Prezentace do předmětu OV2MP_SMV Mezinárodní vztahy Izrael a Palestina Lucie Pištěková Prezentace do předmětu OV2MP_SMV Mezinárodní vztahy 4. 6. 2007

Vznik sionismu (2. pol. 19.stol.) Sionismus = židovský nacionalismus Duchovním otcem myšlenky sionismu – vídeňský novinář Theodor Herzl Cíle sionismu – vytvoření samostatného židovského státu (řešení židovské otázky) Postupně převážil názor na znovuvytvoření židovské domoviny na území Palestiny Příčiny vzniku evropský antisemitismus vliv myšlení osvícenství a liberalismu judaismus ≠ židovství ≠ sionismus Judaismus – náboženský pojem Židovství – širší obecný pojem označující jak náboženskou tak etnickou příslušnost Sionismus – politický pojem

Vznik sionismu (2. pol. 19.stol.) Postupně převážil názor na znovuvytvoření židovské domoviny na území Palestiny Od 80. let 20. stol. začínají židovské přistěhovalecké vlny na území Palestiny Počátkem 20. stol. se začal formovat i arabský nacionalismus, který se postupně začínal stavět na odpor židovským imigrantům Prvním praktické problémy nastaly prodejem arabské půdy sionistům (Půdu obývali palestinští rolníci a pastevci, de jure však byla půda majetkem několika arabských klanů, žijících převážně v Evropě. Po koupi často museli dosavadní uživatelé půdy odejít.)

První židovské osady v Palestině 1878 Hlavní arabská města a židovské osady v Palestině 1881 - 1914

Britský mandát Palestina 1920 - 1948

Britský mandát Palestina 1920 - 1948 Po 1. svět. válce vykonává bylo vykonávání správy na Palestinou přiřknuto Velké Británii V této době se konflikt začíná rozrůstat → arabští nacionalisté x britská správa; sionističtí radikálové x britská správa; sionisté x nesionisté Také v tomto období dochází k prvním násilnostem (zpočátku neplánované akce) Na ochranu židovských usedlostí začaly působit ozbrojené a vycvičené oddíly Hagana Ve 30. letech se praktické konflikty začínají zpolitizovávat a dochází k prvním masakrům (Hebron) Počet židovských usedlíků stoupá (masová emigrace po nástupu A. Hitlera), Arabové stále vyhraněnější => druhá vlna nepokojů 1936 „Arabská revoluce“ 1937 vytvořen plán Peelovy komise na rozdělení Palestiny, Arabové jej však nepřijali

2. Světová válka a poválečné období Nelze říct, že by společný protivník dosavadní nepřátelé sjednotil, avšak jak Arabové tak židové až na výjimky se účastnily bojů proti mocnostem Osy V rámci britské armády působila jak Židovská brigáda tak i Arabská legie Po skončení války byla v rámci OSN vytvořena komise UNSCOP, která vypracovala plán na rozdělení Palestiny po odchodu Britů 29.11.1947 proběhlo hlasování Valného shromáždění OSN, kde bylo odsouhlaseno (33:13 hlasům) rozdělení Palestiny na část arabskou a židovskou a Jeruzalém spravovaný OSN Poválečná léta však byla ve znamení teroru z židovské (oddíly Irgun, Lechi; masakr v Dejr Jásín 1948 → počátek palestinského exodu) i arabské strany (Jeruzalém, lékařský konvoj 1948)

Vznik státu Izrael 14.5.1948 předseda izraelské Prozatímní státní rady David Ben Gurion přečetl Deklaraci izraelské nezávislosti Následující den vypršel Britský mandát, Izrael byl uznán státem avšak na arabském území žádný stát nevznikl Egypt, Jordánsko, Egypt, Sýrie, Libanon a Saúdská Arábie nerespektovali vůli OSN a zahájili útok na Izrael → První izraelsko-arabská válka 11.6. – 19.7.1948 Přes početní převahu Arabů se izraelské oddíly ubránily a též Araby vytlačily z jejich území (díky disciplinovanosti, předchozím bojovým zkušenostem i dodávkami zbraní mj. i z Československa) OSN ustanovila linii příměří, kterou uznával jen Libanon, tudíž stále trval válečný stav

