1. Kéž víc tě miluji! | Víc lásky jen dej mi, | můj Ježíši, | na každý den! | Vyslyš tu prosbu mou, | duši mou studenou | rozehřej láskou svou! | Jen lásky víc!
2. Zemských dřív radostí | žádával jsem; | teď žádám tebe jen | ve srdci svém. | Tváře své neskrývej, | prosbu mou vyslýchej: | Víc lásky, Pane, dej, | jen lásky víc!
3. Ať sešleš radosti, | ať trpký žal, | vždy jsi jim určení | to pro nás dal, | bychom tě hledali | a k tobě volali, | víc lásky žádali: | Jen lásky víc!
4. A když se konec můj | přiblíží již, | řekneš, ať odložím svůj tady kříž, | zašeptám v loučení, | v pokorném modlení | k tobě, mé spasení: | Jen lásky víc!