Ročníková práce: Využití počítačů Tomáš Jančík Ročníková práce: Využití počítačů

Teorie Krátce po druhé světové válce přišel John von Neumann s návrhem počítače (blokové schéma – platné dodnes). Činnost počítače řídí řadič, který vydává povely všem ostatním částem, tedy vstupním a výstupním zařízením, operační paměti a aritmeticko-logické jednotce (ALU).

Principy činnosti počítače podle von Neumanna a Principy činnosti počítače podle von Neumanna Principy činnosti počítače podle von Neumanna: - do operační paměti se pomocí vstupních zařízení přes ALU umístí program pro provedení výpočtu - do operační paměti se pomocí vstupních zařízení přes ALU umístí data, se kterými program bude pracovat - provede se výpočet v ALU, která je řízená řadičem. Mezivýsledky jsou ukládány do paměti. - po provedení výpočtu jsou výsledky poslány na výstupní zařízení Principy činnosti počítače podle von Neumanna: - možnost umístění v počítači více procesorů - multitasking (paralelní zpracování více programů) - program se nemusí do paměti zavádět celý, ale po částech - existují vstupně-výstupní zařízení

Programy programy: výukové, multimediální, měření a vyhodnocování veličin,, řízení procesů, textové editory a grafické editory, databáze, tabulkové procesory (kalkulátory), komunikační programy, hry, ...

O informacích informace: je nějaké sdělení (zpráva), snižují nejasnost, neurčitost a usnadňují rozhodování informatika: věda, která se zabývá organizací, zpracováním a využitím informací komunikace: předávání a výměna informací forma (podoba) informace: ústní sdělení, písemná zpráva, čísla, znaky, povely, světelné, zvukové a elektrické signály, obrazy, ...

Desítková a dvojková soustava desítková soustava: základem je číslo 10, číslo je součet násobků mocnin deseti, 100 udává počet jednotek, 101 atd. 39 je součet násobků mocnin 3*101 + 9*100 , to je 30 + 9 dvojková soustava: základ je číslo 2, požívá číslice 0 a 1, každé číslo se ve dvojkové soustavě vyjadřuje jako součet násobků mocnin dvou; např. číslo zapsané jako 100111 ve dvojkové soustavě je součtem násobků mocnin 1*25 + 0*24 + 0*23 + 1*22 + 1*21 + 1*20 = (2*2*2*2*2) + 0 + 0 + (2*2) + 2 + 1 = 32 + 0 + 0 + 4 + 2 + 1= 39 (poznámka: tímto způsobem by asi nikdo čísla obou soustav nepřeváděl, běžně k převodu můžeme používat program "kalkulačka", který nalezneme v příslušenství Windows, musíme si ale kalkulačku nastavit jako vědeckou)

Ascii tabulka ASCII tabulka: počítač pro převod písmen, číslic a dalších potřebných znaků do osmimístných dvojkových čísel a zpět používá příslušnou kódovou tabulku. Nejrozšířenější kódovou tabulkou je tabulka ASCII: např.: A = 65 dekadicky, 01000001 binárně. Původní ASCII neobsahovala česká písmena, proto vznikly její varianty, tzv. kódové stránky; u nás:1250, 852 (Latin-2), 867 (kód Kamenických). Pokud velikost jednoho bajtu nestačí, podle možností počítače se použije skupina např. 16 nebo 32 bitů (větší čísla, obrázky, zvuky, ...)

Hardware a Software hardware: technické zařízení počítače; má paměť pro uložení dat a programu, procesor (který zpracovává data), vstupní zařízení, kterým se data, programy a příkazy zadávají a jimiž se počítač ovládá (klávesnice, myš, ...) a výstupní zařízení (např. monitor, reproduktory, ...) Všechny součásti počítače jsou propojeny sběrnicí software: programové vybavení počítače (operační systém, který umožní spuštění daného programu, celá řada dalších programů - utilit, např. antivirový program, který hlídá bezpečnost počítače)

Paměti Vnitřní a vnější paměť Vnitřní paměť-RAM (volná virtuální paměť) po vypnutí počítače se smaže vnější paměť-HD (dlouhodobé uchovávání dat)