Vznik státu Izrael Hranice Izraele před a po válce

Období 1949 - 1967 Toto období bylo ve znamení suezské krize 1956, kdy egyptský prezident Násir znárodnil Suezský průplav Na to reagovali vojenskou akcí společně Velká Británie, Francie a Izrael a Suez dobyli zpět Od konce 1. izraelsko-palestinské války se počet palestinských uprchlíků v okolních zemích zvyšoval Postupně však začali formovat své politické požadavky, které institucionalizovaně vyjádřili založením OOP 28.5.1964 (Organizace pro osvobození Palestiny), v jejímž čele stanul Jásir Arafat OOP byla charakterizována různě, pro Izrael a západ byla teroristickou organizací, pro Araby a sovětský blok to byla osvobozenecká organizace Vzniklo však více odštěpeneckých frakcí OOP, které se projevovali mnohem radikálněji (mj. Lidová fronta pro osvobození Palestiny, Organizace Abú Nidala, Organizace Černého září)

Šestidenní válka 1967 V polovině šedesátých let okolní státy Izraele začali koncentrovat svá vojska u hranic s Izraelem a došlo k několika leteckým bitvám Izrael však nečekal než přijde arabská invaze a 5.6.1967 zahájil letecký útok na egyptské, syrské, jordánské a irácké letectvo, které bylo zničeno V pozemních operacích Izraelci dobyli celý Západní břeh Jordánu, egyptské pásmo Gazy a celý Sinajský poloostrov a syrské Golanské výšiny Válka trvala jen 6 dní

Důsledky šestidenní války Po Šestidenní válce začala etapa budování „velkého Izraele“ pomocí osadnické politiky Tím vzniká jedna z dalších příčin současného konfliktu Osídlovány byly nově získaná území Mimo „obyčejných pragmatických osadníků“ vznikla skupina ortodoxních náboženských sionistů, jež byli podpořeni nedávným vítězství Tito náboženští sionisté věří, že je Bůh povolal k zakládání osad po celé Zemi izraelské, tj. i na původně palestinských územích (Gaza, Západní břeh)

Válka na Jom Kippur Camp David 1979 Během židovského svátku 6.10.1973 Egypta a Sýrie zaútočili na Izrael Ten se zpočátku dostal do krize, avšak díky rychlé dodávce amerických zbraní přešel do ofenzívy Po začátku příměří 11.11. tak Izrael nacházel v ještě lepší územní pozici V Izraeli v roce 1977 poprvé zvítězila pravice, která dala definitivní požehnání osadnické politice Změna politiků, proběhla i v USA, kde se dostal k moci demokrat Jimmy Carter a mohl se tedy nastartovat mírový proces Paradoxně první mírová smlouva byla uzavřena s Egyptem 26.3.1979 Camp David 1979

Invaze do Libanonu 1978 a 1982 Z jižního Libanonu začalo často docházet k útokům frakcí OOP na Izrael, který na oplátku vedl tvrdé odvety Došlo ke dvěma invazím 1978 a 1982, které byly poměrně tvrdé, kdy obzvláště druhá invaze začala být některými chápána jako agresivní krok Tyto události zapůsobily na polarizaci Izraelské společnosti, kdy začalo docházet ke střetů odpůrců války s radikálními nacionalisty

První intifáda Během 80. let docházelo k zostření izraelsko-palestinských vztahů Příčinnou byla vzrůstající palestinská nezaměstnanost a neschopnost OOP hájit jejich skutečné státy Roku 1987 došlo k mnoha krvavým incidentům, tehdy začalo palestinské lidové povstání (intifáda) Po skončení Studené války přišla iniciativa k mírovému procesu s Palestinci Též nová izraelská vláda 1992 s Jicchakem Rabinem byla více smířlivější V březnu 1993 byly zahájeny tajné rozhovory OOP a Izraele v Oslu a již 13.9.1993 byla podepsána Dohoda z Osla, která obsahovala Deklaraci principů (ustanovení Palestinské národní samosprávy v okolí Jericha a části Gazy – autonomie v oblastech vzdělání, kultury, sociální oblasti, přímých daní, turismu, aj.)

