Tvůrce: Mgr. Alena Výborná PTÁCI Výukový materiál EK 03 - 76 Tvůrce: Mgr. Alena Výborná Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/03.0005 Tento projekt je spolufinancován ESF a SR ČR

PTÁCI v druhohorách z plazů archeopteryx – má znaky ptáků i plazů stálá tělesná teplota přední končetiny se změnily v křídla tělo pokryto peřím (pohyb, teplo)

PTÁCI PEŘÍ: obrysové (peří krycí, které kryje tělo, krk a hlavu, letky a rýdovací), prachové (pod obrysovým a tvoří tepelnou izolaci) poloprachové pernice – místa, kde roste peří nažiny – nahá místa (může zde být prachové)

A - letka B – detail pera C – prachové pero

A – LETKA p – prapor o – osten b – brk B- DETAIL PERA pa – paprsky v - větve C – PRACHOVÉ PERO

PTÁCI pelichání – výměna peří prodloužené čelisti se změnily v zobák, krytý rohovinou na hrudní kosti se vyvinul hřeben – upínají mohutné létací svaly kostra – lehká, duté kosti vzdušné vaky (napojené na plíce) - přizpůsobení k letu plíce - malé

PTÁCI - kostra bě – běhák hkh – hřeben hrudní kosti soo – srostlé ocasní obratle (pygostyl)

PTÁCI mají dokonalý zrak (barevné vidění), oči málo pohyblivé, u sov vůbec, pohyblivé mají tučňáci, kormoráni a rackové oči chráněny třemi víčky (dolní, horní a mžurka) dokonalý sluch (nejdokonalejší sluch sovy) čich u některých poměrně dobře vyvinut – kivi, kondor, kachna, holub

PTÁCI trávicí, vyměšovací i pohlavní soustava ústí společně do kloaky moč u ptáků odchází plynule do kloaky tělesná teplota ptáků je 42 stupňů (38 – 42) snášejí vejce doba rozmnožování – hnízdění různě pečují o potomstvo

bb – hustý bílek, řb – řídký bílek, pb – papírová blána, po – poutko, sk, skořápka, sž – světlý žloutek, tž – tmavý žloutek, vk – vzduchová kumůrka, zt - zárodečný terčík, žb – žloutková blána

PTÁCI ptáci krmiví (vlaštovka, vrabec, kos)- mláďata slepá, holá, nemohoucí ptáci nekrmiví (bažant, koroptev, kachna) – mláďata vidoucí, opeřená a ihned po vylíhnutí si sami hledají potravu vaječný zub – prorazí skořápku, po vylíhnutí odpadá

PTÁCI jsou velmi bohatou a tvarově rozmanitou skupinou osídlují celý svět v tropech, především v pralesích výskyt: Jižní Amerika, západní Afrika, čím chladněji, tím druhů ubývá, jsou jedinými obratlovci, kteří pronikají až do nitra Antarktidy

PTÁCI přední končetiny: přeměněny v křídla, u některých zakrněla většinou k letu, u tučňáků jsou přeměněna v ploutvovitá vesla nohy: přizpůsobeny k běhu, chůzi po nejrůznějších podkladech, pohybu ve větvích, k zavěšování na skalních stěnách, k pohybu ve vodě nebo k lovu kořisti

PTÁCI zobák: slouží například k filtrování drobných či větších organismů, lovu ryb, k lovu hmyzu, sání květního nektaru, vysekávání larev hmyz ze dřeva, k požírání plodů, k louskání semen nebo k trhání masa

PTÁCI Chování ptáků: řízeno převážně instinkty během života se učí a instinkty zdokonalují vytváření párů: (námluvy) spojeno se zvláštním typem chování = tokem samci vybízejí různými signály (hlasem, pohyby, postoji) samice informuje, jak je k páření připravena

PTÁCI projevy při rozmnožování velmi rozmanité př. zásnubní lety (dravci), tance, zbarvení hnízdění: volí buď samice nebo samci nebo oba hnízdo stavějí buď oba nebo samice a samec jí nosí materiál

PTÁCI někteří hnízda nestaví a kladou vejce na zem nebo používají opuštěná hnízda jiných ptáků hnízdní parazitismus = celá hnízdní péče je přenesena na jiný ptačí druh (kukačka)

PTÁCI hnízdní revíry: obsazují je samci ještě před vytvořením páru a hájí si je (sami, později se samicí) obhajují zpěvem, postoji (červenka) stěhování ptáků: (tahy) stěhují se za lepšími podmínkami a za potravou

PTÁCI Z hlediska tahu rozeznáváme tři skupiny ptáků: 1) Ptáci stálí: po celý rok v místě vrabec domácí, koroptev polní, straka obecná 2) Ptáci přelétaví: potulují se po větším území (100 –500 km) sýkora, stehlík, zvonek havran 3) ptáci tažní: konají dvakrát do roka dlouhé přelety špaček, vlaštovka, čáp, kukačka, konipas, rorýs

OPAKOVÁNÍ: popiš obrázky

Zdroj: DOBRORUKA, Luděk J. Přírodopis pro 7. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: Scientia, 1998, 152 s. ISBN 80-718-3134-4 Zdroj obrázků: Zoologie. 2. vyd. Praha: Scientia, 1997, 286 s. ISBN 80-718-3082-8