī intestīn- -um intestīn- cōl- -on cōl-

Substantiva 2. deklinace U vzoru musculus, ligāmentum a ganglion tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. Pokud je kmen zakončen samohláskou, nedochází ke stahování. humer- -us humer- -ī crāni- -um crāni- gangli- -on gangli-

Substantiva 2. deklinace U vzoru musculus, ligāmentum a ganglion tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. Pokud je kmen zakončen samohláskou, nedochází ke stahování. U vzoru magister klademe genitivní koncovku –ī přímo za slovo. Ze zakončení –er se vypouští „e“. magister magistr- -ī cancer cancr-

Substantiva 2. deklinace Následuje několik příkladů s těmito substantivy: condylus, ī, m. (kondyl) humerus, ī, m. (kost pažní) capitulum, ī, n. (hlavička) trochlea, ae, f. (kladka) fossa, ae, f. (jamka) ōlecrānon, ī, n. (olekranon, zakončení loketní kosti) commissūra, ae, f. (komisura, spoj, spojení) labium, iī, n. (ret) mūsculus, ī, m. (sval) dorsum, ī, n. (záda) flexūra, ae, f. (ohbí, ohyb) cōlon, ī, n. (tračník) bulbus, ī, m. (bulva, koule)

Substantiva 2. deklinace Humerus Příklad 1 Popišme části kosti pažní (humerus, ī, m): distální konec (condylus) hlavičku (capitulum) pro skloubení s radiem kladku (trochlea) pro skloubení s ulnou Výsledná spojení budou vypadat takto: Condylus humerī Capitulum humerī Trochlea humerī Condylus humeri Trochlea humeri Capitulum humeri

Substantiva 2. deklinace Humerus Příklad 1 Popišme části kosti pažní (humerus, ī, m): jamka, kam zapadá loketní výběžek ulny (ōlecrānon): „jamka olekranu“. Spojení bude znít: fossa ōlecrānī Fossa olecrani Condylus humeri Trochlea humeri Capitulum humeri

Substantiva 2. deklinace Příklad 2: Pojmenujme spojení (commissūra) horního a dolního rtu (labium). Labium je zde přívlastek neshodný ke commissūra. Protože se zde jedná o dva rty (horní a dolní) bude labium v genitivu plurálu. Výsledné spojení: Commissūra labiōrum Commissura labiorum

Substantiva 2. deklinace Příklad 3: Pojmenujme souhrnně svaly (mūsculus) zad (dorsum). Řídícím substantivem je mūsculus. Protože se jedná o skupinu svalů, bude subst. mūsculus v nominativu plurálu. Dorsum je přívlastek neshodný, jedná se zde o jedna záda, proto musí být v genitivu singuláru. Výsledné spojení: Musculī dorsī Musculi dorsi

Substantiva 2. deklinace Příklad 3: Výsledné spojení: Musculī dorsī Poznámka: Tradiční české označení nemusí vždy odpovídat latinskému termínu. Musculi dorsi zádové svaly X musculī dorsī („svaly zad“) prsní bradavka X papilla mammae („bradavka prsu“)

Substantiva 2. deklinace Příklad 4: Popišme ohbí (flexūra) tračníku (cōlon). Výsledné spojení: Flexūra cōlī Poznámka: Tračník má dvě ohbí: Flexūra cōlī dextra (pravé ohbí tračníku) Flexūra cōlī sinistra (levé ohbí tračníku) Flexura coli dextra

Substantiva 2. deklinace Příklad 5: Vytvoříme souhrnný termín pro orgány (organum) oka (oculus) Orgány budou v nominativu plurálu. Oculus je přívlastek neshodný, bude proto v genitivu singuláru. Výsledné spojení bude znít: Organa oculī. Poznámka: V anatomii hovoříme o tzv. přídatných orgánech oka (Organa oculī accesōria). Příklad 6: Mezi přídatné orgány oka patří svaly (mūsculus), které pohybují oční koulí (bulbus). Souhrnné označení těcho svalů je Mūsculī bulbī („svaly koule“).

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Slovníkový tvar adjektiv 1. a 2. deklinace se skládá z tvarů nom. sg. a vypadá následovně: Příklady: trānsversus, a, um (příčný) longus, a, um (dlouhý) dexter, a, um (pravý) sinister, a, um (levý) -us -a -um nebo: -er -a -um

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Popis slovníkového tvaru: Tvar na –us, -er je tvar pro maskulina: mūsculus trānsversus (příčný sval) Tvar na –a je tvar pro feminina: artēria trānsversa (příčná tepna) Tvar na –um je tvar pro neutra: cōlon trānsversum (příčný tračník) Pozn.: V latině jsou adjektiva umístěna vždy za substantivy.

