1. Vím, komu jsem uvěřil, jist jsem slovem jeho, | on je mocen dost mi sil dát, | bych nezapřel ho. | U něho vše složil jsem, co má pro mne cenu, | sám je věčným pokladem, | nezná časů změnu.
2. On mi může zachovat, co již dal mi jednou, | nač bych měl se strachovat | bouří, jež se zvednou? | Byť i smrt bych zahlédl, on přec zahladil ji, | k světlu život vyvedl, | který nepomíjí.
3. Nechť zde pro něj trpět mám, nestydím se za to, | jen co marnost je a klam, | může být mi vzato. | Co zde tone v bouři chvil, není toho škoda. | Vím, komu jsem uvěřil, on mi ruku podá!