1. Králi nebes, kdo vypoví | jména tvého moc? | Kdo byl k dílu, které konáš, | tobě na pomoc? | Jen ten žije, na koho | ty v lásce pohledíš: | Světy vstaly, světy zhasnou, | ty když povelíš.
2. Panovníku milovaný, | kdo tě pochopí? | Jako stál jsi nad hrůzami | světa potopy, | ještě jednou pohneš nebem, | země základy; | bezbožník jen dechem úst tvých | zhyne bez rady.
3. Králi slavný, tak je velká | jména tvého moc, | že jsi strpěl bolest, hanu, | smrti strašnou noc. | Svět tě tupí vším, co dává | trpět dítkám tvým. | Vše je tvé a místa nemáš, | zem ti vyhnanstvím.
4. Ó náš Králi vyvýšený, | tebe vzýváme, | u tvých svatých nohou v lásce | odhodláni jsme: | Tobě sloužit, mřít za tebe, | je náš zemský díl, | s tebou věčně žít pak v slávě | jediný náš cíl.