Struktura a funkce kůže Vyšetření dermatologického pacienta Popis kožních změn

● kožní povrch = 1,5 - 2m2 ● hmotnost odpovídá 1/5 tělesné hmotnosti Kůže je naším prakticky největším orgánem ● kožní povrch = 1,5 - 2m2 ● hmotnost odpovídá 1/5 tělesné hmotnosti ● tloušťka kůže závisí na lokalizaci, věku a výživě epidermis 0,03 (víčko) - 0,1mm - 2mm (ploska) dermis 0,6mm (víčko) - 2mm (trup) 3mm (ploska) podkožní tuková tkáň 0,6mm (víčko) - 4mm (HKK) až několik cm (hyždě, břicho)

Význam kůže Ochranná bariéra mezi naším organizmem a zevním prostředím. Senzorická funkce - smyslový orgán zprostředkující informace o zevním a vnitřním prostředí. Sekreční funkce - kůže je rozsáhlá žláza (pot, maz, keratin, melanin). Metabolická f. - kožní metabolismus=1/3 aktivity jater. Největší imunologický orgán. Depotní funkce – rezervoár vody, krve, glukózy. Psychosociální funkce – kůže je součástí nonverbální komunikace.

Kůže jako ochranná bariéra brání dehydrataci organizmu tzv. kyselý kožní plášť (tukový film tvořený emulzí potu a mazu - MK, AMK, epidermální a glandulární lipidy) = hydro-lipidový film chránící kůži před odpařováním vody, sám vodu zadržuje přítomností močoviny (urea) a kys.mléčné =„natural moisturizing factor“ zrohovatělá vrstva (korneocyty, mezibuněčné lipidy, urea) brání transepidermálnímu průniku vody v koriu váže vodu kyselina hyaluronová

Kůže dále zajišťuje mechanickou obranu (dobře hydratovaná a promaštěná rohová vrstva, mezibuněčné spoje, vlákna koria, podkožní tuková vrstva…) obranu před chemikáliemi (nárazníková schopnost kysel. pláště, samočistící fce zejm. rohové vrstvy…) obranu před bakteriemi (kyselé pH kožního filmu, rohová vrstva, Langerhansovy bb…) Poruchy v oblasti hydro-lipidového filmu a rohové vrstvy → nadměrné ztráty vody → drsná, suchá, popraskaná, náchylná k poškození a infekci.

Psychosociální funkce kůže Stav kůže je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti. Vzhled (stav kůže) souvisí s profesním a společenským úspěchem. Patologické kožní projevy či předčasné stárnutí kůže mohou vést k pocitům méněcennosti.

Psychosociální funkce kůže Stárnutí kůže je dáno věkem, genetickými vlivy a zejména toxicitou zevního prostředí. Dehydratace je dána fyziologicky věkem, pocením, pokrvením kůže a navíc zevními vlivy (nadměrné mytí, horko, chlad, klimatizace, UV záření, tření…) Projevy: ztenčená kůže, snížení tonu a hydratace, snížení počtu kolagenních vl., pokles jejich pevnosti, ztenčení a degenerace elastických vl., snížení produkce mazu, potu a obsahu kyseliny hyaluronové, prodloužení času regenerace buněk → snížení pružnosti kůže a tvorba vrásek, poruchy pigmentace, vznik kožních nádorů…

Psychosociální funkce kůže Hlavní faktor urychlující stárnutí kůže = volné radikály. při nadbytku reaktivních kyslíkových radikálů dochází k poškození buněčných struktur → DNA s mutacemi, oxidace proteinů a lipidů se snížením jejich funkce Zdroje volných radikálů: sluneční záření, nadbytek ozonu, znečištěné životní prostředí, výfukové plyny, cigaretový kouř, oxidy dusíku, prach, stres psychický i fyzický…

Cíl péče o kůži Chránit kůži před působením volných radikálů, tím zamezit poškození kůže vedoucímu k jejímu předčasnému stárnutí a snížit tak riziko tvorby prekanceróz a nádorového bujení. Obnovit ochrannou funkci kůže, normalizovat její hydrataci omezením transepidermální ztráty vody.

Edukace pacienta přiměřená hygiena, večerní čištění pleti… oblečení volné, vzdušné, hladké, nedráždivé dostatečná vlhkost a nižší teploty vzduchu v místnosti (x nadbytečné pocení – pH potu zásadité) vyhýbat se vysušujícím vlivům ochranné krémy (před nepříznivými povětrnostními vlivy) při problémech (např. suchá kůže) redukce kontaktu s vodou (omezit koupání, krátká sprcha vlažnou vodou, omezení mýdla, šetrné sušení…) při suchosti kůže pravidelná a opakovaná aplikace emoliencií životní styl (kouření, strava, expozice slunci…)

Vyšetření dermatologického pacienta I. Anamnéza (RA, OA, FA, AA, GA, PA, SA, NO) II. Klinické vyšetření kůže (aspekce, palpace, gratáž, vitroprese, dermografismus, sondáž, dermatoskopické vyšetření…) + orientační interní vyšetření

Vyšetření dermatologického pacienta III. Pomocné vyšetřovací metody (interdisciplinární obor) - hematologické, biochemické vyš. (krev, moč) - bakteriologické a virologické vyš. (stěr z krku, nosu, kůže, defektů, venerologické vyšetření) - mykologické vyšetření - alergologické (epikutánní testy, imunologie) - histologické vyšetření (ultrazvuk) - fototesty - funkční zkoušky - oční, neurologické, interní, cévní…