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Tvar adjektiva se určuje podle rodu substantiva, nikoli podle jeho deklinace. Srovnej: diameter, trī, f. (průměr) trānsversus, a, um (příčný) diameter trānsversa (příčný průměr)

Adjektiva 1. a 2. deklinace nom. sg. gen. sg. acc. sg. abl. sg. M (= nervus, diameter) F (= arteria) N (= intestinum) nom. sg. medi-us dexter medi-a dextr-a medi-um dextr-um gen. sg. medi-ī dextr-ī medi-ae dextr-ae acc. sg. medi-am dextr-am abl. sg. medi-ō dextr-ō medi-ā dextr-ā nom. pl. gen. pl. medi-ōrum dextr-ōrum medi-ārum dextr-ārum acc. pl. medi-ōs dextr-ōs medi-ās dextr-ās abl. pl. medi-īs dextr-īs

Adjektiva 1. a 2. deklinace Skloňování adjektiv 1. a 2. deklinace Tvary rodu mužského skloňujeme podle 2. deklinace. (Stejné koncovky jako vzory „musculus“ a „magister“.) Tvary rodu ženského skloňujeme podle 1. deklinace (Stejné koncovky jako vzor „vena“.) Tvary rodu středního skloňujeme podle 2. deklinace. (Stejné koncovky jako vzor „ligamentum“.) Vzory „medius“ a „dexter“ se liší jen v nominativu singuláru pro rod mužský.

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady V následujících příkladech budeme kromě již známých substantiv a adjektiv pracovat s těmito slovíčky: anatomicus, a, um (anatomický) chīrūrgicus, a, um (chirurgický) corōnoīdeus, a, um (hákovitý) rēctus, a, um (přímý) conjugātus, a, um (spojený) oblīquus, a, um (šikmý) sēptum, ī, n. (přepážka) osseus, a, um (kostěný)

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady V následujících příkladech budeme kromě již známých substantiv a adjektiv pracovat s těmito slovíčky: quadrātus, a, um (čtvercový, čtyřhranný) lumbus, ī, m. (bedro) spatium, iī, n. (prostor) interosseus, a, um (mezikostní) metacarpus, ī, m. (metakarpus, záprstí) vērus, a, um (pravý) spurius, a, um (nepravý) thōrācicus, a, um (hrudní)

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Collum anatomicum Příklad 1: Pojmenujeme tři útvary na humeru: chirugický krček: collum chīrūrgicum, anatomický krček: collum anatomicum, hákovitou jamku, kam se vkládá při ohnutí v lokti processus corōnoīdeus (hákovitý výběžek): fossa corōnoīdea Collum chirurgicum Fossa coronoidea

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Pojmenujme rozměry/průměry (diameter) pánevního vchodu: Substantivum „diameter, trī, f.“ spojíme s těmito adjektivy: rēctus (přímý) nebo conjugātus (spojený), trānsversus (příčný), oblīquus (šikmý). Protože je diameter femininum, též adjektiva musejí být v rodě ženském: diameter rēcta / conjugāta diameter trānsversa diameter oblīqua Diameter recta nebo diameter conjugata Diameter transversa Diameter obliqua

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Pojmenujeme kostěnou přepážku nosu. Substantivum „přepážka“ (sēptum) je specifikováno substantivem „nos“ (nāsus) a také adjektivem „kostěný“ (osseus). Termín zní: sēptum nāsī osseum. Pozn.: V anatomii nejsou žádná pevná pravidla o pořadí přívlastků, spíše zde platí úzus. Septum nasi osseum

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Prostory mezi záprstními kostmi souhrnně nazýváme dosl. „mezikostní prostory metakarpu“. Latinský termín zní: Spatia interossea metacarpī Spatia interossea metacarpi

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Prvních sedm žeber, která jsou spojena svými chrupavčitými úseky s hrudní kostí (sternum) nazýváme „žebra pravá“. Dalších pět žeber, která nemají přímé spojení s kostí hrudní nazýváme „žebra nepravá“. Latinské termíny znějí: Costae vērae Costae spuriae Costae verae Costae spuriae

Adjektiva 1. a 2. deklinace Substantivizace adjektiv Proces, kdy z adjektiva vzniká nové substantivum. Ze spojení substantivum – adjektivum je vypuštěno substantivum a ze zbylého adjektiva se stává nové substantivum, které svým významem plně zahrnuje původní nezkrácenou dvojici. Stejný termín tak lze vyjádřit dvěma slovy (substantivum – adjektivum) nebo zkráceně pouze jedním (substantivizované adjektivum). Novému substantivu zůstává původní tvar, deklinace a rod. Slepé střevo: intestinum caecum caecum, ī, n.

Adjektiva 1. a 2. deklinace Substantivizace adjektiv Proces, kdy z adjektiva vzniká nové substantivum. Ze spojení substantivum – adjektivum je vypuštěno substantivum a ze zbylého adjektiva se stává nové substantivum, které svým významem plně zahrnuje původní nezkrácenou dvojici. Stejný termín tak lze vyjádřit dvěma slovy (substantivum – adjektivum) nebo zkráceně pouze jedním (substantivizované adjektivum). Novému substantivu zůstává původní tvar, deklinace a rod. Děje se tak zejména ve spojeních se substantivy: intestīnum, ī, n. (střevo) tunica, ae, f. (tkáňová vrstva, obal)

Adjektiva 1. a 2. deklinace Substantivizace adjektiv intestīnum caecum caecum, ī, n. slepé střevo intestīnum iēiūnum iēiūnum, ī,n. lačník intestīnum rēctum rēctum, ī, n. konečník intestīnum crassum crassum, ī, n. tlusté střevo intestīnum sigmoīdeum sigmoīdeum, ī, n. esovitý tračník tunica mūcōsa mūcōsa, ae, f. sliznice tunica coniūnctīva coniūnctīva, ae, f. spojivka tunica intima intima, ae, f. intima, vnitřní vrstva cévní stěny