Oslo II a smrt Jicchaka Rabina 28.11.1995 byla podepsána smlouva Oslo II, která se týkala rozdělení Západního břehu na tři zóny (A-civilní i bezpečnostní samospráva, B-jen civilní, C-civilní i bezpečnostní správa Izraele – 75% území!!!)

Oslo II a smrt Jicchaka Rabina Smlouva přinesla oživení procesu, ale zůstávalo mnoho nespokojených Palestinců a některé izraelské nacionalistické skupiny s procesem též nesouhlasili 4.11.1995 byl v centru Tel-Avivu spáchán atentát na Jicchaka Rabina Vrahem byl Jigal Amir, náboženský sionista a stoupenec osadnické politiky Tato událost se stala přelomovým bodem v mírovém procesu, který se začíná čím dál více komplikovat

Druhá intifáda Špatným znamením již bylo zkrachování jednání o permanentním statusu Palestiny v Camp Davidu v červenci 2000 K hutné atmosféře vzájemných vztahů nepřispěl ani tehdejší opoziční politik Ariel Šaron, když podnikl „politickou vycházku“ na Chrámovou horu 28.11.2000. Tato hora je sice posvátná pro obě náboženství, avšak je pod patronátem muslimské nadace. Tato politizace posvátných míst se stala rozbuškou k rozpoutání násilností. Úroveň vzájemného násilí se však od minulé intifády zvedla – zejména rozšíření sebevražedných atentátů a nový typ podomně vyrobených raket Kasám

Druhá intifáda Útoky z 11.září 2001 se též promítly do izraelsko-palestinských vztahů. Přes odsouzení útoků palestinskými předáky se izraelská administrativa snažila vytvořit rovnítko mezi terorismem palestinským a terorismem Bin Ládína. Izraelské vojenské operace tudíž zesílily. V roce 2002 se vláda Ariela Šarona rozhodla vybudovat bariéru mezi Izraelem a Západním břehem (stejně jak v případu Gazy). Avšak postavená zeď na mnoha místech přesahovala na palestinské území. Vzájemná spirála násilí byla oslabena až se smrtí Jásira Arafata na podzim 2004. Někteří považují tuto událost za ukončení intifády. Jiní však považují intifádu za oslabenou, avšak stále pokračující.

Smrt Jásira Arafata Vzájemná spirála násilí byla oslabena až se smrtí Jásira Arafata na podzim 2004. Někteří považují tuto událost za ukončení intifády. Jiní však považují intifádu za oslabenou, avšak stále pokračující. Se smrtí Arafata, zmizelo nebezpečí moci kumulované u jednoho muže. Negativem, které se projevuje spíše dlouhodoběji je posilování jeho politických protivníku (Hamás). Ve zradikalizované a polarizované palestinské společnosti to též přispělo ke vzájemným bojům o moc v Palestině. I když je nyní uzavřeno příměří mezi Hamásem a Fatahem (ozbrojené křídlo OOP), je mocenská struktura křehká a pro vyjednávání nespolehlivá.

Několik vět závěrem Z mého pohledu tento konflikt není střetem náboženství, ani kultur. Spíše jde o konflikt židovského a arabského nacionalismu. V dnešních dobách se bohužel současnou situaci zhoršují jevy jako fundamentální islamismus, zkorumpovanost palestinských vůdců (především z řad OOP) a politická nezodpovědnost z řad izraelských politiků. K vyřešení konfliktu bude dozajista třeba snaha k urovnání na obou stranách i širší zapojení mezinárodního společenství. V současné situaci vidím tento konflikt jako patovou situaci z nedostatku snahy obou aktérů i nezájmu ostatních států.

Použité zdroje Čejka, M. (2005): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: Centrum strategických studií. Palestinian Academic Society for the Study of International Affairs, Jerusalem. http://www.passia.org/

Doporučené internetové zdroje pro zájemce Blízký východ, Izrael a Palestina, http://chunky.webpark.cz/israel.html Velvyslanectví Státu Palestina v Praze, http://www.palestine.cz/?strAction=default http://www.svatazem.net/ http://www.eurabia.cz/ http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_1015.html