Kožní choroby – stručný přehled fyzikálně a chemicky podmíněné dermatózy infekční (virová, bakteriální, parazitární, mykotická) onemocnění kůže, STD (pohlavně přenosné ch.) polékové exantémy, urtikariální reakce autoimunní dermatózy (psoriáza, lichen ruber, atopický ekzém, puchýřnaté dermatózy, choroby pojiva, choroby vlasů…) kontaktní iritační a alergické dermatitidy (ekzémy), profesionální dermatózy kožní nádory nemoci z poruch cirkulace 

Popis patologických kožních projevů Primární a sekundární eflorescence (zákl.projev) Eflorescence mohou: být solitární (izolovaně) splývat v chorobná ložiska či plochy být v různě hustém výsevu (exantém, diseminace) tvořit různá seskupení (konfigurace)

Primární eflorescence pomfus (urtika, kopřivkový pupen)

Např.: pityriasis versicolor, névocelulární névy a hemangiomy, pityriasis rosea Gibert… MAKULA (skvrna) solitární projev v úrovni kůže, ohraničený, různé barvy, menší než 1cm

PAPULA solitární elevovaný projev, menší než 1 cm Např.: bazaliom, molluscum contagiosum, nodulární melanom (menší velikosti) PAPULA solitární elevovaný projev, menší než 1 cm

Např.: psoriasis vulgaris PLAK vyvýšené, jakoby infiltrované ložisko, někdy vzniklé splýváním papulí, na ploše větší než 1cm, často se šupinami a krustami na povrchu Např.: psoriasis vulgaris

URTIKA (pomfus, kopřivka) jakoby papulozní projev, ale přechodného charakteru (na rozdíl od klasických papulí), protože je způsoben vyplavením histaminu a následným edémem v dermis, může trvat jen několik hodin

Např.: spinaliom, lipom… NODUL (TUMOR, HRBOL) solitární elevovaný projev, ohraničený, větší než 1cm v obou průměrech

FYMA uzlovité zduření kůže (např. rhinophyma u rosacey) INFILTRACE, INDURACE hmatné plošné zduření kůže (např. erythema nodosum) FYMA uzlovité zduření kůže (např. rhinophyma u rosacey)

VEZIKULA (puchýř) dutina v různých úrovních kůže (podle typu dermatózy), naplněná tkáňovým mokem, menší než 1cm, BULLA – puchýř větší než 1 cm v prům.

Např.: pustulózní forma psoriázy, acne vulgaris PUSTULA dutina v kůži naplněná primárně bělavou tekutinou, většinou sterilní (pouze leukocyty), menší než 1cm (x větší jsou abscesy nebo pseudocysty)

Sekundární eflorescence (vznikají na kůži sekundárně a při chronickém průběhu dermatóz) eschara (příškvar) skvama

KRUSTA (strup) nahromadění zaschlého tkáňového moku, krve, event KRUSTA (strup) nahromadění zaschlého tkáňového moku, krve, event.hnisu a kožních buněk na povrchu kůže

Např.: u psoriasis vulgaris – pevně lpějící, stříbřité šupiny SKVAMY (deskvamace, šupiny) nahromadění keratinocytů vzniklých abnormální keratinizací, různé typy podle dermatóz

ESCHARA (nekróza, příškvar) odumřelá tkáň, většinou černohnědé barvy (např. dekubitus)

EROZE lokalizovaná ztráta pouze epidermis, hojící se bez jizvy, mokvající EXKORIACE lokalizované trauma kůže zasahující epidermis i dermis (způsobené škrábáním), krvácející Např.: interdigitální mykóza, pemphigus vulgaris

Např.: defekt na bérci při chronické žilní insuficienci, ulcerovaný spinaliom ULKUS (defekt, vřed) ztráta epidermis, dermis i hlubších kožních vrstev (různé etiologie), hojí se jizvou

Eflorescence mohou: být solitární (izolovaně) splývat v chorobná ložiska či plochy být v různě hustém výsevu (exantém, diseminace) tvořit různá seskupení (konfigurace)

Eflorescence v konfiguracích anulární seskupení circinární, semicircinární iris (kokarda) moniliformní herpetiformní lineární zosteriformní seskupení serpiginózní geografické

Plošné změny atrofie kůže (fyziologická, patologická) edém elefantiáza erytrodermie erytém lichenifikace papilomatóza, pachydermie hyperpigmentace, depigmentace jizvy atrofické, hypertrofické, keloidní

Predilekční lokalizace projevů např Predilekční lokalizace projevů např. u psoriázy, atopického ekzému, lichen ruber planus Solární lokalizace (obličej, výstřih, ruce, event. předloktí) Intertriginózní lokalizace (axily, inguiny, perigenitálně a perianálně, pod prsy, pupek a záhyby na břiše, meziprstí nohou) Embolizační lokalizace - podmíněna hematogenním rozsevem (symetricky hrudník, boky, břicho, flexorové strany HKK, vnitřní plochy stehen)

Způsob popisu chorobných změn (jednotná a ustálená terminologie) lokalizace velikost tvar (plošně i prostorově) povrch (hladký, drsný, lesklý, se šupinami…) ohraničení (ostré, neostré) barva konzistence (jen u papul a hrbolů) nejbližší okolí (se zánětem, depigmentací…)

Navíc popisujeme u puchýřů a pustulek u vředů krytbu – tenká, silná, plihá, stržená… obsah – čirý, zkalený… u vředů spodina – mělká, nerovná, povleklá, čistá, atrofická …granulace chabé, bujné…epitelizace („ostrůvky“) okraje – při pohledu shora, v průřezu (navalité, ploché, podminované), epitelizace z okrajů