Chudoba a sociální desintegrace Přednáška kurzu Sociální politika jako společenská praxe
Definice Chudoba Stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje možnosti spotřeby.Nedostatek prostředků znemožňuje zabezpečovat základní životní potřeby na přiměřené úrovni. Obecně platí, že chudí jsou ti, kteří nemohou uspokojit své potřeby (jsou deprivováni). Také lze říci, že chudí jsou ti, kteří mají nedostatek zdrojů na uspokojení potřeb, Chudoba leží někde mezi deprivací (tzn. neuspokojené potřeby) a nedostatečnými zdroji, a že obvykle souvisí s nedostatkem jídla, oblečení, s nedostatečným bydlením..
Konceptualizace chudoby Tradicionalistické koncepty chudý je organickou součástí společnosti Koncepty sociální chudý je společenským nebezpečím Koncepty liberální chudoba je soukromou záležitostí každého
Příčiny vzniku chudoby patologické Patologicko individualistický pohled: V soutěživé společnosti selhávají ti, kteří jsou nesoutěživí, nepřizpůsobení soutěživé situaci, ti, kteří měli smůlu, špatně se rozhodli, nebyli ochotni podstoupit riziko apod. Některá z těchto vysvětlení obsahu obvinění, tzn. někteří si za svou chudobu mohou, jiní ne.
Příčiny vzniku chudoby Patologický - rodinný pohled: Chudoba jako důsledek rodinného prostředí, výchovy (cyklická chudoba). Patologický - subkulturní pohled: Chudoba jako důsledek prvotně odlišného hodnotového systému, v němž některé skupiny lidí žijí.
Strukturální pohled Chudoba jako důsledek toho, jak je společnost organizována, nebo jako důsledek toho, že ve společnosti špatně fungují mechanismy, které by měly přílišnou chudobu či nerovnost odbourat. . Např. chudí lidé jako oběti společnosti, která je soutěživá
Výzkumy chudoby První studie chudoby - Anglie - konec 19. a začátek 20. století - snaha určitým způsobem operacionalizovat fenomén chudoby Ch. Booth: „Život a práce lidí v Londýně“, - v období (1886 - 1903) - kvalitativní a popisný přístup
Výzkumy chudoby Seebohm B. Rowentree: Poverty. A study of town life, 1922 - město York . tzv. biologický přístup koncept „primární a sekundární chudoby“.
Znovuobjevení chudoby P. Townsend: Poverty in the UK, 1979, Concept of poverty, 1970. „znovuobjevením chudoby“ v akademické literatuře ve VB
Přístupy k indikaci chudoby Posuzování chudoby Absolutní a relativní chudoba Subjektivní a objektivní chudoba Primární a sekundární chudoba
Měření chudoby Měření chudoby Zjišťování toho, kdo je chudý; počet chudých ve společnosti, a jejich příjmy, spotřební vzorce apod. Nejčastěji se při zkoumání chudoby sledují příjmy (bohatství), tzn. chybějící zdroje, nebo spotřeba (tzn. deprivace ve spotřebě).
Měření chudoby Chudobu můžeme indikovat pomocí absolutní (přímo), nebo relativní (nepřímo) metody. - absolutní (nebo normativní) metoda - normativní určení hranice chudoby - stanoví se minimální, společensky přijatelný, v dané zemi a čase reálně naplnitelný „spotřební koš“
Metody měření Objektivní metody: oficiální hranice chudoby stanovená zákonem (v ČR Zákon o životním a existenčním minimu 110/2006 Sb.) standardní metoda OECD (50% mediánu příjmu spotřební jednotky)
Metody měření Subjektivní metody - dotazování („Máte pocit, že jste chudí?“ „Jak vycházíte se svými příjmy?“) - hodnocení výše minimálního (uspokojivého) příjmu - leydenský přístup
Související témata Kultura chudoby Past chudoby Důležitý je vztah mezi životním minimem a úrovní, nízkých, resp. průměrných mezd. Pokud neexistuje mezi nimi dostatečný odstup, dojde k výrazné pracovní demotivaci a nezanedbatelná část obyvatelstva upadne do tzv. pasti chudoby, kdy pobírání sociálních dávek je výhodnější než pracovní aktivita a vzniká tendence k sociálnímu parazitismu. underclass
Chudoba a sociální ochrana Nástroje řešení chudoby v systému sociální ochrany Sociální pojištění – události dlouhodobě předvídatelné Státní sociální podpora – cílená pomoc v určité fázi životního cyklu – demogranty Sociální pomoc řešení problémů osob s příjmy pod hranicí životního minima
Autoři a literatura Mareš, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha, SLON 1999 Mareš, Možný: Institucionalizace chudoby v Čechách (Sborník z konference) Večerník, J. Rabušic, L.: Jsou čeští senioři chudí?