BIOS BIOS je zkratka anglického názvu Basic Input-Output System, který označuje základní programové vybavení osobního počítače. BIOS vytváří základní vrstvu abstrakce pro vyšší programy. Vznikl převážně proto, aby sjednotil rozhraní různých počítačů a zjednodušil psaní operačních systémů. Programový kód BIOSu je obvykle uložen v paměti (integrované na základní desce typu ROM nebo EEPROM (či modernější flash paměť) s možností přepisu (upgrade). BIOSu je předáno řízení při (re)startu počítače. Po inicializaci systému pak BIOS nahraje zaváděcí část operačního systému do paměti a předá mu řízení. Starší operační systémy jako DOS spoléhaly na BIOS, že obstará většinu vstupně/výstupních úloh v počítači. V současnosti, BIOS ovládá více komplexních funkcí jako jsou: power management, hot swapping (výměna modulů za provozu) a thermal management (řízení teploty). Open Source komunita vyvýjí náhradu za proprietární BIOSy a jejich budoucnost je LinuxBIOS a OpenBIOS/Open Firmware projekt, tyto projekty podporuje AMD poskytnutím produktové specifikace a Google sponzoruje tento projekt. Základní deska výrobce Tyan nabízí LinuxBIOS vedle standardních BIOSů s procesory řady Opetron. V moderních operačních systémech nejsou již služby BIOSu tvořící jeho rozhranní používány, nebo je jejich využití omezeně na některé činnosti nebo fáze běhu operačního systému (start a detekce zařízení atd).

Historie PC Historie počítačů tak jak je známe dnes, se začala teprve ve 30. letech 20. století. Za vynálezce počítače je přesto považován Charles Babbage, který v 19. století vymyslel základní principy fungování stroje pro řešení složitých výpočtů. Struktura stroje obsahovala „sklad“ (paměť) a „mlýnici“ (procesor), což mu umožňovalo činit rozhodnutí a opakovat instrukce – přesně jako to dělají dnešní počítače pomocí příkazů IF … THEN … a LOOP. Jeho počítač Analytical Engine měl pracovat s 50místnými čísly s pevnou desetinnou čárkou. Jako o pohonné jednotce se uvažovalo o parním stroji.

PERIFERIE Rozdělení počítačových periferii výstupní vstupní tiskárna monitor reproduktor zvuková karta vstupní klávesnice myš scanner tablet mikrofon

FORMÁTOVÁNÍ Formátování je proces v oblastí elektrotechniky, ve kterém se z paměti daného přístroje odstraní všechny informace. Formátování z operačního systému Formátování prováděné z OS Windows nebo MS-DOS, příp. z jiného operačního systému, není "nízkoúrovňové", nýbrž "formátování vysoké úrovně" – při něm se vytvoří logické struktury disku: Master Boot Record (MBR), Partition Table (PT), Boot Sector (BS) a systém souborů jako je například FAT, NTFS a mnohé další.

CMOS Technologie CMOS (Complementary Metal–Oxide–Semiconductor, doplňující se kov-oxid-polovodič) je používaná na převážnou většinu integrovaných obvodů. Používá se na výrobů čipů včetně mikroprocesorů, jednočipových počítačů a elektronické paměti typu SRAM, ale také například na obrazové senzory. Výraz complementary nebo někdy complementary-symetric se vztahuje k symetricky se doplňujícím tranzistorům MOSFET typu n a p obvykle používaných pro logické funkce v této technologii. Mezi nejdůležitější vlastnosti CMOS patří vysoká odolnost proti šumu a nízká spotřeba ve statickém stavu. Více energie se spotřebovává pouze na přepínání mezi zapnutým a vypnutým stavem tranzistoru, proto CMOS nespotřebovává tolik energie jako například nMOS nebo TTL. CMOS také umožňuje vyšší hustotu prvků na čipu. Trojice „metal-oxid-semiconductor“ odkazuje na fyzickou strukturu prvních (a dnes překvapivě také posledních) tranzistorů: kovová řídící elektroda na izolantu z oxidu na polovodivém materiálu. Místo kovu se dlouho - až do 65nm technologie - používal jiný materiál, polysilikon, ale přesto se termíny MOS a CMOS používaly jako odkaz na původní technologii. V dnešní době se kovové elektrody vrací s high-k dielektriky ohlášenými firmami IBM a Intel pro nastupující 45nm technologii.

CACHE Cache je označení pro vyrovnávací paměť používanou ve výpočetní technice. Je zařazena mezi dva subsystémy s různou rychlostí a vyrovnává tak rychlost přístupu k informacím.

VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ PAMĚTI vnitřní paměť: se sestává z hlavní paměti typu RWM RAM (Random Access Memory - paměť s libovolným přístupem). "Libovolný" znamená, že procesor může uložit nebo přečíst libovolný bajt podle příslušné adresy. Dnes má paměť RAM běžného počítače v půměru 512 MB. Paměť RAM obsahuje data jen v době, kdy je počítač zapnutý. Na počátku práce je RAM naprosto prázdná, postupně se zaplňuje instrukcemi a daty načtenými z jiných druhů pamětí. Např. píšeme text, ten je v paměti RAM; abychom si jej mohli vyvolat i při příštím zapnutí počítače, musíme si jej uložit na HD (harddisk), disketu, CD apod. Vnitřní paměť ROM je také paměť s libovolným přístupem, avšak pouze pro čtení. Její obsah je v ní pevně uložen, je neměnný, nezávislý na napájení Nejdůležitější paměti počítače typu ROM mají jen stovky KB. V paměti ROM jsou výrobcem uloženy základní programy nutné pro start počítače. Tyto programy nejprve testují funkčnost částí počítače a dále pak instrukce zaváděcího programu BIOS (Basic Input Output System); tento program zjistí, kde je uložen operační systém a umožní jeho načtení do paměti RAM; tomu se říká bootování (čti bůtování). Vedle pamětí ROM a RAM je v počítači ještě několik dalších pamětí. Např. jsou to registry (viz "procesor"), dalším druhem je tzv. vyrovnávací pamět cache (čti keš), která je umístěná mezi RAM a procesorem. Tato paměť je malá (stovky KB až MB), ale je daleko rychlejší než RAM. Další pamětí je videopaměť, do které se ukládají obrázky a znaky. Zvláštní paměť je CMOS, do které se ukládají a při startu načítají informace o sestvě počítače a nastavení jednotlivých částí počítače - tato paměť je vybavená baterií udržující stále potřebné napětí. (Pozn." Pokud po zapnutí počítače zjistíme, že máme nastaveno zcela jiné datum, je to pravděpodobně způsobeno touto špatnou baterií) vnější paměti: jsou sice daleko pomalejší než RAM, ale umožňují dlouhodobé uchování dat, Z vnější paměti je do RAM načítán operační systém a další potřebné programy a data. Do vnější paměti jsou zase naopak nahrávána data z paměti RAM, která chceme uchovat i po vypnutí počítače. Jako vnější paměť mohou sloužit HD (pevný disk, harddisk), disketa, CD-ROM ("cédéčko"), DVD aj.

BLENDER Blender je open-source software pro modelování a vykreslování 3D počítačové grafiky a animací s využitím různých technik, např.: sledování paprsku, radiosita, scanline rendering, GI. Vlastní interface je vykreslován pomocí knihovny OpenGL. OpenGL umožňuje nejen hardwarovou akceleraci vykreslování 2D a 3D objektů, ale především snadnou přenositelnost na všechny podporované platformy.

Komprimace a dekomprimace Děláme pomocí 7ZIP editoru

Web HTML tagy: html označuje celý dokument HTML head označuje hlavičku stránky title označuje titulek stránky meta nastavuje jazyk, kódování a další body začátek a konec těla dokumentu b tučné písmo br zalomení řádky (nepárový tag) i zvýrazněný text (kurzíva) h1 ... h6 nadpisy hr vodorovná čára (nepárový tag) p odstavec textu img vloží do stránky obrázek (nepárový tag) a hypertextový odkaz table tabulka tr řádek tabulky td buňka tabulky Nejjednodušší stránka <!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01//EN"> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=windows-1250"> <title>Titulek stránky</title> </head> <body> Obsah stránky - tento text uvidíte v prohlížeči. </body> </html>

Editory pro WWW Macromedia Dreamweaver Doktor´s Editor Easy Editor

Powerpoint Program PowerPoint Viewer 2003 umožňuje spouštění plnohodnotných prezentací (včetně prezentací chráněných heslem) vytvořených v aplikaci PowerPoint 97 a vyšších verzích. Prezentace lze pomocí programu PowerPoint Viewer 2003 spouštět a tisknout, nelze je však upravovat. Poznámka: Není-li během instalace nebo prvního spuštění programu PowerPoint Viewer 2003 předložena žádná licenční smlouva, stažením tohoto softwaru potvrzujete, že souhlasíte s tím, že software podléhá podmínkám licenční smlouvy s koncovým uživatelem, které jste už přijali při předchozí instalaci programu PowerPoint Viewer 2003. Poskytovatelem Prohlížeč nepodporuje následující funkce aplikace Microsoft PowerPoint: Prezentace využívající technologii IRM (Information Rights Management), spouštění maker, programů a otvírání propojených či vložených objektů.